O „správném“ výkladu zlaté a červené jako zemských barev

Které variantě heraldického symbolu Moravy máme na základě čeho dát přednost?

Už z nadpisu a podnadpisu je celkem zřejmé, o co v článku půjde – o rozporu mezi užíváním stříbrno-červeného nebo naopak zlato-červeného šachování a o symbolickém výkladu těchto dvou variant. Od počátku 90. let na Moravě ti, kteří se účastnili iniciativ na obnovení moravské samosprávy, užívali zlato-červené šachování, což přetrvalo doposud. Postupně (ne hned od počátku) proti němu narostl odpor, který je patrný v posledních několika letech a za nímž stojí úspěch vyvěšování žluto-červené vlajky na radnicích. (V kruzích, kterým dnes zlato-červené šachování vadí, původně nevadilo, jak ukazuje třeba tento dokument.) Ten odpor je různého druhu – jednak vychází od několika málo novinářů či jiných laiků z jejich vlastní vůle, především však od heraldiků, archivářů a dalších odborníků spojených se zkoumáním historie. Právě odpor těchto odborníků proti zlato-červenému šachování se zdá jako rozhodující a směrodatný, protože je mu v řadách laické veřejnosti (tedy té její menší části, která se o moravské symboly zajímá) přisuzována bezvýhradná objektivnost a vědeckost. Tak však na celou záležitost není možné pohlížet, neboť spor mezi stříbrno-červeným a zlato-červeným šachováním nelze rozhodnout objektivními (vědeckými) důvody. Třebaže si to ne všichni uvědomují, dnešní podstata sporu mezi oběma variantami moravského erbu je v zásadě ideologická a stojí na silně subjektivních motivech. Cílem tohoto článku je poukázat na ono ideologické pozadí (třebaže leccos už bylo uvedeno v článku Žlutá a červená – barvy moravských Němců?) a přinejmenším shrnout subjektivní motivy, které jsou ve hře a které by byly odůvodněním pro dnešní praxi.
Nicméně kdyby si někdo tento článek vytiskl a spočítal řádky věnované moravské orlici, došel by k závěru, že o ní téměř nepojednává. Skutečně se spíš budu věnovat jiným heraldickým záležitostem (z městské heraldiky), abych ukázal, jakým způsobem je ideologie vnášena do heraldických symbolů a jakým způsobem na to lze reagovat. Všechno to však bude směřovat k závěrečným slovům o symbolu moravské země a mělo by je učinit srozumitelnější.
První ukázka dnešního subjektivního nakládání s heraldickými symboly vzniklými v minulosti za jiných společenských podmínek se bude týkat určitého sporu, který se točil kolem dvou různých variant erbu města Brna.
Erb Brna je poprvé doložen roku 1315 a už tehdy měl podobu, jakou má dnes, tedy v červeném štítě s poloviční stříbrnou hlavou stříbrné břevno.

nejstarší erb Brna

V této podobě užívalo Brno svůj erb až do Třicetileté války. V roce 1646 udělil městu moravský markrabě a římský císař Ferdinand III. na jeho žádost za to, že se předchozího roku ubránilo švédskému obléhání, polepšení, které spočívalo v tom, že dosavadní městský erb byl vložen jako středeční štítek do císařského erbu, jímž byl dvouhlavý černý orel (se svatozářemi) na zlatém poli (kromě toho byla nad hlavy orla umístěna značka F III). Tehdy však došlo k té změně, že ve středečním štítku byl dosavadní erb převrácen vzhůru nohama, takže zcela nahoře bylo první pole červené, ne stříbrné jako doposud. Asi se jednalo o omyl (o tom zcela na konci v dodatku), v každém případě Brno tuto změnu přijalo a užívalo udělené polepšení v dané podobě až do roku 1934, kdy převážil názor, že polepšení nevyhovuje „novým poměrům“ a došlo k návratu k podobě městského erbu před rokem 1646.

erb Brna polepšený Ferdinandem III.

Dvojhlavý císařský orel se do městské heraldiky Brna nicméně vrátil v roce 1990, kdy si Ferdinandem III. polepšený erb jako svůj znak zvolila tehdy nově vytvořená městská část Brno-střed, jedině s tím rozdílem, že vynechala značku F III a že zbroj orla (pařáty, zobáky) se nyní zobrazuje jako zlatá, to jsou nicméně celkem detaily; podstatný je však ten rozdíl, že Brno-střed užívá pořadí polí ve středečním štítku podle pořadí polí v původním brněnském erbu, ne podle pořadí daného Ferdinandovým polepšením.
Zatímco rozhodnutí Brna-střed v roce 1990 patrně nevyvolalo větší spory (detaily neznám, ale celkem se to dá čekat, v roce 1990 si pozornost společnosti žádala řada daleko závažnějších problémů), pozdvižení nastalo, když téhož orla chtěl do svého znaku vložit Jihomoravský kraj v roce 2001. Kraje, které si tehdy tvořily své znaky, dostaly od podvýboru pro heraldiku českého parlamentu byrokratický předpis, jak má krajský znak vypadat, a jednou z podmínek bylo, že v jednom poli čtvrceného štítu měl být symbol sídelního města kraje. Zastupitelé Jihomoravského kraje navrhli znak podle následujícího obrázku, ve druhém poli měl být polepšený erb Brna, avšak s tím rozdílem, že pořadí polí ve středečním štítku se mělo od privilegia Ferdinanda III. odlišovat a shodovat se s pořadím polí na nejstarším městském erbu (tedy tak, jak to dnes užívá Brno-střed).

původní návrh znaku Jihomoravského kraje

Proti tomuto návrhu se ozvala skupina historiků především z brněnské univerzity, že druhé pole krajského znaku je zcela nevhodné, protože v této navržené podobě užíval městský znak Němci ovládaný brněnský magistrát v období Protektorátu Čechy a Morava. Podle dotyčných historiků totiž jedině nacistická okupační správa Brna a nikdy nikdo jiný užívala městský erb podle Ferdinandova polepšení, ale přitom s původním pořadím polí ve středečním štítku, takže by krajský návrh byl nevhodným vyjádřením návaznosti na období Protektorátu.
Než se dostanu ke komentáři, musím zmínit, že jsem na internetu našel tři fotografie erbu Brna v „protektorátní“ variantě, všechny tři erby se shodou okolností nacházejí na budovách, které dnes slouží jako školy.

polepšený erb Brna s úpravou středečního štítku na budově školy na ulici Husova
polepšený erb Brna s úpravou středečního štítku na budově školy na ulici Rašínova
polepšený erb Brna s úpravou středečního štítku na budově umělecké školy na ulici Veveří

Všechny tři budovy, na kterých jsou zobrazené erby, byly postaveny na přelomu 19. a 20. století (budova z posledního obrázku byla postavena v secesním slohu někdy v letech 1900-1906 jako úřední budova) a ačkoli je možné, že za protektorátu někdo obcházel brněnské ulice a přemalovával nalezené erby města, aby odpovídaly jeho aktuálně užívané podobě, domnívám se, že je mnohem pravděpodobnější, že podoba zachycená na uvedených fotografiích je původní, z doby, kdy dotyčné budovy byly postaveny, což by vyvracelo tvrzení historiků, že původní pořadí polí ve středečním štítku polepšeného erbu se nepoužívalo nikdy jindy než za protektorátu. Protože bylo jasné, že po tom, na co poukázali brněnští historici, navržený znak narazí v parlamentu, který znaky krajů měl schválit (v Praze jsou na všechno, co souvisí s Němci a zejména dobou okupace, velmi citliví), Jihomoravský kraj od svého návrhu upustil, což však pro téma, o kterém chci zde psát, není důležité.
(Odbočka: Kraje dostaly pokyn, že aspoň jedno pole krajského znaku musí vyjadřovat „historickou“ zemi, na jejímž (bývalém) území se rozkládají – je příznačné pro schizofrenii české politiky, že jak ve státním znaku, tak znacích krajů (případně i jinde) aktivně připomíná bývalé země, ale zároveň se usilovně brání, aby dotyčné země skutečně existovaly; zejména ve státním znaku se potom spíš než o znázornění toho, co v ČR skutečně existuje, jedná jakoby o přehlídku „kořisti“.)
(Druhá odbočka: Ve třetím zlatém poli původního návrhu znaku Jihomoravského kraje byl vinný hrozen v přirozených barvách, v definitivně schválené a dosud platné verzi je však ono pole červené a hrozen je zlatý, což jsou shodou okolností moravské zemské barvy a je tudíž otázka, zda jde o náhodu, nebo ne (detaily toho, proč se toto pole změnilo, neznám).)
Na uvedeném sporu o podobu znaku Jihomoravského kraje jsem chtěl názorně ukázat, o co jde i při hodnocení šachování moravské orlice, totiž přijatelnost a vhodnost spojování heraldických symbolů s určitými historickými událostmi. Klíčová je následující otázka: Jestliže je týž symbol spojen s různými, i protichůdnými historickými událostmi, se kterou z těch událostí máme dotyčný symbol spojovat? Karel Dvořák, člen výboru Moravské genealogické a heraldické společnosti, v roce 2001 ke sporu o znak Jihomoravského kraje pro noviny prohlásil, že ti, kteří návrh krajského znaku schválili, tomu příliš nerozuměli a neuvědomili si, jaké jejich návrh může mít důsledky. V jednom měl Karel Dvořák nepochybně pravdu: krajští zastupitelé zcela nepochybně netušili, že navrhli něco, co se používalo za nacistické okupace; protože orel v návrhu krajského znaku má černou zbroj, barevně neodlišenou od zbytku těla, a protože zcela stejně je zobrazen brněnský erb i na budově školy v Rašínově ulici (druhá z fotografií výše), domnívám se, že prostě navrhli to, co znali z fasády na jedné z brněnských ulic.
Ale já kladu jednu zásadní otázku: Proč by se měl dotyčný symbol vykládat tak, jak předkládají historici z brněnské univerzity, tedy jako symbol nacistické okupace? Karel Dvořák také pronesl, že heraldika je o historii a návaznosti na historii. To je nepochybně pravda, nicméně každá historická událost různým způsobem vstoupí do historické paměti a podle toho je taky posuzována. Důležité tedy často není ani tak to, že se něco stalo, ale jak na to pohlížejí další generace. Že okupační městská správa Brna užívala brněnský erb polepšený Ferdinandem III., ale se středečním štítkem upraveným podle původní podoby městského erbu, dnes nikdo neví, tento fakt prostě nevstoupil do kolektivní historické paměti. Možná ani v samotné době okupace si toho mnoho Brňanů nevšimlo (měli jiné, daleko závažnější starosti) a zcela jistě byla znalost okupační městské symboliky zapomenuta záhy po válce. Proto bylo v roce 1990 (úspěšně) a 2001 (neúspěšně) navrženo pořadí polí v dotyčném erbu zcela bezelstně. Kdyby určitá skupina historiků nepřišla s výkladem, že se jedná o okupační symbol, byl by původní návrh znaku kraje schválen, dodnes by se bez problémů používal a nikdo by v jeho druhém poli neviděl nic závadného. Fakticky tedy krajský návrh nebyl navázáním na protektorátní praxi sám o sobě, to z něj učinili vlastně až sami historici, když jej tak označili a tím vybídli veřejnost, aby jej tak začala posuzovat.
Podstatou tohoto sporu, který je ilustrativní i pro otázku vzhledu moravského erbu, bylo, jak přistupovat k dnešnímu užívání symbolu, který byl někdy v minulosti zneužit pro nějaké ideologické cíle. Koncem 19. století zřejmě v Brně někoho napadlo, že v polepšení městského erbu uděleného Ferdinandem III. je chyba, a na základě tohoto názoru nechal na zdi některých nově postavených budov ve městě zobrazit městský erb v podobě, jaká by podle jeho názoru měla být správná. O několik desetiletí později asi napadlo někoho z vedení města totéž a nechal tentokrát upravit městský erb i oficiálně. Bohužel to bylo zrovna v období okupace, kvůli čemuž narazili krajští zastupitelé, když totéž napadlo o řadu desetiletí později i je. Historici, kteří se proti tomuto třetímu pokusu o „opravu“ Ferdinandova polepšení postavili (nebo čtvrtému, v roce 1990 to prošvihli), fakticky zaujali postoj, že když „opravené“ polepšení používala nacistická správa Brna, navždy to tuto podobu městského erbu diskvalifikovalo a nikdo už ji nesmí použít, pokud nechce dávat najevo obdiv k době okupace (proto za „nešťastný“ považují i znak Brna-střed, který se nicméně stále užívá). Ale opravdu je to správný postoj? Podle mě rozhodně nikoli. Rozhodující přece není samotný fakt, že (nějaký) symbol byl někdy interpretován ideologicky, ale to, zda veřejnost na to přistoupí a v onom symbolu nebude chtít vidět nic jiného než právě onu ideologii. Například je zřejmé, že kdyby si Jihomoravský kraj do některého pole svého povinně čtvrceného znaku umístil svastiku (a ještě navíc našikmo), vůbec by se nemuseli ozývat historici, veřejnost by se proti tomu postavila sama, protože v Evropě je svastika jednoznačně spojena především s nacisty a řada lidí možná ani neví, že jde o symbol mnohem starší, který nevymysleli až nacisti. Ale toto rozhodně není případ „opraveného“ Ferdinandova polepšení erbu Brna, v němž veřejnost nic nacistického nevidí z důvodu, který jsem uvedl výše. Pro snadnější pochopení toho, o co jde, si například můžeme vzít současnou českou vlajku, kterou dnes na svých shromážděních zneužívají třeba neonacisti či jiní radikálové, kteří se pasovali do role ochránců čistoty českého národa, a přesto nikdo nevolá po tom, aby se tato vlajka přestala používat, protože byla zneužita. A proč po tom nikdo nevolá? Protože je v očích veřejnosti spojena s řadou pozitivních věcí a to, že ji někdo zneužívá, je sice chápáno jako politováníhodné, nikoli však rozhodující pro její další užívání. Symboly nemají jeden jediný automatický výklad, který je do nich neodstranitelně zabudovaný, výklad téhož symbolu se v čase může měnit podle momentálního smýšlení společnosti (správná otázka je, proč má být do určitého v různých dobách užívaného symbolu navěky zabudován zrovna jeden konkrétní vybraný výklad a ne výklady jiné). Příklad znaku městské části Brna-střed, který je v centru Brna k vidění v každé druhé ulici, ukazuje, že veřejnost v určitém symbolu nemusí vidět nic závadného, přesto se však najdou historici, kteří by rádi veřejnosti vnutili názor, že v něm něco závadného má vidět.
Doufám, že ukázka sporu o erb Brna byla natolik ilustrativní, aby ukázala, o co fakticky jde i v případě erbu Moravy, přesněji otázky, zda její varianta stříbrno-červeně či zlato-červeně šachovaná má být spojena s nějakým konkrétním historickým výkladem. Ano, jde o to, na jaký výklad historických souvislostí spojených s touto orlicí přistoupíme. V posledních letech se v souvislosti s šířením žluto-červené vlajky ze zákopů historiků a heraldiků ozývá palba tvrzení v neprospěch zlato-červeného šachování moravské orlice. Než se však dostanu k tomu, proč tomu asi tak je, ještě předtím se budu věnovat dalším příkladům ideologie v erbech měst. V souvislosti s posuzováním významu různých variant šachované orlice je vhodné na dvou příkladech ukázat, jak výběrově se podle momentální politické situace upravovaly a interpretovaly starší heraldické symboly. Jak jsem zmínil výše, v roce 1934 se zastupitelstvo Brna usneslo, že císařský orel v městském erbu neodpovídá „nové politické situaci“ (zvláštní je, že si toho všimlo tak pozdě po roce 1918), a byl odstraněn. Níže je ovšem obrázek erbu Českého Brodu, jehož radní si za první republiky (ani později) nevšimli, že císařský orel v erbu jejich města má být nějak na štíru s „novou politickou situací“.

městský erb Českého Brodu s císařským orlem

A co platí pro Český Brod, platí v bleděmodrém pro erb Tábora (obrázek současné podoby, původně na hrudi orla místo českého lva byl lucemburský lev).

městský erb Tábora s císařským orlem

Nicméně bližší pohled ukáže, že mezi vnímáním obou orlů asi byl rozdíl. Brno dostalo do svého erbu císařského orla od Ferdinanda III., Český Brod i Tábor roku 1437 od Zikmunda. A v tomto je nejspíš třeba vidět jádro rozdílu mezi osudem orlů v erbech dotyčných měst – v Brně se schovávali za novou politickou situaci, ale císařský orel nepochybně vadil, protože jej městu udělil habsburský císař. Naproti tomu Zikmund byl ze „slavné“ dynastie Lucemburků a třebaže do české historické paměti vstoupil jako ten, kdo způsobil smrt Jana Husa, byl na druhou stranu synem „otce vlasti“ a „největšího Čecha“ Karla IV., ale především nebyl Habsburk, a tak byl jím udělený císařský orel, tentýž, jaký dostalo Brno, vzat v Českém Brodě a Táboře na milost. Z dnešního pohledu už takové rozlišování musí vypadat jako malichernost. Erb Brna (ale i třeba Olomouce) zkrátka padl za oběť tomu, že za první republiky zrovna neměli rádi Habsburky, což však už dnes na většinu lidí působí cize.
Už jsem to asi zmiňoval dříve, nicméně opět poukážu na srovnání mezi Prahou a Moravou v otázce heraldického symbolu, jak výběrově, nestejně a nahodile se nakládá s interpretací symbolů vzniklých dříve než ideologie, podle které jsou později posuzovány. Ačkoli se dnes proti žluto-červenému šachování moravské orlice (neoprávněně) tvrdí, že nějak bylo spojeno s moravskými Němci, případně že je prostě neslovanské a nečeské, československému parlamentu v roce 1920, kdy se rozhodlo, že ve státním znaku bude stříbrno-červené šachování, možná také vadilo, že zlato-červené šachování Moravě udělil Habsburk. Avšak je potom zvláštní, že městu Praze nikdy nevadilo, že žlutá a červená, které jsou barvami tohoto města, rovněž pocházejí od Habsburka, dokonce téhož císaře, který tyto barvy udělil Moravě (viz obrázek). Důvod, proč v případě Prahy na rozdíl od Moravy nikdo nenavrhl vrátit zlatou hradbu v městském znaku zpátky za stříbrnou, je přitom poučný: stříbrno-červené šachování moravské orlice mělo v 19. století symbolizovat, že s Moravou se počítá v českém státě a s jeho obyvateli jako částí českého národa, zatímco u Prahy nic takového nebylo zapotřebí, protože Praha byla samotným jádrem všeho českého od kultury po politiku, navíc Praha byla v 19. století jazykově/národnostně převážně česká a ve zlaté (žluté) a červené jako symbolu města neviděli pražští Češi žádný problém (jinými slovy, Praha se počeštila dřív, než se její erb mohl dostat do hledáčku nacionalistických výkladů). Pražský archivář Václav Vojtíšek dokonce v roce 1928 označil změny udělené Praze Fridrichem III. za „dědictví slavné husitské doby i panování Jiřího krále“ (což by byl mohl klidně říct i o polepšení moravského erbu!). Dalo by se uvést, že erb Prahy byl po roce 1918 přece jen do určité míry „odhabsburštěn“ (zejména byl nad štítem odstraněn černý dvojhlavý císařský orel udělený později Ferdinandem III.), ale to už je vedlejší. Zatímco tedy privilegia císaře Fridricha III. pro Prahu a jeho následků pro dnešní dobu si nikdo nevšímá, v případě moravského erbu si dávají někteří historici velkou práci přesvědčit ostatní, že v něm je třeba spatřovat takový či onaký problém. To už opravdu není možné hodnotit jinak než jako oživování bývalých a dnes již neaktuálních politických rozepří zejména 19. století.

žlutá a červená prý nejsou barvy pražských Němců, zato prý jsou barvy moravských Němců (diagram)

Prvorepublikovou, ale také poválečnou (po 1945) ideologickou atmosféru ukazuje krásně následující citát, který sice pochází až z roku 1982, avšak jeho pozdní původ dokládá, že prvorepubliková ideologie zapustila v české společnosti hluboké kořeny, ačkoli se společenská situace od té doby velmi změnila. František Zvolský napsal v dotyčném roce v knize o znacích moravských měst a městeček o erbu Moravského Krumlova: „Moravský Krumlov připadl co pobělohorský konfiskát Gundakarovi z Liechtensteinu. Ten rozmnožil 1644 městský znak o štítek svého rodu a přezval město na „Liechtenstein“, toto se však neujalo. Ten liechtensteinský štítek je v městském znaku dodnes. … Všichni dobře víme, co pro Moravu znamenal tento kořistnický rod habsburských poskoků. Málokdo však ví, že při zrodu naší svobody 1918 drželi Liechtensteinové jen na Moravě 135 706 ha pozemků /Macek, Znárodnění a zlidovění půdy s. 45 a 46/. To je výměra několika set vesnic. Jak k tomu majetku přišli, o tom by se daly psát anály. Jistě ne v potu tváře. Ale přesto vše nenapadlo nikomu za víc než 60 let, aby se postaral o odstranění tohoto cizáckého prvku z městského znaku moravskokrumlovského. Pravděpodobně zůstane. A kdosi kdesi se bude smát, jak vděčně vzpomíná ten dobrý moravský lid na své někdejší otrokáře. Ono ovšem nejde jen o Moravský Krumlov. Všelijací ti -steinové, -bergové a jiní hyzdí ještě víc našich městských znaků. Upozornil jsem na to již v r. 1947 s návrhem na revizi /ZZM s. 64/, ale vlivem událostí moje snaha zcela zapadla. A od roku 1967 se kolem toho chodí jakoby se nechumelilo.“ (Nelze přitom nevzpomenout na obdobně nesmyslné předloňské tvrzení pražských vexilologů: žluto-červená moravská vlajka je prý nevhodná, protože by mohla symbolizovat restituční nároky Lichtenštejnů!)
Podobně by za příklad snahy ideologicky se vyřádit na starých heraldických symbolech mohla sloužit snaha některých příliš horlivých bojovníků proti všemu německému po roce 1945 odstranit ježka (německy Igel) z erbu Jihlavy, neboť připomíná německé jméno města (Iglau).
Uvedené dva příklady vysvětlují mnohé z toho, co se odehrává v dnešní době. Prvorepubliková atmosféra až živočišného odporu vůči všemu rakouskému a habsburskému nebo i tomu, co se za takové dalo i vzdáleně považovat (včetně moravského erbu), která z dnešního pohledu může připomínat až hysterii, je již dnes naprosté většině lidí cizí (dokonce jsou i takové případy, že když se rekonstruují staré budovy postavené za Rakouska, obnovují se v rámci návratu k původnímu stavu i s původními rakouskými symboly, odstraněnými z nich za první republiky). To však neznamená, že by byl zcela mrtvý způsob uvažování, který se v té době zrodil, protože po druhé světové válce plynule přešel do neméně živočišného odporu proti všemu německému, který byl navíc po roce 1948 ještě hodně dlouho (fakticky do r. 1989) udržován při životě komunisty (vzpomínám si, že jsem výpady proti sudetským Němcům a imperialistickému západnímu Německu četl v knize o Karlu IV.). Dnes ještě žije mnoho lidí, kteří byli vychováváni v onom možná protirakouském, hlavně však protiněmeckém ideovém duchu a kteří jsou připraveni ve zlato-červeném šachování moravské orlice okamžitě vidět nějakou německou proradnost a v moravských vlastencích, kteří je užívají, přisluhovače německému protičesky zaměrenému imperializmu (za ukázku může snadno posloužit můj starší článek Brouk Pytlík pozoruje vyvěšování moravské vlajky a stejně tak asi nepřekvapí, že lze na internetu najít stížnosti na přítomnost habsburského orla ve znaku městské části Brno-střed).
Po této dlouhé jakési předmluvě přicházím k samotné argumentaci ohledně sporu mezi příznivci stříbrno-červeného a zlato-červeného šachování. Vším, co jsem napsal doposud, jsem chtěl sdělit, že tento spor považuju za stejného druhu jako to, co jsem zde zmínil výše, totiž za ideologický spor, v němž jde ve skutečnosti o něco jiného, než o výtvarnou stránku nebo o právní platnost starých privilegií. Bylo by velkým pokrokem vpřed – ovšem nevím, zda se ho dočkáme – kdyby všichni, kteří se tohoto sporu účastní, čímž mám na mysli zejména ty, kteří pro sebe nárokují označení odborníků v této věci, připustili, že jejich nejvnitřnější motivy pro zaujetí jejich postojů pramení právě z pohnutek ideologických, mimovědeckých, přičemž se podle mého názoru jedná zejména o pohnutky národnostního rázu (německost symboliky), třebaže ne jen o ně (vyjádření jednoty českého státu), a že ve hře jsou pouze argumenty subjektivní. Samozřejmě první, co by někdo mohl na mou adresu vznést, by bylo, že bych sám měl jít příkladem v tom, k čemu vybízím. Avšak já jsem vždy předpokládal, že je zřejmé, že volba, za kterou stojím, byla učiněna subjektivně, a že jsem nikdy nenapsal nic, z čeho by bylo možné vyvozovat, že za odbornými argumenty svou subjektivní volbu pouze schovávám.
Pokud se připustí, že mezi stříbrno-červeným a zlato-červeným šachováním nelze volit jinak než na základě subjektivních pocitů, musel by být zklamaný každý, kdo by očekával, že nyní ve prospěch zlato-červeného šachování vyslovím nějaký objektivní argument, který druhou variantu šachování odešle do zaslouženého důchodu. Přesto mně nic nebrání, abych neuvedl, které subjektivní argumenty mohou ve prospěch jedné či druhé varianty zaznívat, a nezaujal k nim svůj subjektivní postoj. Ve skutečnosti lze ve prospěch užití obou variant šachování uvést jak klady, tak zápory. Největším kladem ve prospěch užívání stříbrno-červeného šachování je bezpochyby to, že je všeobecně známé a samozřejmé, pro velmi mnoho lidí i jedinou známou variantou, což je zároveň největším záporem varianty zlato-červené. Kdyby se mezi oběma variantami dalo vybrat lidem neznalým podrobností o moravských symbolech, asi by většina zvolila stříbrno-červenou variantu právě na základě toho, že je jim důvěrně známá. Další pro a proti k oběma variantám se už týkají argumentů ideologického rázu a jsou hůře vysvětlitelné široké veřejnosti. Vlastně když se to vezme k jádru věci, stal se a do určité míry stále je heraldický symbol Moravy rukojmím sporu o to, čí bude Morava, přičemž je tím míněno, zda česká nebo německá. A to na základě toho, že zlato-červenému šachování byla přisouzena nálepka cizáckosti, německosti, zatímco stříbrno-červené šachování je na stejném základě vnímáno jako naše, české či prostě slovanské. Mohlo by se zdát, že tato hodnocení už vymizelo jako neaktuální, ale různé doklady (výrazně třeba text Petra Schnura ve výše citovaném článku, ale i přítomnost zlato-červeně šachované orlice ve znaku Jihomoravského kraje) ukazují, že se stále drží při životě. Kromě toho mám pocit, že se oběma variantám šachování moravské orlice začíná přisuzovat ještě další (nicméně podobný) význam: stříbrno-červené šachování má být symbolem jednoty České republiky a zachování všeho při starém, tak jak je to nyní (tedy z českého hlediska „řádné“ Moravy), kdežto zlato-červené šachování má být symbolem moravského separatizmu (tedy „zlobivé“ Moravy). Pokud tento nový význam skutečně existuje (v každém případě by byl velmi málo rozšířený), bylo by každému jasné – ve shodě s jeho názory na postavení Moravy – kterou z obou variant by měl upřednostňovat.
Nicméně u argumentů ideologických z okruhu především národnostního bychom se měli zastavit. Než bychom se pustili do argumentace, která varianta šachování vyjadřuje jaký národnostní význam, měli bychom se spíš zamyslet nad tím, zda na takové uvažování vůbec přistoupíme. Od té doby, co se o heraldickém symbolu Moravy díky rozšíření moravské vlajky více diskutuje, můžeme od určitého okruhu lidí, většinou skrytě pod jinými, objektivně působícími argumenty, slyšet jakési „vyberte si: buď oni nebo my“ – buď budete užívat cizácký, německý, nepřátelský symbol, nebo symbol domácí, český, vlastenecký.“ (Je možné, že zde zaznívá jakýsi hluboce zakořeněný český odpor ke všemu cizímu, který v jiné rovině v současnosti můžeme pozorovat například v hysterii proti muslimům či zlým Norům, kteří „kradou“ české děti.) Spíš než nechat se strhnout tímto směrem uvažování (který je ostatně absurdní, uvážíme-li, že „cizácká“ je vůbec celá heraldika), je na místě se ptát, zda je třeba přistupovat na takový výběr. Je to jako s erbem Brna, jak jsem se o něm rozepsal výše: buď přistoupíme na argumentaci některých historiků a v polepšení uděleném Ferdinandem III., ale přitom s opraveným pořadím polí ve středečním štítku podle původního erbu, budeme vidět nacistický symbol, nebo na jejich argumentaci nepřistoupíme a odmítneme v něm nacistický symbol vidět; to záleží jen na nás. Stejně tak nás nic nenutí, abychom ve figuře ježka v erbu Jihlavy viděli symbol německého útlaku, přestože pokus o vlastně takový výklad byl skutečně učiněn. Pro ideologické výklady je charakteristické, že časem přestanou být aktuální a nakonec se mohou stát i nesrozumitelné. Jestliže tedy z vyjádření některých, kteří pojali potřebu předložit „rozhodné“ slovo k otázce moravských symbolů, je přinejmenším v náznaku cítit, jako kdyby ještě pořád bylo 19. století a právě lítě zuřil česko-německý národnostní boj, je nutno se ptát, zda právě takový přístup je v dnešní době ještě žádoucí nebo vůbec přijatelný, když společenské podmínky jsou už jiné. Asi málokdo by protestoval proti tomu, aby se otázky národnostních ideologií pro jejich zastaralost už do moravské symboliky nepletly (tak jako se například nepletou do symboliky pražské).
Když necháme stranou obecnou znalost symbolů Moravy zmíněnou výše a právě národnostní ideologii, zbývá ještě něco, podle čeho učinit volbu mezi oběma variantami šachování? Než mohl být heraldický symbol Moravy v pokročilém 19. století zavlečen do národnostních sporů, učinila vrcholná politická reprezentace země volbu pro zlato-červené šachování, a to z důvodů prestižně-historických, nikoli z důvodů národnostních a ještě v roce 1848 tato společenská vrstva zdůrazňovala, že jde o symbol nad-národní, tedy nespojený s žádnou národností obývající tehdejší Moravu. Tato skutečnost dává plus právě variantě se zlato-červeným šachováním jakožto domácí, moravské volbě symbolu, kdežto zbývající stříbrno-česká varianta byla prosazována jinými jako symbol přimknutí Moravy k Čechám, což jí spíš dává mínus, zvlášť při uvážení toho, kam ono přimykání vedlo. Pokud je můj dojem zmíněný výše správný, toto se znovu vrací v pozměněné podobě v dnešní době: po roce 1990 se na Moravě mezi „podezřelými živly“, které nevědí, „kde je její místo“, začala užívat kombinace zlato (žluto)-červené a když hrozilo, že se příliš rozšíří ve společnosti, objevily se varovné hlasy proti ní a možná je náhoda, možná ne, že tak trochu spolu s varováním proti „nesprávným“ barvám zaznívá varování proti narušování zavedených pořádků. Nicméně jak jsem také uvedl, pro toho, kdo chce zachovat postavení Moravy v rámci ČR takové, jaké je dnes (čili vlastně Moravu nechce, přinejmenším v politickém významu), pak musí větší sympatie vzbuzovat varianta stříbrno-červená. Avšak zřejmě by nebylo úplně férové, kdyby se zcela ztotožňovala stříbrno-červená varianta s odpůrci moravské autonomie; přesto moje podezření v tomto ohledu trvá.
Necháme-li stranou pochybné hledání národnostního významu variant moravské orlice, zbývá nám pro rozhodování mezi nimi kromě výše zmíněného (znalost u veřejnosti) asi právě jen to, jak se do nich promítají názory na postavení Moravy a její vztah k Čechám – aspoň mě nic jiného nenapadá. Někdo může říct, že i to je svým způsobem ideologické, což je vlastně pravda, nicméně oproti ideologické interpretaci vyhrabávané z omšelé historie jde aspoň o ideologii aktuální; a koneckonců jakékoli ideologické pozadí z heraldických symbolů není možné zcela odstranit, bylo v nich přítomno už při jejich vzniku ve vzdáleném středověku, jen se s průběhem času proměňovalo. Kdybychom prohlásili, že s moravským erbem nesmí být spojeno vůbec nic ideologického, neměli bychom pak vůbec nic, podle čeho bychom se mohli mezi dvěma variantami moravské orlice rozhodnout. (Avšak mám podezření, že odstranění jakéhokoli ideologického pozadí výběru mezi variantami moravské orlice by požadovali zejména ti, kteří by sami doporučovali, co je „správně“, právě na základě vlastní výrazné ideologické představy).
Na závěr bych chtěl zdůraznit tři věci: Za prvé, tímto článkem jsem chtěl ukázat, že heraldické symboly nejsou prosty ideologického pozadí, a zejména to, že ono ideologické pozadí jim může být připojováno i poměrně násilně, což si myslím je i případ právě moravské orlice; a také jsem tím chtěl říct, že pokud cítíme, že takové násilné připojování určité ideologie je nám cizí, nejsme ničím vázáni ho respektovat. V našem konkrétním případě to znamená odmítnutí hledání německé nebo české národní interpretace v obou variantách moravské orlice.
Za druhé bych měl odůvodnit svou volbu, aby mě někdo nenařkl (z toho, co třeba sám dělá), že pro ni uvádím nějaké objektivní důvody, abych za nimi skryl subjektivní rozhodnutí. Nikdy jsem nezakrýval, že podporuju zlato-červené šachování, nicméně všechny moje články, které se jím zabývaly, neměly za cíl dokázat, že je jediné správné (jak přinejmenším naznačují ti, kteří za jediné správné považují šachování stříbrno-červené), nýbrž jej pouze měly bránit proti hlasům tvrdícím, že je (z toho či onoho důvodu) nepřijatelné. Ve skutečnosti nelze nijak dokázat, že stříbrno-červené nebo zlato-červené šachování je jediné správné, pro volbu jednoho z nich neexistují žádné objektivní důvody; všechny důvody pro volbu jednoho z nich jsou subjektivní a jedním z cílů tohoto článku bylo i zdůraznit, že nejednají čestně ti, kteří veřejnosti předkládají objektivní důvody, ač jejich pravou motivací pro jejich předkládání jsou důvody subjektivní, nebo si to aspoň neuvědomují. Například v některém ze starých komentářů pod kterýmsi článkem na téma moravské orlice jsem se kdysi dočetl, že správná musí být stříbrno-červeně šachovaná orlice, protože ji podporují určití (mám pocit, že pražští) heraldici, a to jsou panečku jinačí kapacity (v heraldice) než já. To je zrovna pěkná ukázka toho, jak někdo věří, že usilovným bádáním lze nalézt objektivní důvody pro výběr té správné varianty moravské orlice. Avšak protože takové objektivní důvody pro „správný“ výběr mezi nimi z principu nelze podat (jak chce někdo objektivně zdůvodnit výběr nějakého symbolu?), je třeba se ptát, v čem jsou subjektivní důvody zmíněných heraldických „es“, o jejichž skutečné subjektivní motivaci nic nevíme, lepší než subjektivní důvody kohokoli jiného (a tím spíš toho, pro koho není moravská orlice jen chladným předmětem studia, ale srdeční záležitostí). Samozřejmě je otázka, zda někteří z těchto vůbec kdy budou ochotni přiznat, že jejich motivace je subjektivní (zejména zastarale národnostní, jak si myslím).
Moje subjektivní volba vychází z toho, že zlato-červené šachování bylo v moderní době, tedy na přelomu 18. a 19. století a koncem 20. století, čistě moravskou volbou bez nátlaku zvenčí, což kontrastuje zejména s tím, že stříbrno-červené šachování se v 19. století stalo symbolem přičlenění Moravy k Čechám a až jejího splynutí s nimi, což ostatně stvrdilo prohlášení této varianty za oficiální ve stejném okamžiku, kdy český stát ukončil existenci moravské autonomie (rok 1920). Na zlato-červeném šachování je tedy nejcennější právě to, že bylo volbou Moravanů pro sebe samé a nikoli pro naznačení, že se Morava má přiřadit k někomu z vnějšku, cenu mu však pro mě přidává i skutečnost, že rozhodující podíl na jeho rozšíření ve druhé polovině 20. století měl historik znojemského původu Lubomír Havlík, který svými texty těsně po roce 1989 zdůrazňoval svébytné postavení Moravy a šířil povědomí o něm na veřejnosti.

zlato-červené šachování moravské orlice na obálce knihy Lubomíra Havlíka

Jednu věc je nutné připustit, a to sice, že široká veřejnost nemá o těchto věcech spojených s oběma variantami moravské orlice prakticky žádné ponětí, takže může být nesnadné v jejích řadách obhajovat zlato-červené šachování (pro ty, kteří dávají přednost tomuto) právě těmito důvody, které jsem právě uvedl, a toto je důvod, proč díky své notorické známosti získává velké plus šachování stříbrno-červené. Na druhé straně nemůžu nezmínit jednu věc: z řad odpůrců zlato-červeného šachování jsem loni zaznamenal, že prý je lidem cizí a že dokonce ani snad nepoznají, že má jít o symbol Moravy (toto je zrovna příklad subjektivní volby stříbrno-červeného šachování a jeho obhajoba zdánlivě objektivním důvodem). Nicméně já jsem se záměrně informoval u dvou lidí, kteří mezi „obyčejnými“ lidmi šíří orlici zlato-červenou, a podle jejich vyjádření se nikdo z řad veřejnosti nad touto podobou šachování nepozastavuje, v nikom nevyvolává údiv a všichni v něm bez problémů poznávají symbol Moravy. Potřeba vysvětlovat zlato-červené šachování ideologickými okolnostmi spjatými s otázkou postavení Moravy a jejího vztahu k Čechám je tak možná menší, než by se dalo usuzovat.
Za třetí bych chtěl zdůraznit to, o čem se v tomto článku nepsalo, ale co už jsem snad zmínil při jiných příležitostech. Nad vším rozhodováním by mělo čnít uvědomění toho, že každá společnost má vždy zcela svobodnou volbu svých symbolů. Každé společenství, ať je to třeba místní hasičský spolek nebo rovnou celý stát, si volí symboly, které odpovídají jeho názorům a představám, které má v okamžiku, kdy si symboly volí. Ve sporu o „správnost“ té které varianty moravské orlice jsme však svědky závodů v dokazování, že naši předci tehdy či onehdy v minulosti učinili ve věci erbu země rozhodnutí, které pak má být neměnné a už navždy bude zavazovat jejich potomky. Příkladem toho, že se společnost může v dané době rozhodnout bez ohledu na kdykoli předtím platný (právní) stav, může být třeba právě rozhodnutí československého parlamentu ve věci symbolu Moravy z roku 1920, které úředně stanovovalo variantu odlišnou od do té doby úředně platné. Pátrání po tom, jak kdy v minulosti bylo právně upraveno užívání té které varianty moravské orlice, je sice zajímavé, ale jakákoli zjištění v této věci k ničemu nezavazují současnou dobu. Pokud se tedy budeme rozhodovat dnes, bude to na základě jiných úvah.
Téma dvou variant šachování moravské orlice už tradičně nejvíce přichází na přetřes každého roku v létě při příležitosti vyvěšování moravské vlajky. Snad je to přání nesplnitelné, nicméně by nebylo na škodu, kdyby letos na rozdíl od předchozích ročníků účastníci sporu o „správnou“ variantu šachování takříkajíc „odkryli karty“ a sdělili, které subjektivní důvody je vedou k podpoře té které z nich. Alespoň přiznání nemožnosti objektivního rozhodnutí by ovšem také byl pokrok oproti současnému stavu.

– – – – – – – – – –

(Dodatek)
S tématem tohoto článku to přímo nesouvisí, nicméně pokud někoho zajímá, jak to bylo s tím polepšením brněnského erbu v roce 1646, zde je přepis příslušné pasáže textu listiny Ferdinanda III.:
… auf der Brust dieses Adlers erscheinet ihr voriges, und altes Stadt Wappen, nemlich ein ablängliches Schildlein, darinen vier Balcken, derer erste und dritte roth oder Rubinfarb, die andere zwey aber weiß oder Silberfarb seyn… („… na hrudi tohoto orla se jeví jejich předchozí, starý městský erb, totiž podlouhlý štítek, v němž jsou čtyři břevna, z nichž první a třetí červené neboli rubínové, další dvě pak bílá neboli stříbrná…“)
Text tedy hovoří o tom, že středeční štítek měl obsahovat dosavadní erb města, ten, kdo dostal za úkol vyhotovit text listiny, však asi neměl dosavadní brněnský erb před sebou a dostal pouze slovní popis, který následně spletl (chybí také zmínka, že horní pole má mít poloviční šířku oproti ostatním). To je nejlogičtější vysvětlení.

Reklamy

39 thoughts on “O „správném“ výkladu zlaté a červené jako zemských barev

  1. Dobrý den pane Rostislave Svobodo,

    dovolím si připojit pár poznámek:

    1) „…ti, kteří se účastnili iniciativ na obnovení moravské samosprávy, užívali zlato-červené šachování, což přetrvalo doposud“. Bylo by fér uvést, že jimi stejně tak bylo a je užíváno stříbrno-červené šachování a přestat takto lacině podsouvat čtenářům, že spor o tinktury je sporem o postavení Moravy. Ostatně tuto spojitost do omrzení podsouváte svým oponentům, které pak bez uzardění obviníte, že se na heraldickou problematiku dívají příliš ideologicky…?!?

    2) „V kruzích, kterým dnes zlato-červené šachování vadí, původně nevadilo, jak ukazuje třeba tento dokument.“ A zase poněkud laciné pletení hrušek s jabkama. Městská heraldika není zemská, to by mělo být všem jasné. Ostatně je s podivem, že jste se úplně vyhnul podstatě udělení zlato-červeného šachování v 15. století. Tedy udělení pro moravské stavy, nikoli zem a následné užívání právě ve stavovské (městské a šlechtické) heraldice. Zatímco zemská a státní setrvala na původní podobě.

    3) Znak Brna. Tady jste nechtěně předvedl svou heraldickou neznalost/nevšímavost a „(proti)ideologický stihomam“. „Podle dotyčných historiků totiž jedině nacistická okupační správa Brna a nikdy nikdo jiný užívala městský erb podle Ferdinandova polepšení, ale přitom s původním pořadím polí ve středečním štítku, takže by krajský návrh byl nevhodným vyjádřením návaznosti na období Protektorátu“ a kontrujete tímto „…za protektorátu někdo obcházel brněnské ulice a přemalovával nalezené erby města, aby odpovídaly jeho aktuálně užívané podobě, domnívám se, že je mnohem pravděpodobnější, že podoba zachycená na uvedených fotografiích je původní, z doby, kdy dotyčné budovy byly postaveny“. Když si ony 3 znaky Brna prohlédnete důkladněji, mají jako mnohé jiné erby na stavbách naznačenou barevnost šrafováním. Tedy 1. a 3. zcela nepochybně šrafovaný srdeční štít mají. (prázdné pole – stříbrná, svisle šrafované – červená, vodorovně šrafované – modrá, atd.) Jejich pozdější (protektorátní?) vybarvení je ale přesně opačné než by mělo správně být, tedy kde je zřetelné původní svislé šrafování je bílá/stříbrná a kde šrafování není je červená barva. Podtrženo sečteno námitka historiků proti kombinaci původního a polepšeného znaku Brna byla jistě na místě. A pro úplnost je nutno podotknout, že „nešťastně řešený“ znak Brna-střed je v podstatě novotvar, který se neliší jen zbrojí orla (která byla pravděpodobně u polepšeného brněnského znaku z roku 1646 zlatá,
    , nebo černá, nikoli červená, jak se později někdy kreslila), opačným srdečním štítem a absencí iniciály „F.III“, ale nemá ani svatozáře okolo hlav. Je to v podstatě jen volná parafráze, která je sice podobná, ale s žádnou předchozí variantou brněnského znaku není zcela zaměnitelná.
    Takže srovnávat ji s původním návrhem znaku JM kraje je opět poněkud nepatřičné.

    4) Ve vašich předchozích článcích (místy i v tomto) jste se nerozpakoval pro obhajobu (objektivizaci) zlato-červeného šachování použít kdejaký (byť pochybný) argument. Ale najednou je vše jen otázkou subjektivní volby. No pokud to tak vidíte, budiž. Ale když tak rád předjímáte motivy oponentů, zaspekuluju si i já. Mám totiž podezření, že onen obrat (od objektivizace k subjektivizaci) způsobila okolnost, že jste si uvědomil, že obhajitelnost vašich dosavadních základních kamenů „zlato-červené“ argumentace je velmi chabá…

    5) Stejně tak budí údiv váš názor, že nepřijatelná je minulá ideologizace symbolů, kdežto aktuální ideologie symbolů je už vlastně v pořádku. Pak tedy nezbývá než se řídit vaší radou „…pokud cítíme, že takové násilné připojování určité ideologie je nám cizí, nejsme ničím vázáni ho respektovat.“ V našem konkrétním případě to znamená odmítnutí hledání moravských a protimoravských interpretací v obou variantách moravské orlice…

    Zdravím Petr Kropáček

    P.S.: „Například v některém ze starých komentářů pod kterýmsi článkem na téma moravské orlice jsem se kdysi dočetl,správná musí být stříbrno-červeně šachovaná orlice, protože ji podporují určití (mám pocit, že pražští) heraldici, a to jsou panečku jinačí kapacity (v heraldice) než já.“ … o laciných formách podsouvání (Kdo jiný než „nějaký pražský heraldik“ by mohl obhajovat stříbrno-červené šachování, že?) jsem již psal, ale věřte opravdu to nepůsobí dobře a „vaší zlato-červené“ věci to vůbec nepomáhá, právě naopak.

  2. Obdobně je vlajka Protektorátu Čechy a Morava české státní barvy (bílá, červená a modrá)
    http://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/statni-symboly.shtml

    jindy ta samá vlajka „propagace nacismu“:
    http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/landuv-plakat-zdobi-protektoratni-vlajka_46947.html
    http://kultura.idnes.cz/daniel-landa-na-turne-objede-ceskoslovensko-few-/hudba.aspx?c=A080123_164816_hudba_kot

    Jak se to kdy hodí! Pošlete rádobyodborníky do deprle!

  3. Petr Kropáček: „Ostatně je s podivem, že jste se úplně vyhnul podstatě udělení zlato-červeného šachování v 15. století. Tedy udělení pro moravské stavy, nikoli zem a následné užívání právě ve stavovské (městské a šlechtické) heraldice. Zatímco zemská a státní setrvala na původní podobě.“

    V listině privilegia se jasně a zřetelně píše o udělení zemi – moravskému markrabství. Císař vyhovuje žádosti obyvatelů země (stavů) na změnu erbu země. Váš výklad není pravdivý. Kdyby to byl jen pouhý odznak „stavů“, jak tvrdíte, neobjevovalo by se například zlato-červené šachování na přelomu 15. a 16. století i mimo Moravu – ve funkci reprezentace země! (Tyto zahraniční doklady nebyly dosud publikovány.) Dále uvádím:

    Ne erb stavovský!

    1608 – Památky sněmovní: „…bylo panu hejtmanovi v moc dáno pečeť podle svého zdání udělati dáti, ale že Jeho Milost pan Jetřich z Kunovic má dáti ten ERB ZEMSKÝ, tak jakž v listu při SVOBODÁCH ZEMSKÝCH se nachází…“

    Váš názor o stavovském erbu se objevil už v roce 1848 na sněmu, ovšem byl vyvrácen osobou nejpovolanější. Zemský písař měl na starosti pečetě a privilegia.

    14. srpna 1848 – jednání sněmu: „poslanec Cibulka: „zemské barvy „zlatá a červená“ pochází z nadání císaře Bedřicha“; „dotaz poslance Chlumského: „…červená a zlatá stavům a ne zemi uděleny byly…“; odpověď poslance Vojkovského – zemského písaře: „dle nadacího listu císaře Bedřicha barvy červená a zlatá zemi uděleny byly.“

    Další vyvrácení Vaší námitky, že se jednalo o pouhý znak stavů.

    1880 – Jan Havelka: „Jakožto zemského praporu užívá se barev dvou, totiž žluté a červené; prapor ten posud jistou měrou úředně byl schvalován, SLAVNÝ ZEMSKÝ SNĚM PŘI ZASEDÁNÍCH SVÝCH TENŽE PRAPOR ROZVINUJE a také v nejnovějších pomůckách učebných za zemské barvy moravské udávají se žlutá a červená, odpovídající barvám, jimiž orlice erbu našeho jest kostkována. Slyšel jsem také námitku, že privilej z roku 1462 (stvrzen 1628) toliko stavů se týkal a nikoliv země moravské, a že tedy erb ZEMSKÝ i nadále zůstal nezměněn. Arci privilej onen byl Bedřichem IV. udělen stavům, avšak nikterak v tom smyslu, jakoby výsada udělovala se šlechtě jediné. Stavové tehdejší byli jedinou platnou reprezentací celé země asi tak, jako nyní jest zemský sněm, a co stavům zemským udíleno se, uděleno bylo celé zemi, a změna erbu, od stavů moravských tehdy VYŽÁDANÁ, erbu ZEMSKÉHO se týkala.“

    Petr Kropáček: „Tedy 1. a 3. zcela nepochybně šrafovaný srdeční štít mají…“ Ano, to je pravda, také jsem si toho dříve všiml; reliéfy brněnských znaků jsou vyvedeny v heraldickém šrafování, prázdné = bílá, svislé čáry = červená. Ale někdo to popletl a prázdná pole vybarvil červeně, svislá bíle.

  4. Dobře napsaný článek, logicky, srozumitelně, přímočaře – s otevřeným hledím. Děkuji za něj.

  5. Se studií pana Píchy jsem dobře obeznámen. Souhlasím s názorem, že se privilegium nevztahovalo až do roku 1915 na moravského markraběte (z jehož erbu byl také odvozován zemský znak – možná omylem nebo nuceně), nesouhlasím ale s tvrzením, že zlato-červený znak byl pouhým stavovským znakem – znění listiny a pozdějších pramenů zní jasně, mění se zemský znak. Dále si pan Pícha protiřečí a věc spíše zašmodrchává.
    Jiná věc je u znaku Kraňska, podle císařské listiny bylo zlato-červené perisonium uděleno stavům (defacto zemi), v listině je výslovně vyjmenován seznam předních mužů země; kdežto u znaku Moravy se asi na třech místech polepšuje znak země (užívaný stavy), nikoliv výhradně stavů. Čili postup je obrácený. Kdyby byl zlato-červený znak Moravy pouze korporativním odznakem stavů, jistě by jím pečetili (jakožto jedinou pečetí) landfrýdy. Tak to však nebylo, na landfrýdech máme vždy stovky rodových pečetí, ale nikdy není doložena jediná pečeť za celou stavovskou obec! Jediná pečeť se objevuje pouze tehdy, pokud to panovník od zástupců země vyžaduje (1477, 1608, 1720). Stavové = reprezentace země (stavovský znak = zemský znak). Opět odkazuji na svůj text v předchozím příspěvku.
    Myslím, že je potřebné důkladně prostudovat moravské zemské právo (to například udělení znaku císařem nebo cizím vládcem povoluje; Kniha Tovačovská, str. 123: „Také císař jeho milost Římský, neb král, pán země neb JINÝ král pro zásluhu hodnú některého muož erbem a klínotem obdařiti…“). Česká národní myšlenka si toto právo pokřivila pro své nadřazené cíle, že vše se schvaluje v Praze. Na výše uvedený odkaz nebudu klikat, protože je to web „známé firmy“ Josífka. Nejsem blázen, abych zveřejňoval nepublikované prameny, chce to čas, zatím se babrejte v bludných teoriích.

  6. „Jediná pečeť se objevuje pouze tehdy, pokud to panovník od zástupců země vyžaduje (1477, 1608, 1720).“
    Zapomněl jsem v této úvaze doplnit, že zástupci země při této příležitosti nikdy nepoužili stříbrno-červený markraběcí znak (s klenotem a přikrývadly), ale zlato-červený zemský znak podle privilegia 1462 (anděl držící štít). Další důkaz, že privilegium bylo od počátku platné a panovníkem akceptované. Rozpor mezi státním – panovnickým a zemským – stavovským znakem vyřešil rok 1915 ve prospěch zlato-červené varianty. Vše po roce 1918 je česká (čechoslovakistická) nacionální ideologie. Dovolím si parafrázovat jistý český článek z roku 1918: „Ano, Morava má zlato-červený znak a prapor, ale nový stát nebude akceptovat privilegia německých císařů…“ Zajímavé, že hlavní město Praha si jej nenechala zrušit…

  7. Popravdě řečeno, s komentáři pana Kropáčka je to – s odpuštěním – jako u blbých.
    Když napíšu, že zdánlivě vědecká obhajoba stříbrno-červeného šachování jako jediného správného je v první řadě nesena nějakými subjektivními přesvědčeními, napíše pan Kropáček, že už mi docházejí argumenty a že se ukazuje, že pravdu má „druhá strana“ (a to nikoli, protože má argumenty, ale protože to jsou esa). Ach jo. Tak někde se přiznání subjektivní motivace svých názorů zřejmě nedočkáme.

  8. Kenny, s čím souhlasíte, nebo nesouhlasíte je vaše věc a právo. Nicméně následné (ne)užívání té či oné podoby erbu dává za pravdu p. Píchovi. Včetně všech 3 případů, které jmenujete 1477, 1608, 1720 a které jsou také náležitě popsány v jeho studii (už sám opis pečetí z počátku 18. století je neoddiskutovatelně stavovský, nikoli zemský. Zemská správa pak používala jiný obraz v pečetním poli – císařského orla, který měl až později od dob Marie Terezie -původně císařský- srdeční štít zaměněn za moravskou orlici, tedy zase nereflektoval polepšení z roku 1462). Dlouhodobá a nakonec úspěšná snaha stavů o uznání polepšeného moravského znaku v průběhu 19. století jako zemského a pak i státního/panovnického je také fakt. Ale to už je zas jiná kapitola, která předchozích 400 let nezakryje.

    Jinak s moravským zemským právem jste asi dost na štíru. Uznávání a přijímání erbovních osob se má k právu na změnu znaku země asi jako pověstná koza ke kose… ale pokud si knihu tovačovskou přečtete, tak koho Morava uznává za svého pána a krále, kdo patří do panského stavu, kdo může být přijat do rytířského stavu a vůbec kdo má na co právo se tam dovíte. V čem „česká národní myšlenka“ toto pokřivila, netuším, možná máte jen špatné informace. Což dvojnásob platí také pro váš přehled o moravských stavovských a zemských pečetích…
    Vaše tajuplnost ohledně pramenů sice ponouká zvědavost, ale láme důvěryhodnost. Tak snad se jednou osmělíte a já se pak pod novou studií dovím i vaše jméno.

    Pane R. Svobodo, nebojte se mě oslovit přímo, jakési poznámky do pléna určitě nejsou nutné. Zároveň bych si dovolil očekávat, že budete reagovat k podstatě mého komentáře, nikoli si všímat té nejméně důležité a jako spekulaci mnou jasně uvedené části (navíc pouze inspirované vašimi opakovanými spekulativními výroky o pohnutkách vašich oponentů). Ostatně důvody (i subjektivní) proč preferuju stříbrno-červené šachování jsem vám již v diskuzích pod staršími články na toto téma uváděl několikrát…takže, jak jste to říkal s těmi „komentáři -s odpuštěním- jako u blbých“?

    Zdravím Petr Kropáček

  9. Petr Kropáček: „Dlouhodobá a nakonec úspěšná snaha stavů o uznání polepšeného moravského znaku v průběhu 19. století jako zemského a pak i státního/panovnického je také fakt. Ale to už je zas jiná kapitola, která předchozích 400 let nezakryje.“

    Vážený český vlastenče, číslovku 400 si pletete s „dobou temna“. Zlato-červené šachování je doloženo v každém století – od patnáctého do dvacátého. Když jsem např. v jedné barokní kapli poprvé spatřil ohromného zlato-červeně šachovaného orla držícího v pařátu žezlo (jako symbol moci a justice), byl jsem ohromen. Nepochybně unikl nacionálně českému obrazoborectví, které se snažilo veškeré připomínky moravské zemské samosprávy vygumovat. Chápu, že nám chcete sdělit: „Vykašlete se na zlato, máme stříbrnou a nekomplikujte to.“ Privilegium je ale moravským zemským právem, stejně tak jako samospráva je zemským právem. My Moravané nikdy nezradíme historicko-prestižní odkaz našich předků! Spíš v tom cítím závist, že se Čechům nikdy podobné erbovní výsady nedostalo.
    Mějte dál svůj komplex, žijte si svůj prvorepublikový sen… a hlavně si nezapomeňte připíchnout na klopu trikolóru v barvách bílé, červené a modré, o kterých na internetu šíříte fantaskní ódy.

  10. Milý zmatený Kenny, chápu, že musí být frustrující, když po každém vašem pokusu uvést relevantní argument, jste tak říkajíc přistižen v nedbalkách. Ale vaše následné přihlouple ublíženecké reakce si nechte laskavě od cesty. Navíc asi aniž byste si to uvědomoval dáváte zas a znova za pravdu p. Píchovi, jehož studii přece „důvěrně znáte“. Vězte tedy, že o příležitostném stavovském uživání zlato-červeného šachování moravské orlice během oněch 400 let nepochybuje, ale na podstatě věci to nic nemění, právě naopak. Tedy klidně se nechejte ohromovat, čím je libo, ale prosím vás při té ubohosti, co tady předvádíte, nemluvte a neschovávejte se za fráze typu „my Moravané …“, abych se za vás nemusel stydět. Předem děkuju. Zároveň se nezdržujte péčí o mé používání trikolory a hleďte zapracovat na zveřejnění své studie plné tajuplných pramenů a objevných tezí o „českém obrazoborectví a závisti“.

    Zdravím.

  11. Autor rozsáhlého článku se snaží přesvědčit čtenáře, že ve sporu o „správnou podobu“ praporu Moravy jde o zpolitizovaný spor mezi zastánci stříbrné a zlaté orlice. Bohužel musím konstatovat, že má přes své vzdělání (k jehož získání nepochybně potřeboval mít dobrou paměť) paměť velice krátkou.
    Když MNO na svých stránkách začala propagovat k vyvěšování na Moravě tolik různých variant moravského praporu, až se neznalému problematiky z toho musela točit hlava a mou reakcí na toto bylo sestavení kolektivu, který pod odborným odhledem přesně téhož pražského vexilologa, kterého původně oslovila sama MNO (a potom kupodivu na pražské velixology dští „oheň a síru“) začal pracovat na podobě zcela nového moravského praporu v podobě znázorňující moravské dějiny, tedy na praporu nepolitickém, stali jsme se terčem takové nenávisti, že před několika staletími bychom příznici pražského praporu, později doplněného (kupodivu po mém asi 3letém rozčilování se za jaké hlupáky jsme v Praze, když jim tam prostestujeme a přitom máváme jejich praporem) o moravskou orlici (vexilologicky praporem pražské čtvrti obývané Moravany), byli upáleni. Příznivci žluto-červené sami jsou ti, kteří okamžitě zpolitizují vše, co žluto-červené není.
    Byl nám zablokován přístup k diskusím, bylo nám nejen v mailech vyhrožováno zmlácením, zabitím, nadáváno do zrádců, přisluhovačů Čechů, atd. Cílem žluto-červené bikolóry není obroda Moravanů, dokončení moravského národního obrození, ale zjevně pouze zviditelnění se počtem vlajících „moravských“ praporů. Dříve se tomu výstižně říkalo fangličkování.

  12. Pane Olsansky, nejsu heraldik a tak to nevim jiste, ale muzete nejak dolozit, ze zlutocerveny prapor s moravskou orlici byl nebo je praporem prazske ctvrti obyvane Moravany? Priznam se, ze to ctu poprve.
    Podle me bysme se meli drzet toho, na cem se shodl zemsky snem 1848, tj. zluto-cerveny prapor a klidne doplneny o markrabsky erb. Mozna to neodpovida uplne vsem pravidlum, ale takovech praporu, nejenom zemi ale i statu, je hafo. To, ze zluto cerveny prapor maji aji nektera mesta prece neni relevantni.
    To fanglickovani, kterym pohrdate, je dulezite. Jak sam pisete jde o zviditelneni. Ale ne tech co za vyvesovani bojuji, ale zviditelneni Moravy. A to nam jde, nebo vam ne?

  13. „Zároveň bych si dovolil očekávat, že budete reagovat k podstatě mého komentáře, nikoli si všímat té nejméně důležité a jako spekulaci mnou jasně uvedené části“ (Petr Kropáček)

    A tou podstatou bylo co?
    Jestliže já tvrdím, že výběr jedné ze dvou variant šachování moravské orlice nikdy nikdo objektivně nezdůvodní, očekával bych jakožto zásadní téma otázku právě subjektivnosti této volby. K tomu jste se nevyjádřil a místo toho píšete o jiných věcech. Bylo by z mé strany vhodné, kdybych reagoval na to, co jste z mých tvrzení vybral, ale obával jsem se (a sotva bezdůvodně), že kdybych tak učinil, diskuse by sklouzla k jiným tématům a hlavní téma by se ztratilo z pozornosti; to je totiž kámen úrazu mnoha diskusí.
    Takže až se vyjádříte k podstatě problému (tj. zda považujete za možné rozhodnout spor mezi stříbrno-červeným a zlato-červeným šachováním objektivními odbornými argumenty), můžeme se pustit do méně důležitých věcí (například šachování v erbech na brněnských zdech).
    A to, že jsem nyní zpanikařil, protože prý vidím, že má „zlato-červená věc“ stojí na vratkých základech, je pouze vaše utkvělá představa. Znovu opakuju, že mým cílem vždy bylo obhájit zlato-červené šachování v tom, že není (z různých důvodů, zejména právního rázu), nepoužitelné, jak jeho odpůrci tvrdí.
    A když mě neustále obviňujete z toho, že něco někomu podsouvám, račte si uvědomit, že právě to děláte vy. Třeba když mě hned na prvním místě obviňujete, že zamlčuju, že obhájci obnovení moravské samosprávy užívali také stříbrno-červené šachování. Jenže já jsem nikde přímo nanapsal, ani nenaznačil, že používali výhradně zlato-červené šachování. Mé věty měly znamenat, že to byl právě jejich okruh, kdo zlato-červené šachování užíval, a ne jiné skupiny lidí, nikoli co píšete vy. Copak píšu tak nesrozumitelně? Já mám dojem, že v mých větách prostě za každou cenu chcete vidět, co tam není, a pak vytváříte „problémy“, které nejsou.
    Pokud jde o to, že jste své důvody pro podporu stříbrno-červeného šachování vyjádřil již dříve, uznávám sice, že je to možné, ale konkrétně si nevzpomínám a jaksi se mi nechce strávit desítky minut prohledáváním všech starých komentářů. Nicméně mám tušení, že to všechno byly argumenty typu „ten tomu či onomu měl či neměl právo udělit privilegium“, „ti či oni měli či neměli právo ho tak nebo onak aplikovat“ a tak dále. Jenže to není to, o čem je celý tento článek. To jsou jen zástupné důvody, jak obhájit subjektivní volbu, která je zamlčena. Neříkám, že je marné a zbytečné takovéto věci rozebírat, už se v této věci odkryla řada zajímavých vědomostí, ale podstatu to pořád míjí. Není fér mě obviňovat z neupřímnosti, když já jsem naopak možná jediný, kdo upřímně řekl, proč je mu jím preferovaná varianta šachování sympatičtější. Dočkám se téhož od vás (pokud jste tak už učinil, omlouvám se za krátkou paměť, již mi račte osvěžit)? Na ostatní věci bude času dost, až si objasníme jádro pudla.

  14. Moravský znak na praporu Prahy se vexilologicky takto dá vyložit. Podle vexilologických pravidel má být spodní pruh praporu v barvě štítu, tedy v případě Moravy modrý. V případě dvou pruhů má mít vrchní pruh hlavní barvy figury. Podle barvy moravské orlice tedy buď bílý (před problematickým polepšením), nebo žlutý (po „polepšení“, kterým orlice ztratila stříbrnou a tím se stala méně pestrou, navíc v rozporu s vexilologickými pravidly nezměnila barvu zbroje). V souladu s vexilologickými pravidly byl prapor Moravské národní strany vytvořený panem Bílým.

  15. Ještě doplňuji pro informaci všem, kteří postrádají řádné právní vědomí, případně je sice mají, ale jsou ovlivněni neúplnými a klamavými informacemi.
    Tzv. „Selský sněm“ v roce 1848 odsouhlasil zemské barvy zlatou a červenou (odhlédněme od faktu, že převahou Moraanů německé řeči, tedy neslovanských, což je ale důležitým argumentem dnešních protimoravských oponentů, zneužívajících tohoto k tvrzení k tvrzení, že obhájci žluto-červené jsou prorakouští). O nějakém praporu tehdy nebylo řeči. Zemské barvy a barvy praporu jsou naprosto odlišné věci. V zemských barvách se dělaly výzdoby, nosily se stužky na oblecích (např. při vlasteneckých plesech) apod. Prapor v zemských barvách (podle neplatného usnesení sněmu) by tedy měl být žluto-modrý (2 pruhy) nebo žluto-červeno-modrý (3 pruhy).
    Ale teď přichází to nejdůležitější, jež by se týkalo i praporu, kdyby o něm bylo jednáno: císař nejenže usnesení sněmu nepodepsal (což je totéž, jako dnes nepodepsání zákona prezidentem republiky, tedy = právní neplatnosti zákona), ale navíc dal sněm rozehnat (prezident republiky rozpustí Parlament a vypíše nové volby). Usnesení sněmu je tedy právně neplatné od samého počátku a ti kteří se jej dovolávají, jednají stejně, jako by dnes ti, kteří prohráli volby tvrdili, že volby vyhráli, jako by neplatné referendum bylo chápano boby platné, atd. Jde o snahu prosadit svou za každou cenu, která bohužel poškozuje celé promoravské hnutí a v očích našich odpůrců z nás dělá diletanty.

  16. Nepodepsání zákona prezidentem republiky u nás neznamená právní neplatnost zákona! Nevím, jak to bylo v případě císaře, ovšem jisté je, že rozehnání sněmu není žádným právním aktem, ale jen aktem násilí.

  17. Pane Olšanský, historický prapor Staré Prahy byl červeno-žluto-bílý (trikolora) s úplným znakem uprostřed, tak, jak je vyobrazeno na iluminaci privilegia z roku 1477. Historický prapor Nové Prahy byl žluto-červeno-bílý (trikolora). Od roku 1891 do roku 1918 hořely v pražském tisku spory proti dvoubarevnému celopražskému praporu… Teprve až osobnost Václava Vojtíška po roce 1920 prosadila názor ve prospěch „německé“ žluto-červené bikolory. Jako moravský Pražák a řidič pražských tramvají dodnes zarytě vystupujete proti usnesení pražského magistrátu z 1. republiky, neboť prý Moravanům ukradli prapor. Vy a Váš kamarád ze Zlína děláte ostudu celé České republice a Evropě. Naposled jste to zkoušel na Staromáku s fangličkou korouhvičkou…
    Co se týče Vašeho názoru k „neplatnosti“ hlasování zemského sněmu v roce 1848, musíme Vás zklamat. Pokud si dobře pamatujeme, hlasování proběhlo v srpnu, kdežto žluto-červené moravské prapory vlály již od jara. Docela rozpor v chronologii, nemyslíte? Nemýlíme-li se, otázka zemských symbolů se na zemském sněmu projednávala nejen v roce 1848, ale již cca v letech 1815 a 1838 s jednoznačným zlato-červeným závěrem. Proto máme také žluto-červené moravské prapory doloženy již v 10. a 30. letech 19. století. Tato barevná kombinace se nicméně objevuje již o století dříve jako dekorace. Snaha prosadit Vaše trapné návrhy a názory je zcela marná.

  18. Pane „Anonymousi“, obávám se, že jakékoli další dopisování si zde s přáteli žluto-červené bikolóry, kteří ohledně moravské symboliky mají stejně špatné informace jako o mně (moravský Pražák a řidič pražských tramvají), je nepřínosné. Prezidentem nepodepsaný zákon je skutečně neplatný, ledaže by byl poté přehlasován sněmovnou. V roce 1848 šlo navíc o usnesení Zemského sněmu, který další záležitosti předal Říšskému sněmu. Kde vše skončilo, bude jistě vědět univerzální odborník pan Svoboda. Co se týká trapnosti, zajímavou skutečností je, že dosud ani jeden odborník, ani novinář, nepoukázal na to, že by naše názory byly mylné. V dobové literatuře je až do roku 1896 pravděpodobně chybně uváděno vyvěšování moravských trikolór bílo-červeno-modré a žluto-červno-modré (dokonce i při vítání císaře v Rajhradě a v Brně). Očití účastníci jistě špatně viděli, když přehlédli záplavu Vašich žluto-červených praporů.
    Zdraví Vladimír Olšanský, člen České vexilologické společnosti.

  19. To je na tom Česká vexilologická společnost dost bídně, když mezi své členstvo přijímá řidiče pražských tramvají a radiologické fyziky ze Zlína. Ostatně, je to jen spolek nadšenců, skutečných profesorů či docentů pomocných věd historických by člověk pohledal. Spolek má podle svých stanov prohlubovat a podporovat šíření znalostí o vlajkách a praporech a dokumentovat vývoj vlajek a praporů. Bohužel ale neplní své poslání. Jakékoliv bádání o historicky doložitelné žluto-červené variantě praporu Moravy je zapovězeno či zpochybněno. Přitom jeho vznik, vývoj a užívání je velice zajímavý. V kontextu dějin Moravy a moravanství, které je součástí České republiky, je to nepřehlédnutelný fenomén. Inu, je to jen ČESKÝ (pražský) spolek, zahleděný do sebe a své ideologie. Divíme se Moravákům, že tam vůbec vstupují, asi je doma nechtějí.

  20. Pane Svobodo,
    staleté používání stříbrno-červeného šachování (přerušené pouze válečnou epizodou 1915-1918), tedy všeobecná známost, srozumitelnost, tradice, přetrvávající platnost (Kdo se proti stříbrno-červenému šachování v letech 1918-1920 a 1990-1993 stavěl na odpor?) a heraldická autorita panovníka/státu jsou objektivními argumenty. Tedy onen „spor“ byl již dávno vyřešen…
    Navíc bych mohl přidat i spíše subjektivní důvody, pokud chcete. Heraldická výraznost tinktur figury a zbroje, státní/národní/slovanské barvy atp. Ale toto vše na vašem blogu jistě už několikrát zaznělo. Tedy vraťme se k podstatě mého prvního komentáře a mým 5 bodům, na které prosím račte reagovat.

  21. Nejen pane „Anonymousi“! Už jsem chtěl skončit psaní zde, ale nedá mně to. Nebudu se zabývat vašimi ubohými urážkami. Jestliže ale někdo vyloženě lže, měly by tyto lži být uvedeny na pravou míru. Lžete, jestliže tvrdíte, že ČVS neplní své poslání. Plní, jenže ti, kteří šíří svobodně své lži na internetu skrývajíce se za nic neříkající přezdívky, o její skutečné činnosti nemají potuchy. Stejně tak, jako lžete o žluto-červené, činíte tak i v tomto případě. ČVS se velice důkladně zabývala, dokonce velmi nad rámec své běžné činnosti, taktéž problematikou moravského praporu a výsledky byly zveřejněny ve sbornících ČVS. Dokonce nedávno.
    Myslel jsem si, že výplody pana Svobody čtou lidé inteligentní a myslící. Bohužel vidím, že jsem se mýlil. Když budu tvrdit, že 58 + 72 = 15, budu za hlupáka. Pan Svoboda výše ale analogicky takto uvažuje, protože 58 + 72 podle něho musí být 15, když 8 + 7 je přece 15 a v 58 je osmička, v 72 sedmička. V matematice je to jasné, týká-li se to ovšem pražské a moravské symboliky, místním „odborníkům“ to kupodivu nedochází. Nejpíše v důsledku zlato-červeného očního zákalu. Tedy polopaticky:
    Pražský znak má štít červené barvy, na něm položený znak ve žluté barvě s bílým cimbuřím. Hlavní barvou znaku je zde žlutá. Z ní a z červeného štítu byl odvozen pražský prapor žluto-červený. V případě trikolóry by přibyla bílá barva cimbuří. Pan Svoboda hned vedle z tohoto analogicky usuzuje, že žluto-červený prapor Moravy vycházející ze zlato-červené orlice je v pořádku. Není! Pan Svoboda ve snaze za každou cenu prokázat vexilologickou správnost v případě Moravy vynechává modrou barvu štítu a nahrazuje ji červenou z orlice. Jestli takové vývody vycházejí z jeho neznalosti či jsou záměrné, měl by osvětlit autor této mystifikace čtenářů. Pan Svoboda se snaží čtenáře přesvědčit, že 58 + 72 =15 a nekritičtí fanatici (ano, zde už skutečně musí jít o fanatismus, když ani argumenty nepomáhají) mu to věří.
    Anžto „Anonymous“ není pražským tramvajákem (já ostatně rovněž ne – nevím, kde tyto bláboly mají původ a ani mě to nezajímá), patří mezi fanatické šiřitele žluto-červeného poblouznění, dávající na odiv své neznalosti. Toto mě ale nepřekvapuje. V životě už jsem se setkal s tolika jedinci mdlého rozumu a zjevných, do očí bijících, neznalostí, kteří se těm inteligentním a znalým vysmívali, že o jednoho takového víc či míň je nepodstatné. Blíží se nový termín „hurá akce“ a vše nasvědčuje tomu, že i další ztrapňování se furiantů neustále dokazujících, že Češi se v náhledu na Moravany nemýlí.

  22. Jestliže Česká vexilologická společnost seriozně probádala všechny verze praporů užívaných na Moravě, jistě neopomenula zmínit ani prapor žluto-červený! Zejména jeho vznik, okruh, vývoj, datace, použití. Protože však tvrdíte (jako údajný člen ČVS), že „vše“ o tomto praporu je lež, znamená to jediné, že se jeho historií nijak nezabývala. Pokud by byly studie natolik přínosné, že by stály za Nobelovu cenu, jistě by neušly zájmu akademiků ani médií. Ve skutečnosti nemáte NIC nového a dál melete své bludy. Šokuje nás otřesný až diletantský přístup k věci. To snad nemyslíte vážně, když tvrdíte, že žluto-červené moravské vlajce chybí modrý pruh? To Vám nakukal Jindra Žaludek nebo „kazatelé“ ze sekty? Nebo učitel zpěvu Josífek, podle něhož jsou špatné všechny vlajky světa, které nesou na listu erb? Děs, hrůza, ideologie, nenávist, závist a zvracení. Jde to s vámi z kopce hoši. Jeden hot a druhý čehý, jeden v rukou modrou, druhý trikolor, třetí trikolor naruby, čtvrtý růžové spodky na modrém klínu. Proč ve 21. století stále podřizujete vexilologii heraldice? Vy nevíte, že vlajka nemusí mít s tinkturami ani figurami erbu vůbec nic společného? Kupříkladu vlajky Finska, Švédska, Norska, ty jsou naprosto odlišné od státních znaků a jednoduché! Žádní lvi, žádné koruny, žádné barvy odvozené od znaku. Stejně tak i Morava, prostě žlutá a červená.

  23. Standardní diskuze na téma moravské vlajky 🙂 Já se do ní zapojovat nebudu, ale jen pro zajímavost upozorním vážné zájemce na kuriózní dílo na něž jsem náhodou narazil, a které se problematikou zlato-červené vlajky a šachováním zabývá. Je z pera pana Schnura, (i zde již citovaného experta) z loňského roku a text nese název 28.10: zapomenutý či zrazený odkaz (ve sborníku Věrni zůstaneme, Brno 2014,celkově rovněž pozoruhodné dílo ilustrující jednu dimenzi českého šovinismu). Schnur zde rozvinul a obohatil svůj text z 2012, takže pouze nerecykluje své dva roky staré myšlenky. V části žlutočervená restaurace se autor mj. rázně vypořádává se „žlutočervenými moravisty a jejich kmenovým chápáním národa (MNO a PSM)“, oslavujícími „centrální symbol poroby a poddanství“, který „prosazují zcela netolerantním a agresivním způsobem“, logicky nechybí ani poukaz na jejich „politickou a mentální perverznost“ , „národní skandál, evropskou ostudu a politickou provokaci“ či „stupeň pokleslosti historického povědomí a politické kultury, který nemá v Evropě obdoby“. Takže i pánové Kropáček či Olšanský zde možná najdou dostatek inspirace pro rozšíření své argumentační základny 🙂

  24. Na obrázcích v tomto článku jsem viděl pražský znak se zlatou hradbou na červeném štítu. Pražský prapor je tedy žlutočervený. Dále jsem tam viděl dvě orlice, obě však na štítu modrém. Kam tedy zmizela ta modrá barva z moravského praporu?
    V roce 1862 vyvolal přednosta smíšeného okresního úřadu v Kloboukách u Brna nové jednání o moravských zemských barvách. Upozornil, jakou nelibost ve Vídni vyvolalo vyvěšení bílo-červeno-modrých praporů v Brně a v Rajhradě 21. 9. toho roku při návštěvě císaře. Zajímavé, že nevyvěsili žluto-červené. Proč asi?
    Dačické listy z r. 1896: „…z každého domu vlál prapor, na více domech i po dvou, buď v barvách českých, neb v barvách zemských, které dnes pro Moravu stanoveny jsou na trikoloru žluto-červeno-modrou, jelikož původní barvy země bílo-červeno-modrá, úřady vykládány za nepřípustné a zakazovány proto, že prý značí barvy všeslovanské.“ Je zajímavé, že o nějakém předchozím žlutočerveném praporu ani zmínka.
    Šemberův článek v době, kdy si myslel, že návrh zemského sněmu z r. 1848 projde:„Jest tedy barwa politická markrabstwí Morawského zlato-čerweno-modrá, a tou se označiti přísluší obywatelům země této, buďtež Slowané anebo Němci.“
    Když Šembera psal o politických barvách moravských, proč zmiňoval i barvu modrou? Ale jak bylo možno vyčíst z dalších zpráv, používaly se i nadále barvy bílá, červená a modrá.
    Naposledy počátkem roku 1932 Archív ministerstva vnitra zmínil moravský prapor v tradičních slovanských barvách v souvislosti s praporem Dřevohostic.
    Zde se někdo prostě snaží prosadit za každou cenu nějaký návrh politické strany. Opět se mohu ptát, proč asi? Zviditelnit se přece mohou i s praporem v moravských barvách. Ten jejich však může platit nanejvýš mezi těmito členy. Nikoliv mezi občany. Pro ně je rozhodující stanovisko orgánů k tomu zmocněných, nikoliv názor samozvaných tvůrců rádoby zemských symbolů.

  25. Nejen pro „Anonymní on 19 Únor, 2015 (11:48) said:“
    Co se pana Olšanského týká, ten velice dobře ví, že jestliže toto „A“ je „A“; tomu, kdož si to nedokáže zapamatovat a neustále se snaží obhájit, svá nesmyslná tvrzení mající za cíl dokázat, ža „A“ vypadá jinak, nemá cenu jeho názory vyvracet. Jsou dvě možnosti: buď je totálně nechápavý, nebo něco jiného, co chápavého ovšem už dávno napadlo. S takto postiženým nemá smyslu ztrácet čas, neboť jediným cílem snažení takového jedince není poznání a přijetí pravdy a faktu, ale obhajoba svého tvrzení za každou cenu. Tak, jako autor rozsáhlého elaborátu výše.
    Příznivci žluto-červené rádi tvrdí, že podoba praporu je nepodstatná, že jsou důležitější věci. Potom ale nevím, proč na ten sveřepý boj za podle nich nepodstatný nesmysl (navenek) a jeho prosazení vydávají tolik času a energie na úkor toho podstatného, kde však výsledky jejich snažení nevidno.

  26. Nechci napsat komentář, jen chci požádat dalšíhomoraváka, zda by se nemohl podívat na ztrátu moravského území za Břetislava. Ať už jej tato záležitost zaujme či nikoli, děkuji i za to zamyšlení se nad tím zda tomu věnovat čas a úsili, či nikoli. Sama si na to netroufám a moc by mě to zajímalo. Po přečtení žádám o smazání. Možná jste se tomu už někde věnoval a já jsem to přehlédla. V tom případě bych byla vděčná za nasměrování.

  27. Člověk by řekl, že válka o podobu moravské vlajky už skončila, nu a náhodou po čase otevřu tento blog, aby se dočetl něco nového a zajímavého o Moravě, protože kvalitou, erudicí a systematičností přístupu si vždy držel vysoký standard a co nevidím, když zabrousím i do diskuse, pod článkem se veda stejná slovní válka jako před 5 lety, dokonce v osobě pana Olšanského i se stejným obsazením. Musel sem se dvakrát přesvědčit jestli je na datu příspěvků opravdu rok 2015.

    Škoda jen, že někteří jedinci nevěnovali tolik úsilí jako boji za svoji pravdu o moravské vlajce raději boji za obnovu Moravy. V osobách pánů Josífka a Žaludka pak Morava dokonce našla nové vrchní škůdce, kteří v rámci boje za svoji pravdu dokázali poplivat a cíleně poškodit jakoukoliv promoravskou aktitivu. Přiznám se, aktivity pana Olšankého, i když byl všeobecně řazen do skupiny bratrů v triku J+Ź+O, jsem tolik nesledoval, tak nevím jak moc se do záškodnické činnosti zapojoval, každopádně jednu radu pro něj mám, jestli má na rozdíl od Josífka a Žaludka aspoň trochu rozumu, tak by měl pochopit, že Morava se vybojuje úplně někde jinde než v České vexilologické společnosti.

    Vlajka je jen symbol, to není Morava, a pokud nějakou vlajku přijali a používají tisíce jednotlivců, obcí a spolků, každý komu jde o Moravu by ji měl přijmout či alespoň tolerovat také, ale kdo dodnes nepochopil asi nepochopí.

    Otázkou ale je, co je za tím, jestli zlí úmysl, nebo jen obyčejná lidská hloupost.

  28. Nepřesné informace:
    1) Užívání (vzpomínání) žluto-červené bikolóry „dříve“ nevadilo, protože samotná bikolóra je historickým reliktem 19. století, stejně jako modrý prapor s bílo-červeně šachovanou orlicí. Pouze takto je možné obojí užívat
    2) Problematické je právě až zavedení nového symbolu Moravskou národní obcí, kdy na dobovou bikolóru uměle (svévolně) klade znak (odlišný od de iure platného symbolu Moravy) a tento „spolkový symbol“ prezentuje veřejnosti a samosprávám (s patrným „politickým“ cílem obnovení moravské samosprávy). Budiž, ale je to nekorektní (i vůči státním barvám a státní vlajce ČR – to vše by bylo při změně státního znaku, v případě tinktur moravské, orlice neplatné).
    3) Ilustrace ukazující změnu tinktur znaku Prahy a Moravy je demagogická (komentář, že v Praze změna dnes „nevadí“) – protože toto císařské („zahraniční“) polepšení bylo potvrzeno ještě v 15. století zeměpánem (králem Vladislavem) a proto všeobecně přijato! Jiří z Poděbrad neměl (z politických důvodů ohrožení jednoty státu a své vlády) důvod totéž učinit v případě Moravy. Císařk toto právo vůči zemi, kde nevládl, neměl!
    4) V případě krajských znaků a vlajek bylo jasně řečeno, že musí obsahovat platný (!) užívaný znak krajského města (nebo jeho derivát) – diskuze o císařském polepšení je tedy irelevantní. Nemohl být kraji udělen. V první čtvrti je platný znak Moravy a ve čtvrté čtvrti (volitelný) historický symbol dobové stavovské „alternativy“.
    Atd.
    Čili boj za samosprávu, autonomii atd. je pochopitelný, ale nakládání se symbolikou ze strany MNO a PS Moravané tendenční (obce „zneužívající“).

  29. Po čase jsem opět zavítal na tyto stránky a je jen velká škoda, že jejich autor se, snad dočasně, odmlčel. Jak je vidno, někteří „bojovníci za jedinou pravdu“ však stále využívají zdejší diskuze k šíření nesnášenlivosti a zášti. To co píše Anonym 5.8. je krásnou ukázkou. Opět napadání MNO, že: „..na dobovou bikolóru uměle (svévolně) klade znak (odlišný od de iure platného symbolu Moravy) a tento „spolkový symbol“ prezentuje veřejnosti a samosprávám (s patrným „politickým“ cílem obnovení moravské samosprávy).“ Pokud by se tento Anonym alespoň trochu zajímal o Moravském hnutí, musel by vědět, že MNO v minulosti při svých akcích preferovala modrou markraběcí standartu, která je dodnes spolkovým prapor MNO a tzv. Občanskou vlajku začala propagovat na základě jejího velkého rozšíření mezi Moravany po roce 2000 a doporučení odborníků. Ostatně své „znalosti“ tento anonym dokladuje při označování císařského polepšení za „zahraniční“. Nejedlý by měl radost! Ještě chybí husité, jako první národní budovatelé revolučních tradic pracujícího lidu. Zbytek jsou již opravdu bláboly, ohánět se současnými kraji je opravdu zoufalství. Hlavní je pomluvit MNO a případně i PSM. Bohužel s takovými lidmi se budeme muset ještě asi dlouho setkávat. Berme, že si léči svoje komplexi a neúspěchy v životě a odpusťme jim, neboť nevědí co činní.

  30. Čecháčci zase zabodovali.
    Sledujte reportáž z Událostí ze dne 9.8.2015 na čt1 min 41,33

  31. Víte nezlobte se, ale bez ohledu na různá privilegia, v té či oné době udělená/potvrzená/nepotvrzená/přijatá/nepřijatá…
    Zcela logicky, prapory(vlajky) a odvozené zemské barvy sloužily vždy jako zjednodušení barev štítu a na nich vyobrazených heraldických figur. Proto nerozumím tomu, proč v případě Čech logicky přijímáme bílo-červený prapor odvozený od barev figury a štítu (stříbrný/bílý lev v červeném poli), v případě Slezska černo-žlutý prapor (černá orlice ve zlatém poli) ale pouze v případě Moravy se objevuje žluto-červený prapor sakra podle čeho?!
    Ať už je moravská orlice stříbrná nebo polepšená (zlatá) a červeně šachovaná… v obou případech je v modrém poli! A tuto základní zemskou barvu najdeme obsaženou na žluto-červeném praporu kde?! Jak potom takový prapor zastupuje štít a figuru? Odpoveď je jednoduchá – nijak! Proto se to vyřeší tím, že na vlajku přilepíme to, co má vlastně původně ve zjednodušeném provedení zastupovat – celý heraldický znak! Bravo! není to níhodou tak jako tak špatně?! 😀 Člověk nemusí být ani vexikolog aby ho trklo, že žluto-červená bikolóra najednou příliš Moravsky nepůsobí… hlavně že sou podrovnávky na barácích, kapličky, boží muka a keramika dekorovány převážně modrou… ALE OK, MY MORAVÁCI SME HOLT ŽLUTO-ČERVENÍ 😀

  32. Vážený Mabi,
    to co píšete, má jistě svoji vnitřní logiku, ale…! Především vexilologie (ne vexikologie) je pomocná historická věda, zabývající se historií a symbolikou vlajek a praporů. Nemá příliš dlouhou tradici a svoje pravidla si postupně vytváří odvozováním od realit středověku. Přestože by její odborníci rádi mluvili i do podoby nově vznikajících vlajek, toto právo nemají. To patří zastupitelským sborům, případně přímo lidu, pokud takový sbor neexistuje. Ti se mohou, ale také nemusí s vexilology poradit. Jak realita ukazuje, většina států a zemí přijímala a přijímá svoje vlajky bez jejich rad a názorů a podle zcela jiných kritérií a zásad. Tak tomu bylo i při rozhodování moravského zemského sněmu a nelze to zpětně zpochybňovat. Počkejme proto se svými názory na budoucí obnovený moravský sněm, jehož rozhodnutí o vlajce bude závazné.

  33. Ad Petr S. 6. 8. 2015: Do diskuze jsem vstoupil nerad, zcela výjimečně a zde poprvé (nebývají slušné, proto i anonymně a skutečně naposled – po zkušenosti). Napsal jsem jen stručnou korektní reakcí na (jistě podnětné) obsáhlé úvahy autora těchto stránek (proto i 4-tý bod ke krajské symbolice, kterou článek konkrétně probírá a není přesný – ničím se ze zoufalství neoháním, jak je mi podsouváno).
    Jsem atakován, prý si léčím „komplexi“ (píše se pane Petře S. s „y“ – komplexy – „česky i moravsky“), nevím tedy, kdo si co léčí a jak je vzdělán. Nepoužívám urážky typu „bláboly“, komunistickou terminologii, kterou mě častujete (a překvapivě dobře ji znáte!?) atd.
    Prý napadám MNO (jak?) – historická je jen samotná bikolóra z 19. století (kdy byla Morava relativně „samostatnou provincií“ monarchie) , štít s de iure neplatným znakem na bikolóru klade až MNO posledních pár let, ne žádný „lid“ (kdo za něj veřejně mluví, kteří oborníci toto doporučili, kromě dvou právníků, tedy ne žádného renomovaného historika z Moravy)?
    Zkrácené označení „zahraniční“ (proto v uvozovkách!) upozorňuje na mezinárodně-právní problém, že žádný „zahraniční“ panovník neměl (v 15. století tedy císař Friedrich, který našim zemím nevládl!) právo polepšovat znak, aniž by toto nepotvrdil právoplatný zeměpán (tak se stalo v případě zlaté a červené ve znaku Prahy, potvrzené ze strany českého krále, nikoliv ale v případě Moravy ze strany markraběte). Opět jsem na to upozornil jen proto, že v článku toto nebylo přesně (korektně) uvedeno a rozlišeno.
    Ale budiž, zase budu stejně nařčen, že šířím nenávist a zášť (kde a jak?), jen se údajně dotknu MNO a PSM, kde nejsou fakta a argumenty, nastupují urážky a nakonec žel i násilí. Závěrem (a tím opravdu končím s přispíváním do diskuze), protože je to zbytečné, nezbývá MNO a PSM, než tedy zcela veřejně a hlasitě apelovat (např. i v rámci referend) na současné státní orgány, aby změnily tinkturu šachování orlice ve velkém státním znaku republiky, všech moravských krajských znacích, změnily státní vlajku ČR, protože její tři současné státní barvy – bílá, červená, modrá – evidentně nemohou společně korespondovat se znakem Čech a MNO prosazovaným zlatým/žlutým „polepšeným“ znakem Moravy, neboť vychází z přemyslovské i prvorepublikové státní tradice a jednoty těchto zemí, která neexistoval v 19. století (kdy právě vznikaly ony nešťastné bikolóry, na nichž MNO staví, ale i trikolóry, na pozadí národnostních a politických střetů). Ovšem spolkový stát nevytvoříte ze dvou zemí-sněmů (vede vždy k rozpadu viz ČSR), omlouvám se našemu až příliš malému Slezsku (co s ním a jeho „sněmem“, znakem, vlajkou). To nelze srovnávat s Rakouskem či SRN a jejich historickými zeměmi .
    A než tedy rozhodne (kdy?) obnovený moravský sněm, kdo z politiků a kdy si zruší nesmyslné kraje (a zabaví se tak vlastní krajské moci a sekretariátů? – za sto let?), kdo je „mluvčím“ Moravanů? Vidíme jen symboly uměle vytvořené MNO a marketingově důsledně šířené po obcích a zlomky procent ve volbách. To všechno jsou ale vážné věci, které možná ani v důsledku nedohlédáme. Myslím, že v současném světě (viz katastrofální uprchlická krize) bude mít Evropa i ČR (Češi, Moravané, Slezané) jiné existenční starosti, než sny o moravském sněmu nerealisticky připomínajícím 19. století nebo naopak připomínajícím dělení Česko-Slovenska.

  34. pane Anonyme,
    tvrdíte, že píšete korektně a že nikoho nenapadáte, přitom i váš druhý příspěvek je plný napadání a nesmyslů. Stále tvrdit, že MNO šíří: “ jen symboly uměle vytvořené MNO“, vyžaduje kachní žaludek nebo totální neznalost. Snad stokrát již zaznělo, že MNO užívá jako svůj znak i prapor stříbrno-červenou orlici v modrém poli a žluto-červenou tzv. občanskou vlajku začala doporučovat až na základě rozhodnutí Moravského kulatého stolu. Ono by se stačilo podívat do Stanov MNO, nebo navštívit jejich akci. Proč tedy stále opakujete tyto nepravdy? A když vám dojdou argumenty, věnujete odstavec jednomu překlepu. Ano znám dobře komunistickou terminologii. Budete se asi divit, ale dá se s ní dobře seznámit i při studiu politologie na MU. To jste asi netušil. Vaše tvrzení o spolkovém uspořádání, jako připomínce 19. století a pouze dvou zemích, jen dosvědčuje vaší hlubokou neznalost dané problematiky. Závěr jsem napsal již minule, ani po vašem druhém příspěvku jej netřeba opravovat.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s