Spolkové uspořádání v Rakousku

Může být rakouský federalizmus vzorem pro budoucí státoprávní postavení Moravy?

Když se mluví o navrácení samosprávného postavení Moravě, mluví se velmi často, možná většinou, o tzv. zemském zřízení. Ač se většinou tímto pojmem odkazuje na vnitřní uspořádání Československa v letech 1928-1948, zastánci tohoto druhu uspořádání poukazují též na uspořádání Německa a Rakouska, kde nižší samosprávné jednotky mají též označení (spolkových) zemí. Je však třeba si uvědomit, že jestliže se něco jmenuje stejně, nemusí to být stejné, a jestliže se tedy mluví o zemském zřízení, mělo by se konkretizovat, co přesně to má znamenat, což se většinou neděje (naopak: řekne či napíše se „zemské zřízení“ a je ponecháno na fantazii posluchače či čtenáře, aby si pod tím něco představil).
Každopádně když už je v Rakousku něco, co se dá nazvat zemské zřízení, pojďme se na to poněkud podívat. Nejprve výklad pojmů a objasnění celkové situace. Úřední jméno Rakouska je „Rakouská republika“, článek 2 rakouské ústavy říká, že Rakousko je spolkový stát a článek 3 zavádí pojem „spolek“, což je souhrn všech spolkových zemí. Slovo „spolek“ (něm. Bund) je v německém jazyce tradiční pojem pro federaci a z hlediska vědy o státě je Rakousko řazeno mezi federace. Pojmem „federace“ se ve státoprávní vědě rozumí takové uspořádání, v němž je určitá množina států částečně podřízena společně jednomu státu, v jehož prospěch se ony státy vzdávají části svých pravomocí. Konkrétní vztah mezi členskými státy federace a federací je dán federální ústavou, v každé federaci je pochopitelně tento vztah jiný – jsou federace, které ponechávají členským státům velkou míru nezávislosti, jiné jsou naopak centralizované a většina státních záležitostí je v moci federace.
Právě pohled do rakouské ústavy by nám měl zodpovědět otázku, jak velkou míru samostatnosti mají rakouské (spolkové) země a tím i otázku, jak moc jde o příklad hodný následování na Moravě. Článek 15 rakouské ústavy říká, že „pokud spolková ústava nezařadí danou otázku výslovně do kompetence zákonodárné nebo výkonné moci Spolku, patří tato otázka do samostatné působnosti zemí“ (což je normální způsob určení pravomocí federace a členských států). Pojďme se tedy podívat, co konkrétně ústava výslovně zařazuje do pravomocí federace. Ocituju přímo znění rakouské ústavy, neboť onen text je velmi výmluvný:

Článek 10.
(1) V působnosti Spolku je zákonodárství a výkonná moc v následujících záležitostech:
1. Ústava Spolkové republiky, zejména volby do Národní rady a lidová hlasování podle spolkové ústavy; ústavní soudnictví;
2. Zahraniční styky včetně politického a hospodářského zastoupení v cizině, zejména uzavírání všech státních smluv, aniž by tím byla dotčena působnost zemí podle čl. 16 odst. 1; vytyčení hranic; výměna zboží a obchod dobytkem se zahraničím; celní záležitosti;
3. Řízení a kontrola vstupu na území Spolku a odchodu z něho; přistěhovalecké a vystěhovalecké otázky; pasové záležitosti; vykázání, vyhoštění, vydávání a tranzitní eskortování;
4. Spolkové finance, zejména veřejné dávky, vybírané výhradně nebo částečně ve prospěch Spolku; záležitosti monopolů;
5. Záležitosti peněžní, úvěrové, burzovní a bankovní; jednotky míry a váhy a puncovnictví;
6. Občanské právo včetně práva hospodářských sdružení, avšak s výjimkou úprav, které převod pozemků na cizince a obchod se zastavěnými anebo k zástavbě určenými pozemky podřizují omezením správních úřadů, a to včetně nabytí práv v důsledku smrti osobami, které nepatří do okruhu zákonných dědiců; záležitosti soukromých nadací; trestní záležitosti s výjimkou trestního práva správního a trestního řízení správního v otázkách spadajících do samostatné kompetence zemí; soudnictví; zařízení na ochranu společnosti proti zločincům a jiným nebezpečným osobám; správní soudnictví; autorské právo; tisk; vyvlastnění, nejde-li o věci, spadající do samostatné působnosti zemí; záležitosti notářství, advokacie a podobných povolání;
7. Udržování veřejného klidu, pořádku a bezpečnosti, včetně prvních pomocných zákroků, avšak s výjimkou místní bezpečnostní policie; právo spolčovací a shromažďovací; záležitosti občanského stavu včetně matrik a změny jmen; cizinecká policie a záležitosti přihlašování; zbraně, munice, výbušniny, střelné zbraně;
8. Záležitosti řemesel a průmyslu, veřejné agentury a soukromé zprostředkovatelské kanceláře; potírání nekalé soutěže; patentové záležitosti, jakož i ochrana vzorů, značek a jiného označení zboží; záležitosti zastoupení patentů, záležitosti inženýrské a civilně-technické; obchodní, živnostenské a průmyslové komory; stavovská sdružení, pokud se týkají celého území Spolku s výjimkou oboru zemědělství a lesnictví;
9. Dopravní otázky, týkající se železnic, letecké dopravy a plavby, pokud se na ně nevztahuje čl. 11; motorismus; silnice prohlášené ve spolkovém zákonodárství vzhledem k důležitosti pro průjezdní styk za spolkové silnice, nikoli však dopravní policie; říční a plavební policie, pokud není dotčena článkem 11; pošta a telekomunikace; kontrola zatížení životního prostředí pro záměry v těchto záležitostech, u nichž je třeba počítat se závažným účinkem na prostředí a pro které správní předpisy stanoví svým nařízením určité postupy;
10. Hornictví; lesy a pastviny; vodní právo; regulace a udržování vod za účelem ochrany před záplavami nebo pro účely plavby a plavení dříví; hrazení bystřin; výstavba a udržování vodních cest; normalizace a typizace elektrických instalací a zařízení; bezpečnostní opatření na tomto poli; správa vedení o vysokém napětí, pokud zasahuje do dvou nebo více zemí; parní kotle a motory; záležitosti zeměměřičské;
11. Pracovní právo, pokud nespadá pod čl. 12; sociální a smluvní pojišťovnictví; dělnické a zaměstnanecké komory s výjimkou těch, jež se vztahují na oblast zemědělství a lesnictví;
12. Zdravotnictví, s výjimkou úmrtí a pohřbívání, jakož i zdravotní služby obcí a záchranné služby, pokud pak jde o léčebné a pečovatelské ústavy, lázeňství a přírodní léčivé zdroje, pouze zdravotní dozor; opatření na obranu před nebezpečným zatěžováním životního prostředí, jež vzniká překračováním hranice emisních hodnot; udržování čistého ovzduší, aniž by tím byla dotčena působnost zemí ve věci topných zařízeni; odstraňování odpadu, pokud jde o nebezpečný odpad, pokud jde o ostatní odpadky, jen vzniká-li potřeba vydání jednotných předpisů; věci veterinární; výživa včetně kontroly potravin; úprava obchodu se sadbou a sazenicemi, krmivem, hnojivem a prostředky na ochranu rostlin, jakož i přístroji na ochranu rostlin, včetně povolování a u sadby a sazenic také řízení o přípustnosti;
13. Vědecká a odborná technická služba archivů a knihoven; umělecké a vědecké sbírky a instituce Spolku; záležitosti spolkových divadel s výjimkou stavebních záležitostí; památková péče; záležitosti kultury; sčítání lidu, jakož i – při ochraně práv zemí, provádět každou statistiku ve vlastní zemi – ostatní statistika, pokud neslouží výlučně zájmům jednotlivé země; účelové nadace a fondy, jejichž cíle přesahují okruh zájmů jednotlivé země a které nebyly již dříve v autonomní správě zemí;
14. Organizace a řízení spolkové policie a spolkového četnictva; zřizování a organizace jiných ochranných sborů včetně jejich výzbroje a práva použít zbraně;
15. Záležitosti vojenské; otázky související s válečnými škodami, péče o účastníky války a jejich pozůstalé; péče o hroby padlých vojáků, opatření považovaná za potřebná v případě války nebo jejích následků k zajištění jednotného řízení hospodářství, zejména k zásobování obyvatelstva nejnutnějšími potřebami;
16. Zařízení spolkových orgánů a jiných spolkových úřadů; právo služby a personálního zastoupení spolkových zaměstnanců;
17. Populační politika, pokud jde o poskytování přídavků na děti a zřízení vyrovnávacího fondu v zájmu rodiny.
18. Volby do Evropského parlamentu.
(2) Spolkovými zákony o rolnickém právu nedílného dědictví, jakož i spolkovými zákony podle odstavce 1 ř. 10 lze zmocnit zemské zákonodárství k vydání prováděcích ustanovení k jednotlivým přesně označeným ustanovením. Pro tyto zemské zákony se přiměřeně použijí ustanovení článku 15 odstavec 6. Výkon prováděcích zákonů, jež byly v těchto případech vydány, přísluší Spolku, prováděcí nařízení potřebují však, pokud na to odkazují prováděcí ustanovení zemského zákona, předchozího souhlasu příslušné zemské vlády.
(3) Dříve než Spolek uzavře státní smlouvy, jež vyžadují ke svému provedení opatření ve smyslu článku 16 anebo se jiným způsobem dotýkají samostatné působnosti zemí, musí těmto zemím poskytnout příležitost k zaujetí stanoviska.
Článek 11.
(1) V působnosti Spolku je zákonodárství a v působnosti zemí jeho provádění v následujících otázkách:
1. Státní občanství;
2. Profesní reprezentace, pokud pro ni neplatí čl. 10, s výjimkou oboru zemědělství a lesnictví, jakož i horské a lyžařské služby a sportovního výcviku, provozovaného v samostatné působnosti zemí;
3. Bytová politika s výjimkou podpory bytové výstavby a bytové asanace;
4. Dopravní policie;
5. Asanace;
6. Vnitrozemská lodní doprava, pokud jde o koncese lodní dopravy, zařízení lodní dopravy a nucená práva vůči těmto zařízením pouze nejde-li o Dunaj, Bodamské jezero, Neziderské jezero a pohraniční úseky jiných hraničních vod; říční a lodní policie pro vnitrozemské vody s výjimkou Dunaje, Bodamského jezera, Neziderského jezera a hraničních úseků ostatních pohraničních vod;
7. Kontrola z hlediska snesitelnosti životního prostředí v případě záměrů, u nichž je třeba počítat se závažnými účinky na prostředí; pokud se má za to, že je potřebné vydat jednotné předpisy, pak i povolování takových záměrů.
(2) Správní řízení a všeobecná ustanovení správního práva trestního, správní řízení trestní a správní exekuci upravují spolkové zákony, a to, pokud se považuje za nutné vydávat jednotné předpisy, i v otázkách spadajících do kompetence zákonodárství zemí, zejména v otázkách daňových; odchylná úprava je na jednotlivých úsecích správy možná spolkovým nebo zemským zákonem pouze tehdy, je-li to k úpravě věci nutné.
(3) Prováděcí nařízení ke spolkovým zákonům vydávaným podle odstavců 1 a 2 vydává Spolek, nestanoví-li tyto zákony jinak. Spolkové zákonodárství může upravit způsob vyhlašování prováděcích nařízení, k jejichž vydávání jsou na základě spolkového zákona zmocněny země v záležitostech podle odstavce 1 č. 4 a 6 spolkovým zákonem.
(4) Prováděním zákonů vydaných podle odstavce 1 bodu 2. a k nim vydaných prováděcích nařízení se pověřuje Spolek nebo země podle toho, zda předmět zákona z hlediska jeho provádění spadá do kompetence Spolku nebo země.
(5) V případě potřeby vydat jednotné předpisy může spolkový zákon stanovit společné hranice emisí, poškozujících ovzduší. Tyto nesmějí být překročeny spolkovými a zemskými předpisy pro jednotlivé oblasti správy.
(6) Vznikne-li potřeba vydat jednotné předpisy, upraví se zákonem také způsob účasti občanů pro záměry, vyžadující spolkového zákona, účast na správním řízení, které následuje po řízení za účasti občanů a zohlednění výsledků řízení za účasti občanů, při udělování povolení pro dotčené záměry, jakož i povolení záměrů jmenovaných v článku 10 odstavec 1 ř. 9. Pro výkon těchto předpisů platí odst. 4.
(7) V záležitostech odst. 1 ř. 7 rozhoduje po vyčerpání instančního postupu ve výkonné oblasti každé země nezávislý senát pro životní prostředí. Tento senát je ostatně ve smyslu předpisů upravujících správní zřízení vyšším orgánem věcně příslušným. Nezávislý senát pro životní prostředí se skládá z předsedy, soudců a ostatních členů znalých práva a působí při příslušném spolkovém ministerstvu. Jeho zřízení, úkoly a řízení před senátem upravuje spolkový zákon. Jeho rozhodnutí nelze zrušit nebo změnit instančním postupem; stížnost k nejvyššímu správnímu soudu je však přípustná.
(8) Týká-li se záměr podle odst. 1 f. 7 více zemí, postupují zúčastněné země na základě počáteční dohody. Nedojde-li během 18 měsíců k rozhodnutí na základě dohody, přechází příslušnost na žádost některé země nebo některé ze zúčastněných stran na nezávislý senát pro životní prostředí.
(9) Ve věcech uvedených v odstavci 1 ř. 7 příslušejí spolkové vládě a jednotlivým spolkovým ministrům vůči zemské vládě tyto pravomoci:
1. pravomoc spolkových orgánů nahlédnout do aktů zemských úřadů;
2. pravomoc požadovat předání zpráv o výkonu zákonů a nařízení vydaných Spolkem;
3. pravomoc Spolku požadovat potřebné údaje o jejich výkonu;
4. požadovat v určitých případech údaje a vyžádat si akta, pokud je to potřebné pro výkon jiných pravomocí.
Článek 12.
(1) V působnosti Spolku je zákonodárství stanovící všeobecné zásady, země vydávají prováděcí zákony a pečují o provádění předpisů v těchto otázkách:
1. péče o chudé; populační politika, pokud nespadá pod článek 10; zařízení sociální péče, péče o matky, děti a mládež; léčebná zařízeni a zdravotní péče; požadavky, které lze ze zdravotního hlediska klást lázním, jakož i lázeňským ústavům a lázeňským zařízením; přírodní léčivé zdroje;
2. veřejná zařízení pro mimosoudní zprostředkování sporů;
3. pozemková reforma, zemědělské úpravy a osídlování;
4. ochrana rostlin proti nemocem a škůdcům;
5. elektrická energie, pokud se na ni nevztahuje čl. 10;
6. pracovní právo, jakož i ochrana dělníků a zaměstnanců, pokud jde o dělníky a zaměstnance v zemědělství a lesnictví.
(2) V záležitostech pozemkové reformy jsou k rozhodování v nejvyšší instanci a v zemské instanci příslušné senáty, složené z předsedy a ze soudců, správních úředníků a odborníků jako členů; senát, který má rozhodovat v nejvyšší instanci, je zřízen při příslušném spolkovém ministerstvu. Organizace a úkoly senátů a řízení před nimi, jakož i zásady pro organizaci úřadů, zabývajících se jinak též záležitostmi pozemkové reformy, upravuje spolkový zákon. Ten stanoví, že rozhodnutí senátů nemohou být zrušena nebo změněna správní cestou; vyloučení řádného opravného prostředku úřadem první instance ve prospěch zemské instance je nepřípustné.
(3) Rozcházejí-li se rozhodnutí zemských instancí v záležitostech elektrické energie nebo je-li zemská vláda jedinou zemskou instancí, je k rozhodnutí oprávněno příslušné spolkové ministerstvo pod podmínkou, že jedna ze stran o to požádá v zákonem stanovené lhůtě. Jakmile ministerstvo rozhodne, pozbudou platnosti předchozí rozhodnutí zemských úřadů.
(4) Zákony upravující zásady a základní ustanovení ve spolkových zákonech musí být jako takové výslovně označeny.
Článek 13.
(1) Působnost Spolku a zemí v daňových věcech upraví samostatný spolkový ústavní zákon („finanční ústavní zákon“).
(2) Spolek, země a obce sledují při vedení svých rozpočtů zajištění celkové hospodářské rovnováhy.
Článek 14.
(1) Zákonodárství a výkon moci v oblasti školství a výchovy v záležitostech žákovských a studentských domovů je v působnosti Spolku, pokud není stanoveno jinak v následujících odstavcích. Do záležitosti školství a vzdělání se nepočítají ve smyslu tohoto článku věci, jež jsou upraveny v článku 14a.
(2) Zákonodárství je v působnosti Spolku, výkon moci pak v působnosti zemí v záležitostech týkajících se práv upravujících služební poměr a personální zastoupení učitelů na povinných veřejných školách, pokud není stanoveno jinak v odst. 4 písm. a. V těchto spolkových zákonech může být zemské zákonodárství zmocněno vydávat prováděcí předpisy k jednotlivým přesně označeným ustanovením; přitom bude přiměřeně použito ustanovení čl. 15 odst. 6. Prováděcí nařízení k těmto spolkovým zákonům vydává Spolek, pokud v nich není stanoveno jinak.
(3) V působnosti Spolku je zákonodárství o zásadách, v působnosti zemí pak vydávání prováděcích zákonů a výkon moci v těchto záležitostech:
a) složení a členění kolegií, která mají být vytvořena v rámci spolkových školských úřadů v zemích a politickych okresech, včetně jmenování členů těchto kolegií a jejich odměn;
b) vnější organizace (výstavba, organizační formy, zřizování, udržování, rozpouštění, školní obvod, počet žáků ve třídě, vyučovací doba) ve veřejných povinných školách;
c) vnější organizace veřejných žákovských domovů, které jsou určeny výhradně nebo převážně pro žáky povinných škol;
d) požadavky na osoby, jež mají být zaměstnány jako pečovatelky v mateřských školkách, a na vychovatele v družinách a žákovských domovech vydržovaných zeměmi, obcemi nebo sdružením obcí, které jsou určeny výhradně nebo převážně pro žáky povinných škol.
(4) V působnosti zemí je zákonodárství a výkon moci v následujících záležitostech:
a) příslušnost úřadů k výkonu svrchovanosti nad učiteli veřejných povinných škol na základě zákonů vydávaných podle odst. 2; zemské zákony přitom stanoví, že spolkové školské úřady spolupůsobí v zemích a politických okresech při jmenování, jiném obsazování služebních míst a při vyznamenávání učitelů, jakož i při kvalifikačním a disciplinárním řízení. Součinnost má zahrnovat rovněž právo spolkového školského úřadu první instance podávat návrhy při jmenování, jiném obsazování služebních míst a při vyznamenávání;
b) záležitosti mateřských školek a družin.
(5) Na rozdíl od ustanovení článku 2 až 4 je v kompetenci Spolkové republiky zákonodárství a výkon v těchto záležitostech:
a) veřejné výcvikové školy, výcvikové školky, družiny a žákovské domovy, které jsou přičleněny k veřejné škole za účelem výcviku podle učebního plánu;
b) veřejné žákovské domovy, které jsou určeny výhradně nebo převážné pro žáky výcvikových škol uvedených pod písm. a;
c) právní úprava služebního poměru a personálního zastoupení učitelů, vychovatelů a pečovatelek v mateřských školkách a jiných veřejných zařízeních uvedených pod písm. a a b.
(6) Veřejné školy jsou takové školy, které jsou zřízeny a vydržovány zákonným vydržovatelem školy. Zákonným vydržovatelem školy je Spolek, pokud spadá do jeho pravomoci zákonodárství a výkon moci v záležitostech zřizování, vydržování a rozpouštění veřejných škol. Zákonným udržovatelem školy je země nebo podle ustanovení předpisů zemského zákona obec nebo svaz obcí, pokud spadá do kompetence země zákonodárství nebo vydávání prováděcích předpisů a výkon moci v záležitostech zřizování, vydržování a rozpouštění veřejných škol. Veřejné školy jsou všeobecně přístupné bez rozdílu rodu, pohlaví, rasy, stavu, třídy, řeči a vyznání, v ostatním pak v rámci zákonných předpokladů. Totéž platí obdobně pro mateřské školky, družiny a žákovské domovy.
(7) Školy, které nejsou veřejné, jsou soukromé školy; soukromým školám má být podle zákonných ustanovení propůjčeno právo veřejnosti.
(8) U záležitostí, jejichž výkon podle odstavců 2 a 3 spadá do pravomoci zemí, má Spolek právo se přesvědčit o dodržování zákonů a nařízení vydaných na základě těchto odstavců; za tím účelem může vysílat své orgány do škol a žákovských domovů. Při zjištění nedostatků může zemský hejtman nařídit pokynem (čl. 20, bod 1) odstranění nedostatků během přiměřené lhůty. Zemský hejtman dbá na odstranění nedostatků během přiměřené lhůty a k zajištění výkonů svých instrukcí je povinen používat prostředků, které má k dispozici jako orgán samostatné působnosti země.
(9) V oblasti pracovněprávních otázek učitelů, vychovatelů a pečovatelek mateřských škol platí pro rozdělení kompetence k vydávání zákonů a výkonu moci ve služebních poměrech ke Spolku k zemím, k obcím a svazům obcí příslušná všeobecná ustanovení článků 10 a 21, pokud není v předchozích bodech uvedeno jinak. Totéž platí pro právo personálního zastoupení učitelů, vychovatelů a pečovatelek mateřských škol.
(10) Národní rada se usnáší na spolkových zákonech v přítomnosti alespoň poloviny členů a dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů, jedná-li se o záležitosti spolkových školských úřadů v zemích a politických okresech, o povinnou školní docházku, o organizaci škol, o soukromé školy, poměr školy a církví (náboženských společností), včetně vyučování náboženství ve škole, nejde-li o záležitosti vysokých škol a akademií uměleckého směru. Totéž platí pro schvalování státních smluv uzavřených v těchto záležitostech podle čl. 50.
Článek 14a.
(1) Pokud není v dalších odstavcích stanoveno jinak, je zákonodárství a výkon zemskou záležitostí, pokud jde o zemědělské a lesnické školství, jakož i zemědělské a lesnické vzdělávání, ve věcech žákovských domovů, dále věci právní úpravy služebního poměru a personálního zastoupení učitelů a vychovatelů ve školách a žákovských domovech, dotčených tímto článkem. Do zemědělského a lesnického školství nespadají věci vysokých škol.
(2) V působnosti Spolku je zákonodárství a výkon v těchto věcech:
a) ústavy poskytující vyšší zemědělské a lesnické vzdělávání, jakož i ústavy pro výchovu a vzdělávání učitelů zemědělských a lesnických škol;
b) odborné školy pro výchovu lesního personálu;
c) veřejné zemědělské a lesnické odborné školy, které jsou k provádění výcviku stanoveného učebním plánem organizačně spjaty s některou z veřejných škol, jmenovaných pod písm. a a b, nebo se zemědělským a lesnickým výzkumným ústavem Spolku;
d) žákovské domovy, určené výlučně nebo převážně pro žáky škol jmenovaných pod písm. a až c;
e) právní úprava služebního poměru a personálního zastoupení učitelů a vychovatelů zařízení jmenovaných pod písm. a až d;
f) příspěvky na personální náklady církevních, zemědělských a lesnických škol;
g) zemědělské a lesnické výzkumné ústavy Spolku, jež jsou organizačně spjaty se zemědělskou a lesnickou školou, vydržovanou Spolkem, a to za účelem zajištění učebních úkonů podle učebního plánu.
(3) Nejde-li o věci uvedené v odst. 2, je zákonodárství záležitostí Spolku a výkon záležitostí zemí v těchto věcech:
a) náboženská výchova;
b) právní úprava služebního poměru a personálního zastoupení učitelů veřejných zemědělských a lesnických učňovských a odborných škol a vychovatelů pro veřejné žákovské domovy, určených výlučně nebo převážně pro žáky těchto škol, avšak s výjimkou záležitosti úřední působnosti ve věcech výkonu služební nadřízenosti nad těmito učiteli a vychovateli.
Ve spolkových zákonech vycházejících z ustanovení pod písm. b lze zmocnit zemské zákonodárství k vydání přesně vyznačených jednotlivých ustanovení; přitom se použije přiměřeně ustanovení článku 15 odst. 6, prováděcí nařízení k těmto spolkovým zákonům vydává Spolek, nestanoví-li zákon jinak.
(4) Zákonodárství o zásadách je záležitostí Spolku a vydání prováděcích zákonů, jakož i výkon, je věcí zemí:
a) pokud jde o zemědělské a lesnické učňovské školy: ve věcech úpravy výuky, jakož i jejich cílů a stanoveni povinných předmětů, jakož i bezplatnosti vzdělání a rovněž v záležitostech povinné školní docházky, jakož i přestupu ze školy v jedné zemi do školy v zemi druhé;
b) pokud jde o zemědělské a lesnické odborné školy: stanovení přijímacích podmínek, učebního cíle, organizačních forem, rozsahu výuky a povinných předmětů, bezplatnosti školního vzdělání a přestupu ze školy v jedné zemi na školu v zemi jiné;
c) ve věcech práva veřejnosti, pokud jde o soukromé zemědělské a lesnické učňovské a odborné školy s výjimkou škol spadajících pod odst. 2, písm. b;
d) pokud jde o organizaci a působnosti přísedících, kteří ve věcech podle odst. 1 spolupůsobí při výkonu.
(5) Zřízení zemědělských a lesnických odborných škol a pokusných ústavů uvedených v odst. 2 pod písm. c a g je připustné pouze za předpokladu souhlasu uděleného zemskou vládou země, v níž se odborná škola, resp. pokusný ústav nachází. Tento souhlas se nevyžaduje, jedná-li se o zřízení zemědělské a lesnické odborné školy, jež má být organizačně spjata s ústavem pro výchovu a vzdělávání učitelů zemědělských a lesnických škol za účelem učebních úkonů podle učebního plánu.
(6) Spolek má pravomoc zajišťovat dodržování předpisů, které vydal ve věcech, v nichž podle odst. 3 a 4 je výkon záležitostí zemí.
(7) Ustanovení čl. 14 odst. 6, 7 a 9 platí přiměřeně také pro oblasti uvedené v prvé větě odst. 1.
(8) Jde-li o věci podle odst. 4, mohou být spolkové zákony přijaty Národní radou pouze za přítomnosti nejméně poloviny jejích členů a dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů.
Článek 15.
(1) Pokud spolková ústava nezařadí danou otázku výslovně do kompetence zákonodárné nebo výkonné moci Spolku, patří tato otázka do samostatné působnosti zemí.
(2) V záležitostech místní bezpečnostní policie, tj. té části bezpečnostní policie, která se týká výhradně nebo převážně zájmu místního společenství ztělesněného obcí a je způsobilá k tomu, aby byla zajišťována tímto společenstvím v rámci jeho místních hranic ve věcech, jako je ochrana veřejných mravů a obrana před nadměrně rušivým hlukem, je Spolek oprávněn dozírat na vedení těchto záležitostí v obci, a zjistí-li závady, odstranit je vydáním příkazů zemskému hejtmanovi (čl. 103). Pro tyto účely mohou být do obcí vyslány orgány spolkové inspekce, což se v každém jednotlivém případě oznámí zemskému hejtmanovi.
(3) Zákonné předpisy zemí v otázkách divadla a kina, veřejných výstav, představení a zábavních podniků musí ponechat orgánům spolkové policie podle jejich místní působnosti přinejmenším dozor nad pořádáním těchto záležitostí, pokud se nejedná o policejní hlediska provozně-technická, stavební a protipožární, a přenést na ně v první instanci spolupráci při vydávání povolení podle uvedených zákonných předpisů.
(4) Souhlasnými zákony Spolku a příslušné země se upraví, do jaké míry se orgánům spolkové policie v jejich místní působnosti v oblasti dopravní policie s výjimkou místní dopravní policie (článek 118, odstavec 3, č. 4) a v oblasti říční a lodní policie na vnitrozemských vodách s výjimkou Dunaje, Bodamského jezera, Neziderského jezera a hraničních úseků jiných pohraničních vod svěřuje výkon.
(5) Pokud se prováděcí akty ve stavebních věcech týkají budov patřících Spolku a sloužících veřejným účelům, např. umístění spolkových institucí a úřadů, nebo veřejných ústavů – včetně škol a nemocnic – nebo umístění příslušníků branné moci v kasárnách nebo umístění jiných spolkových zaměstnanců, spadají tyto akty do zprostředkované spolkové správy, přičemž nejvyšší instancí je zemský hejtman. Rozhodnutí o stavební čáře a výšce budovy však v těchto případech spadá do kompetence země.
(6) Pokud je Spolku vyhrazeno pouze zákonodárství o všeobecných zásadách, přísluší bližší provádění těchto zásad v mezích určených spolkovým zákonodárstvím do kompetence zákonodárné moci v zemi. Spolkový zákon může určit pro vydání zákonodárných opatření provádějících tyto zásady lhůtu, která bez souhlasu Spolkové rady nesmí být kratší než 6 měsíců ani delší než rok. Nedodrží-li země lhůtu, přechází právo vydat prováděcí zákon z této země na Spolek. Jakmile země vydá prováděcí zákon, pozbývá příslušný spolkový zákon platnosti. Nestanovil-li spolkový zákonodárce žádné zásady, může tyto věci upravit volně zemské zákonodárství. Jakmile Spolek stanovil zásady, musí se ustanovení zemského zákonodárství během lhůty stanovené spolkovým zákonem přizpůsobit
(7) Má-li opatření výkonné moci určité země v otázkách uvedených v článku 11, 12, 14, odstavce 2 a 3 a článku 14a odstavce 3 a 4 nabýt platnosti ve více zemích, musí zúčastněné země postupovat ve vzájemné shodě. Nebude-li dosaženo rozhodnutí na základě dohody do šesti měsíců od předložení právní věci, přechází příslušnost k vydání opatření na návrh jedné země, nebo kterékoli zúčastněné strany, na příslušného spolkového ministra. Bližší mohou upravit spolkové zákony vydávané podle článku 11, 12, 14, odstavce 2 a 3 a článku 14 odstavce 3 a 4.
(8) V otázkách vyhrazených podle článku 11 a 12 spolkovému zákonodárství má Spolek právo zajistit dodržování předpisů jím vydaných.
(9) Země jsou oprávněny v mezích své zákonodárné kompetence vydávat předpisy nutné k úpravě předmětu též v oblasti trestního a občanského práva.
(10) Zemské zákony, které pozměňuji nebo nově upravují dosavadní organizaci orgánů obecné státní správy v zemích, mohou být vyhlášeny pouze se souhlasem spolkové vlády.
Článek 15a.
(1) Spolek a země mohou uzavírat vzájemné dohody o věcech jejich působnosti. Uzavření takových ujednání jménem Spolku připadá podle povahy věci vládě nebo spolkovým ministrům. Ujednání, jež mají zavazovat také orgány spolkového zákonodárství, mohou být uzavírány pouze spolkovou vládou se souhlasem Národní rady, přičemž pro taková usnesení Národní rady platí přiměřeně článek 50 odst. 3; tato usnesení se publikují ve spolkové Sbírce zákonů.
(2) Ujednání mezi zeměmi navzájem mohou se týkat pouze záležitostí, jež spadají do jejich samostatné působnosti, přičemž je o nich třeba neprodleně uvědomit spolkovou vládu.
(3) Na ujednání ve smyslu odstavce 1 se přiměřeně použijí zásady smluvního práva mezinárodně-právního. Totéž platí také pro ujednání ve smyslu odstavce 2, pokud nestanoví souhlasné ústavní zákony příslušných zemi něco jiného.
Článek 16.
(1) Země mohou ve věcech jejich samostatné působnosti uzavírat státní smlouvy se zeměmi, jež hraničí s Rakouskem anebo s jejich dílčími státy.
(2) Zemský hejtman musí před počátkem jednání o takové státní smlouvě o tom uvědomit spolkovou vládu. Před jejím uzavřením musí si zemský hejtman opatřit souhlas spolkové vlády. Jestliže spolková vláda během osmi týdnů ode dne, kdy žádost o souhlas obdržel Úřad spolkového kancléře, zemskému hejtmanovi nesdělila, že je souhlas odmítnut, má se za to; že souhlas byl udělen. Zmocnění k zahájení jednání, jakož i uzavření státní smlouvy je věcí spolkového prezidenta na návrh zemské vlády, a to se spolupodpisem zemského hejtmana.
(3) Země jsou povinny na žádost spolkové vlády státní smlouvy podle odst. 1 vypovědět. Nesplní-li země tuto povinnost zavčas, přejde tato působnost na Spolek.
(4) Země jsou povinny učinit opatření, která jsou v jejich samostatné působnosti potřebná k provedení státních smluv; nesplní-li některá země tuto povinnost včas, přejde působnost k těmto opatřením, zejména k vydání potřebných zákonů, na Spolek. Opatření, která podle tohoto ustanovení učinil Spolek, zejména tímto způsobem vydaný zákon nebo tímto způsobem vydané nařízení, ztratí platnost, jakmile země učinila potřebná opatření.
(5) Spolek má při provádění mezinárodněprávních smluv právo dozoru také v takových věcech, jež jsou v samostatné působnosti zemí. Přitom má Spolek stejná práva vůči zemím jako v záležitostech zprostředkované spolkové správy (čl. 102).
Článek 17.
Ustanovení článku 10 až 15 o působnosti v oblasti zákonodárné a výkonné moci se nikterak nedotýkají postavení Spolku a zemí jako nositelů soukromých práv.

Výčet toho, co je v pravomoci federálního státu (spolku), je opravdu neuvěřitelný a zabíhá do povážlivých podrobností. Rakouská federace má pravomoc nad záležitostmi, které musí mít každá federace, pokud má být funkční (zahraniční záležitosti, ochrana hranic, měna atd.), někdy značný rozsah pravomocí rakouské federace není zřejmý na první pohled; v pravomoci rakouského státu je stručně řečeno trestní a občanské právo, nicméně právě tyto oblasti práva upravují většinu mezilidských vztahů. Už ze samotného textu ústavy je zřejmé, že zemím moc pravomocí zrovna nezbývá. Česká Wikipedie v článku o rakouských zemích to potvrzuje:

Rakouský federalismus je obecně považován v podstatě za pomyslný, protože rakouské spolkové země mají jen relativně málo zákonodárných kompetencí. Mají na starosti záležitosti jako jsou významné budovy, územní plánování, ochrana přírody, myslivost, rybolov, zemědělství, ochrana dětí a výběr některých daní.
Téměř všechny záležitosti praktického významu, jako je trestní právo, občanské právo, pracovní právo, hospodářské právo, školství, věda, telekomunikace, zdravotní a sociální péče, jsou regulovány spolkovou legislativou. Také soudnictví je výlučně spolkovou záležitostí.
Za těmito relativně malými kompetencemi stojí převážně historické důvody, protože v dobách habsburské monarchie se o mnoha záležitostech rozhodovalo převážně ve Vídni. Tento historický vývoj ostře kontrastuje s vývojem v Německu.
Přestože mají rakouské spolkové země menší stupeň autonomie než německé spolkové země nebo státy USA, se Rakušané vášnivě identifikují jako občané příslušné spolkové země a často brání její byť malou nezávislost. Nezřídka se Rakušané identifikují na prvním místě například jako Tyrolané a pak teprve jako Rakušané.

Závěr tedy z toho tedy vyplývá jasný: přestože se oháníme souslovím „zemské zřízení“ a poukazujeme mimo jiné na rakouský příklad, kde prý to v praxi funguje, poukazujeme vlastně spíš na fungující centralizmus, byť ne tak silný jako český. Příklad si z rakouských poměrů můžeme brát stěží, leda bychom jako zoufalci brali cokoli jiného než současnou státoprávní neexistenci Moravy.

Advertisement