Spisovný jazyk v Čechách je čistou moravštinou

– to napsal Lubomír Havlík v Moravských letopisech v roce 1993.

„Čeština není nic jiného než čistá moravština“ – tento názor se poměrně často objevuje na internetu, všichni, kteří jej užívají, jej chápou v tom smyslu, že původní byly moravská jazyková norma, ta byla následně převzata v Čechách a tam přejmenována na češtinu. Tento názor je pochopitelně nesprávný a v jazykovědě ho taky nikdo nezastává, protože jazykovědci lépe než kdo jiný vědí na základě množství dokladů, že naopak česká jazyková norma ve středověku přes raný novověk až do dneška pronikala na Moravu, kde pozvolna zdomácňovala. Nicméně já bych se rád zaměřil právě na původ názoru, že čeština není nic jiného než čistá moravština.
Toto mínění pochází od historika Lubomíra Havlíka, který ve svých Moravských letopisech (vydaných roku 1993) u roku 1848 napsal, že český novinář Karel Havlíček Borovský otiskl v Národních listech větu, že spisovný jazyk v Čechách je vlastně čistá moravština. Ačkoli Lubomír Havlík byl jistě erudovaný historik, v tomto případě poněkud klopýtl. Už uvedení místa původu Havlíčkova výroku není přesné, žádné Národní listy kolem roku 1848 v Čechách nevycházely, deník, který si Havlíček sám vydával, nesl název Národní noviny. Článek obsahující větu o češtině jako moravštině byl konkrétně na pokračování otištěn v číslech 176, 177 a 178 ve dnech 3. až 5. listopadu 1848.
I dále se však Havlík dopustil nepřesného postupu, protože ona věta je vytržena ze souvislosti. Podívejme se proto na Havlíčkův článek podrobněji: Havlíček v něm popsal svou vlastní cestu na Moravu v revolučním roce 1848 („Do této důležité cizí země, – nebo sněm morawský nedávno uzawřel, že se Morawa s Čechy nikdy nespojí, – obrátil jsem nedáwno cestu swau, a poněwadž práwě jakýsi oddech nastal w politice jako přestáwka mezi dwěma důležitými akty, wyplníme jej cestopisem.“). Nejprve novinář navštívil Brno a hned o něm píše: „Prwní wěc, která mne nesmírně překwapila, bylo welmi zhusta mluwení české (neb jak tam říkají, morawské)…“ U tohoto se musím zastavit – jestliže z výroku o češtině jako čisté moravštině má údajně vyplývat, že Havlíček považoval češtinu za moravštinu, jen opatřenou mylnou nálepkou „čeština“, měl by o svém jazyku mluvit jako o moravštině; jestliže přece někdo „prohlédne“ pravý stav věcí, měl by se podle toho vyjadřovat.
Jenže Havlíček uvedenou větou myslel to, že v Brně se mluví česky a tomu jazyku místní říkají moravština. Z formulace věty se nedá vyvozovat, že by označení „moravština“ Havlíček považoval za skutečné a opravdové jméno onoho jazyka, kterému se v Čechách z neznalosti jeho „pravého“ původu říká čeština. Další větou (větami) vztahující se k tématu jazyka je v Havlíčkově článku „Ustanowilo se z počátku, že budau wycházet weliké německé noviny Brünner Zeitung na autraty zemské. Poslanci-rolníci proti tomu žádali, aby také pro ně morawské (české) nowiny wycházely, když zem autraty nese.“ Havlíček napsal, že rolničtí poslanci zemského sněmu požadovali vydávání moravských novin. Tím nicméně nevyjádřil svůj názor, nýbrž jen citoval, protože na Moravě se tehdy zcela běžně používal pojem „moravský jazyk“. Havlíčkovo skutečné mínění je poznatelné z toho, že noviny moravské hned v závorce vysvětlil jako české.
Závěrem ke svému brněnskému pobytu okomentoval Karel Havlíček zasedání moravského zemského sněmu, který podle jeho (ostatně obecně českého) názoru škodil (domnělé) jednotě českého národa a Moravu odtrhával od Čech. O činnosti sněmu či spíše o své představě jeho budoucího působení se mimo jiné vyslovil takto: „Počkejte jen, až lid zachowalý morawský, až naši Hanáci, Slowáci w Morawě poznají dějiny národu swého, až poznají, že nebyl nikdy rozdíl mezi Morawanem a Čechem we zlém ani w dobrém, až poznají, že spisowní jazyk w Čechách užíwaný jest wlastně čistá morawština, až tento lid wyrozumí, jak těžko jest Morawě a Čechům každému zwláště brániti se proti útokům wašim; pak najednou oni zástupcowé na sněmu morawském wyřknau to, co již Bůh dáwno wyřknul, totiž že Morawa a Čechy jsau jedno.“ Toto je jádro článku, pokud jde o poznání Havlíčkova smýšlení nejen o údajné moravštině ale vůbec o Moravě. Je zřetelně vidět, že Borovskému šlo především o to sdělit názor, že podle něj Moravané a Češi tvořili jeden národ. (Slova „podle něj“ samozřejmě nelze chápat tak, že by jeho mínění bylo menšinové, naopak v Čechách jasně převládalo či snad bylo výhradní.) Jeho mínění bylo takové, že obyvatelé Moravy jsou Češi, aniž by si to v jeho době zřetelně uvědomovali (což je pochopitelně z hlediska dnešního stavu poznání nesmysl), a v tomto duchu jsou i další slova z uvedeného úryvku – ta jen mají za cíl tezi o národní jednotě obyvatel Moravy a Čechy dále vysvětlit. Moravané se tedy podle Havlíčka musí nejprve pustit do studia dějin „svého“ národa a mimo jiné si musí uvědomit, jak je to s jejich jazykem. Tady se dostáváme právě k jazykové argumentaci Borovského. Proč vlastně tento český novinář (a s ním další čeští intelektuálové) tvrdil, že Moravané jsou stejného národa jako Češi? Hlavním argumentem (který se v nezměněné podobě užívá dodnes a úspěšně válcuje veškeré moravské snahy) pro něj byla totožnost jazyka. A protože Havlíček Borovský žil v době, kdy ve střední Evropě bezvýhradně platilo národ=jazyk (a jazyk=národ), musela totožnost jazyka v jeho očích a očích jeho současníků znamenat i totožnost národní. A právě to měl na mysli, když napsal ona slova o moravštině, která jsou dnes šířena ve zcela jiném smyslu. V první polovině 19. století (jakož i v předchozích staletích) bylo na Moravě běžné, že se jazyk užívaný na Moravě označoval jako moravský. S tím však čeští „obrozenci“ byli nespokojeni, protože se tak podle jejich názoru zastíral „fakt“, že Moravané a Češi jsou jeden národ. Prosazovali tedy, aby se i v nejširší veřejnosti přestal užívat zažitý výraz „moravština“ a přešlo se na „správný“ pojem „čeština“ („český jazyk“). Pokud se tak stane, „pochopí“ konečně i obyčejní Moravané, že jsou Češi. Jednotné pojmenování jednoho jazyka tedy pro Čechy bylo velmi významné. Borovský nebyl jediný, kdo se k názvu slovanského jazyka na Moravě vyjadřoval. Nejen v Čechách, ale i na Moravě se národnostně česky smýšlející snažili své krajany přesvědčit, že „moravský jazyk“ je nesmysl. Například Holomoucké noviny v roce 1849 napsaly v článku Česky, čili Moravsky!: … doslýcháme výmluvy mnohých, že česky ne, ale moravsky že umějí. … S lucernou juž bych chtěl hledati, kdyby bylo domáhati se té moravštiny. Všude mluví se moravsky a všude jinak. … ta moravština, kterou se píše a káže, nazývá se jazykem českým. Organizace sdružující česky smýšlející Moravany, Národní jednota, zase ve stejném roce vydala toto prohlášení: … ač lid mluví v řeči moravské, dobře ví, že písemný jazyk jest na Moravě s českým ten samý, a poněvadž literatura naše společná měla za novější dobu v Praze bujnější zrůst než u nás, tedy jmenujeme písemní jazyk náš český… Spolu s Havlíčkovým novinovým textem jsou to tři doklady toho, že české národní hnutí užívalo pojem „český jazyk“ a jeho užívání vyžadovalo také po těch, kteří se vyjadřovali jinak. Jestliže oni sami použili spojení „moravský jazyk“, v žádném případě nechtěli říct, že vedle českého jazyka je ještě jiný, prostě jen na okamžik přebrali výrazy z lidové řeči, aniž by tím ale říkali, že jejich smýšlení je právě takové.
Nadpis uvedeného článku z Holomouckých novin zdánlivě podle dnešního vnímání slovosledu říká, že sice čeština, ale ve skutečnosti moravština („česky čili moravsky“) – obsah toho článku ale ukazuje přesný opak. Právě tak Borovského „čeština je čistá moravština“ může na základě dnešního jazykového cítění vyvolávat dojem, že mělo být řečeno, že čeština není čeština, nýbrž že je ve skutečnosti moravština. To je však možné se domnívat jen tehdy, když se těch pár slov vytrhne ze souvislosti a z jiných dobových výroků o tomtéž. V uvedené pasáži Havlíček vůbec neměl za cíl lingvisticky komentovat rozdíly či shody mezi mluvou Moravy a Čech případně vzájemné jazykové vztahy. On napsal jen a výhradně svůj názor na národní příslušnost Moravanů, která je (podle něj) založena na jazyku, který užívají. Nic víc – o charakteru jazyka a jeho vývoji v jeho písemném projevu není ani slovo, Havlíček nic jazykovědecky komentovat nechtěl a ani to neudělal. Kdyby opravdu Borovský tvrdil, že v Čechách se neužívá čeština, ale fakticky moravština, jak se dnes s oblibou z neznalosti toho, co opravdu napsal, rozšiřuje, muselo by z toho automaticky vyplývat nikoli že Moravané jsou Češi, ale naopak že Češi jsou Moravané. Je to zajisté závěr absurdní, který nikoho nemohl tehdy (ani dnes) ani v nejtěžším blouznění napadnout. Havlíček Borovský si ve skutečnosti myslel, že Moravané jsou Češi, protože hovoří českým jazykem (vzpomeňte: „mluvení české, neboli jak tam říkají, moravské“), a to a nic jiného taky napsal. Lubomír Havlík, ač byl nepochybně historik s velkými znalostmi, se v tomto případě uťal jako příslovečný mistr tesař – nepřečetl si pořádně souvislost, vytrhl část věty a dal jí smysl přesně opačný než v jakém byla napsána. Bohužel tato chyba nezapadla do zapomnění, protože to bylo zrovna to, co Moravané chtěli a stále chtějí slyšet, takže naopak dosud stále je šířena. Nyní jsem ale ukázal, že jde o chybu a jak vznikla. Proto už tato chyba dále šířena nebude, protože zatímco doposud byla rozšiřována z neznalosti, nyní už by to bylo vědomé hlásání nepravdy – a není nutné, aby Moravané vypadali jako hloupí podvodníčci, kteří si historické argumenty ohýbají podle svých potřeb. Pokud někdo i nadále chce obhajovat mínění, že jazyková norma přišla z Moravy do Čech, nikoli z Čech na Moravu, pak ať se opírá o jiné argumenty než o údajné tvrzení Havlíčka Borovského, který ve skutečnosti nic takového nikdy neřekl a nenapsal.

Reklamy

15 thoughts on “Spisovný jazyk v Čechách je čistou moravštinou

  1. Rosťo, mám dojem, že bojuješ přinejmenším z půlky proti chiméře. Nikdo přece netvrdí, že jazyková norma šla naopak. Tvrdí se jen, a to v tom smyslu, jak to zřejmě říká i Havlíček (a Havlík to cituje správně, ne že ne), že moravština je jaksi archaičtější a zachovalejší, „čistší“, na rozdíl od češtiny ve smyslu obecné češtiny, a tedy že spisovná čeština, jež je nezkroucená jako ta obecná, je vlastně čistá moravština.Co se týče českých vlastneců, jejich čechizační záměr s potlačením správného jména moravského jazyka je do očí bijící. Oni šli na Moravu naprosto cíleně jako fanatičtí misionáři českých zájmů. „Český boj národní rozhodne se na Moravě“ atd.

  2. Zajímavý je tento dokument Pojetí spisovného jazyka českého v díle Dr. Františka Cyrila Kampelíka. http://pdf.uhk.cz…kcjl/dokumenty/Češtinář/15/češtinář15-5.pdf Citát: Jsou mnozí na Moravě, ve Slovensku a Slezsku, jenž spisovný co pouze český zavrhují. Citát: Aby pak vlasti Čechů, Moravanů, Slováků, Slezáků, sbratřené původem slovanským a sedružené žezlem, svá zvláštní nářečiska spisovná měly jen nemoudrý žádati může. Co z toho vyplývá? Spisovná čeština vyvolávala odpor, a to na Moravě, Slovensku a Slezsku. Češi samotní výhrady neměli. Otázka je proč býl odpor proti češtině? První dúvod asi bude ten, že moravská (nářeční) řeč byla od spisovnéj češtiny dosť odlišná. Ale asi to nebude jediný dúvod, protože mlúvená řeč v Čexáx byla od spisovnéj češtiny také odlišná (platí dodneška – spisovná vs. obecná čeština). Ten druhý dúvod býl asi ten, že spisovná čeština vznikla v
    Čexáx (Dobrovský, Jungmann…), proto byla v Čexáx považovaná za jazyk domácí, na Moravě, Slovensku a Slezsku za jazyk cizí. Čeští obrozenci, aby získali Moravany, tvrdili im, že jejix řeč je česká a oni sú Češi. To ale mohlo Moravany urazit a odradit. K.H. Borovský proto zvolíl troxu inú taktiku – ostatně myslím, že článek do popisuje výstižne.

  3. Miliarda Čechů na ZemiČistě logické závěry. Ten, kdo mluví česky, je Čech.Mnoho Čechů ale mluví také anglicky, německy a jinými jazyky, z toho se dá logickým postupem vyvodit, že také každý, kdo mluví anglicky, německy atd., je také Čech.Pokud to dobře odhaduji, žije na planetě Zemi více než miliarda Čechů.

  4. „Rosťo, mám dojem, že bojuješ přinejmenším z půlky proti chiméře. Nikdo přece netvrdí, že jazyková norma šla naopak.“-Já jsem to ale tak už párkrát slyšel.“říká i Havlíček (a Havlík to cituje správně, ne že ne), že moravština je jaksi archaičtější a zachovalejší, „čistší“, na rozdíl od češtiny ve smyslu obecné češtiny“-To je přesně ukázka dezinterpretace, co Havlíček napsal. On ani slovem lingvisticky neporovnával mluvu Moravy a Čech. Jemu šlo o to vyjádřit pouze jednotu obou domněle různých jazyků, na čemž se zakládal i jeho názor o jednotě etnické a politické. Žádné „tato norma je zachovalejší, tato méně zachovalá“.“Oni šli na Moravu naprosto cíleně jako fanatičtí misionáři českých zájmů.“-To je fakt. Mám kdesi z knížky vypsaný jeden citát týkající se právě šíření češství na Moravě a až ho najdu, tak ho sem dám. Je to vážně síla.“K.H. Borovský proto zvolíl troxu inú taktiku –
    ostatně myslím, že článek do popisuje výstižne.“-Čeští tzv. obrozenci všichni přesvědčovali obyvatele Moravy, že jejich moravština, jak oni říkali, není nic jiného než jinak pojmenovaná čeština. Řekl bych, že Havlíček to řekl jen mírně jinak, ale v podstatě na to nějak zvlášť jinak nešel.“Pokud to dobře odhaduji, žije na planetě Zemi více než miliarda Čechů.“-Sice je to zajímavé, ale zrovna to moc nechápu.

  5. Mluvím Moravským jazykem – Moravščinou.Velmi si vážím jak argumentů, tak i značné snahy autora příspěvku o panu doktoru Havlíkovi a o moravščině. Nicméně myslím si, že jde pouze o zástupný problem, že jde o obyčejný špek, na který Čechům skáčeme. Vysvětlím – proč.Nepletu-li se, v Canadě, v USA, v Australii, v Indii atd se mluví anglicky. Španělsky se mluví v Mexiku, v Argentině a v řadě dalších států Střední a Jižní Ameriky, německy v Rakousku, Švýcarsku a… mohl bych pokračovat s francouzštinou, s portugalštinou apod. Víme o nějakém problemu, který by ve světě z jazykového aspektu vznikal? Nevíme, protože s jazykem zde žádné problemy nemají! V jazyce to tedy není!Kde tedy je ten zakopaný pes?Odpověď je jednoduchá a vyplývá z našich specifik – problem hledejme v nás a doma.Ve světě uvedené problemy nevznikají z prostého a jednoduchého důvodu. Angličané, Španělé (Němci, Francouzi,Portugalci…) jsou dostatečně kulturní a noblesa
    jim nedovolí pokřikovat po Canaďanech, Američanech, Venezuelcích, Mexičanech atd, že jsou cosi jiného, než skutečně jsou. Nedělají z nich Angličany, Španěly, ani nic jiného, nechávají je na pokoji.A jsme u kořene problému, klepli jsme „hlavičkou o hřebíček“.Byli a jsou to právě Češi, kteří se pořád snaží foukat do cizí polévky, jadrněji řečeno – strkat své nevymáchané rypáky tam, kde nejsou vítáni, tedy k nám na Moravu. Co je jich po tom, jak mluvíme? Odpověď je jednoduchá – snaží se udržet naši vlast v koloniálním područí a k tomu je jim dobrý jakýkoliv způsob, třeba jazykový.Chyba přitom není jen v našich vlezlých západních sousedech, chyba je i v nás, Moravanech. Proč se ponižujeme reagováním na jejich nejapné a nesmyslné invektivy?!Češi jsou ve své snaze o udržení si moravské kolonie velmi vynalézaví – vnáší mezi nás pseudoproblemy (stejně jako zmíněný jazyk), aby nás zaměstnali žabomyšími válkami viz např. spory o formu Moravského znaku, o barvy naší Moravské vlajky, o naši
    Moravskou hymnu atd. Mají bohužel mezi námi Moravany i mnoho pomocníků, naivních prosťáčků, kteří se chytnou libovolného problému a promarní desítky, stovky hodin zbytečným bouřením ve lžičce vody, místo aby skutečně bojovali za svou vlast a národ. Ještě v roce 1909 se na církevních i světských sečítacích arších běžně psalo o MORAVSKÉM jazyce. Zednářská První republika se Moravany a Moravu snažila pochovat, komunisté pokračovali.Nicméně k věci – k jazyku. Češi problém zbytečně otevřeli a vyhrocují, nemohu jen trpně snášet jejich aroganci. Na hrubý měch hrubá lata, přeloženo pro Čechy: – jak se do lesa volá… Ergo – prohlašuju, že mluvím MORAVSKY! P.S. Moc mne těší, že na internetu vzniká moravsko český slovník a že se rozrůstá. Těší mne, že je to práce mladých lidí. A těší mne i to, že v Kopřivnici vzniká „nový“ moravský jazyk. Pro věčně se opakující mentorování a zásahy do našich Moravských záležitostí nechcu mět s „Čechy“ nic společného. Moravské rozšířené pořekadlo, které jsem neměl
    rád, dnes uvedu pro naše západní sousedy, co nám |Moravanům se pořád snaží radit: Čecha do měcha a měch do Dunaja!Moravia, labora et flore! Josef Pecl

  6. > Z jiného soudkuPoněkud se odchýlím od tématu, ale nemůžu jinak. Když je řeč o Karlu Havlíčku Borovském, pokud mně paměť neklame, je znám jeho výrok "Svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou". Zcela jistě tím mínil i svobodu druhého, ostatních, cizí. Ráda bych to připoměla Čechům – hlavně těm, co Moravě svobodu a práva upírají. Po listopadu 1989 se Morava jasně vyjádřila ve volbách, že na navrácení svých práv trvá. A co se stalo? Moravské snahy se staly terčem výsměchu a následovala tvrdá manipulace veřejnosti. O politických šaškárnách ani nemluvě. Například nynější exprezident Havel tehdy odvolal tuším Pittharta ze sněmovny když to vypadalo, že se obnovení moravských práv odhlasuje. A držel ho pryč tak dlouho, až z hlasování sešlo. Na dalším jednání sněmovny už byla velká většina poslanců dobře "zpracovaná" a k odhlasování nedošlo. Pan prezident Havel se také vyznamenal tím, že si pozval poslance sněmovny z HSD na hrad a když přišli
    tak tam nebyl !!! Přijme je prý místo něho jeho kancléř. Moraváci panu prezidentovi vzkázali, že když on na ně nemá čas, přesto, že si je sám pozval, oni zas nemají čas na jeho kancléře. Jak to bylo se smrtí doc. Bárty asi také nezapomeneme. Ještě, že se pan exprezident Havel a naši "zelení" tak dojemně starají o Tibet. (Samozřejmě Tibetu svobodu přeji). Farizejové byli a budou. Za odchýlení od tématu se omlouvám. Jenom poznámku – sdělovací prostředky vnášejí do hovorové řeči Moraváků pražský a český sleng přímo masivně, např. i koncovky pro Moravu zcela cizí (maj, daj) že je mně z toho úzko. Sama se tomu snažím vyhýbat a přátele na takové vyjadřování zpravidla upozorním. Přišla jsem však na to, že i někteří mladší Moraváci zapálení pro hájení práv Moravy si některé z těchto slov osvojili a tvrdili mně, že na Moravu patří. Je mně z toho posunu nanic. Nějak se tomu bránit je asi důležitější, než vytváření spisovné moravštiny – nechci tím znevažovat práci druhých – jenom nevím co dělat – zdá se mi
    to skutečně zlé.

  7. K čemu to?Myslím, že je úplně jedno co je čeština a jak vznikla různá nářečí. Nedá se z toho vyvodit nic. Když bychom šli dále, jistě bychom zjistili, že jak čeština, tak slovenština se vyvinuly z toho, čím dříve mluvili Rusové, či praslované. Čím dále na západ, tím více se od ruštiny vzdalujeme. A všude je řeč ovlivněna historií, tedy obyvateli jiných národů, kteří tam žili. Každé nářečí je pro mě zajímavé, rád si ho poslechnu a nanečisto zkouším a je mi to milé. Nechápu, jak někomu některé může vadit. Mám silný pocit, že vlastně nevadí to nářečí, ale jeho autor, možná také místo jeho bydliště. často to vede až k trapnostem, ve snaze dokázat, že všechno je dobré, jen něco odněkud naprosto špatné. Často se objevuje, že existuje jakási pražština a že se vyznačuje např. výrazy "je to vo tom", nebo modrej, červenej. Je to hloupost, používáme to běžně i tady u Plzně.

  8. >Spisovný jazyk v Čechách je čistou moravštinou :)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

  9. >Nekolik poznamek…Kdyz byste nahrali ten samy text recitovany obecnym strednim cechem a pote moravanem a nasli nekoho kdo jazyk nikdy jeste neslysel, prednostne mluviciho jazykem neindoevropskeho puvodu a pustili mu to na srovnani, na zaklade fonetiky bude prisahat, ze sou to dva odlisne jazyky.Kdyz sem prisel do Kanady v osmdesatych letech a hledal sem si pracu, v jedne male kompanii se me vlastnicka ptala jestlize sem ze Skanidinavie, pred tim nez si precetla moje jmeno. Ja sem rekl ze sem moravan a pripravil sem se na objasnovani. One me rekla ze je ceska, ale ze by nikdy nehadala ze sem z Moravy, ze nemam ten obvykly "cesky" prizvuk v anglictine. Samozrejme sem mel prizvuk jako Brno! Hehehe.Setkal sem se s tim nekolikrat, nez muj prizvuk se ponekud vytratil z me anglictiny (do dneska je tam patrny, ale ve velmi jemne forme). Povsimnul sem si, ze muj prizvuk v anglictine se vice podobal slovenskemu, nez
    ceskemu, i kdyz byl take odlisny od slovenskeho.Take, v dobe meho mladi, sem jezdil do Prahy casto a mel sem velkou legraci kdyz sem pouzival Brneskeho hantecu a "voni" Prazaci me skoro vubec nerozumneli, a ja sem neminil jim to prekladat. Obvykle jim vzalo nekolik dni nez se chytili, a porozumeli vetsine co jsem komunikoval.

  10. Jazyk používaný na Moravě se neposuzuje jako sloanský jazyk, ale jen jako derivát češtiny. Slováci chtěli přijmout češtinu jako spisovný jazyk (tuším Hlasisté) s podmínkou, že rovnocenné budou dublety duše-duša a říkat-ríkat. To už bylo pro Čechy nepřijatelné – skřípali zuby, když museli akceptovat kvůli Moravě dobrý místo dobrej. Ostatně dlouhodobý český tlak na východ si nezadá s německým Drang nach Osten i v otázce jazyka.
    Podobná situace jazykové podvojnosti (čeština-morawčina) je i v případě srbochorvatštiny, čili nic až tak neobvyklého.

  11. „Jazyk používaný na Moravě se neposuzuje jako sloanský jazyk, ale jen jako derivát češtiny“ (Moravec)

    Však jsem taky nikdy netvrdil nic jiného.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s