Dva články z novin Moravská orlice
Když jsem hledal něco o začlenění Moravy do Československa v roce 1918, dostal jsem se ke dvěma článkům novin Moravská orlice z konce roku 1919, které se vyjadřovaly k tehdejším plánům hlavních politických stran tehdejšího Československa vytvořit územní rozdělení státu na kraje či župy a ukončit tak zemské zřízení „zděděné“ z Rakouska. K čemu jsou tyto články dobré? Třebaže zastupují mínění pouze dvou (nebo jednoho – viz níže) konkrétních lidí, jsou přesto ukázkou atmosféry, jaká na Moravě bezprostředně po vzniku Československa panovala. Z článku je možné si – tradičně – odnést zjištění, že Češi měli v úmyslu zlikvidovat samosprávu Moravy; anebo taky poznání, jaká atmosféra panovala na samotné Moravě (je třeba také pamatovat na to, že článek byl schopen ovlivnit smýšlení velkého množství politicky jinak nečinných čtenářů). A to není zbytečné vědět.
Oba články mají podobné vyznění, možná je psal stejný autor, ale první článek není podepsaný.
Župní zřízení
V Brně, 3. prosince
Vláda předloží v nejbližších dnech Národnímu shromáždění návrhy na ústavu. O těchto návrzích až dosud informováni jsou členové koalice, kdežto druzí nemají dosud o tom představ. Alespoň to tvrdí.
Velký zájem vzbuzuje návrh na krajské zřízení. Tímto zákonem má býti úplně smeteno zemské zřízení. Země Morava má býti rozčtvrcena na čtyři, event. na pět žup, jichž kompetence a uspořádání je velmi neurčité a nepřipravené, takže v každém vyvolává jednání vlády oprávněné obavy, že se zbavíme zřízení, které jsou osvědčené a pracují dobře a zavedeme nové útvary, které nejsou připraveny, pro něž není zkušenosti a praxe a zejména dosti schopných sil.
Zřídíme řadu nových úřadů, do nich se nahrnou osoby, které ještě nenašly útulků při prvním návalu laiků a povrchních lidí do úřadů, jež vyžadovaly odborných sil a praxe, a to bude jediný positivní výsledek z ukvapeného a nepromyšleného zavádění župního zřízení.
Již mnoho podobných věcí jsme zřídili ukvapeně a předčasně a důsledky toho se objevily na Slovensku a ve Slezsku. Patrně mnohým je trnem v oku, že na Moravě jsou poměry uklidněny a v řádných kolejích a proto se musí zemská správa nahrazovat několikerou krajskou správou na Moravě.
Dle projektovaného zákona bude vnitřní správa v republice čsl. svěřena úřadům župním a jim podřízeným okresním. Zemská správa má býti zrušena. V čele župy stojí vládou jmenovaný župan. Župní sněm skládá se z tolika členů, aby na každých 25.000 obyvatel připadl jeden člen. Vláda jmenuje čtvrtinu členů. Úkolem župního sněmu jest podporovati humanitní, soc.-hospodářské a kulturní zájmy obyvatel župy, pokud jde o úkoly čistě místní povahy.
Dosavadní jmění výborů okresních, silničních, žup na Slovensku přechází do vlastnictví státu. O všech otázkách finančních okresů a krajů rozhoduje ministerstvo vnitra. Postaví-li se župan proti usnesení župního sněmu, nemůže vejíti v platnost. Župní sněm ani výbor nemá práva jmenovati úředníky, to provádí hejtman, resp. župan. Hejtman, župan i vláda mají kontrolní právo nad okresními výbory a župními sněmy a mohou usnesení jejich zrušiti. Nedůvěra vyslovena sněmem župním není důvodem k jeho odstranění.
Tento projekt, který vznikl v ministerstvu vnitra, je silný náběh na zcentralisování a zbyrokratisování celého našeho státu.
Pro župní projekty nejhorlivěji usiluje strana národně-demokratická, která je mimo koalici, kdežto strana v koalici zastoupená, sociálně demokratická, se vyslovuje proti nim. Jednak pro jich zpátečnický ráz a jednak z toho důvodu, že jest pro zachování zemské autonomie. Strana agrární se vyslovuje pro návrh ministerstva vnitra jen pokud svými zřízenci a orgány je v přímém poměru k ministru Švehlovi. Strana lidová je v rozhodném odporu proti župnímu zřízení a národní sociálové na Moravě se vyslovují rovněž proti tomu.
Zastánci autonomie hájí zásadu, že zřízení žup úplně se zmaří dosavadní činnost zemského zřízení, která je nemalá, a právě poněvadž zdárně pracuje, takže nedochází k poruchám, zdá se zbytečnou povrchním lidem, kterým se stane věc patrnou jen tenkráte, když vyvolá afairy.
Zemská vláda má rozpracovanou elektrisaci Moravy, výzkumný ústav je velmi prospěšný zemědělství, záležitosti vodocestné, zdravotnictví, činnost humanní dají se řešiti jedině ve větším celku, kde jednotlivé obory jsou specialisovány. Jestliže se zavedou župy, tedy se tyto věci roztříští v župách a stát nebude míti dost zájmu, aby se těm věcem náležitě věnoval.
Zejména ne v nynější době, kdy není sám dosud hotový a kdy může s povděkem uvítat, že část administrativy mu převezme a správně vede zemská vláda.
Zastánci toho směru žádají, aby byla zachována okresní hejtmanství a obě zemské správy (místodržitelství a zemský výbor) spojena byla v jednotnou zemskou správu, která by byla přechodnou instancí mezi okresy a státem a zemské záležitosti v rámci ústavy by vedla.
O tyto dva směry se povede na Moravě boj. První jsou centralisté a druzí autonomisté. A přece kdyby ti, kteří dnes ovládají politické strany, nebyli praobyčejnými frásisty, našli by cestu, která by oba směry uvedla do prospěšných kolejí.
Jsme pro centralismus i pro autonomii. Přejeme si , aby náš stát byl zcentralisován v otázkách celostátních, politických, aby ovládán byl jednou vládou a režim všude byl stejný.
Ale přejeme si, aby v druhořadých otázkách, rázu ponejvíce hospodářského, byl autonomisován a v rámci režimu státního ponechána zemím pravomoc, aby si své vnitřní záležitosti vedly samy.
Bylo by to vlastně posilněním státního centralismu, kdyby část administrativy se přenesla na země k vůli přesnější agendě a za tím účelem nová ústava navázala na dosavadní činnost zemské autonomie, ale tomu se nechce dnes rozumět.
Nejedná se nám o slovíčka. Ať to kdo nazve centralismem nebo autonomismem, župou nebo zemí, jedná se nám především o to, aby naše Morava neroztřískala se na několik krajů, které by nebyly ničím jiným než několika kancelářemi. Chceme, aby aspoň na nynější přechodnou a nevytříbenou dobu vyšlo se z dosavadní zemské správy a netříštila se její činnost, dokud neskončí mnohé své rozpracované úkoly, které by okamžitě padly pod stůl, kdyby se zavedly župy.
Ať se nové zřízení nazve zemí nebo župou, chceme, aby Moravu dnes zůstala jako celek, navázala na akci dosavadní zemské správy a v tom pokračovala.
Až se poměry ustálí, bude dost času, aby se rozdělila na kraje, bude-li toho třeba. Ale zrušit dnes zavedenou zemskou správu, zavést nepřipravené kraje, bylo by hříchem, poněvadž bychom musili znovu zemskou autonomii vybudovávat, kdyby kraje se neosvědčily.
Ale to už patří k české taktice: Napřed něco zbořit a pak to stavět znovu.
V Brně, ve středu dne 17. prosince 1919
Otakar Skýpala:
Autonomie Moravy (* článek byl původně otištěn v pražské Tribuně)
Vláda předkládá Národnímu shromáždění návrhy své na změnu ústavy. Předlohy tyto dosud nejsou známy, takže spor o řešení ústavních otázek se teprve rozvine.
Jedním se sporných bodů je zemská autonomie. Vláda přichází s návrhem na zrušení zemské autonomie a zavedení krajského zřízení.
O krajském zřízení proběhlo již několik – nikoli autentických – zpráv, dle nichž má býti příští zřízení župní značně byrokratické, omezené velmi centrální správou a župám ponechán velmi nepatrný obor působnosti.
Na Moravě se pohlíží na tyto vládní proposice u velké části veřejnosti s obavou. Krajské zřízení nesetkává se všude se souhlasem, poněvadž jsou obavy, že zrušením zemské autonomie utrpí Morava ve svých zájmech v prvé řadě hospodářských.
V Praze si zvykli nazývat autonomní hnutí na Moravě moravským separatismem, což je však pochybeno, poněvadž ve snaze po zachování moravské autonomie nelze nic jiného spatřovati, než snahu směřující k tomu, aby Moravě ponechána možnost vlastního vývoje.
Na Moravě až dosud pracoval zemský výbor, který po převratu byl změněn v tom směru, že místo zástupců velkostatků byl tam vládou jmenováni zástupci stran dělnických.
Zemský výbor především urovnal rozhárané zemské finance, má připravenu otázku elektrisace Moravy, zavedl zemský výzkumný ústav a má dobře zapracovanou administrativu a připravené projekty ve věcech vodocestných, regulací, péče o zvelebení živností, zemědělství, zdravotnictví, v otázkách humanních. Stejně otázky kulturní vyžadují vlastního řešení.
Je nejvýše povážlivým přetnout rázem dlouholetou práci, zavedenou zemskou agendu, přenést ji z části do neurovnaných resortů pražských a z části rozčtvrtit ji v několik žup, o nichž dosud není jasné představy, tím méně praxe a pro něž není dostatek zapracovaných sil.
V administračním chaosu, který skýtá naše republika, zbavili bychom se nejzapracovanějšího a vžitého zřízení a způsobili si jen nové komplikace a obtíže.
Nikdo netouží na Moravě po tom, aby nám byla zemská autonomie tím, čím byla za starého Rakouska, kdy se stavěla vlastně proti státu. Dnes žádáme, aby zemská autonomie byla doplněním státního režimu, jeho zjednodušením i zesílením.
Proto žádáme, aby dvojí správa zemská a státní (zemský výbor a místodržitelství) splynula v jedno, aby zachován jednotný režim státní i politický, aby jednota státní správy byla co nejvíce utužena – ale její řešení ústavní nechť vychází z toho, co už tady je a co se osvědčilo, ze zemské správy autonomní.
Zemská správa nechť je přechodem mezi zřízením okresním a státním vedením, nechť převezme zemská správa část správního a administračního řízení v dosavadním zemském celku a umožní tak státní správě, aby vydatněji se věnovati mohla zájmům celostátním.
Nevoláme po zachování zemské správy z toho důvodu, aby Moravě bylo ponecháno ve státě zvláštní postavení, ale z toho důvodu, aby různé otázky druhořadé povahy po většině hospodářské řešily se v rámci ústavy v zemích.
V zájmu zdravého státního organismu je, aby mnohé věci byly dle zemí decentralisovány, poněvadž tuhým zcentralisováním utrpí vzdálenější kraje, pozbudou své iniciativy i soběstačnosti.
Zřízením malomocných žup přesunou se i nejpodružnější otázky do Prahy, nastane překrvení Prahy a celá řada věcí, o nichž jsme se předem zmínili a o něž zemská správa pečuje, nenašla by v Praze ani pochopení, ani ochoty a padla by pod stůl.
Proto v intencích Moravy je, aby zůstala pokud možno celou. Ať se toto zřízení nazve župou nebo zemí, je lhostejno, ale nelze souhlasit, aby Morava byla zmalomocněna rozdělením na několik žup.
Samozřejmě, že sněm moravský by nezůstal v původní své zákonodárné působnosti, poněvadž nebylo by účelno udržovati dvojí zákonodárství, ale určitá samospráva ve věcech hospodářských i správních by mu měla býti ponechána. Z těchto zásad by měla vycházet nová ústava naše. Nikoli bořit to, co je zavedeno a prospěšno, ale použít za východisko k další úpravě toho, co už je zavedeno a osvědčilo se.
Tímto řešením vyhověno bylo by intencím vládním po státní sjednocenosti i požadavkům po zachování zemské autonomie.
Zemská autonomie moravská mohla by řešena býti společně se slezskou. Náběh k tomu učiněn jest již projektem župy ostravsko-slezské. Ta obsahuje Slezsko a ostravský kraj. Tamější pracovníci si již zabezpečili širší pole působnosti pro svou župu, než je vyměřena ostatním župám. – Otázka těšínská, uhlí byla jim v tom nápomocna.
Nic tomu nepřekáží, aby ostatní Morava zůstala jako celek, ať je pojmenována zemí nebo župou, jen když oba tyto kraje, moravský a ostravsko-slezský, vyjdou a navážou na dosavadní zemskou správu moravskou a slezskou. Neosvědčí-li se toto, je dosti času, aby Morava později byla rozdělena na další župy. Okamžitým zřízením malých žup a zrušením zemské autonomie zlomili bychom však vývoj a musili znovu budovati země, kdyby krajské zřízení se neosvědčilo.
Nechť to dobře uváží členové ústavního výboru, nežli vysloví svůj ortel nad zemskou správou.
Postup, jakým chce vláda zavésti župní zřízení, je naprosto neústavní, nedemokratický. Projektanti nových útvarů správních se neinformují u interesenta, aniž dají možnost dosavadním organisacím a zřízením se o nich vyslovit. Města i korporace moravská se scházejí v Brně i jinde veřejně i tajně, aby se usnášela o opatřeních nynějších i pozdějších proti nevýhodám nových projektů. To vše by odpadlo, kdyby vláda připravovala své návrhy s dorozuměním i za spoluúčasti povolaných k tomu činitelů, kterými jsou zajisté zemský výbor, starostenské odbory a různé dosavadní korporace. Vždyť je zde dohoda nejen možná, ale i nutná.
Politické strany na Moravě nejsou sjednoceny ve svém názoru na zemskou autonomii.
Pro zachování zemské autonomie v […]dová. Nyní se vyslovila pro ni i strana soc.-demokratická. Její předáci Vaněk, Špera v „Rovnosti“ velmi vehementně se vyslovili proti zrušení zemské autonomie. Na sjezdu se vyslovili následkem zakročení dra. Meissnera z Prahy již opatrněji, že jsou pro zřízení krajské jen v tom případě, bude-li původní pravomoc zemské autonomie přenesena na kraj jeden. To ovšem není možným a podobné polovičaté usnesení bylo koncesí pražským soudruhům. Dnes, kdy pronikly některé zprávy o ráz zemského zřízení, protestují moravští socialisté proti župnímu zřízení s naprostou určitostí. – Česká strana socialistická stejně se vyslovuje pro zachování zemské autonomie.
Pro župní zřízení je strana agrární, vlastně ty kruhy, které jsou v přímém poměru k ministru Švehlovi a representují moravské agrární kruhy. Moravský sedlák však nespěchá se zrušením zemských celků. Je ve své podstatě konservativním a jako takovému je mu nejbližší, nejpřirozenější. Sedlák moravský byl vždy autonomistou a to nejen ve smyslu zemské autonomie, ale autonomie vůbec. V tom vlastně spočívá naše resistence.
Zemědělskou radu chce však pan ministr Švehla ponechat v původním rozsahu v mezích zemských hranic. Každému, kdo dovede nahlédnouti dále, může býti zřejmo, že si zde agrárníci chtějí vybudovati svou stavovskou správu veřejnou. Na místo zemské vlády mají nastoupiti zemědělské rady, vybavené všemi finančními prostředky a vší potřebnou exekutivou, na státní správě nezávislou.
Tím se vytvoří vedlejší vláda a stát nebude míti na důležitý obor našeho sociálního života valného vlivu.
Zde hrozí nebezpečí jednotnosti našeho státu a nikoli zachování zemské autonomie.
Národní demokracie se vyslovuje pro ukvapené návrhy proti zemím. Tak se však jeví toliko ve svém zemském orgáně. Jinak jednají její stoupenci, pokud nejsou přímo u vedení. Ti právě v různých korporacích, starostenských sborech jsou hlavními původci návrhů i snah po zachování zemské autonomie.
V každém případě je záhodno, aby jednání o zemské autonomii nedělalo se tajnůstkářským způsobem a dříve než se stane rozhodnutí, nechť se dá zemím možnost, aby se vyslovily o zrušení zemské autonomie – nikoli ovšem výkonnými výbory svých pěti politických stran, ale takovým způsobem, aby pravé smýšlení celé veřejnosti bylo zřejmo!
O Moravě pro Moravany 
> Dva články z Moravské orliceKdyž jsem tyto články četl skoro se mi zastavilo srdce jak jsou aktuální.A kdyby jen aktuální ale dnes je potvrzeno to co pan Skýpala v článku proponoval.Rozbití Moravy nejen,že ublížilo Moravě ale v žádném případě neprospělo ani nově vzniklému státu,z kterého nota bene už zbývá jen část.Je to potvrzení myšlenky,že malé slovanské národy si neumějí samy vládnout.Proto si už mnoho let myslím,že Habsburská monarchie pro naše národy nebyla doba temna ale světla.Aspoň z toho pohledu,že jsme se mohli donedávna řadit k těm vzdělanějším národům světa.Není to z mé hlavy,přivedl mě na to Phdr.Emil Svoboda můj profesor dějepisu na dvanáctiletce v Brně.Podle mně ten autor v r.1919 pregnantně vystihl co by mohlo Moravě ublížit a ono jí to taky ublížilo a co je hodně zlé po těch skoro stu letech,že už část moravského území Moravě vlastně nepatří,s mladšími se musí člověk skoro hádat co je Dačicko nebo Jihlava po Bedřichov a podobně.Už je to
únavné a budoucnost vidím černě.Pane Dalsimoravaku vy jste asi optimista a nebudete se mnou souhlasit ale když čtu ty hrozné bláboly,které se vyskytují často na těch promoravských stránkách je mi až zle.A poučení moravané nacházejí,pokud ho vůbec hledají, bohužel právě tam.Tam se tříští i ty malé síly,které vymírající moravský národ ještě má.Jenomže Vanitas vanitatum,snad umře přece jen ta naděje poslední,chce se mi věřit.A za objevení těch článků děkuji,něco jsem o Moravě přečetl,něco i sám vlastním ale konkrétně toto jsem nečetl.Totiž v těch starých časopisech a dokumentech,hlavně z druhé poloviny 19.století se dostatečně nepoučený čtenář moc promoravského nedoví,on ten tlak na čechizaci Moravy je starý a projevoval se už tenkrát rafinovaně.Pokud ještě trvalo Československo tak jsem se nechal ukolébat,že je to snad ku prospěchu Moravy ale dnes už vím jistě,že to objetí českého lva je pro Moravu smrtelné.Je mi to líto. Viktor Dubský
> [1]Nevím, zda jste si ale také všiml vět u konce jednotlivých článků. Spolu s ostatními větami z článků vyplývá, že ani ti, kteří za Moravu v té době mluvili, k ní zase až tolik necítili ("až současný zemský výbor dokončí své úkoly, Morava klidně bude moct být rozdělena"). To je nepochybně jeden z důvodů, proč Jiří Pernes napsal, že obyvatelé Moravy se za první československé republiky považovali v prvé řadě za Čechoslováky.
> 2 články z Mor.OrliceDobře jsem si toho všiml,tento fenomén znám celý svůj život,taky se nám to snažili vtlouct do hlavy,že jsme čechoslováci ale mě a mým některým spolužákům z brněnské školy na Křenové 36 se to do hlavy dostat nepodařilo,díky některým učitelům.Aniž bych chtěl kverulovat,tak jsme to tenkrát snad dost prožívali.To byly roky řekněme 52,53 tak nějak,ve škole se často vyplňovali nějaké dotazníky a tak podobně a často se uváděla národnost nás dětí i rodičů.Možná,že tím,že to bylo krátce po zrušení země moravskoslezské a bylo to živé tak si vzpomínám,že kolem národnosti byla vždycky debata.A jako resumé všeho bylo,že nám někteří učitelé řekli,že to teď jinak nejde,musíme napsat národnost českou ale že jsme Moravané ať si to pamatujeme.Říkali doslova Moraváci tak nevím co je správně ale nikdy v životě ani na sekundu,jsem se necítil Čechem.A celý život,je mi 65,jsem pociťoval rozdíl mezi národní povahou českou a moravskou i teď když vnějšími
okolnostmi je to hodně setřeno,vnímám ten rozdíl.Nejméně 5 roků jsem bydlel a pracoval v Praze a tam jsem to pozoroval intenzivně.Pro pražáka pojem moravák zaváněl vždycky trochu pejorativně,když nic jiného tak řekli-ten je odněkud z moravy- a hned bylo cítit zvláštní odstup.Zase na Slovensku jak se řeklo moravák, okamžitě nastoupila srdečnost i mezi cizími lidmi a pocit jakoby nějaké sounáležitosti a to hlavně se strany Slováků,byl jsem tam taky několik let.Nerad bych,aby na tom dnes někdo stavěl,myslím si vztahy mezi lidmi notabene národy jsou složitější věc,ale pociťoval jsem to tak.A co se týká toho čechoslovakismu,ten se připravoval nejméně od druhé poloviny 19.století.Mám doma spoustu časopisů,už z r.1862 vydávaných v Brně ze kterých to úplně čiší,myslím,že hlavně mezi vzdělanci se ten názor hodně nosil,takové dvojjedinnosti čechů a moravanů ale já jsem dnes přesvědčen,po životních zkušenostech,že rozdílnost tady je,hlavně v životních zájmech.Ty nebudou nikdy identické,pokud budou jednotlivé národnosti
cítit sounáležitost s národním územím,to se dá totiž využívat rozdílnými způsoby.Doufejme,že nebude mít v budoucnu pravdu básník Jan Skácel: Je Morava,nejsou Moravané,jsou Moravané ale není Morava.I když já osobně jsem nenapravitelný pesimista.
> [3]"ve škole se často vyplňovali nějaké dotazníky a tak podobně a často se uváděla národnost nás dětí i rodičů.Možná,že tím,že to bylo krátce po zrušení země moravskoslezské a bylo to živé tak si vzpomínám,že kolem národnosti byla vždycky debata.A jako resumé všeho bylo,že nám někteří učitelé řekli,že to teď jinak nejde,musíme napsat národnost českou ale že jsme Moravané"-Já tomu moc nerozumím. Pokud vám učitelé říkali, že teď nejde nic jiného než napsat národnost českou, znamenát to snad, že před rokem 1948 bylo možné psát do dotazníků národnost moravskou? Pokud já vím, tehdy se uváděla národnost československá.
> národnostAsi máte v tomto punktu pravdu ale zdá se mě,že slovo moravan nebo moravák,jak jsme říkali my,mělo nějakou hlubší platnost,vždyť samotný pojem čechoslovák nebyl až tak starý,nějakých 30 let.Moji staří rodiče taky říkali čechoslovan,a nebo slovan všude bratra má,to bylo takový oblíbený rčení.Stejně si myslím,že pojem čechoslovák vznikl pod určítým tlakem,organický původ asi nemá.Ale to už dnes zjistit nejde.Ale co si pamatuju myslím si dosti přesně,šel jsem do 1.třídy 1951 tak národnost československá se neuváděla,říkali nám,že národnost se musí lišit od státní příslušnosti a ta byla československá,ale myslím,že čechoslovakismus se nějak přestal nosit i když hodně lidí říkalo,že jsou čechoslováci ale ten obsah národní,citový to asi nemělo.Co mě ale ale nyní nejvíc mrzí,že se do těchto debat,na těchto stránkách, nezapojuje větší počet lidí.Jinde na internetu je ta účast o něco větší,tedy jen o něco,ale podle mého názoru ke škodě věci i když samozřejmě
názory nelze implantovat.Někdy si říkam ale bohužel. Dubský
>"Nikdo netouží na Moravě po tom, aby nám byla zemská autonomie tím, čím byla za starého Rakouska, kdy se stavěla vlastně proti státu. Dnes žádáme, aby zemská autonomie byla doplněním státního režimu, jeho zjednodušením i zesílením. ""Zřízením malomocných žup přesunou se i nejpodružnější otázky do Prahy, nastane překrvení Prahy a celá řada věcí, o nichž jsme se předem zmínili a o něž zemská správa pečuje, nenašla by v Praze ani pochopení, ani ochoty a padla by pod stůl."Tak to je přesné. To platí i dnes!!! I kdybych se toho nedožil (myslím zrušení současných debilních pseudodemokratických postkomančských krajů a zřízení Země Moravské), tak do konce života budu tyto kraje ignorovat a tvářit se, že tu je zemské zřízení a Brno jest mou metropolí!!!! Nic to nemění na tom, že Čech i Slovák (a potažmo i Slezan) jsou mi bratry…
>Já s tím plně souhlasím, jenom si myslím,že není dobré říkat postkomančských,ono je to sice moderní ale zavádějící,vypadá to totiž tak jakoby před tou dobou bylo všechno v pořádku ale ono nebylo,po mnoha stránkách,nejen co se týká Moravy.A jak vidno teď, 21 let po převratu, je na tom Morava skoro tak jako po vpádu Maďarů r. 905.Nemyslím to teď politicky ale největší nepřátelé Moravy nebyli komunisti, to je přece teď evidentní. Dubský
>Nechci tvrdit, že před tím bylo všechno v pořádku, chci jen říci, že současné kraje jsou takměř kopiemi těch z let 1949-1960, kdy byla poprvé ignorována zemská moravsko-česká hranice. S tím, že komunisti nebyli největší nepřátelé Moravy až tak do důsledku nesouhlasím. Vyjádřím se asi takto: Centralisovat republiku pod Prahu, to tady bylo již po vzniku I. republiky. Záměr zprovoznit nelogické župy, či kraje jest toho důkazem, stejně jako nikdy nesplněné sliby ohledně rusínské autonomie a slovenské federace (ta nakonec v r. 69 vznikla, ovšem v době a za podmínek, že netřeba se dále vyjadřovat). Jenže v té době s tím na Moravě samozřejmě nesouhlasili a v ČSR existovala poměrně na tu dobu ukázková demokracie, takže Morava se zachránila. Po uchopení moci komanči však to již měla Morava spočítané. Centralisaci pod Prahu již nic nebránilo, protože komanči to chtěli mít pěkně pod jedním dohledem, pod Prahou a neriskovat, že by moravský sněm dělal problémy. Zkrátka
nedemokratickým režimům se vládne nejlépe z jednoho fleku, to je obecně známo. Nutno dodat,že takto se nejlépe vládne každému režimu, ale demokratický si to nedovolí. Kdyby zemské zřízení přežilo do dnešní demokracie, tak se nikdo neopováží jej nahradit kraji. Bohužel dnešním pseudodemokratům se vlastně to komančské zřízení moc hodilo, aby ho oprášili a nadále mohli vládnou centralisovaně z Prahy a na Moravu se vy.rat. Nejsmutnější na celé věci je, že Čechům otázka Moravy nepřijde vůbec důležitá. Berou ji důležitostí na úroveň přejeté kočky na ulici v Upsale. A samotní Moraváci? Ještě smutnější. Čechům se téměř podařilo všechny Moravany natolik asimilovat, že drtivá většina z nich cítí podporu Moravy jako separatismus. A zeptejte se Moraváka kam patří Svitavy, Jihlava, Žďár nad Sázavou nebo Telč, řeknou vám, že samozřejmě do Čech. Morava pro ně končí za Masarykovým okruhem v Brně. Úsměvné i naopak. Snažím se o osvětu, ale vypadám taky jako separatista, přitom samozřejmě je to úplná hloupost takové tvrzení.
Kámoša jsem aspoň naučil, že už přede mnou neříká "tady u nás v Čechách", protože bych ho roztrhl. A kámošům ze Svitav, kteří si 25 let mysleli že žijí v Čechách jsem ukázal tisíc důkazů o omylu, takže ti už se z údivu také vzpamatovávají. Na jednu stranu, pokud se Moraváci chtějí stát stoprocentními Čechy a tím pohřbít Moravanství, proč ne. Je to jejich právo. Ale myslím si, že to není až tak dobrovolné. Vždyť ta masáž z Čech, že Moraváci jsou vlastně Čecháčci a Moravák je hierarchicky asi jako Valach, nebo Chod, je evidentní a enormní. Ať už to dopadne jakkoliv, já jsem Moravák, Moravákem i zemřu a co není pravda ignoruju. Pěkný den.
>No, přiznám se, že jsem z mladé generace a právě proto vypadám jako podivín při prosazování "moravanství". Ono, jak píšete, 95% (a já myslím, že i více) toto téma vůbec nezajímá a tu asimilaci nejen vítají, ale hlavně nepociťují, tak je kvalitní a takměř dovršená! Lidem to přijde snažší býti Čechem, jedním národem a nezabývat se nějakým handrkováním, které jim navíc příjde jako občanské brojení proti "svým". Vidím to denně na vlastní oči, slyším to denně na vlastní uši, vnímám to všemi možnými tělesnými senzory, že "Hele, já su Čech aji Moravák, ale jakésyk rozdělování jedneho národa je blbosť". Ok, beru. Ale myslím, že naši moravští předkové by byli nesmírně zdrceni a já za sebe můžu říci (v reakci na Vaše obavy o mé zdraví), že se zbytečně neplaším, nepíšu ani nevolám do rozhlasu, ale v mém okruhu jednoho metru (v mém niterném životním prostředí) si zachovávám svět, kde se respektuje Morava, kde existuje reálná Morava a kdo
mě zná, mí nejbližší a kamarádi, tak jsou si toho vědomi, navíc myslím, že mnozí začínají s tou Moravou sympatisovat natolik, že začínají uznávat její životaschopnost, jako země, která tady po staletí byla a nás Moravany formovala v lidi, kteří se přece jen kulturou a tradicemi a v nejmenším mluvou, odlišujeme od Čechů. Co se týče Vaší agitace, je sympatické, že na nástěnku umísťujete moravské články a hlavně se záměrem poukázat při blízkém sčítání lidu na Moravu. K tomu tématu se zeptám, netušíte jestli na sčítacích arších bude možnost národnost Moravská? Děkuji. Přeji hodně zdaru! Luděk Valko, Hulín.
> LuďkoviŘíkají z Moravské národní obce, že to možné bude a že máme napsat mateřskou obcovací řeč moravštinu.I když si o té moravštině myslím svoje přesto ju tam napíšu,právě pro tento případ, aby musela být ta moravská národnost uznaná. A pokud se týká celého vašeho příspěvku,mám obrovskou radost,že se takový člověk našel a že to dovedete tak pregnantně vyjádřit.Já bych to tak neuměl i když to taky tak cítím.Řeknu vám,že je mně v životě často hrozně smutno hlavně kvůli moravské otázce.Ale jak to někomu vysvětlit když to sám tak necítí.Setkal jsem se v životě s jinýma národnostma například s Kurdama, ani nemají svůj stát,myslím, že už ho nemají stovky let, ale ta národnostní hrdost jaká z nich vyzařovala,tu bychom jim mohli závidět.Nebo Poláci,Ukrajinci a nebo třeba Alsasko ve Francii.To nemluvím o Bavorech a nebo jiných Němcích.Hodně jsem se stýkal s cizinci.Nikdo z nich nespojuje otázku národnosti se státem.Národnost je prostě bez přemýšlení na prvním a
nejčestnějším místě a ostatní je až potom.A stud za národnost, no tak s tím jsem se setkal snad jen u nás Moraváků.A potom ještě u Čechů, kteří v cizině zásadně nevyhledávají společnost stejně mluvících lidí,raděj se jim vyhnou.A to jsem zažil mnohokrát.Kdežto když se slyší Poláci nebo Němci nebo Rusové už jsou pohromadě.Řeknu vám, je to v cizině až frustrující,byl jsem z toho mnohdy smutný.Proto mám na historii našeho státu svůj názor,který se často neshoduje s názorem oficiálním,který se třeba učí ve škole a říkám si kolikrát co bychom chtěli,co si vlastně zasloužíme.Třeba doba údajného temna po Bílé hoře.Jak bychom asi bez Habsburské třistaleté údajné poroby vypadali a hned si myslím, že to tak velké temno asi nebylo.Nota bene Rakousko, je jich méně než Čechů a Moravanů ale každý ten nárůdek je nejdříve Korutanec nebo Štajerák a až potom Rakušák a vůbec jim to nevadí, jak je to možné.No už nebudu unavovat kverulováním ale bude se mi jednou lehčeji umírat když jsem aspoň jednou slyšel spřízněnou řeč.Přeju
vám v životě všechno dobré.Viktor Dubský
> Pane Dubský,šetřete se. Udělal jste pro Moravu dost, rozčilovat se teď musí jiné generace a také to dělají. Pokud jsem správně pochopil Váš názor, že nyní je situace horší než za komunistů, pak to podle mě vyplývá z toho, že vládnoucí oligarchii (a je celkem jedno, zda je prvorepubliková, komunistická či polistopadová, kontinuita je tam mnohem větší, než by se mohlo zdát) se podařilo zničit společnost a proměnit ji v masu atomizovaných jedinců vyrvaných ze svého časového i prostorového zakotvení. Empirické důkazy nemám, ale řekl bych, že tento proces vládnoucí třída dotáhla někdy v polovině 90. let, kdy z parlamentu mizí poslední strany nespojené s oligarchií (moravské strany a, ať chceme či nechceme, SPR-RSČ)a kdy sociální demokracie zrazuje své voliče, kdy se v ČR začínají usazovat velké nadnárodní společnosti a kdy začíná vysílat TV Nova. Tuším, že to také bylo v roce 1996, kdy se naposledy náměstí Svobody v Brně zaplnilo – bylo to při návštěvě britské
královny, že by vyjádření monarchistického cítění moravského lidu? To je to, když lidé tvrdí, že za komunistů víc drželi při sobě – existovala jakási společnost a dokonce i určitá snaha o její zachování, o čemž svědčí investice na vesnicích. Dnes establishment vyhání administrativními opatřeními a ekonomickým tlakem lidi z venkova, mnoho jich každý den dojíždí daleko za prací a každý druhý je zadlužený. To spolu se zmíněnou atomizací vede k neexistenci veřejného mínění, k tomu, jak píše Zygmunt Bauman, že "je stále těžší, snad zhola nemožné, přetavit sociální problémy v účinné kolektivní jednání." Musíme svou činnost provádět podle toho. Oligarchie je vzájemně provázaný konglomerát politiků, státních úředníků a nadnárodních společností, který zcela ovládl původně společenské instituce, jako jsou politické strany. Současný režim je pak pouze loutkovým divadlem a jak tvrdí sociolog Ulrich Beck, hlavním konfliktem současnosti, není boj levice proti pravici, ale oligarchie proti
občanským iniciativám. Je to samozřejmě boj nerovný a úspěchy v něm občané dosahují jen tam, kde existují jakési zbytky společnosti, tedy v Latinské Americe, muslimském světě a v Maďarsku. Z toho také vyplývá, že moravské hnutí nemusí váhat, zda se orientovat doprava či doleva, zda by sociálně-ekonomický program byl na úkor státoprávního. Je třeba mít program, který bude směřovat proti oligarchii a jejímu pustošení Moravy a Slezska (a nejen jich) ve všech podobách. Nemusíme přitom vymýšlet nic nového. Takové iniciativy už vznikají v Německu, Rakousku i jinde. Základem je zakotvenost v prostoru a čase, tedy právě to, od čeho se nás pražská oligarchie (která je sama mimo čas i prostor, žije většinou v satelitech) snaží izolovat. Musíme postupovat zdola, od vesnice k vesnici, za velmi důležitý prostředek vzkříšení veřejného mínění považuji, jak sám píšete, nástěnky. Navíc nám může pomoci celková nespokojenost občanů. Kdo chce zastavit olupování obyčejných lidí, zaměstnanců i podnikatelů, oligarchií, měl
by podpořit emancipaci Moravy a Slezska, protože právě jejich jakobínské vymazání bylo prvním krokem k tomu, že establishment získal absolutní moc, kterou pak využil způsobem, který nyní vidíme.
> Marcu AurelioviJá si to myslím skoro přesně tak,jenomže toto soupeření s oligarchy je určitě staršího data,někdy si říkám, co to vlastně bylo to vystoupení Hitlera v Německu, vždyť bez původní podpory zámořských bank by jeho režim takové síly nedosáhl a pak najednou jakoby se někomu vymknul z ruky, ho hodili přes palubu.A takových podivných kotrmelců by se v posledních možná 150 letech našlo víc.Co to vůbec byl ten atentát na Kenedyho.Finanční oligarchie má asi obrovskou moc.Proto myslím, že je velký ůspěch udržet si pořádek alespoň na vlastním malém dvorku.Děkuju za morální podporu. Viktor Dubský
>panu DubskémuJsem rád, že jsem Vás mohl potěšit. To, co sem do diskuse píšeme, jsou pouhá slova, a tak uvidíme, co nastane do budoucna, myslím činy. Pokud nic, tak nevadí. Já jsem se již vyjádřil a názor měnit nebudu. Ono to ani nejde. Musel bych se zbláznit 🙂 Taky přeji vše dobré.
> mapaJeště posílám pěknou mapku prvorepublikových moravských okresůhttp://archiv.cbvk.cz…_71_001.php
>Luďku,děkuju za tu mapu,teď sice bydlím v Šumperku ale moje rodná obec je MILFRON u ZNOJMA.Teď se to jmenuje jinak a tak je to zvláštní pocit vidět to napsané na mapě.Už je vložena mezi oblíbené.A co se týče těch slov a činů tak na to se hodí jedno úsloví: O budoucnosti nikdo předem nic neví. Není totiž nic složitějšího než svět. A latiníci říkají " QUI VIVRO VERO " kdo přežije uvidí.Přeju Vám abyste uviděl. Dubský
> [16]Nesouvisí to sice s článkem, ale neodpustím si malou poznámku: "kdo přežije, uvidí" je latinsky určitě jinak. Doslova by to bylo "qui superviverit, videbit".
také zajímavéhttp://psp.cz…/usneseni/u0212.htm
> Ještě se vracím k té národnostiVážení, kteří čtete tyto komentáře a není nás mnoho,abych vás nemystikoval musím se vrátit k tomu tématu psaní národnosti do různých dotázníků.Samotnému mě to vrtalo hlavou proč nám ti učitelé říkali, že se to musí od sebe lišit, ta státní příslušnost a národnost, až sem na to přišel ale řeknu vám , bylo to bezesných nocí.Ono totiž ČSR ,to byla státní příslušnost se řekne československo a národnost mnozí přinášeli napsanou z domu na papírku taky československo.Rodičům to totiž splývalo , československá a československo , v tom měl pan dalsimoravák pravdu ,že se ta národnost československá hodně objevovala,ale bylo to vždy předmětem diskuse a to mě utkvělo v paměti,že učitelé chtěli aby se to lišilo.Proto ta národnost se měla psát "česká" a proto debata o tom, že jsme vlastně "moraváci".Řeknu vám, vzpomínání na něco je někdy skoro bolestivá věc,kdyby měl člověk aspoň možnost se někoho zeptat ale jednak
nebydlím už v Brně a taky i mezi mou generací je málo těch, které tyto věci vůbec kdy zajímali,bohužel.Teď zrovna čtu,sice už po několikáté Moravskou lidovou čítanku, ona moc lidová není, aspoň obsahem, autor Fr.Bílý a je mi úplně jasné,že pokud se nestane zázrak tak to má eventuelní moravská samospráva předem spočítané.Nějaká vážná společenská objednávka aby byla moravská samospráva zachována, tady v podstatě nikdy nebyla.Vždyť prosazovatelé moravanství by se dali spočítat pomalu na prstech: šlechta,církevní klérus a málo intelektuálů,obyčejný lid, tu většinu to nikdy moc nezajímalo.A tak je to i dnes.Když nosím na prsou nášivku, moravskou orlici, tak se mně jedna paní ptala "a jací vy ste moraváci,ti co chcó bórat stát nebo nějací jiní".Vysvětlil jsem jí,že správní moraváci nenadávají ani na čechy ani na slováky ale chtějí aby se vědělo,že morava a moraváci existují a už hodně dlouho,že jsou od těch ostatních svými zájmy trochu odlišní,že by nám například vyhovovalo, kdyby dálnice vedla od
Vídně přes Moravu na sever,kdyby se vybudoval funkční kanál LABE-ODRA-DUNAJ o promoravské železniční síti ani nemluvě.A kdyby mělo moravskému cítění vyhovovat vysílání Českého rozhlasu a České televise no tak to by snad muselo spadnout z nebe,protože toho se od čechů nikdy nedočkáme.A bylo vidět,že aspoň trochu o tom přemýšlí.A co to tedy je národ?Podle mě lidi, kteří na svém území chrání a prosazují své zájmy,vždyť když budem jenom zpívat moravské písničky a pít moravské víno,moc toho pro Moravu neuděláme.A to už raději ani nemluvím o těch co prosazují jako spisovný jazyk bócání nebo po našimu.Vždyť, když už ten dorozumívací jazyk-češtinu-máme, tak si ji nechme,stálo to přece v minulosti,to vytvoření, nemalé úsilí.Nebuďme za každou cenu flagelanti a nechme si to co už je hotové a dobré.Spousta národů mluví třeba němčinou a přesto se cítí být emancipovaným národem.No mám toho na srdci ještě mnoho ale nebudu unavovat.Stejně jsem,jak mi včera řekl jeden známý, jen hlas volajícího na poušti.A to jsem mu ještě
musel toto úsloví připomenout,takže jsem vlastně taky flagelant.Zatím se opatrujte.Dubský.
> Moravská národnostMilé Moravanky a Moravané,udělalo mně velkou radost,že jsem narazil na tyto stránky:-).S panem Dubským jsem navštěvoval stejnou školu Křenová 36,jen o pár let později 1976-80.Napsat v Brně na vysvědčení nebo do občanky národnost moravskou nebyl v 90.letech problém,teď už se "pro jistotu"neuvádí:-(.Jenom v životopisech při zájmu o zaměstnání to pro některé problém byl a je asi napořád.Hezký předvánoční časvám všem přeje Jara z Brna
>Pane Jaro z Brna,mám hroznou radost,že jste z té samé školy,ale musíte mě dát za pravdu, že je nás jak šafránu kdo se dostaneme na tuto stránku.Moc mě to deprimuje,co se stalo s celou mojí generací a i těma dnešníma padesátníkama.Copak je ten dnešní život opravdu tak těžký, že jim na nic jiného nezbývají ani myšlenky ani čas.Anebo je to v lidské přirozenosti o nic vážného se nezajímat.Asi platí to druhé a bylo to tak vždycky.V každém případě zdravím do Brna.Dubský
> MoravanstvíJsem rád, že je tu hodně rozumně cítících Moraváků a souhlasím s panem Viktorem Dubským ve všem, zejména v tom, že bychom měli postupovat takticky a diplomaticky třeba v otázce jazyka – čeština – která je nám přirozená protože historicky vznikla i z moravského dialektu, je přirozenou komunikační linkou i ke světu, který by byl zmaten moravštinou, která by se lišila od češtiny jen pár koncovkami a slůvky, tak jako je zmaten snahou o např. bosenštinu nebo černohorštinu. Jsem nadšen i z toho, že se rozšiřuje povědomí i takovou zdánlivě povrchní věcí, jako je vlajka a barvy – tím se působí na veškerou veřejnost, která si uvědomuje, že naše barvy jsou červená a žlutá a že nemáme lva, ale orlici, a to je už první krok k změně cítění mnoha lidí, ne-li doufejme později většiny. Pořád se mi zdá, že v lidech je zakořeněn strach před centrální mocí, která Moravu ostrakizuje a promoravské strany staví na okraj a bagatelizuje. Dokud se lidi toho strachu nezbaví,
tak se nic nezmění. Tož hodně sil a nedajme sa.