Jeden názor na možnost vytvoření moravského národa

Drobný komentář k jednomu údaji ze školního atlasu

Skutečnost je taková, že veřejně se v České republice o tématu moravského národa nehovoří, ať už kladně nebo odmítavě. Aspoň v současné době – roky devadesáté, v nichž tomu bylo jinak, jsou už dávnou minulostí. Právě v devadesátých letech k tomuto tématu byli leckdy nuceni zaujmout stanovisko i ti, kteří s myšlenkou moravského národa nesouhlasili. Na jeden takový případ kupodivu poměrně nedávný jsem nedávno narazil na poměrně nečekaném místě, ve školním atlase zeměpisu. Jedná se o Školní atlas České republiky, který vydala Kartografie Praha v roce 2000, tedy už dost dlouho po době, kdy téma Moravy a Moravanů hýbalo veřejností. Na straně 7 uvedeného atlasu je k vidění následující obrázek:

Na jednu stranu je pozoruhodné, že ještě v roce 2000 měli v Kartografii Praha potřebu dávat dětem do atlasu něco, nad čím v roce 2000 už mohli mávnout rukou jako nad něčím, nad čím se už definitivně zavřela voda a co nikoho nezajímá, případně čeho připomínání by bylo jen oživování mrtvé věci. Je nicméně vidět, že kartogramy vycházely ze sčítání lidu 1991 (údaje ze sčítání 2001 pochopitelně nemohly být k dispozici), takže si vydavatelé řekli, že poměrně velká čísla ze sčítání se asi nedají zcela ignorovat; ovšem kdyby znali výsledky ze sčítání 2001, možná by téma národnostního složení ani nezařazovali. Pozoruhodný v každém případě je i komentář nad mapkami, právě ten mě zaujal nejvíc. Domnívám se, že je to řešení, ke kterému v Praze dospěli poté, co byly zveřejněny výsledky sčítání z 1991. Nejednoho zřejmě šokovalo, že moravskou národnost do formulářů napsal ne zcela zanedbatelný počet lidí, ale než by v Praze z toho něco hodlali vyvodit, raději hledali cesty, jak význam tohoto faktu co nejvíc umenšit. A tak se přišlo na vysvětlení, že je vlastně úplně jedno, kolik lidí se hlásí k moravské národnosti, podstatné je, že ti lidé mluví stejným jazykem, sdílejí stejnou kulturu a mají stejné dějiny jako ti, kteří se – ať na kterémkoli místě České republiky – hlásí k české národnosti, takže jednota českého národa není ohrožena, všichni obyvatelé i nadále zůstávají Češi (zajisté nemusím zdůrazňovat, že nejde jen o pojetí pražské, nýbrž obecně české sdílené i značnou částí obyvatel Moravy). Psychologicky zajisté není obtížné takový závěr vysvětlit jako obrannou reakci na ohrožení, jak je v české společnosti vyšší míra veřejně najevo dávané kolektivní moravské identity vnímána. Poselství uvedeného atlasového komentáře je nicméně jednoznačné: moravský národ nejenže neexistuje, ale nikdy ani vzniknout nemůže, protože „pouto“ k českému národu v podobě stejného jazyka, kultury a dějin je nezrušitelné, nikdy nezanikne. Je nutností pro každého, kdo na Moravě o moravském národě uvažuje, se s tímto moravskému národu nepříznivým názorem vyrovnat a osvojit si protiargumenty. Stále je třeba si totiž připomínat, že Morava není kroužek stejně smýšlejících, kteří se sešli v jedné restauraci, že naopak Morava je „tam venku“ se všemi těmi neznámými lidmi, kteří názory moravských kroužků neznají anebo možná znají, ale odmítají.