Hledání hymny

Malá poznámka k jedné aktualitě ze zahraničí

Před několika dny proběhla zpravodajstvím zpráva, že Švýcaři hledají novou hymnu, jelikož nejsou spokojeni s tou stávající. Ideální případ zamyslet se nad situací na Moravě.
Nejprve něco o současné situaci kolem švýcarské hymny: Píseň, která v současnosti slouží jako hymna Švýcarska, se jmenuje Švýcarský žalm, v roce 1840 její text složil Leonhard Widmer a o rok později ji zhudebnil cisterciácký mnich Alberich Zwyssig. Není to však původní švýcarská hymna; před polovinou 20. století Švýcarsko úředně platnou hymnu nemělo, nicméně obecně v této funkci byla užívána a uznávána píseň „Voláš, má vlasti“, jejíž text složil v roce 1811 bernský básník Johann Rudolf Wyss na melodii anglické hymny „Bože, ochraňuj krále“ (tato píseň byla v období napoleonských válek velice populární mezi odpůrci Napoleona v celé Evropě). S rostoucí četností mezinárodních kontaktů Švýcarska během 20. století však docházelo často k tomu, že se švýcarská a britská hymna hrály vedle sebe a docházelo pak k záměnám. V roce 1961 proto švýcarská vláda rozhodla o nahrazení dosavadní „Voláš, má vlasti“ za Švýcarský žalm, který byl rovněž často zpíván při vlasteneckých příležitostech. Řada kantonů se vyslovila spíš pro vytvoření zcela nové hymny, nakonec však v roce 1981 byl Švýcarský žalm prohlášen za oficiální hymnu Švýcarska. Píseň ovšem navzdory tomu nezískala mnoho příznivců, ozývaly se kritické hlasy, že píseň je nevyhovující kvůli svému archaickému a málo srozumitelnému a nabubřelému básnickému jazyku, kritizován byl také její náboženský obsah, špatná zapamatovatelnost (málokterý Švýcar je schopen zpaměti odříkat aspoň jednu celou sloku), hudebně má být unylá a nevýrazná, od kritiků si vysloužila označení křížence kostelní písně a zprávy o počasí. V roce 2012 proto po několika neúspěšných politiky iniciovaných pokusech Švýcarská obecně prospěšná společnost (od 18. století existující organizace sociálního zaměření) vyhlásila konkurz na novou hymnu – požadavkem bylo, že text bude vycházet z preambule spolkové ústavy a má zdůraznit rozmanitost Švýcarska, melodie pak má vycházet ze Švýcarského žalmu. Minulý týden společnost oznámila, že ukončila přijímání návrhů, kterých se sešlo přes dvě sta. Nyní má osmnáctičlenná porota složená z novinářů, hudebníků a spisovatelů do podzimu vybrat deset nejlepších návrhů, které budou v anketě příští rok předloženy veřejnosti. Pro úplnost je samozřejmě třeba dodat, že ne všichni Švýcaři považují za potřebné hymnu měnit, politici zase vyslovují pochybnosti o způsobu výběru a přiklánějí se raději ke klasickému referendu.
Na celé záležitosti je vidět, že v některých státech může být problém vybrat tu správnou hymnu, ostatně Švýcarsko zdaleka není jedinou zemí, kde se hymna (třeba i několikrát) měnila. Na Moravě je situace kolem (zemské) hymny komplikovaná, především protože se v současnosti k věci přistupuje podle mě nevhodným způsobem. Mnozí urputně trvají na stanovisku, že jakákoli nová hymna je nepřípustná a že musíme navázat na dědictví minulosti, na nějakou osvědčenou tradici. Nejlépe kdyby se taková tradice nazvala „dědictví otců“, protože pak se jasně ukáže, že žádné dědictví otců neexistuje (pokud tedy za své otce nechceme považovat Čechy čili obyvatele Čech). Za moravskou hymnu jsou pořád považovány dvě písně, Moravo, Moravo a Jsem Moravan, které jsou však pro dnešní dobu nevyhovující. Vznikly sice už v 19. století, ale autory obou byli lidé z Čech (o tom předchozí články Moravo, Moravo a Václav Novotný starší a jeho píseň Jsem Moravan), srovnatelnou domácí píseň Morava jednoduše nemá. A je zcela mimo mé chápání, že lidé jednu z těchto dvou jmenovaných písní podporující nechápou jejich ideologický obsah. Jelikož obě vznikly od českých autorů v době vypjatého česko-německého soupeření, nemůže vůbec být divu, že se v nich dobová politika odráží. Zvlášť Václav Hanka, autor písně Moravo, Moravo, v ní otevřeně vyzývá Moravany, aby se odpoutali od svých vrahů Němců a přimkli se k Čechům, kteří je před nimi ochrání. Jak vůbec někdo může toto, zvláště dnes, považovat za hymnu Moravy?! Navíc národnostní rozpory 19. století už dnes nejsou aktuální a pokud se v nějakých hymnách zpívá o odporu proti nepříteli, bývá to formulováno obecně jako odhodlání bránit se proti komukoli, kdo by si chtěl dotyčnou zemi podrobit. Novotného píseň Jsem Moravan je sice umírněnější než Hankova, ale motiv přimknutí Moravy k Čechám se v ní nalézá rovněž. A to je další otázka, kterou si podporovatelé této písně nekladou. Mají snad Moravané v dnešní době ve své hymně zapotřebí zpívat o sobě, že se musí přimknout k Čechům? Vždyť víme, že výsledkem veškerého přimykání Moravy k Čechám byl jedině zánik Moravy a rozplynutí Moravanů v Češích, protože na české straně o respektování svébytnosti Moravy, zejména politické, není naprosto žádný zájem (pokud nějaký zájem je, pak přesně opačný). Takže veřejné užívání těchto dvou písní vlastně znamená podporu pokračování současného stavu, poněvadž o tom vlastně obě písně jsou. Je tak vlastně velice ironické, že ti, kteří mají v mysli útěk od Čech, za tím záměrem zpívají písně, které vyzývají k útěku směrem k Čechám.
Současnou situaci kolem moravské hymny je tedy nutné považovat za zoufalou snahu užívat i třeba nevyhovující písně, jen aby se vůbec něco používalo. Podle mě je lepší nepoužívat prostě vůbec nic a raději zaměřit síly na dosažení opravdové hymny, která nebude vyvolávat žádné pochybnosti. Na moravskou hymnu je třeba se tedy dívat nikoli jako na věc minulosti, nýbrž věc budoucnosti. Zase musím zmínit existenci dalšího nerozumného argumentu „počkáme, až jak rozhodne budoucí zemský sněm“. Proč to? A ostatně zemský sněm by při dosavadní neexistenci jakékoli písně nemohl udělat nic jiného než vypsat nějaký konkurz. Nikde není psáno, že je třeba čekat na zemský sněm, který taky vznikne kdoví kdy; vždyť nějaká vhodná, veřejnosti přijatelná hymna by se hodila už nyní. A taky si připomeňme notoricky známou skutečnost, že česká hymna byla českou veřejností přijata zcela neoficiální cestou a dávno předtím, než se o jejím uzákonění rozhodlo oficiálně. Proto by se už v současné době velmi hodilo, kdyby některý skladatel přišel s nějakým pěkným dílem, které by pro moravskou veřejnost bylo přitažlivé. Problém je samozřejmě v tom, že zde narážíme na úzké limity, v jejichž rámci se v nynější době pohybujeme, totiž že počet lidí s cennými hlubokými znalostmi svého oboru, kteří by je byli ochotni vložit do díla ve prospěch Moravy, je dost malý, jinými slovy takový skladatel prostě v současnosti není k mání. (Mimochodem jsem nedávno zaznamenal informaci, že u skladatele Vladimíra Franze (bývalého kandidáta na prezidenta ČR), Čecha z Prahy, si Hudební festival Znojmo pro Brněnskou filharmonii objednal symfonickou báseň Morava (jako protějšek na festivalu rovněž přednesené Smetanovy Vltavy a Janáčkova Dunaje), která měla premiéru 9. července, tedy před několika dny. Jako kdyby Morava byla odsouzena, aby se její vlastenecké hudební skladby tvořily v Čechách. (Ne že by to nutně muselo být považováno za každou cenu za nepřijatelné – například od Vladimíra Franze se celkem nedá čekat vložení nějaké ideologie do zmíněné skladby, zvlášť když se jedná o formu symfonické básně – nicméně hymna by vážně měla pocházet od domácího autora spjatého se zemí.))
V každém případě by aktualita ze Švýcarska měla poukázat na to, že hledání hymny a vytvoření zcela nové písně pro ten účel není nic závadného a že přístup „použitelné je jen to, co pochází z minulosti“ není jinde přijímán. Spíš než utrácet úsilí ve zdůvodňování, která z nevyhovujících dosavadních písní se má užívat, by bylo lepší věnovat diskusi, co jak z hlediska textového tak hudebního od našim představám plně vyhovující moravské hymny očekáváme, jaké předpoklady by měl její autor splnit.

Advertisement