Skotský příklad a Morava

Poznámka k právě proběhlému skotskému referendu

Nemám na tomto místě v úmyslu rozebírat okolnosti, jež vedly k výsledku, který nastal – na to by byly zapotřebí dobré znalosti skotských dějin, skotské společnosti a skotské (a vůbec britské) politiky. Na toto téma se v nejbližší době objeví řada komentářů, které to udělají lépe, než bych to udělal já (třebaže na serióznost českých sdělovacích prostředků se nedá vždy spoléhat). O jednom hledisku skotského referenda, které bylo patrné už před jeho konáním, se ještě zmíním v jednom budoucím článku, nyní bych se nicméně chtěl zaměřit na jeho vliv na moravské poměry. Po pravdě jsem pod vlivem průzkumů, které v předchozích měsících ukazovaly nárůst podpory odtržení Skotska, měl tento článek v hrubých obrysech připravený právě pro výsledek „Yes“ (ano nezávislosti). Hlavně jsem se chtěl zamyslet nad tím, jak by vyhlášení nezávislosti Skotska v referendu mohlo ovlivnit poměry na Moravě. Určitě bych se totiž nemýlil, kdybych předpovídal, že mezi Moravany usilujícími o samosprávu Moravy, by byl kladný výsledek skotského referenda přijat s menším či spíš větším nadšením.
Především je nutné si uvědomit, že poměry ve Skotsku jsou zcela odlišné od poměrů moravských, a není proto možné mechanicky přenášet skotskou skutečnost na Moravu a například se zjednodušeně domnívat, že co se povedlo ve Skotsku (i přes zamítnutí nezávislosti britská vláda přislíbila další decentralizaci), jistě se povede i na Moravě. Obrovské rozdíly jsou už v tom, že Skoti se nikdy zcela nevčlenili do britského národa (o anglickém není vůbec možné hovořit) a že ústavně bylo poměrně jednoduché vyhlásit referendum o nezávislosti (srovnejme to se situací ve Španělsku, kde se proti katalánskému referendu postavil ústavní soud). Podstatná věc proto je, že skotskou zkušenost nelze na Moravě okopírovat. Přesto by leckdo tvrdil, že kladný výsledek referenda by pro Moravu byl povzbuzením. Pak je ovšem nutné se zeptat, pro koho povzbuzením. Jistě v první řadě ty, kteří už dnes aktivně působí ve prospěch – zjednodušeně řečeno – „Moravy“ nebo ty, kteří s nimi sympatizují. Jenže tito lidé budou ve své činnosti a svém smýšlení pokračovat tak jako tak, takže tento dopad skotského referenda by byl nepodstatný. Spíš by bylo důvodem ke slavení, kdyby výsledek skotského referenda ovlivnil lidi, kteří byli dosud k moravanství vlažní nebo zcela nevšímaví. Avšak mě nenapadá žádný důvod, proč by lidé, kteří jsou na Moravě spokojeni se svým češstvím a příslušností k České republice, měli o něm pod vlivem skotského referenda najednou začít pochybovat a víc přemýšlet o identitě moravské a státoprávním postavení Moravy. Jestliže byl někdo doposud lhostejný k moravské identitě, těžko to změní jen kvůli jednomu referendu na druhém konci Evropy. Spíš by bylo možné v České republice očekávat opačnou reakci, totiž že by se někteří začali obávat, aby se náhodou něco podobného jako v Británii nestalo v ČR. Tato obava se týká nikoli těch, kteří jsou k moravanství úplně lhostejní, nýbrž těch, kteří vědí o moravských aktivitách a „moravistických“ názorech a odmítají je; no a vedle nich pochopitelně i politické scény především v Praze. Pro někoho by tak možná po úspěšném skotském referendu byli „moravisti“ ještě víc podezřelí; na druhou stranu netřeba toto přeceňovat, jelikož v ČR v souvislosti se skotským referendem postavení Moravy prakticky vůbec nebylo připomínáno (avšak to je vlastně užitečné poučení z české reakce na skotské referendum – pro Čechy žádný moravský problém neexistuje).
Takže já se domnívám, že na Moravě by sice bylo možné se na případný kladný výsledek skotského referenda dívat se sympatiemi, ale nebyl by to důvod k nějakým zvláštním oslavám. Sám výsledek referenda by asi ničí smýšlení neovlivnil a řady „Moravanů“ nerozšířil. Jediný možný klad by bylo možné spatřovat v tom, že v České republice by aspoň někdo (a nedělejme si iluze, že by to byl nějaký politik nebo významný sdělovací prostředek) přirovnal Moravu ke Skotsku (skutečně se tak ojediněle stalo například zde). Bezprostřední dopad by to sotva mělo nějaký a tak by bylo možné spatřovat přínos aspoň v tom, že by se téma moravské identity a státoprávního postavení Moravy zase jednou trochu připomnělo, aby zcela nezmizelo z veřejného povědomí. Hlavně si nemysleme, že by se nám dostalo vzpruhy z vnějšku – spoléhání na cizí pomoc, třeba jen symbolickou, nemá smysl a co si sami neodpracujeme, to mít nebudeme, i kdyby referend podobných tomu skotskému následovalo víc. Skotský příklad nicméně může sloužit jako inspirace, jak pro podobný úspěch pracovat, to je však zase jiné téma.

Skotsko-Morava

P.S. Stručně uvedu některé rozdíly mezi Skotskem a Moravou, jež brání tomu, aby Morava jednoduše kráčela skotskou cestou:
Skotsko bylo nezávislým státem s vlastními vládci celý středověk a na počátku novověku, který se úspěšně ubránil anglickým invazím. S Anglií se spojilo až v roce 1707, tedy před třemi stoletími. Morava naproti tomu byla nezávislým státem jen necelé století na počátku středověku, s Čechami se spojila už (asi) v roce 1019, tedy před celým jedním tisíciletím, a to tím, že byla vojensky dobyta. Po vzniku Spojeného království Skoti převzali pocit „britství“, který se zejména v 19. století zakládal na hrdosti nad příslušností k nejvýznamnější koloniální velmoci a vedoucímu státu světového průmyslu. Pocit britství však byl nadřazený identitě anglické a s angličanstvím jej není možné ztotožňovat (tedy pokud jde o Skotsko, v Anglii to bylo a je poněkud jiné). Přestože skotské národní povědomí bylo v 19. století velmi slabé, v rámci Velké Británie byla uznávána zvláštnost Skotska a jeho svébytná, od anglické odlišná kultura, kterou ještě zdůrazňoval romantizmus. Angličani se nikdy vědomě nepokoušeli včlenit Skoty do anglického národa, jelikož je k tomu nic nenutilo. Ve střední Evropě byla z hlediska národnostního vývoje zcela jiná situace. Částečně snahou obnovit historickou velikost a zejména z nutnosti čelit německému tlaku se Češi snažili začlenit do svého národa slovanské obyvatele Moravy, k přijetí češství na Moravě došlo pod vlivem kombinací vnějších tlaků. Nevytvořila se žádná společná identita nadřazená jak moravanství, tak češství, obyvatelé Moravy přijali přímo českou identitu. Zvláštnost Moravy byla v rámci českého národa uznávána postupně stále méně a snahou bylo dosáhnout ideálu naprostého splynutí. Kulturní provázanost Moravy a Čech byla vždy (už od středověku) velká a dnes prakticky platí kulturní jednota. Ve Skotsku byl pocit odlišnosti udržován také tím, že i po spojení s Anglií zůstaly v platnosti mnohé skotské zákony, zvláštní skotská církev a další správní specifika. V rámci Československa naproti tomu byla výrazná snaha, aby Morava byla správně zcela sjednocena s Čechami, aby nezůstaly žádné odlišnosti v zákonech ani v ničem jiném. Uchovávání vědomí skotské odlišnosti v rámci Velké Británie nepochybně stálo za tím, že přestože skotské národní vědomí začalo růst teprve ve druhé polovině 20. století, za několik desetiletí významně vzrostlo. V průzkumu, který se konal v roce 1997, jen osm procent Skotů uvedlo, že se cítí výhradně Brity nebo víc Brity než Skoty, 65% uvedlo, že se cítí stejně Brity jako Skoty nebo víc Skoty než Brity a 23% uvedlo, že se cítí výhradně Skoty. V roce 2003 se za výhradně Skoty označilo už 31% obyvatel Skotska. Podobné výsledky by na Moravě v současné době byly zcela nepředstavitelné. Naprosto největší rozdíl mezi Skotskem a Moravou je však ve společenské atmosféře ve Velké Británii a České republice. Nelze říct, že by britští či angličtí (což se asi nedá jasně odlišit) politici skotským požadavkům posledních desetiletí na autonomii vyhověli ochotně, ale nakonec vždy vůli Skotů respektovali. (Podle současných zákonů nemá skotský parlament pravomoc vyhlásit referendum o nezávislosti, avšak v říjnu 2012 uzavřela britská vláda se skotskou vládou dohodu, která skotskému parlamentu toto právo dočasně propůjčila, aby se referendum mohlo konat, což je doklad, že se britští politici nepokoušeli schovávat za procesní překážky, jak to dělají Španělé a jak by to nepochybně bylo i v ČR.) Možná svou roli ve vstřícném postoji britských politiků sehrálo vědomí, že Skotsko se k Anglii připojilo dobrovolně (skotský parlament odhlasoval své rozpuštění a přenesení svých pravomocí na londýnský parlament), a řekl bych i ta skutečnost, že v Británii nikdy neexistovalo anglické národní hnutí, které by považovalo za žádoucí nebo dokonce nezbytné vstřebat do svého rámce Skoty. (Jistou roli v tom, že angličtí politici povolili skotské referendum, nicméně mohlo hrát jejich přesvědčení, že se Skoti určitě pro odtržení nevysloví, jak lze soudit aspoň podle hysterických výhrůžek, které směřovali do Skotska, stejně jako podle zcela odmítavého postoje britského (anglického) tisku, když průzkumy ukázaly možnost úspěchu referenda.) Česká společnost se naproti tomu podle mě vyznačuje dlouhodobě (i déle než od 19. století) tím, že má tendenci držet se jediné možné pravdy a potlačovat vše, co s ní není v souladu (to se zdaleka netýká jen otázky národnostní). Navíc jí chybí britský demokratický duch respektu k názorům jiných, což se mimo jiné projevovalo v tom, že už od 19. století Češi moravskou odlišnost odmítali a potlačovali a snažili se (nakonec v podstatě úspěšně) o dokonalé splynutí Moravy s Čechami. A zřejmě nejzásadnější rozdíl oproti Británii je v tom, že příslušnost Moravy k českému národu je v české společnosti považována za životně důležitou otázku, což by si zasloužilo samostatný rozbor. Jisté je v každém případě jedno: Skotsko a Morava jsou dva zcela rozdílné případy, které je možné srovnat jen velmi povrchně.

Reklamy

15 thoughts on “Skotský příklad a Morava

  1. Souhlasím s vyzněním článku, že skotské referendum má na Moravu zanedbatelný vliv.
    V té souvislosti mě zaujal článek v sobotním vydání mf dnes 20.9.2014, kde na str.6 píše Milan Vodička o tom, že Britský deník Daily Mail otiskl mapu Evropy se spousty vyznačenými místy, kde jsou větší či menší separatistické tendence. Vodička o mapce píše. „Pravda, byla tam i Morava, což věrohodnost mapy snižuje.“
    Takže toto potvrzuje Vaše slova o českém odmítání a přezírání všeho co je spjaté s vlasteneckým cítěním nás Moravanů.
    Je paradox, že problematiky Moravy si spíše všimnou a uvědomují v zahraničí než v Čechách.

  2. „Britský deník Daily Mail otiskl mapu Evropy se spousty vyznačenými místy, kde jsou větší či menší separatistické tendence. Vodička o mapce píše. “Pravda, byla tam i Morava, což věrohodnost mapy snižuje.”“ (Petr z Hané)

    Článek v Mladé frontě Dnes jsem nečetl a nevím, zda deník tu mapu přetiskl, domnívám se však, že jde o mapu převzatou z článku Wikipedie „https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_active_separatist_movements_in_Europe“.

  3. V mém okolí toto téma vzbudilo hodně pozornosti. Hodně pozornosti to vzbudilo i na internetu, na stránkách, kam chodím. Avšak skoro nikdo to neprezentoval ve vztahu k Moravě anebo se toto téma nediskutovalo z pohledu Moravy. To jsem zaregistroval jen ojediněle. Tudíž z tohoto pohledu to vliv na moravské záležitosti moc nemá, to je však zároveň však i spíše smutné zjištění. S takovou to může skončit také tak, že nakonec budou všechny snahy neúspěšné.

  4. Článek je v mnohém jistě pravdivý, přesto nemohu zcela souhlasit s jeho závěrem. Skotské referendum bylo pro Moravu velmi důležité. A vůbec nešlo o jeho výsledek, ale o způsob argumentace. Skotové celou agitaci neopírali o „národní“ hesla. Dokonce programově odmítli, že jde o národní hlasování Skotů a tím i tezi „o právo národů na sebeurčení“. Hlasovat mohl každý obyvatel Skotska, bez rozlišování národnosti. Naopak nemohli hlasovat etničtí Skotové, kteří nežijí ve Skotsku. Při návštěvě Skotských literátů před nedávnem v Brně, všichni důrazně odmítali národní (nacionální) pohled na problematiku Skotska. Tento přístup nemohou pochopit mnozí naši politologové. Tomáš Lebeda dokonce mluví o „podivném nacionalismu“ Skotů, který nemá žádné příznaky nacionalismu. S překvapením uvádí, že představitelé Skotské národní strany dokonce považují Angličany za své největší přátele! Nedělejme stejnou chybu. Skotské hnutí je především hnutí regionální, ne nacionální. Představitelé Skotů vnímají národ již v moderním pojetí 21. století, jako osobní záležitost jednotlivce a nacionalismus 19. století odmítají. I díky Skotům začíná regionalismus v Evropě postupně nahrazovat nacionalismus a stává se tak novou hybnou silou Evropy 21. století. Tohoto fenoménu si všimla i Lída Rakušanová ve svém sloupku v brněnské Rovnosti z 19. 9. 04. V něm na závěr uvádí: „ Jestliže má mít Evropská unie do budoucna šanci, pak jako Evropa regionů. Evropa národních států nám skomírá před očima. A na vás teď je, vážené instituce, zda odejde v pokoji, anebo v křečích.“ My Moravané bychom si tento vývoj měli uvědomit jako první a neplýtvat zbytečně silami nad snahou probouzet moravský národ podle dávno překonaných myšlenek 19. století. Morava, jako geografický, sídelní a historický region je prokazatelná a na této skutečnosti lze vybudovat naší budoucnost.

  5. „Skotské referendum bylo pro Moravu velmi důležité. A vůbec nešlo o jeho výsledek, ale o způsob argumentace“ (Jaroslav Krábek)

    To je nicméně zase přínos pro ty, kteří pro Moravu aktivně pracují. Na širokou veřejnost to nicméně nemá žádný dopad.

  6. od pádu Velké Moravy je snaha z české strany si Moravu podmanit, teprve až od roku 1918 je Morava vnitřní a utajovanou kolonií českého státu (stačí pohledat v oficiálních statistikách ČSÚ), nikdo z minulých a současných mocných neměl a nemá zájem se takové kolonie zbavit

  7. Vážený další Moraváku, dnes, tj. 23.10.14 jsem na Facebooku Moravanů objevila článek 14 poučení ze skotského referenda. Anglicky neumím. Překlad z netu je velmi nekvalitní. A tak jsem chtěla požádat, nebo poprosit – ne pro sebe, ale pro ty, kteří také neumějí anglicky a kterých je, myslím, poměrně dost – mohl byste se toho ujmout a dát to případně sem? Jsem přesvědčena, že by se tam přece jen mohlo najít něco užitečného i pro nás. Děkuji i za to, že můj návrh zvážíte.

  8. Bohužel z politického hlediska je celkem jasné, že v současnoti je moravská otázka téměř mrtvá. Tož jakékoliv referendum nezní reálně. Spíše je nutné dělat prvně národní obrození.

  9. Jistě máte v mnohém pravdu, také jsem toho názoru. Ale už jsem ve svém životě zažila několik přelomových období, kdy se najednou objeví nečekaná možnost. A je dobře být připraven. Také zpravidla není jen jedna cesta i když se nyní jedna může jevit schůdnější, než jiné.

  10. „na Facebooku Moravanů objevila článek 14 poučení ze skotského referenda“

    Ačkoli bych volil jiná slova, v zásadě souhlasím s komentářem pod tím (na Facebooku), že to pro Moravu použitelné je omezeně. Jde opravdu o dva rozdílné případy, na které neplatí stejné recepty.
    Jen pro hrubou orientaci uvádím překlad označení jednotlivých bodů (co je tučně):
    1) Lidé mají zájem
    2) Nyní je čas pro radikální politiku
    3) Lidé můžou změnit názor
    4) Agitujte!
    5) Naše podpora spočívá v dělnících
    6) Vytvořte vlastní sdělovací prostředky…
    7) … ale nezanedbávejte ani ty tradiční
    8) Vytvořte vlastní organizace
    9) Vstupte do politické strany
    10) Trhy budou zastrašovat
    11) Demografické rozdíly jsou skutečné
    12) Zvítězíte, pokud dosáhnete, aby se vás vaši vládci báli
    13) Šestnáciletým a sedmnáctiletým lze bez obav svěřit volební právo
    14) Je to ekonomicky hloupé

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s