Co znamená 28. říjen pro Moravu?

Zamyšlení nad dnešní moravskou identitou

Kdyby vznikla autonomní moravská země, pravděpodobně by zároveň vznikl požadavek na stanovení zemských svátků. Slavení svátečních dnů je jedním ze symbolů identity podobně jako vlajka, hymna a další. A tak mě napadlo, jaká výročí by se vlastně na Moravě měla slavit, když v současnosti by shoda byla jedině nad svátkem Cyrila a Metoděje. Nicméně tento text nebude o hledání dalších vhodných svátků, nýbrž zamyšlení nad tím, jaký smysl by v samosprávné Moravě mělo slavení svátku 28. října. Myslím, že toto zamyšlení má smysl navzdory tomu, že by to stejně i po změně vnitřního uspořádání ČR byl spíš svátek státní než zemský. Avšak součástí tohoto zamyšlení může být i otázka, zda by to opravdu státní svátek měl být.
Vyjít musím z toho, co 28. říjen pro Českou republiku znamená dnes. Každý rok blížícímu se tomuto svátku někdo z novinářů položí otázku, proč Česká republika slaví vznik jiného, nyní už neexistujícího státu. Avšak právě existence tohoto svátku zřetelně ukazuje, jaký má dnešní česká společnost vztah k Československu. Ačkoli je Česká republika formálně odlišný stát od Československa, většina lidí v ČR to tak nevnímá a Českou republiku považuje za plynulé pokračování Československa. Zatímco listopad 1989 představuje ve vnímání veřejnosti historický předěl v českých dějinách, přelom roků 1992 a 1993 nikoli. Česká republika je zkrátka vnímána jako Československo zmenšené o Slovensko a stejně tak Československo dřív vnímala česká veřejnost jako český stát doplněný navíc o Slovensko. Více než co jiné o tom svědčí můj postřeh, že v televizi se různí lidé, kteří prožili značnou část života v Československu (herci, zpěváci a další), občas přeříkávají a o tehdejším státě mluví jako o České republice nebo dokonce Česku (ač se často – ale ne vždy – vzápětí opraví). Většina lidí historický vývoj 20. století vnímá takto: před rokem 1918 jsme neměli svůj stát, v roce 1918 jsme ho získali a máme ho až doposud. Ve skutečnosti tedy dnešní slavení svátku 28. října může vzbuzovat pochybnosti jen u těch, kteří dbají na puntičkářské dodržování formalit, ale jinak je onen svátek ve shodě s tím, jak své dějiny vnímá česká společnost.
Svátek 28. října tudíž pro dnešní českou společnost má nemalý symbolický význam jako připomínka uskutečnění toho, po čem Češi celé 19. století toužili – po vytvoření vlastního státu, bez něj si nedokážou představit ani svou dnešní existenci. Chceme-li však nalézt odpověď na otázku, jaký význam by mělo slavení tohoto svátku na Moravě, musíme se zeptat, co dal 28. říjen 1918 Moravě, Moravanům. Jenže na to se dá odpovědět různě, a to podle toho, co budeme chápat pod pojmy Morava a zejména Moravané. Převažující a dá se říct oficiální pohled říká, že Moravané je označení pro Čechy, kteří žijí v té části České republiky neboli Česka, která se tradičně označuje jako Morava. Podle tohoto pohledu se tito „východní Češi“ kromě svého zeměpisného rozmístění od „západních Čechů“ odlišují nanejvýš drobnými odchylkami jako užíváním zvláštních nářečních slov, o něco větší folklórností, oblibou zvláštních druhů alkoholických nápojů a podobně, jinak jsou však pevnou a neoddělitelnou součástí českého národa. V takovém případě je však samozřejmé, že sdílejí se vším všudy českou národní ideologii včetně pohledu na dějiny, a je tudíž zbytečné se ptát, co pro ně znamená odkaz 28. října 1918 – logicky nemůže být jiný, než jak jsem napsal výše. Na vztah Moravanů ke uvedenému historickému datu by mělo smysl se ptát teprve tehdy, pokud bychom v Moravanech chtěli vidět svébytné společenství, které by mělo své vlastní hodnoty a vlastní hodnocení dějin, ač by se do určité míry mohlo shodovat s českým. Jaký by pro takto chápané Moravany, kteří by nebyli jen automatickou podmnožinou Čechů, mohlo mít význam připomínání uvedeného dne?
Věc, po které je třeba pátrat především, je osud moravanství jakožto kolektivního pocitu příslušnosti k Moravě a (zejména) jejím obyvatelům. Před rokem 1918 to s moravanstvím vypadalo dost bledě. Ještě v první polovině 19. století byl pocit příslušnosti k zemskému společenství dost silný nejen mezi česky hovořícími, ale i – o čemž se moc neví – i mezi německy hovořícími Moravany (což jim ovšem např. nebránilo v roce 1848 požadovat připojení Moravy k Německu). Od poloviny století však tento pocit slábl, protože se mezi lidi stále více šířilo národní vědomí české a německé, které byly prvotně založené na jazyce. Obyvatelé Moravy se tak stále více rozdělovali na jedné straně na Čechy a na druhé na Němce a pro moravanství, které by nebylo ani češstvím, ani němectvím, zbývalo stále méně místa, pokud zbývalo vůbec nějaké. Na konci 19. a začátku 20. století intenzita národnostních rozporů natolik vzrostla, že se téměř od každého jedince očekávalo, že se k nim přidá, což se taky často dělo. Společenský vývoj v pozdním Rakousku byl pro moravanství jednoznačně nepříznivý. Jenže co se změnilo dvacátým osmým říjnem 1918? Byl to pro moravanství přelom? Nový stát, jehož symbolický vznik toho data se dodnes slaví, byl budován jako stát národnostně český, který moravanství zdecimovanému předchozími národnostními rozbroji neposkytoval žádný prostor, už jen tím, že zemi moravskou od samého počátku považoval za přežitek minulosti. Rozhodně by se zklamal každý, kdo by po 28.10.1918 očekával na Moravě rozkvět moravanství – ani v Československu nebyly pro jeho rozvoj lepší předpoklady než v Rakousku. Dá se (snad) říct, že Moravané se zachránili od poněmčení tím, že se počeštili, avšak z tohoto úhlu pohledu není možné nasazovat psí hlavu zrovna 28. říjnu 1918, protože hlavní fáze počeštění Moravy se odehrála už před rokem 1918. Přesto platí, že co se nestihlo před rokem 1918, bylo dokončeno po roce 1918, dříve započatý trend jen ještě zesílil.
Ve svátku 28. října je možné hledat ještě jeden význam. Čtvrtý díl dějin Moravy z řady Vlastivědy moravské, kterou po roce 1990 vydává Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, se zabývá obdobím 1918-1945 a nese název „Svobodný stát a okupace“. Morava tedy podle tohoto pojetí v Československu byla svobodná, zatímco v Rakousku nebyla, takže 28. října by pak bylo možné označit za den osvobození. Jenže osvobození od čeho? V posledních říjnových dnech roku 1918 lidé na Moravě skutečně vyhlášení nového státu jako osvobození vnímali, například z nadšeného strhávání symbolů rakouského státu se o tom nedá pochybovat. Je však také o osvobození možné mluvit dnes, když se na to díváme s odstupem celého jednoho století? V samotném roce 1918 Češi tak nadšeně slavili zbavení se rakouského státu, protože tehdy bylo Rakousko líčeno jako nepřítel českého národa. Tím se zase vracíme k tomu, jak 28. říjen 1918 vnímá česká národní ideologie. Opakuji, že Češi chtěli v rámci Rakouska vytvořit svůj vlastní národní stát s velmi silnou autonomií a když jim ho Rakousko nebylo ochotno dát, zanevřeli na něj a začali toužit po českém státě mimo Rakousko. Na říjnové „osvobození“ 1918 je však možné se dívat ještě z jiného úhlu – Češi se zbavili nejen rakouského státu, ale i nadvlády Němců. Je sice otázka, zda zrovna v případě Čech se o nadvládě Němců vůbec dalo hovořit, nicméně říjnem 1918 Češi bezpochyby získali symbolický „dům“, který na příště mohli spravovat jako jeho páni zcela podle svých představ. Nic takového však 28. říjen nepřinesl Moravanům, pokud tedy o nich budeme uvažovat nikoli jako o východních Češích, ale ze samostatného hlediska, jak jsem to napsal nahoře. Pokud se snad koncem roku 1918 krátce mohlo zdát, že česky hovořící obyvatelé Moravy se stali oprávněnými pány „domu“, v němž měli většinu, jednak se stali těmi pány nikoli jako Moravané, ale jako Češi a hlavně Češi z Čech je velmi brzo o onen vlastní dům stejně připravili (rozdělení Moravy na župy v roce 1920 připravované prakticky už od konce roku 1918). Jestliže tedy Moravané jakožto Moravané, nikoli jakožto „východní Češi“ neměli před rokem 1918 svůj dům, který by jen jim a nikomu jinému říkal pane, nezískali ho ani po 28. říjnu 1918.
Mohla by zaznít námitka, že zbavení se nadvlády Němců přece jen pro další osud Moravanů (tj. asi „východních Čechů“) mělo velký význam, neboť jím byla zažehnána hrozba jejich germanizace. V tomto ohledu by bylo zajímavé srovnání Moravy a Čech. V Čechách byla situace taková, že ani před rokem 1918 Čechům germanizace v žádném případě nehrozila. Češi (v Čechách) se během 19. století vyvinuli v plnohodnotný a především velice sebevědomý národ, který by se rozhodně Němci nenechal vymazat z existence. Na Moravě byla situace poněkud odlišná. Ačkoli paradoxně česky hovořící obyvatelé měli na Moravě větší převahu (72% oproti 63% v Čechách), oproti Čechům (v Čechách) byli více ochotni snášet německou převahu ve veřejné správě a kultuře, takže boj (nebo obrana – podle toho, jak to kdo chce vnímat) proti Němcům se na Moravě rozbíhal pomaleji než v Čechách. Nikdo už nikdy samozřejmě nebude schopen říct, jaký by na Moravě byl vztah slovanské většiny a německé menšiny, kdyby Moravu do své náruče nepojalo české národní hnutí a Morava zůstala až do roku 1918 ponechána zcela sama sobě, a nikdo tedy nedokáže říct, zda by v takovém případě česky hovořícím Moravanům před zánikem Rakouska hrozila germanizace čili poněmčení. Dějiny musíme brát takové, jaké byly, nikoli takové, jaké by byly, kdyby byly jiné, a třebaže lze pochybovat, zda by vůbec bylo možné poněmčit sedmdesátidvouprocentní slovanskou většinu i při jejím naprosto pasivním přístupu (pokud by ovšem takový bez české „pomoci“ skutečně byl), jisté je, že vlivem jejího začlenění do českého národa jí před rokem 1918 poněmčení přece jen nehrozilo. Proto jestliže chceme spojovat 28. říjen 1918 s pojmem osvobození, musíme asi přijmout, že šlo nikoli o osvobození od hrozícího zániku, ale spíš o osvobození psychologické, neboť Češi, ať v Čechách nebo na Moravě, od onoho dne mohli pociťovat svobodu rozhodovat o svých věcech bez nutnosti handrkování s Němci (ve skutečnosti bez nutnosti brát na ně jakékoli ohledy).
Takže znovu se vracím k otázce, co 28. říjen 1918 dal Moravě, aby to obhájilo připomínání toho dne jako svátku na Moravě, pokud by Morava měla být něco víc než jen východní okraj Česka. Obyvatelům Čech ten den především dal nový český stát; obyvatelům Moravy ten den dal rovněž nový český stát. Čechy v Čechách ten den zbavil nutnosti o všem vyjednávat s Němci; Čechy na Moravě ten den rovněž zbavil nutnosti o všem vyjednávat s Němci. Co z toho bylo přínosem pro Moravu a zejména moravanství? Opravdu si 28. říjen 1918 z hlediska moravské identity zaslouží označení „den osvobození“, když jeho nepřímým důsledkem bylo zesílení trendu ústupu moravanství až téměř k jeho úplnému zániku? 28. říjen se jako státní svátek dnes neslaví na Slovensku, ačkoli paradoxně právě pro Slovensko měl tento den největší význam, neboť Slovákům přinesl konec velice silného tlaku na pomaďarštění ze strany uherského státu, s nímž byly ústrky německých úředníků a samospráv v Čechách a na Moravě neporovnatelné. Naproti tomu na Moravě, kde se tento svátek slaví, by jeho slavení ze zemí bývalého Československa bylo asi nejméně odůvodněné, pokud by Moravané měli být svébytným společenstvím, nikoli jen podmnožinou Čechů.
P.S. Ještě jedna aktualizace: V dnešní době se různé autonomní nebo odtrženecké snahy kritizují jako protiústavní (např. ve Španělsku). Budiž tedy připomenuto, že jak Československo v roce 1918, tak Česká republika v roce 1993 vznikly protiústavně – obojí se však přesto slaví státními svátky. To jen na připomenutí, až se někdy v budoucnu bude v souvislosti s moravskými snahami mluvit o protiústavnosti.

Advertisements

12 thoughts on “Co znamená 28. říjen pro Moravu?

  1. Hezké zamyšlení. Já osobně bych rád viděl náš stát jako spolkovou republiku Československo, skládající se ze spolkových zemí – české, moravskoslezské a slovenské. Toto bohužel po tzv. revoluci bylo teoreticky možné, ale bohužel nechtěné…

  2. Státní svátek neexistujícího státu (Česka-Slovenska) slaví politici, kteří Česko-Slovensko pomáhali rozbít.

  3. Pro informaci na Slovensku je 28. říjen jako památný den, mám to tu ve svém kalendáři. Jinak co se týká slavení, tak závisí spíše na jednotlivých lidech a jejich skupinách. Ale řekl bych, že naprostá většina lidí to nijak neslaví.

  4. Pro Stana
    To, že Češi brali Slovensko jako kolonii a snažili se Slováky čechoslovakizovat=počešťovat je fakt. Na druhou stranu nebýt vzniku Československa v roku 1918, kdy se definovala jižní hranice s Maďarskem a vojenské prosazení její existence začátkem roku 1919, kdy aktivní byly hlavně jednotky z Čech a Moravy, kdo ví, jestli by dneska nějaké Slovensko bylo. Takže na rozdíl od Moraváků, Slováci mají důvod slavit. Československo bylo pro vznik Slovenska možná nepříjemný, ale nezbytný krok k samostatnosti.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s