Podpora státu regionům

Jak je na tom Morava ve srovnání s Čechami

V České republice nejsou všechny oblasti rozvinuté stejně, některé oproti ostatním zaostávají. Které jsou ty postižené, lze názorně vidět na mapě, která zobrazuje ty okresy, které byly podporovány různými speciálními programy ministerstvem pro místní rozvoj či jinými způsoby v letech 1991-2013:

Rozdíl mezi Čechami a Moravou je patrný na první pohled: v Čechách je mnohem větší podíl bílých okresů, kam rozvojová pomoc nikdy nesměřovala, zatímco na Moravě je takových okresů jen několik.
Od roku 2006 jsou okresy (nebo jejich části), kam směřuje pomoc státu ve větší míře, rozděleny do několika skupin. První skupina jsou okresy strukturálně postižené charakterizované vysokým zastoupením těžebního a těžkého průmyslu, který prochází restrukturalizací a útlumem celých odvětví, což je doprovázeno vysokou nezaměstnaností. Na Moravě sem patří okresy Karviná, a Nový Jičín, v Čechách do této kategorie spadá pět okresů. Druhá skupina jsou hospodářsky slabé regiony charakteristické nízkou životní úrovní, nízkou hustotou osídlení a nadprůměrnou nezaměstnaností. Na Moravě mezi ně patří okresy Hodonín, Třebíč, Bruntál, Jeseník, Přerov, Šumperk, Znojmo a Blansko, v Čechách pouze dva okresy a území bývalých vojenských újezdů Ralsko a Mladá. Do třetí skupiny patří regiony s nadprůměrnou nezaměstnaností a patří sem na Moravě celé okresy Svitavy, Ostrava, Kroměříž, Vsetín a obvody obcí s rozšířenou působností Šternberk, Uničov, Valašské Klobouky a Vítkov; v Čechách se ve stejné kategorii nacházejí tři celé okresy a čtyři obvody obcí s rozšířenou působností. Všechny uvedené údaje se vztahují k období 2010-2013, předtím do uvedených kategorií patřily i další okresy (např. do strukturálně postižených okresů byl zařazen Frýdek-Místek) nebo v roce 2010 došlo k přeřazení některých z nich (např. okres Ostrava ze strukturálně postižených regionů mezi regiony s nadprůměrnou nezaměstnaností).
Při pohledu na tuto mapu si člověk musí položit otázku, kde se tento výrazný rozdíl mezi Moravou a Čechami vzal. U oblastí s dřívějším soustředěním těžkého průmyslu je to celkem pochopitelné, méně pochopitelné je to však v ostatních případech. Sice určitým důvodem může být, že se už od 18. století na Moravě rozvíjel průmysl pomaleji než v Čechách, svou roli sehrálo i podfinancování krajských národních výborů na Moravě (ve srovnání s českými a slovenskými) v období 1949-1989, ale je otázka, zda tím lze zdůvodnit všechno, co se týká dnešního stavu. Jedna věc je pohled do minulosti ke kořenům současného neutěšeného stavu, druhá věc je současnost a pohled do budoucnosti. Například se nabízí otázka, zda současný bídný stav Moravy za čtrnáct roků své existence nějak změnily kraje, nicméně bych k tomu byl skeptický, poněvadž na to nemají ani zdroje, ani pravomoci. Pokud jde o budoucnost, může tato mapa sloužit jako výrazný argument, proč Morava potřebuje samosprávu s patřičnými pravomocemi (tj. i zdroji) – příklad Slovenska, které v kupní síle dohonilo ČR, ukazuje prospěšnost správy vlastních záležitosti i při horších výchozích podmínkách. Potřebou zaměřit se především na hospodářskou (a sociální) oblast je zároveň nutné poměřovat míru pravomocí žádoucí moravské samosprávy.