Václav Novotný starší a jeho píseň „Jsem Moravan“

O autorovi písně „Jsem Moravan“ a úvaha nad písní samou

Už od pradávna platí, že sdruží-li se určitá množina lidí do spolku či společenství, dříve nebo později pocítí potřebu se zaštítit nějakým symbolem; už starověké armády pochodovaly pod svými znameními, také už ze starověku známe i symboly některých náboženství. Velký rozvoj různých druhů symbolů pak nastal v novověku. Nemůže být divu, že i moravanství má přirozenou tendenci užívat pro svou reprezentaci různé symboly. Nejstarší symbol reprezentující Moravu je její erb, proto se ohledně jeho užívání nevede žádný zásadní spor, třebaže mírné kolísání způsobuje, se dochoval ve dvou variantách. Horší už to je s vlajkou, protože tento druh symbolu je mladší a na Moravě se žádná vlajka nestačila v minulosti dostatečně vžít. Ze tří nejrozšířenějších a nejznámějších symbolů státních či autonomních území či národů je nejmladší hymna a v tomto případě proto také na Moravě vládne největší neujasněnost. Za hymnu Moravy bývají navrhovány různé písně, myslím, že nejvíc příznivců má píseň známá jako Jsem Moravan. Mě sice nikdy nějak mimořádně neuchvacovala, ale z toho, co se předkládá na výběr, se mi vždy zdála nejpřijatelnější. Přece jen jsem však s její podporou váhal, protože jsem nic o této písni nevěděl. Všude se jen psalo a píše, že píseň složil jakýsi Václav Novotný a že nápěv je vzat z jakéhosi Polenského zpěvníku. Nikdo mi nebyl schopen říct, kdo byl Václav Novotný (napadlo mě i, zda to nebyl známý český historik, který za první republiky napsal čtyři svazky dodnes hodně citovaných českých dějin – později jsem zjistil, že to byl stejnojmenný syn skladatele písně), proč a za jakých okolností píseň složil a proč ji uveřejnil ve zpěvníku vydaném v Polné (tak jsem si to aspoň myslel), která se v Novotného době nacházela v Čechách. Letos v létě jsem se však doslechl, že Václav Novotný píseň složil během svého působení v Ivančicích, a tak jsem se pustil do hledání podrobností, kdože to vlastně v Ivančicích působil a co tam dělal.
Po Václavu Novotném je v Ivančicích pojmenována jedna ulice a na domě jednoho z ivančických náměstí visí pamětní deska odhalená v září 1938 nesoucí nápis: V tomto domě se narodil 5. IX. 1869 český historik Dr. Václav Novotný, profesor vysokého učení Karlova, životopisec Husův a Blahoslavův, syn národního buditele Václava Novotného, ředitele škol v Ivančicích a Č. Budějovicích, skladatele písně „Krásný hled“. Už z tohoto nápisu je zřejmé, že ivančická ulice je pojmenovaná po Václavu Novotném mladším a nás bude zajímat jeho stejnojmenný otec.
Václav Novotný starší Václav Novotný starší se narodil 21. 9. 1828, a to ve vesničce Stupčice. Kde na Moravě se nacházejí Stupčice? V době Novotného narození se Stupčice nacházely v táborském kraji a z toho je jasné, že Stupčice neleží na Moravě, nýbrž v Čechách. Co z toho vyplývá, ještě rozeberu. Mládí prožil Václav Novotný ve Střezmíři v sousedství Stupčic (už v kraji berounském) kam se rodiče přestěhovali a kam chodil do obecní školy, hlavní školu (zhruba druhý stupeň základní školy) vychodil v Táboře a zde také absolvoval kurz pro učitele na triviálních školách. Mezi roky 1846 a 1849 působil jako učitel na triviálních školách ve vesničkách Malá Chyška, Hodušín a Nadějkov v okolí svého rodiště. V roce 1849 odešel na Moravu a jeden školní rok působil na škole v Herálci. Potom odešel do Prahy do ústavu pro další vzdělávání učitelů Budeč (pojmenovaného podle místa, kde se nacházela první doložená škola v Čechách, kterou navštěvoval svatý Václav), další jeho učitelská působiště byla v Křižánkách (na severním okraji moravské části Vysočiny, stejně jako Herálec), v Bystřici nad Pernštejnem, Brně, Žďáru nad Sázavou a znovu v Brně a Bystřici pod Pernštejnem. Z Bystřice odešel v roce 1862 do Ivančic, kde působil jako ředitel nově zřízené hlavní školy. O ivančickou školu se vlivem ivančického rodáka Beneše Methoda Kuldy, s nímž se seznámil v Brně, zajímal už v padesátých letech, ale tehdy se proti jeho umístění postavil místní děkan. V roce 1873 pod tlakem vlivných osobností města Ivančice opustil a přestěhoval se do Českých Budějovic jako ředitel tamní soukromé matiční školy a poté měšťanské chlapecké a dívčí školy; v Budějovicích působil až do své smrti v roce 1895.
Do následující mapy jsem názorně zanesl jeho učitelská působiště v Čechách i na Moravě, přičemž jsem zvlášť zvýraznil jeho rodiště Stupčice a Ivančice, kde složil píseň, která je zde předmětem zájmu.

mapa učitelských působišť Václava Novotného staršího

Pobyt Václava Novotného v Ivančicích, kam přišel ve svých 44 letech, patří k jeho nejdelším profesním pobytům a právě s ním je spojen vznik písně, známé dnes asi nejvíc (podle prvních slov) pod označením „Jsem Moravan“. Aby však bylo pochopitelné, proč Novotný tuto píseň vůbec složil, je třeba se nejprve aspoň stručně zmínit o náplni jeho působení (nejen) v Ivančicích. Václav Novotný byl velice aktivní člověk, jeho hlavním životním zájmem byla pedagogika a kolem ní se točila i jeho rozsáhlá činnost spisovatelská a hudební. Dbal o to, aby se učitelé neustále vzdělávali, organizoval pro ně prázdninové kurzy a v Brně a potom i v Ivančicích založil podle pražského vzoru učitelskou jednotu Budeč a předsedal jí. V roce 1870 byl zvolen místopředsedou sjezdu českoslovanského učitelstva, na nějž se sjeli delegáti v Čech, Moravy a Slovenska a stal se předsedou sjezdu, který se sešel další rok v Přerově. Články o pedagogické činnosti přispíval do různých časopisů, do Školy a života vydávaného v Praze,
do brněnského Pěstouna moravského a sám během svého působení v Brně založil Učitelské listy; pro potřeby učitelů sepsal řadu dalších spisů, z nichž některé měly i autobiografické prvky. Pro účely vzdělávání mládeže sepsal mnoho naučných spisů, například Cestování o prázdninách, k němuž se ještě vrátím, což je cestopisně naučný spis s odbočkami do historie, průmyslu, zeměpisu a dalších oborů vědění, naučnou pohádku Princ Mazlík, vánoční hru Vánoční stromek a další podobné spisy a vedle toho pro školní mládež skládal i písně, z nichž mnohé nalezly uplatnění na Školních radovánkách, školních slavnostech pořádaných na závěr školního roku v přírodním parku nedaleko města.
Je vidět, že spisovatelská činnost Václava Novotného byla motivována potřebami pedagogickými a nejinak tomu bylo i s jeho činností písňovou. Je mimochodem zajímavé, že podle nápisu na ivančickém domě, citovaném v úvodu článku, byla v roce 1937 za nejznámější Novotného píseň považována Krásný hled, nikoli Jsem Moravan; o čem to může vypovídat, nevím. Je možné, že některé jeho písně jsou po různu rozesety v periodicích, do kterých Novotný přispíval, největší část jeho písní je však pravděpodobně shrnuta ve spise Písně pro školní mládež, která vyšla v Brně roku 1867 (následujícího roku ve druhém vydání); část písní obsahuje i oddíl „Básně a písně k radovánkám“ knížky Školní radovánky v Ivančicích popisující rok za rokem průběh ivančických školních slavností na konci školního roku. Čtenář se možná zeptá, jak do školních písní zapadá právě píseň Jsem Moravan. Bylo by sice možné uvažovat o tom, že byla složena zvlášť pro nějakou příležitost, avšak tak tomu není. Tato píseň je stejně jako všechny ostatní písně Václava Novotného složena pro potřeby školního zpěvu a spolu s nimi byla otištěna v Písních pro školní mládež v roce 1867. Následující fotografie je vyobrazení z uvedeného školního zpěvníku a zároveň nejstarší (původní) verze této písně:

Z fotografie je patrné, že původní verze písně se textově (možná i melodií, to nejsem schopen posoudit) liší od verze ze Společenského zpěvníku sokolského (1903) pražského učitele Ferdinanda Polenského, která se šíří dnes. Jeho syn, historik Václav Novotný, k tomu ve 4. čísle 32. ročníku (1932) časopisu Česká hudba poznamenal, že to mají na svědomí Ferdinand Drůbek a Adolf Josef Bergmann, kteří v roce 1875 začali vydávat Výbor písní školních pro mládež škol obecných i občanských a do něj pojali i některé písně Novotného staršího, různě je však bez vědomí autora pozměnili, změnu textu „Moravana“ dokonce Novotný mladší označil doslova za zohavení („na př. text Moravana v pravém smyslu zohaven“).
To je tak vše, co můžu o vzniku písně (Jsem) Moravan a jejím autorovi napsat, přesto však – jak každý vidí – můj článek nekončí. Mně totiž v tomto případě nestačí zjistit životní údaje o autorovi a několik okolností vzniku písně. Každá píseň má totiž svou historii a o tu se lidé také zajímají, tím spíš u písně, která chce být symbolem Moravy a v takovém případě by její znalost musela být všeobecně rozšířená. Je přece jasné, že nelze zaujmout postoj „zpívejte tu píseň, ale neptejte se, kdo a proč ji složil a co jí chtěl sdělit“. V tomto konkrétním případě jistě nemůže zůstat stranou pozornosti skutečnost, že píseň, která je dnes často pojímána jako hymna Moravy, složil člověk pocházející z Čech. To není možné pominout jen tak; protože zejména v 19. století se velice zdůrazňovala sounáležitost Moravy a Čech a přináležitost obyvatel Moravy k českému národu, musíme zde zpozornět a zajímat se o to, nakolik tyto názory ve své tvorbě zohlednil Václav Novotný.
Otázka tedy zní, na co s v hledání Novotného názorů zaměřit. V podstatě je možné říct, že původ skladatele v Čechách by nemusel být sám o sobě překážkou, podstatné spíš bude vědět, jaký byl Novotného vztah k Moravě a názor na poměr Moravy a Čech. Dá se možná říct, že je to jasné předem a žádný hlubší průzkum není zapotřebí, neboť narodil-li se a vyrůstal někdo v Čechách, těžko mohl být nositelem moravského vlastenectví, už vůbec ne národně zaměřeného. Jednoznačné to však být nemusí a je třeba to ověřit nahlédnutím do Novotného spisů.
Zjistit národnostní smýšlení Václava Novotného není přímočaře jednoduché, protože Novotný nepovažoval za nejdůležitější se vyjadřovat k národnostním otázkám, na prvním místě jeho zájmů stála činnost pedagogická; píše-li například někde o národu, nejmenuje jej přímo a který národ má na mysli, je nutné určit ze souvislosti. Přesto své smýšlení pochopitelně ve svých spisech skrýt nemohl. Všechno, co napsal, jsem neprošel, nebylo by ani jednoduché vyhledávat všechny jeho články v dobových učitelských novinách či jiných periodických či neperiodických spisech, avšak ono ani není zapotřebí procházet mnoho textů.
Zvlášť užitečný spis pro poznání Novotného názorů je spis Školní radovánky v Ivančicích s dějepisným jejich přehledem (1870), v němž autor stručně popisuje rok za rokem průběh školních slavností pořádaných jeho školou a do něhož zařazuje také několik básní, které sám pro potřeby slavností složil. V první části můžeme najít tuto pasáž, dotýkající se nepřímo národa:
Zpěv vícehlasný poskytuje žákům mnohém větší zábavy než zpěv jednohlasný a jest mimo to netoliko hravou zábavou, nýbrž i příjemným zaměstnáním ducha; u našeho zpěvného národa jest i snadno k docílení. Uvážíme-li jen, že valná část žáků našich škol hudbě a zpěvu i ve zvláštních hodinách se cvičí, a že národu našemu hudební vlohy hojně uštědřeny jsou, vidíme, že není třeba velikých prací, abychom žáky zpívati z not učili, zvláště pak žáky 4 třídy hlavních škol.
Jaký národ má na mysli, Novotný nepíše, avšak je třeba jistě zpozornět – mohl sice chválit hudební vlohy moravského národa, ale od člověka pocházejícího z Čech bychom taková slova asi nečekali. Avšak pro potvrzení Novotného národního smýšlení a okolností, za jakých vytvořil v Ivančicích sledovanou píseň, bude lepší se ještě znovu ponořit do jeho textů. Ve stejném spise o školních „radovánkách“ píše, že slavnosti v roce 1864 se nevydařily kvůli počasí, zato však žáci zazpívali mnoho písní, mezi nimi i Kde domov můj. Tato zmínka vypadá jako poměrně průkazná, protože lze očekávat, že Novotný jako ředitel školy měl rozhodující vliv na podobu školních slavností, jistě to však říct nelze (Kde domov můj mohli žáci zpívat z popudu někoho jiného). Mnoho nám neřekne ani to, že Novotný školní slavnosti označil za slavnosti národní. Zajímavé proto bude podívat se na texty básní složených Novotným, které na školních slavnostech z úst žáků zazněly. Tak například v roce 1865 zazněla báseň Selský chlapec v Praze, v níž chlapec z nadpisu vyjadřuje své nadšení z návštěvy Prahy a popisuje, co všechno v ní viděl. Pro zajímavost začátek básně zní:
Achyž, achyž, nemám ani dechu!
Slyšte, slyšte, otče předrahý:
tohle bylo švárné, na mou věchu;
víte, kmotr vzal mne sebou do Prahy.
To je krása, zrovna jako v ráji;
pořád se mi ještě hlava točí;
člověk, jako my jsme v našem kraji,
zpitomí, když prvně v ten hluk vkročí.
Nad básní pochopitelně visí otázka, proč v jihomoravském městě měli žáci básnit zrovna o Praze (a ne třeba Olomouci). Uvážíme-li, že v 19. století se z Prahy stal téměř posvátný symbol českého národního hnutí, že Praha měla být povinně pro každého Čecha to nejdražší, co mohl obdivovat (ostatně dodnes školy v celé České republice pořádají „pouti“ do „matky měst“), je odpověď nabíledni.
Moravštější námět má báseň Malé Hanák, přednášená v Ivančicích v roce 1858. Báseň je složena v nářečí, má humorný nádech a je víceméně takovou oslavou života na Hané. Její začátek je skutečně ve veselém duchu:
Já so Hanák od Veškova!
Vite, co to znamená?
Hana to je na Moravě,
ta země zaslébená.
Obiličko o nás roste,
kam se Hanák podivá,
stary zveke, rozom prosté
meze nama přebévá.
Naše koně, to só koně!
Te só Hanákova česť.
O nás néni nóze o ně,
zapřahnem si třeba šest.
Jo so ešče Hanák malé,
ale věro chetré pták;
debe všece taci bele,
tož – – be bele – – všece tak.
Závěr básně už nicméně nenápadně přechází v poučování a kdo aspoň trochu zná, co hlásalo české národní hnutí v 19. století, nebude na pochybách, o čem Václav Novotný chtěl posluchače své básně poučit:
Hanáce nezhrdajó
Čeche ani Slováke,
za bratre je decke majó,
Valache e Slezáke.
V jedné básni, která humorně rozebírá nesnáze mluvnice, se zase posluchači doslechli, jak se nazývá uživatel českého jazyka:
Slova ten, ta, to, jak dí učenci,
ač prý jsou na pohled nevinná,
přece prý jsou toho příčina,
že se Češi nesrovnají s Němci,
Čech říká ta libra, Němec: das Pfund,
Čech řekne ta huba, Němec pak: der Mund.
Zajímavé je také nahlédnout ještě do jiného spisu Václava Novotného, Cestování o prázdninách, který vypráví o fiktivním prázdninovém putování dospělého („strýce“) s dětmi podél řeky Svratky od jejího pramene až do Brna. Výlet nebyl jen nějaké prázdninové turistické putování, ale měl naučný ráz, strýc využíval pamětihodností na cestě k různým výkladům přírodovědným, historickým, technickým a dalším. Před zříceninou jednoho hradu například došlo k tomuto dialogu:
Myslím, že všecky ty hrady, jak za starodávna stály, měly nejvíce ten účel, aby sloužily za sídla loupežníkům,“ podotkl Mojmír.
„Mýlíš se,“ poučoval ho strýc. „Ve vlastech našich bylo od pradávna řízení župní. Země byla rozdělena na kraje, stolice neboli tak řečené župy; v každé župě stál nejvyšší úředník, župan a měl sídlo své ve městě prostranném sruby a náspy ohraženém, odkudž mu bylo jméno hrad…
V citovaném úryvku je obsaženo nenápadné spojení „naše vlasti“ (jímž Novotný určitě nechtěl předjímat budoucí rozdělení Moravy na víc celků), které je obměnou spojení „vlasti české“, hojně používaného v 19. století a občas používaného ještě dnes. Co znamená, netřeba rozebírat.
Obzvláštní pozornost k Čechám projevuje Novotný ve svém spise o prázdninovém naučném putování i na jiných místech. Tak například v části týkající se rodu Pernštejnů a šlechty vůbec:
„… Když se v desátém století česká kněžna Doubravka, dcera Boleslava I., provdala za Měčislava, knížete polského, vyšlo s ní několik pánův provázejících ji do Polska. Mezi nimi byl také jeden pán z rodiny Pernštýnův, což nasvědčuje o dávném původu rodu toho.“
„Pověsti podobné, jak jste nám vypravoval o rodu tomto, slyšel jsem i v Čechách o původu Černínův a Dejmův, jichžto předkové z uhlířů prý šlechtici se stali,“ podotkl Mojmír.
„Národ náš, pln něžných citů, vynikal vždy láskou a oddaností k svému králi, ano v patriarchální úctě měl všecky, již se byli vydatnými službami svými vlasti zavděčili. Proto chová v blahé památce činy předků svých a pověstmi krásnými přivodí potomkům na mysl předvěké doby a pobádá tak je k činům předků svých hodným…
Opět se lze zeptat, koho myslí Novotný „národem naším“, jestliže je řeč jak o moravských, tak českých šlechtických rodech.
Jen drobností je, že při odbočce o římské říši Novotného smyšlený strýc poznamenal, že za vlády císaře Tiberia „v Čechách a na Moravě proháněli se Markomani“, o něco větší pozornost vyvolá popis horské soustavy Čech:
Patř tamto k severovýchodu,“ pravil strýc, „tam rozprostírá se malebné pohoří Orlické, které spojuje Krkonoše s Jeseníky a s tímto naším pohořím, tvoříc takto čásť věnce, jímž Čechy se všech stran ovinuty jsou…
Na jiném místě zase „strýc“ věnuje pozornost Čechám z hlediska historického:
Který panovník následoval po Maxmilianu II., to zajisté budeš věděti?“
„Rudolf II.,“ odvětil Mojmír, o němž jsem četl, že byl velikým přítelem věd a umění, ba že se sám nejraději obíral hvězdářstvím a lučbou.“
„Ano,“ přisvědčil strýc. „Za jeho panování byl zlatý věk literatury české. Žádná země v celém snad světě neměla tak dobrých škol, jako království české. …
Na další části prázdninové cesty se potom Novotný ústy strýce dotýká vztahu pověstí, národního básnictví a jazyka:
Vypravování taková, jež si vytvořila obrazotvotnosť lidská, vzbuzená rozličnými úkazy přírodními, jmenujeme pověsťmi. Národ náš okrašluje pověsťmi vše, co mu milého a drahého jest, proto máme tak mnoho pověstí. Budeme si jich na pouti naší všímati, neboť mnohdy úzce souvisí s dějinami skutečnými. … Musíme si na celé cestě všímati všeho, zvláště pak podobných pověstí. Mnohé pověsti jsou základem národního básnictví; básně tyto pak jsou krásné květy mluvy naší!
I přes ostatní náznaky se právě z posledního citovaného úryvku dá vyčíst Novotného názor na národ: národ okrašluje vše mu drahé pověstmi, pověsti jsou základem národních básní a ony básně jsou květy naší mluvy – a protože Novotný („strýc“) nemohl mít na mysli jiný jazyk než český (nikdo v jeho době nezpochybňoval, že česky se hovořilo i na Moravě), národem, který s jeho použitím skládal básně a pověsti, nemohl být jiný než český, neboť v 19. století měla ve střední Evropě výsadní postavení rovnice ‚jazyk=národ‘. Ne nadarmo Novotný v textu citované básně o gramatice nazývá lidi mluvící česky Čechy a protože přesvědčení o přináležitosti obyvatel Moravy k českému národu v 19. století znamenalo „povinnost“ usilovat o co největší semknutí všech tří zemí české koruny, není ani divu, že podle Novotného „Hanáce nezhrdajó Čeche ani Slováke, za bratre je decke majó, Valache e Slezáke“ (Novotný do národního společenství jako mnozí další zahrnoval ještě i Slováky, což zde ovšem není podstatné).
Je-li výsledkem stručného seznámení s Novotného názory poznání, že v šedesátých a zčásti sedmdesátých letech 19. století v Ivančicích působil přesvědčený zastánce češství Moravanů, nemůžeme se divit, že jedním z obvinění, vznesených proti němu začátkem 70. let místními představiteli bylo, že počešťuje Ivančice (pochopitelně si musíme uvědomit, že těm, kteří Novotného z Ivančic vyštvali, nešlo o moravskost, nýbrž německost Ivančic). Také je vhodné zmínit, že když se v Praze v roce 1870 konal sjezd učitelů z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, Novotný jako místopředseda sjezdu oslovil sjezd řečí, v níž mimo jiné vyjádřil touhu, aby se utvrdila jednota všech „národních oblastí“, čímž bezpochyby myslel všechny čtyři jmenované země; o rok později na druhém sjezdu učitelů v Přerově přednesl opět projev, v němž mimo jiné řekl: „Bylo by ovšem slušelo, abychom pozvali vás do hlavního města (pozn.: tj. Brna), ale když rolník pozve k sobě rolníka, ukazuje mu své role, továrník továrníkovi své závody atd. a my učitelé českoslovanští byli bychom vám v Brně museli ukázat české školy, ale jak vám známo, bohužel, není jich tam. Proto jsme zvolili staroslavný Přerov, kde veleduch náš, nesmrtelný Amos, první blahodějné působiště měl.
Zbývá ještě vysvětlit, proč jsem tolik místa věnoval pátrání po národním smýšlení Václava Novotného. Jakmile jsem se dozvěděl, že píseň (Jsem) Moravan složil Čech, nemohl jsem se této otázce vyhnout. Jak se tato skutečnost srovnává s tím, že jím složená píseň má být hymnou Moravy? Určitě se najde nemálo těch, kteří řeknou, že na tom nezáleží; avšak já mám hluboké pochybnosti. Titíž lidé si možná neuvědomují, že píseň, která má být symbolem země (a jejích obyvatel), přitahuje mnohem větší pozornost než jiné písně – není jen tak možné ji zpívat a opomíjet související informace o jejím autorovi a jejích osudech. Pro srovnání je možné poukázat například na českou hymnu a téměř každý si vzpomene aspoň několik údajů, které se s jejím vznikem a následným šířením pojí; stačí si také vyhledat, kolik internetových stránek je české hymně věnováno. Totéž se týká i hymen jiných států, o některých z nich je širší povědomost i mimo státy, v nichž se používá – velmi mnoho lidí například zná leccos o francouzské hymně, z pochopitelných důvodů jsou u nás známy i okolnosti hymny bývalého Rakouska a tak by bylo možné pokračovat. Hymnám se vůbec věnuje pozornost v mezinárodním měřítku a o každé státní hymně je možné najít nemálo informací. Z tohoto důvodu bychom si měli klást otázku, jaké informace by se o písni (Jsem) Moravan šířily, kdyby se stala hymnou Moravy. Pro šťouraly by nebyl problém zjistit o autorovi to, co jsem zjistil já, ani zjistit původní znění, v němž se opěvuje, jak Moravané v minulosti stáli svorně po boku Čechů. Že je dnes tato píseň známa s jiným textem, na věci nic nemění, její minulost jí nelze vzít. Rovněž není možné zaujmout postoj, že budeme tu píseň zpívat, ale jinak se budeme tvářit, že o jejím autorovi a dalších věcech kolem ní nic nevíme a nic nás nezajímá – nás možná ne, ale jiné to zajímat bude. Píseň (Jsem) Moravan by bylo jakžtakž možné přijmout za moravskou hymnu, kdyby nebyl znám její autor a bylo známo pouze její upravené znění. Ve skutečnosti ani to není bez problémů: autorem dnes známého textu jsou zase čeští autoři (Bergmann, Drůbek, jak jsem napsal výše) a jejich jedna sloka vychází opět z českých kulturních reálií (vlastně to platí už o Novotného původním textu) – je to sloka opěvující vítězství Jaroslava ze Šternberka u Olomouce proti Tatarům, což je motiv vzatý z Rukopisu královédvorského (který jej zase přebírá z kroniky Václava Hájka z Libočan), literárního padělku majícího dokazovat starobylost české literatury. Novotného píseň lze jistým způsobem považovat za „zemskou“ hymnu, použiju-li zde slovo „zemský“ tak, jak se obvykle používá, totiž pro vyjádření jistého regionálního specifika při respektování přináležitosti do celonárodního (v tomto případě českého) myšlenkového světa. A proč ne, vždyť Novotného píseň se prý jako zemské hymna používala v meziválečném období. Pro vhodnost užívání rozebírané písně nakonec záleží na tom, jak chceme Moravu chápat, zda „zemsky“ („zemská“ Morava by pořád byla česká) či národně – v prvním případě jsou vlastně námitky k českosti textu bezpředmětné. Pokud však chceme společenství lidí obývajících Moravu vidět spíše jako společenství národní (bez ohledu na to, že jde o vyhlídku do budoucna, nikoli ještě současnou realitu), pak bychom se měli ptát, jaké náležitosti by měla splňovat píseň, která by takové národní společenství měla symbolizovat.
Vůbec si myslím, když tak nad hymnou přemýšlím, že právě nad výběrem hymny se nejvíc projevuje jistý rys současného moravského hnutí, který je projevem nesnází a těžkostí, s jakými se směřuje směrem k národu. Nevím, zda si někdo jiný všiml, že určitá část Moravanů sice slovy „národ“ a „národní“ nešetří, ale navzdory tomu vše moravské hledá pouze v minulosti (a to takové minulosti, která moravský národ v dnešním významu slova „národ“ neznala) – jako kdyby v minulosti bylo vše, co k Moravě patří a co Morava musí mít, již dávno vytvořeno a jako kdyby v současnosti a v budoucnu už nebylo třeba nic k tomu přidávat a moravanství jakkoli rozvíjet. Vybavil se mi v této souvislosti text, který použil Jiří Pernes ve své známé knize v kapitole o moravských aktivitách koncem 80. let. V samizdatovém časopise Střední Evropa tehdy vznikla diskuse o Moravě a jeden pražský odpůrce napsal: „Škoda, že Morava v diskusi neukázala přitažlivější tvář, míň barokní, míň folklórní,“ uzavřel své hodnocení. Je nepochybné, že by se byla mohla ukázat vrstevnatější, míň uzavřená a naježená vůči českému sousedovi, víc vědomá si toho, co jí chybí nikoli vinou Čechů, ale i vinou vlastní nedostatečnosti.“ Nebudu po stopadesáté opakovat, že tato slova pramenila především z nepochopení toho, o co Moravané usilovali, přesto měl jejich autor v určitém pravdu; nejen podle něj, ale i podle mě je moravské hnutí až příliš zahleděno do minulosti (a do folklóru). Je jistě nutné vycházet z minulosti, bez historické zakotvenosti nemůže žádný národ existovat, avšak pouze pasivně přebírat výtvory minulosti nemůže vést nikam jinam než k mrtvolné stagnaci bez budoucnosti. Je v této souvislosti až ironické, že se v moravském hnutí s oblibou (v různých obměnách) opakuje rčení „národ bez historie je národ bez budoucnosti“, avšak budoucnost nemá ani ten, který je zahleděn jen do minulosti. (Sebevědomé společenství hledí s nadějí též do budoucna a bývá to i součást jeho identity, jak například ukazuje hymna Rakouska, v níž se zpívá, že rakouská země je „zukunftsreich“, doslova „bohatá (reich) na budoucnost (Zukunft)“, ač se to překládá do češtiny jinak). Někdy lze mít až pocit, že se obhájci svébytnosti Moravy a moravanství předhánějí v tom, kdo zajde při svých obhajobách hlouběji do minulosti, a zřejmě právě to je důvod, proč se v moravském hnutí klade nadprůměrný důraz na tzv. Velkou Moravu. Kdyby se z období Velké Moravy dochovala nějaká píseň, bezpochyby by existovala skupina lidí, kteří by ji hlasitě prosazovali za hymnu Moravy. Někomu může lézt na nervy, že často poukazuju na příklad Čechů, ale Češi jsou příkladem úspěšně (velmi úspěšně) zformovaného národa a je vhodné se na jejich příkladu poučit, jak proces v jejich případě probíhal; vytváření českého národa má kromě toho oproti jiným tu výhodu, že jej na Moravě všichni dobře znají (což lze sotva říct o vytváření národa např. řeckého, katalánského, norského nebo i německého a jiných). České národní hnutí koncem 18. a v průběhu 19. století také do jisté míry bylo zahleděno do minulosti, ale zároveň vytvořilo také spoustu nového. Takové Národní divadlo či Má vlast sice na minulost navazují, ale ve své době to byly nové výtvory české národní kultury, o Ottově slovníku naučném ani nemluvě. Je mi jasné, že moravské hnutí naprosto není ve stavu, že by mohlo začít stavět národní divadlo, ale přesto je až zarážející, že v něm naprosto nikdo nepřichází s myšlenkou, že pro (rozvíjející se) národ lze také vytvořit něco nového, co není jen vyštracháno z pozapomenuté minulosti; moravanství se všeobecně hledá v minulosti a postupuje se podle představy, že v minulosti kvetlo a pak bylo (násilně) přerušeno, takže bude opět kvést, když se s archeologickou pečlivostí zrekonstruuje jeho dávný stav. Takto to však samozřejmě fungovat nemůže, myšlenka sice může procházet staletími, v každé době však musí být vyjádřena současnými dobovými prostředky. Vždyť i Václav Novotný (ač netvořil v národně moravském duchu), vytvořil svou nám známou píseň v určitém okamžiku, před kterým neexistovala. Je s podivem, kolik lidí se ošívá, když řeknu nebo napíšu, že každá tradice musí jednou vzniknout a být zpočátku nová a nezvyklá.
Posledních několik vět (a vlastně celý předcházející odstavec, který k nim směřuje) jsem zformuloval jako výsledek myšlenky, že podle mě v současnosti neexistuje žádná píseň, která by mohla uspokojivě plnit funkci moravské hymny – ani Jsem Moravan Václava Novotného – a že vhodná píseň bude muset být teprve vytvořena. V současnosti soutěží o postavení moravské hymny především dvě písně, Moravo, Moravo a Jsem Moravan. Obě písně (především pokud jde o text, který je koneckonců u hymny to nejdůležitější) však byly složeny Čechy a přímo nebo nepřímo a zčásti měly vybízet ke spojení Moravy a Čech, což je jejich největší (dvojitá) vada. První jmenovaná píseň je dokonce tak nemoravská, že je až s podivem, proč ji vůbec někdo za hymnu Moravy považuje. Až na první, skoro jakoby maskovací sloku vybízí její celý text k tomu, aby Moravané považovali Čechy za své bratry, což nelze v žádném případě považovat za vhodnou náplň hymny (a „zachraňovat“ to zpěvem výhradně první sloky s výmluvou, že víc se jich stejně nehraje, je vrcholně nesmyslné, neboť zbytek písně utajit nelze).
A ani Novotného píseň není textově žádným zázrakem, třebaže záleží i na tom, kterou verzi máme na mysli, zda původní Novotného nebo upravenou Drůbkem a Bergmannem. Václav Novotný mladší, syn autora písně, sice označil upravený text za zohavený, ale já si naopak myslím, že upravený text je lepší, třebaže rámcově obě verze sdělují totéž. První a čtvrtá sloka druhé verze mají text, který se hodí k národní/státní hymně, se zbývajícími dvě slokami je to horší. Druhá sloka (odkazuje na Cyrila a Metoděje a tzv. Velkou Moravu) sice není vysloveně hrozná, ale stejně si kladu otázku, co má sdělovat – na tom je nejpodstatnější otázka, co s uctíváním Velké Moravy, které bylo silné v 19. století a v moravských „kruzích“ je časté i dnes. Třetí sloka upravené verze je nejméně vhodná pro píseň sloužící jako moravská hymna. Jak jsem byl napsal, zpívá se v ní o vítězství fiktivního Jaroslava ze Šternberka proti Tatarům u Olomouce a je založena na textu Rukopisu královédvorského, tedy literární památky, která sehrála významnou roli ve vývoji české literatury a vůbec českého národního uvědomění v 19. století. Už tyto dvě skutečnosti činí text třetí sloky nevhodným, navíc ještě to, že je založen na smyšlence a také to, že dnes údajné hrdinství Jaroslava ze Šternberka na Moravě nikomu nic neříká. Vůbec si je třeba nad druhou a třetí slokou upravené verze položit otázku, co má jejich text opěvovat. Moravskou minulost? A jen ji? Je Morava země, na které je zajímavá jen její minulost a která nemá budoucnost (která není „zukunftsreich“)? No a pak tu máme původní verzi textu Václava Novotného, v níž je přijatelná jen první sloka, která se přibližně shoduje s upravenou verzí Bergmanna a Drůbka. To platí i o sloce druhé, která je na rozdíl od upravené verze zakončena dnes nesrozumitelným veršem „Velehrad tvůj září znova“ a výhrady k obdivování Velké Moravy z upravené verze platí i zde. Třetí sloka podle Novotného verze opět opěvuje vítězství smyšleného Jaroslava ze Šternberka, Novotný jej navíc korunoval tvrzením, že s Moravany u Olomouce za svobodu proléval krev i český lev, což se do moravské hymny nesmírně „hodí“ a co Drůbek s Bergmannem raději vynechali. Čtvrtá Novotného sloka mi přijde přímo hloupá a u ní mi také přijde hodnocení její pozdější úpravy Novotným mladším za zohavení jako nejvíc absurdní, neboť nový text je výrazně lepší. Celkově vzato však oba texty nejsou příliš šťastně sestaveny a spíš než na to, aby opěvovaly Moravu a její obyvatele, jsou vhodné k zamyšlení, jaký text je vlastně k tomuto účelu vhodný.
Navíc si nemůžu odpustit poznámku, třebaže uznávám, že je velmi subjektivní, že (Jsem) Moravan není ani příliš výrazná melodicky. Po národní/státní hymně člověk sice nemůže chtít, aby byla hudebním hitem, přesto si myslím, že nevýrazná hymna není zrovna něco, co by si měl někdo přát, ačkoli při častém hraní každý tu svou hymnu pozná už po několika tónech, i kdyby byla sebefádnější. Pravda je, že řada hymen přinejmenším evropských států zrovna nějak výrazná není; když si pustím větší počet z nich po sobě, po pravdě na mě málokterá nějak zapůsobí. Státní hymny mají buď ráz (vojenského) pochodu či lyrické písně, málokterá je však natolik výrazná, aby se z ostatních nějak vymykala, spíš mám – pokud je poslouchám bezprostředně po sobě – subjektivní pocit, že jsou jedna jako druhá. V Evropě mezi melodií nepřeslechnutelné a nezaměnitelné hymny patří španělská, francouzská (známá Marseillaisa), německá (bývalá rakousko-uherská), italská a ruská (bývalá sovětská). Hymny z ostatních částí světa jsem poslouchal jen velmi výběrově, mezi nimi jsou hudebně nezaměnitelné hymny Izraele, docela Spojených států amerických a také africké Eritreje (přinejmenším pokud je zpívaná). Šťastně byla vybraná také melodie pro hymnu Rady Evropy, která nyní slouží jako hymna Evropské unie. Kromě toho se musím zmínit ještě o jedné písni plnící (asi jen krátce) roli neoficiální hymny, a to o hymně slezských Čechů (rakouské Slezsko stejně jako jiné země Rakouska-Uherska oficiální hymnu nemělo) („Slezská vlasti“), která má sice (až na první sloku) hrozný text, ale hudebně je povedená. Bojím se, že kdybych měl do některé skupiny přiřadit píseň (Jsem) Moravan jakožto moravskou hymnu, musel bych ji zařadit do většinové skupiny písní hudebně nevýrazných, třebaže by jí dělaly společnost téměř všechny ostatní hymny světa; nebylo by však na škodu, kdyby patřila k těm výraznějším, které upoutají pozornost po prvním zahrání.
Takže já jsem nakonec dospěl k závěru, že píseň Václava Novotného není nejvhodnější kandidát na hymnu Moravy (Moravanů). Nebylo to však pouze na základě skutečností, které jsem zjistil o jejím autorovi; už dříve se s rozpaky díval na její text a nikdy se mi nelíbila hudebně, tím spíš, že se téměř výhradně šíří její dechovková verze, která nepůsobí moc důstojně. Jenže k plnění úlohy moravské hymny není vhodnější ani žádná jiná existující píseň – o Moravo, Moravo Václava Hanky jsem se už zmínil, Bože, cos ráčil, o které také někteří uvažují, je píseň náboženská, nikoli vlastenecká (děkuje se v ní bohu, že před dávnými stoletími přinesl na Moravu pravou víru) a Ta naše (/jižní) Morava je zase příliš spjata jen s jihem Moravy. Nepovažuju to však za tragédii, neboť nikde není psáno, že za národní symboly lze volit jen ty, které už existují v okamžiku potřeby nějaký zvolit. Lépe než zápolit s nedostatky existujících písní je vytvořit zcela novou, splňující všechny požadavky na moravskou hymnu. Kromě toho bude pro tvorbu moravského národního vědomí lepší něco pro něj takto udělat než jen pasivně přebírat něco z minulosti.

Advertisements

18 thoughts on “Václav Novotný starší a jeho píseň „Jsem Moravan“

  1. >V situacích, které si to vyžadují, recitujeme s přáteli tuto báseň:Jsme Moravané, hrdý lid,jsme Moravané a chceme být Moravané pro celý svět, Moravané na tisíc let!

  2. >"Bože, cos ráčil, o které také někteří uvažují, je píseň náboženská, nikoli vlastenecká (děkuje se v ní bohu, že před dávnými stoletími přinesl na Moravu pravou víru)."A co tak použít melodii písně "Bože, cos ráčil" a vymyslet jiný text, když už ten "náboženský" se někomu zdá nevhodný. Melodie je skvělá i když původem polská "Boże, coś Polskę" (což by dle mého názoru naprosto nevadilo).

  3. >Pokud začneme vymýšlet něco nového, tak vznikne nejen obrovské množství "nápadů", ale i hádek mezi vynálezci. Raději bych upřednostnil "Bože, cos ráčil".

  4. > [3]Máte pravdu, že ti psychicky nezralí se budou hádat zcela určitě. Jenže oni se budou hádat i nyní, protože existuje víc než jedna možnost na výběr.Bože ,cos ráčil před tisíci rokyrozžati otcům světlo víry blahé,jenžto jsi řídil apoštolů krokyz východu k naší Moravěnce drahé.[: K tobě hlas prosby z této vlasti vane:Dědictví otců zachovej nám, Pane ! :]Na Velehradě bratři ze SoluněCyril a Metod kázali nám spásu;ochranu skytli v církve svatém lůně,učili národ znáti ctnosti krásu.[: Od doby té nám světlo víry plane:Dědictví otců zachovej nám, Pane ! :]Jazykem rodným Boží chválu pěli,mateřskou řečí knihy svaté psali,získali láskou Kristu národ celý,život nám na vše věky zachovali.[: Nezhyne rod,jenž věřit neustane:Dědictví otců zachovej nám, Pane ! :]Kolik to bouří nad vlastí se sneslo,o život bylo zápasit nám v boji,mohutné sídlo Svatopluka kleslo,Velehrad víry bez pohromy stojí.[: Apoštolů to dílo požehnané:Dědictví otců zachovej nám, Pane ! :]Otcové naši,svatí apoštolé,ctí vaše jména stále národ vděčný.Neopouštějte nikdy svého pole,ať vaše setba dozraje v plod věčný.[: Ať na ni rosa požehnání kane:Dědictví otců zachovej nám, Pane ! :]I když se pyšná nevěra kol vzmáhá,a peklo seje koukol nových zmatků,nebudem dbáti odvěkého vraha,nedáme sobě bráti věčných statků.[: Víře vždy věrní budou Moravané:Dědictví otců zachovej nám, Pane ! :]Kde v tom vidíte oslavu nebo chválu Moravy či Moravanů?

  5. Než se vytvoří zcela nová moravská hymna, prozatím úplně postačí 1. a 6. sloka písně Bože, cos ráčil. http://www.youtube.com…hP-JbF3yP0Narozdíl od jiných "moravských hymen" její text složil rodilý Moravan, Vladimír Šťastný (1841-1910) na polský nápěv. http://www.usc.edu…rtoi/boze.html

  6. > tak pani"zahada" Rastislav/Rostislav sa vyriesila aj vdaka tomuto blogu:2. Zde RASTISLAV… 🙂

  7. OpravaPřed odesláním jsem přehlédl chybu hned v první větě. Správně má být"Dobrých 20 let považuji "Moravo, Moravo" za českého hudebního trojského koně…"

  8. [10] K poslední větě: Němce už Moravané vyhnali. Teprve teď, když už od Němců nic nehrozí a nic z toho pro Moravany nevyplývá, se objevují prázdná gesta, že moravští Němci jsou vlastně taky Moravané.

  9. > [10]"Myslím si, že vhodnou kandidátkou by mohla být i píseň "Moravěnko, drahá máti""-To je pořád ta tendence hledat vše moravské jen v minulosti, jako kdyby v minulosti už muselo být vše pro Moravu vytvořené a jako kdyby nic nového už nešlo vytvořit. Proč se pořád ohlížet jen do minulosti a tam hledat to nejméně nevhodné?"Nic tedy nebrání tomu, aby Moravané měli hymny dvě: světskou a náboženskou"-To je sice možné, ale oficiální může být jen jedna z nich."My, Moravané, musíme být nositeli moravského národního uvědomění a všeho s tím souvisícího, ale hymna musí být společná všem obyvatelům Moravy"-No vidíte, máte-li nějaký takový požadavek, je jednodušší nově vytvořit píseň, která ho bude splňovat, než v minulosti pracně hledat takovou, která bude vyhovovat vaším potřebám."Teprve teď, když už od Němců nic nehrozí a nic z toho pro Moravany
    nevyplývá, se objevují prázdná gesta, že moravští Němci jsou vlastně taky Moravané"-Možná. Ale to jsou už jen akademické úvahy bez praktického významu.

  10. >Souhlasím,že by bylo rozumnější vytvořit hymnu novou,ale tehdy až bude mít celá Morava alespoň takovou samosprávu jako měl bývalý Jihomoravský a Severomoravský kraj dohromady.A co se týče těch Němců,jestli od nich něco hrozí nebo ne,pánové nezapomínejte na to,že jsme vedle nich a s nimi i pod nimi žili víc než tisíc let a Morava pořád nějakým způsobem existovala.Teprve od onoho nešťastného roku 1918 to s ní jde s kopce a nyní to nabírá takové obrátky,že stačí už jen malinko přihrnout hlínu a nikdo z dnešních patnáctiletých nebude za deset let vědět, co to kromě jména řeky ta Morava vlastně byla a kde má vlastně hrob.Já osobně jsem toho názoru,že bychom měli vytvořit nejdříve jakýmkoli způsobem alespoň zemský patriotismus,ostatní,věřím , že příjde samo.

  11. >Díky Rosťovi za tu práci s vypátráním autora písně a sehnáním všech relevantních informací o kontextu. Myslím, že taková práce je cennější než 99% všelijakých rychlonázorů založených na dojmech, jež obvykle převládají na netu.U písně Jsem Moravan jsem nikdy nechápal, čím své zastánce uchvacuje. Co se týče jejího obsahu, bylo dávno zřejmé, že je českolživý, a když si odmyslíme národnostní vektor, pak zbytek je plytký a prázdný.Dovolím si zopakovat, že písně o kráse země apod. jsou bláboly, protože to by všechny hymny mohly být v podstatě stejné. Hymna země, resp. národa, by měla mít větší ambice. Nejvyšší ambicí je pak podtržení přínosu dané země a národa pro ostatní. Doufám, že v tom také uvidíte rozdíl mezi ubohou sebestředností a čímsi nadřazeným.V tomto směru 1. a 6. sloka písně Bože, cos ráčil, je vynikající – je o Moravě a je hlavně o něčem dalším, nadřazeným.Po praktické stránce je pak její nepopiratelnou výhodou to, že
    ji znají a milují statisíce lidí. Což je meta, jaké žádný veršotepec v nejbližších generacích nedosáhne.

  12. > [16]No jo, ale to by taky mohly všechny státy mít stejnou hymnu, která by opěvovala něco jim nadřazeného. Hlavní problém s tímto pojetím nicméně je, že účelem hymny je něco jiného, neboť hymna je spojena se státem (národem), nikoli s něčím nadřazeným.

  13. Rosťo, moc bych se přimlouval za to, abys v článcích, které nejsou zaměřené na tvoje představy o budoucích hranicích Čech a Moravy, používal na mapách striktně poslední zemskou hranici Čech a Moravy. Takto to vypadá opravdu divně.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s