Hledáme moravský ráj podruhé

Několik podkladů k hledání

Loni jsem (si) položil otázku, kterou část Moravy by bylo možné označit za Moravský ráj. V diskusi pod článkem padaly různé návrhy, ale zdá se, že žádné území nevyniká tak jednoznačně nad jinými, aby se na něm všichni shodli. Už loni jsem zmínil existenci Atlasu cestovního ruchu České republiky, který vydalo v roce 2006 ministerstvo pro místní rozvoj. Rozhodl jsem se tohoto atlasu využít a předložit některé mapy v něm obsažené jako pomůcku pro snazší rozhodování o otázce moravského ráje. Mapy se týkají jak vlastností krajiny, tak zejména její kulturní hodnoty (tedy lidských děl v ní obsažených). Atlas cestovního ruchu je v tomto ohledu užitečnou pomůckou, protože moravským rájem by měla být nějaká část Moravy, která je mimořádně turisticky zajímavá, jak svými přírodními charakteristikami, tak kulturními hodnotami. (Jinou otázkou z oboru propagace moravské země je, kde by se měla nacházet „zahrada Moravy“ jakožto ztělesněný symbol její úrodnosti.)

První mapa převzatá z atlasu zobrazuje krajinné prvky, které jsou významné z hlediska zájmu návštěvníků. Jde o takové krajinné útvary, které jí dodávají neopakovatelný ráz, ozvláštňují ji a odlišují od ostatní krajiny a tím přitahují pozornost návštěvníků. V mapě jsou popsány jen nejvýznamnější přírodní pamětihodnosti, méně významné pamětihodnosti nejsou popsány a vhledem k jejich velkému počtu a omezené kapacitě poměrně malé mapy jsou navíc zobrazeny jen ve výběru (tak jak jsou v Atlase cestovního ruchu).

Další mapa se rovněž týká krajiny a zobrazuje velkoplošná a maloplošná chráněná území. Velkoplošná chráněná území jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti a přírodní parky a mezi maloplošná chráněná území patří (národní) přírodní rezervace a (národní) přírodní památky. V mapě jsou popsána jen velkoplošná chráněná území, u maloplošných to pro jejich počet a velikostní omezení mapy není možné. U chráněných území, zejména maloplošných, je však třeba si uvědomit, že důvodem jejich ochrany je mnohdy jejich přírodovědný význam, což z nich nemusí zároveň činit turisticky přitažlivý cíl (na první pohled nejsou pro laika ničím zajímavé).

Větší počet zde představených map se bude týkat kulturní hodnoty krajiny, tedy různých staveb či jiných prvků, které do krajiny vnesl člověk a které přitahují pozornost návštěvníků.
První mapa z nich se týká hradů a zámků. Zobrazuje jen ty, které jsou významné z hlediska turistického, to znamená mají přístupný interiér, který slouží k poznávacím účelům (nejsou tak zobrazeny zámky sloužící například jako ubytovací zařízení). V některých případech jsou v mapě i městské zámky přestavěné například na radnice.

Další mapa shrnuje dva jevy, města zajímavá svými historickými památkami a památky UNESCO. U druhé kategorie je v mapě uvedeno jen místo, není konkretizováno, o jakou konkrétní památku se jedná.

Vedle městských památek mají přitažlivost i památky vesnické, zejména různé skanzeny. V následující mapě jsou vedle nich podle vzoru Atlasu cestovního ruchu ČR zachyceny i vesnické památkové rezervace a zóny, ty však mají schopnost přitáhnout návštěvníky jen ve velmi omezené míře (proto vesnické památkové zóny nejsou popsané).

Návštěvníky přitahují také památky technického rázu. Jde o památky dopravního stavitelství, hornictví a hutnictví, textilní, sklářské, keramické výroby, památky vodního stavitelství, památky zpracování zemědělských produktů a některé další jiného typu. V této stejně jako předchozí mapě je popsáno jen místo, nikoli o které konkrétní památky se jedná, vybrány jsou jen nejvýznamnější památky.

Poslední kategorií kulturních památek, které zde zachycuje mapa, jsou památky vojenského charakteru. Patří mezi ně určité vojensky významné stavby, válečné památníky, hřbitovy a zvláštní typ pak představují velkoplošná bojiště. Mapa opět znázorňuje jen památky významné z hlediska cestovního ruchu.

Poslední mapa se vrací zase ke krajině a ukazuje, jaké má které území předpoklady pro cestovní ruch. Pro otázku, kde hledat moravský ráj, je to mapa doporučující, nicméně ne směrodatná, protože je založena na vyhodnocení podílu možných rekreačních ploch, které jsou chápány jako souhrn rozlohy lesů, luk a pastvin, sadů a zahrad a tekoucích a stojatých vod, tedy jednoduše řečeno všeho ostatního kromě orné půdy a území, kde se provádí povrchová těžba. Zjednodušeně lze tedy říct, že čím méně orné půdy v dané oblasti, tím má daná oblast větší předpoklady pro turistický ruch. Nelze však zcela zobecňovat, protože pohled do mapy ukáže, že velké přitažlivosti návštěvníků se těší i (venkovské) oblasti, které podle mapy mají mít jen průměrné předpoklady pro turistický ruch. Speciální kategorie z hlediska turistické přitažlivosti pak představují horské oblasti a také města, jimž je však věnována zvláštní mapa výše.

V Atlasu krajiny ČR jsou ještě dvě docela zajímavé mapky zobrazující celkovou turistickou přitažlivost území z hlediska přírodního a kulturního, obě v hranicích obvodů obcí s rozšířenou působností, ty jsem však sem nepřenesl, protože obě zahrnují i hlediska, která podle mě nejsou vhodná pro otázku moravského ráje. U mapky turistické přitažlivosti krajiny je hodnocena přítomnost národního parku, jeskyní mezinárodního významu a přírodních památek UNESCO, ale také přítomnost lázeňského místa, což je sice turisticky významné, ale nepatří to do hodnocení přitažlivosti krajinného rázu jako takového. Nicméně pro zajímavost podle těchto hledisek k nejpřitažlivějším na Moravě patří obvody Jeseník, Nové Město na Moravě, Žďár nad Sázavou, beskydské a karpatské (Jablunkov, Frýdlant nad Ostravicí, Frenštát pod Radhoštěm, Rožnov pod Radhoštěm, Vsetín, Luhačovice) a jihomoravské (Znojmo, Mikulov, Břeclav). U mapky turistické přitažlivosti z hlediska kulturního je hodnocena přítomnost památek UNESCO, městských přírodních rezervací, hradů a zámků, významných souborů lidové architektury, ale vedle toho i přítomnost veletrhů, což je zase zajímavé z hlediska počtu návštěvníků, ale nevypovídá to o kulturních hodnotách území. Zase pro zajímavost nicméně podle těchto hledisek k nejpřitažlivějším na Moravě patří obvody Olomouc, Zlín, Brno, Jihlava, Telč, Znojmo, Mikulov.

Jak už jsem uvedl v loňském článku na téma moravského ráje, moravský ráj by se měl nacházet v té části Moravy, kde jsou na určitém prostoru soustředěny jak výrazné přírodní zajímavosti, tak významné kulturní zajímavosti. Osobně si myslím, že by nebyl ani tak problém s druhou podmínkou, ale zato velký s podmínkou první. Podle zmiňovaného atlasu turistického ruchu jsou pro cestovní ruch zajímavé především „členité formy povrchu jako jsou skalní věže, skalní města, soutěsky, vodopády, skalní okna, ledovcové doliny a kotle, hluboce zaříznutá romantická údolí, krasové jeskyně, propasti a další cenné formy reliéfu“. A ve srovnání s Čechami a Slovenskem, jejichž ráje podmínku výrazného reliéfu zcela splňují, je Morava na takové formy reliéfu přece jen skoupější, zvlášť pokud by jich víc mělo být soustředěno blízko sebe. Jeden německy píšící moravský spisovatel napsal o moravské krajině ve srovnání s českou, že „tvar zde byl méně ostrý, krajina se vyznačuje menšími kontrasty, vše je zde mírnější, jemnější a poklidnější“. Možná právě toto může být důvod, proč ještě nikdo moravský ráj nevyhlásil.