Etnicita Moravanů v 18. století

Drobný obrazový příspěvek k otázce etnicity Moravanů v minulosti

Před časem jsem procházel matriku zemřelých římskokatolické farnosti Úsov (děkanát Mohelnice) a u roku 1731, jsem nalezl (latinsky psaný) zápis, v němž mě hned upoutalo slovo „Moravus“ a před ním slovo „natione“. Položil jsem si hned otázku, jak tato slova přeložit a co lze vlastně z celého zápisu vyvodit o Moravanech 18. století. Než se však k oněm otázkám dostanu, pojďme se podívat na samotný matriční zápis.
Je to oznámení o tom, že do farnosti byl přidělen nový farář, text je zachycen na následujícím obrázku (ve správném rozměru se zobrazí kliknutím pravým tlačítkem myši a výběrem volby „Zobrazit obrázek“).

zápis z úsovské matriky

Přepis zápisu je následující:
Die 14 Martii Anni currentis 1731, ad Parochiam Ausoviensem ab Ill(ustrissi)mo et R(everendissi)mo Domino Domino Comite ab Oedt Vicario Generali investitus sum ego Joannes Bruner Ss.ae Th(eo)l(og)iae Baccalaureus formatus, natione Moravus, patria Trischensis

A v překladu se v něm praví toto:
„Dne 14. března tohoto roku 1731 jsem byl k úsovské farnosti ustanoven generálním vikářem, nejjasnějším a nejctihodnějším panem panem hrabětem z Oedtu, já, Jan Bruner, svaté teologie ustavený bakalář, (ná)rodem Moravan, narozen v Třešti“

Než je možné pustit se do interpretace toho, co text o Moravanech říká, je třeba jej nejprve správně přeložit. To nemusí být vůbec tak snadné, jak se na první pohled jeví; jinak řečeno jde o to, že některá slova (a to je typické pro každý jazyk), nemají absolutní, neměnný význam, nýbrž je nutné je překládat nejen vzhledem k souvislosti se zbytkem textu, ale i době a okolnostem, kdy text vznikl. V tomto případě je otázkou správná interpretace slova „natio“, jak jsem naznačil i dvojím překladem výše. To slovo vypadá povědomě, protože jsou z něj odvozeny názvy pro „národ“ v mnoha dnešních evropských jazycích. I tento text tedy svádí k užití stejného překladu. Jenže použití překladu „národ“ v tomto textu je problémové z několika důvodů. Především by takový překlad mohl být zavádějící, protože národy v dnešní podobě ještě v 18. století neexistovaly; překlad „národem Moravan“ by tedy u mnoha čtenářů, kteří si nejsou vědomi historického vývoje v otázce národního uvědomění, mohl vzbuzovat mylný dojem, že dotyčný farář se hlásil k moravskému národu. Podobným příkladem (který se také vyskytuje v dotčené matrice), je slovo „civis“, jež původeně znamenalo „občan“, ve středověku a raném novověku se však používalo ve významu „měšťan“. Překládat „civis“ jako „občan“ v textech ze středověku a raného novověku by bylo zkreslením historické skutečnosti, protože středověká a raněnovověká společnost byla založena na poddanském, nikoli občanském principu. Nutnost překládat nikoli mechanicky, ale vzhledem k věcným okolnostem, vyplývá i ze zbytku konce textu. Tam je totiž napsáno „patria Trischensis“, čili že dotyčný byl „Třešťan“ (tj. z Třešti na Vysočině). Slovo „patria“ je nám zase povědomé (v češtině je od něj odvozeno například „patriot“), obvykle se překládá jako „vlast“. Jenže pod slovem „vlast“ si spíš představíme celou zemi, než jen jedno město, takže proto jsem zvolil překlad „narozen v Třešti“ (také by šlo přeložit „původem z Třešti“), nikoli „vlastí Třešťan“. Z překladu slova „patria“ odpovídajícího skutečné situaci potom vyplývá i překlad slova „natio“, jaký jsem zvolil.
S největší pravděpodobností se slovo „národ“ používalo i v češtině 18. století, neboť existovalo už ve středověké češtině. Dotyčný farář Jan Bruner tedy – pokud by psal matriku česky a ne latinsky – mohl klidně mohl napsat „národem Moravan“, ale to nás v žádném případě nezbavuje povinnosti význam toho slova interpretovat v souladu s tehdejším jeho chápáním, nikoli podle dnešních poměrů. A to je právě hlavní otázka tohoto článku – co ono dotyčné slovo v tomto matričním zápisu vlastně znamená? Malý staročeský slovník (Praha 1978) uvádí pro dobu středověku (slovník byl vytvořen na základě textů sepsaných do konce 15. století) následující významy slova národ: „všechno, co se narodilo, urodilo, tvorstvo, plody, úroda; živočišný druh; lidský rod, pohlaví: národ mužský, ženský; lidské společenství tvořící celek jednotou jazyka, náboženství aj, kmen, národnost; rod, pokrevní příbuzenstvo pokolení, generace, potomstvo“. Z toho je vidět, že významový okruh tohoto slova byl ve středověku široký, některé významy už dnes vůbec nejsou známé (např. pohlaví) a je tedy skutečně otázka, co jím farář Bruner v roce 1731 myslel. Nejlepší je patrně se ptát, proč vůbec takový údaj v matrice měl být, čili proč měl farář potřebu sdělovat, jakého „národa“ byl. Těžko bylo smyslem zápisu poukázat, že není cizinec, nýbrž pochází z Moravy, spíš je vhodné si připomenout, že tehdejší Morava byla zemí dvou jazyků, českého a německého, a že matriky se vedly vedle latiny také v němčině a češtině. To proto, že některé farnosti byly německy mluvící, jiné česky mluvící. Předpokládám, že snahou biskupských úřadů bylo obsazovat farnosti tak, aby farář byl stejného jazyka jako jeho farníci a dokázal se tak s nimi domluvit, ale možná to ne vždy bylo možné a navíc existovaly i jazykově smíšené farnosti, což byl případ i úsovské farnosti – v Úsově samotném se mluvilo německy stejně jako v některých sousedních vesnicích, v jiných vsích farnosti se však zase mluvilo česky. Možná kněží v takových farnostech museli předem ovládat oba jazyky nebo se druhý do určité doby doučit. V každém případě právě jazyka se s největší pravděpodobností týká údaj „natione Moravus“ v zápise výše, neboť zatímco národnost v dnešním smyslu neměla v 18. století nějaký větší význam, jazyk faráře byl naopak pro praktickou správu farnosti důležitý. Proto je podle mě údaj „natione Moravus“ třeba chápat ve významu „moravského jazyka“.
Mě však ještě napadá další otázka, a sice, zda lze v tomto případě použít pojem „etnicita“ a jak. Než bych se do takové úvahy pustil, měl bych nejprve vyjasnit, co to je etnikum. Problém je v tom, že to přesně nevím (a taky si kladu otázku, zda to vědí lidé z řad odborníků ve společenských vědách). Laici nějak instinktivně tuší, že etnikum je blízké národu, ač se asi nejedná o totéž; ostatně v České republice je běžné hovořit o romském (cikánském) etniku. Ve společenských vědách se podle mého pozorování pojem „etnikum“ (a slova od něj odvozená) používá dost neujasněně a leckdy se volně zaměňuje se slovem národnost (někteří autoři také používají pojem „nacionalita“). Tak třeba dost ilustrativní je citace z Dějin obyvatelstva českých zemí (Praha 1998): Za revoluce se počeštila i část měst z této druhé skupiny, když se tu dostali k moci husité. Pevné pozice si německé etnikum uchovalo jen v katolických městech s německým venkovským zázemím. V moravských městech byly pozice němectví mnohem silnější a trvalejší. To také zabránilo na Moravě vítězství husitské reformace v městském prostředí a tento fakt zase zpětně zbrzdil pronikání českého etnika. Zcela dominantní pozice si udržela německá národnost ve slezských městech. Taktéž lze poukázat na Dějiny Moravy Josefa Války (Brno 1991): Etnická mapa Moravy se během 13 století podstatně změnila. Do původně slovanského osídlení přicházely vlny kolonistů německého původu. Usazovali se v pohraničních horských oblastech i ve vnitrozemí a tvořili jádro obyvatelstva velkých měst. Nacionální rozdíly však v této době nebyly ani ve městech ani na venkově pociťovány a postupně se vytvářel patriotický vztah k městu, oblasti a zemi u obou etnik. Obraz užívání pojmu etnikum v odborné literatuře může dokreslit citace z knihy Jiřího Kolejky Co je národ (Praha 1969): Ve francouzském a anglickém národním prostředí byla existence vlastního národního státu v novověku vždy mimo jakoukoli pochybnost. Odlišné etnické skupiny, například Walesané nebo Provensálci, se staly v politickém smyslu do té míry součástí britského a francouzského národa, že stát vůbec nepokládal za nutné zabývat se etnickou příslušností svých občanů; jak se mluvilo v rodině nebo hostinci, bylo soukromou věcí každého jednotlivce.
Z uvedených citací je zřejmé, že přesná hranice mezi pojmy „etnikum“ a „národ“ (případně „etnický“ a „národnostní“) ve společenských vědách není zavedena, ale zato že obojí je podle citovaných autorů odvozeno od jazyka jako základního rozpoznávacího znaku. Já si však ještě kladu otázku, nakolik pro identifikaci etnika je směrodatné pouze samotné užívání určitého jazyka bez ohledu na to, co si o tom příslušníci dotyčného etnika myslí, a nakolik v odlišení jednoho etnika od druhého hraje roli sebeposuzování dotyčných lidí, což má podstatný vliv na interpretaci spojení „natione Moravus“ z matričního zápisu ze 1731. Jde totiž o to, že na Moravě se vždy používal stejný jazyk jako v Čechách, ale označoval se jiným názvem, a tudíž je otázka, jak posuzovat, co do matriky napsal kněz Jan Bruner. Pokud při rozlišování etnicity záleží na tom, co si o sobě příslušníci etnika myslí, pak by měl být zápis Jana Brunera podle mého názoru hodnocen jako projev moravské etnicity, protože se za Moravana označil na základě jazyka, jímž mluvil, nikoli na základě příslušnosti k moravské zemi (kdyby pocházel z devět kilometrů vzdáleného Stonařova, kde už se mluvilo německy, asi by o sobě do matriky nenapsal „(ná)rodem Moravan“, třebaže i Stonařov se pochopitelně nacházel na Moravě). Pokud je ovšem etnicita dána mechanicky pouze příslušností k jazyku a na mínění uživatelů toho jazyka nezáleží, pak by vlastně bylo jedno, co kdo o sobě na Moravě o své jazykové příslušnosti řekl a napsal, protože by v případě užívání češtiny automaticky patřil k českému etniku, ať by češtinu nazýval jakkoli. Odborníci společenskovědních oborů se zjevně řídí druhým uvedeným přístupem, který říká, že na Moravě se používal stejný jazyk jako v Čechách a proto i obyvatelé Moravy onen jazyk užívající patřili ke stejnému etniku jako obyvatelé Čech. (Aniž bych to dál rozebíral, podotýkám mimochodem, že Třešť se nachází šest kilometrů vzdušnou čarou od řeky Jihlavy, která tvořila hranici Moravy a Čech, takže konkrétně Jan Bruner si v 18. století mohl být velmi dobře vědom, že v Čechách se mluvilo stejně jako na Moravě.)
Z výše vyobrazeného písemného historického dokladu z 18. století vyplývá nepochybně jedna věc: že obyvatelé Moravy označovali český jazyk na Moravě za moravský. Zda to však má být považováno za znak moravské etnicity, nedokážu říct, protože nevím dostatečně jasně, co vše má být při určování etnicity bráno v potaz. Pravda je, že se mi jeví, že autoři knih ze společenskovědních oborů většinou berou jako nejen rozhodující, ale i jako jediný znak vymezení etnika svébytnost jazyka.

Reklamy

13 thoughts on “Etnicita Moravanů v 18. století

  1. Dobrý den,
    několik let se amatersky věnuju genealogii a můžu potvrdit, že označení „natione Moravus“ se vyskytuje velmi často v matrikách z 18. století u zápisů oznamujících příchod nového faráře na faru. Nikdy jsem to však (možná mylně) nepovažoval za označení příslušnosti k jazyku, nýbrž jako označení země původu faráře. Matriky přitom studuju v oblastech, kde prakticky nebylo německy hovořící obyvatelstvo (jižní polovina okresu Kroměříž, jihovýchodní část okresu Vyškov), čili bych nesoudil na možnost potřeby rozlišovat jazyk

    Není také bez zajímavosti, že kniha Cesta k rodinným kořenům autora Josefa Peterky, která v sobě obsahuje i slovník latinských a staročeských výrazů, překládá slovo „natione“ jako „rodem“

  2. Krásné zmínky o Moravě, Panně Marii a moravském národu z roku 1736.
    ZDROJ: Conchylium Marianum…, Brno 1736, str. xx2 a násl.
    Latinsko-německo-česky (moravsky) psaný spis ohledně slavnostní korunovace obrazu starobrněnské Madony Svatotomské.

    „Choť Sionská třikráte ku koruně volaná korunu z milosti Amána přijati hotová / neb Maria svatotomská od evangelické svatého Lukáše ruky na hoře Sion pro národ moravský vyobrazená před 1700 lety za královnu moravskou zřízená ku korunování přihotovená. Na den slavného Nanebevstoupení Krista Pána v královském městě Brně v velebných pánů páterů augustiniánův ku potěšení národu moravskému za královnu představená, od nejponíženějšího Marie Clienta Františka Josefa Brandejského / faráře brestského / dne 10. máje ráno v roku 1736… Oddechněte sobě / ve vašich nynějších úzkostech páni Moravané! …před všemi národy za královnu zvelebená… celé Moravě k veliké slávě a k potěšení… Matka Boží od svatého Lukáše vyobrazená v Brně? A jen v jednom Markrabství moravském má být korunovaná… co řeknou Pražané? …a korunovat se nedala / v Praze na 200 let celému Českému království nesčíslné milosti jest prokazovala / a tu největší milost, aby korunu od nich přijala / aby korunu českou zastala / tu milost Čechům pryč odnesla a Moravanům do Brna donesla… královnu moravskou… uprostřed Moravanů v Brně… Ó milí páni Moravové… páni krajanové… pro slávu celého lidu moravského… ani není / ani nebylo tak velikého národu / není žádná zem / žádné království / s kterým by Maria tak byla spojena / tak sjednocená / jako s Moravou… Morava jest krajina v svém okrsku malá / ale velmi mnohými slavnými chrámy Páně naplněná… není takového národu… jako jest Morava… z markrabství mariánské království proměnila… milostná Matka Boží do jednoho se zamilovala národu… mezi tím národem do skonání světa přebývati mohla… Ohlédněte se na staré časy vlasti vaší páni Moravané / a vynaleznete: když ještě vlast vaše / modloslužebnosti byla podaná / tenkráte že byla nazvaná Marcomannia; když ale od svatých apoštolův svatých Crhy / a Strachoty (*Cyrila a Metoděje, lat. metus = strach) pokřtěná byla / jak jmenovati se počala? S královským jménem i to jméno Marcomannia ztratila / a nové slavnější jméno dostala / totiž Moravia; ó jaké přesvaté jméno zavřené v tom jméně Moravia! Chcete vědět jaké? Jen maličko litery toho slova Moravia proměňte / a vynaleznete; že to jméno Moravia per anagramma zní: ó V. Maria! (*Ave Maria) Ó Panno Maria! Tak vaše milá vlast jest ta blahoslavená krajina / která při křtu svatém dostala takové jméno slavné Moravia, v kterémžto jméně zavřeno jest to nejsvětější jméno Matky Boží… vy jste ten přešťastný národ… není národ / není krajina / která by s Marií tak byla sjednocena / od Marie tak milovaná / jako jest Morava, protože není krajina / v které by Maria dvakráte korunovat se dala (*ještě na Svatém Kopečku, ve 20. stol. také na Svatém Hostýně)…“ atd. atd.

    Download: http://books.google.cz/books/download/Conchylium_Marianum_vetustissimae_et_ven.pdf?id=ccZMAAAAcAAJ&hl=cs&capid=AFLRE72W6_jwtjJL2ZujDN3JVJSM7nBeGSv4PL4MzrK_5e7eQuSkqxZDnB7setpiLZqRkeTc0IJiMAxCjz8XdD9zSZ4DiCgjEg&continue=http://books.google.cz/books/download/Conchylium_Marianum_vetustissimae_et_ven.pdf%3Fid%3DccZMAAAAcAAJ%26hl%3Dcs%26output%3Dpdf

  3. Dobrý den.Zrovna se prokousávám slovanským obrozením a je pravda, že dle informací z dobového tisku se ještě v polovině 19.století hovoří o jazyku moravském úplně běžně.např. Holomócké noviny 10.2.1849, tak na tom může něco být.Děkuji za zajímavý článek.

  4. Zdravím všechny Moravany, bezpochyby výborná práca, aji komentáře doteďka napsané. Bohužel, tam kde néni dobrá vúla, mosí se hledat argumenty, keré by posílily stanovisko těch kerým je upírané být uznáni tým čím se cítí. Je to ale hra podle cizích pravidel, kerú néni možné vyhrát. Nedá se čekat, že odborníci z Prahy uznají naše argumenty, a podpoří naše snahy.
    Na druhé straně, všecky informace, keré přivedú lidi k poznání vlastní historie a sebeuvědomění sú k nezaplacení.

  5. „Nikdy jsem to však (možná mylně) nepovažoval za označení příslušnosti k jazyku, nýbrž jako označení země původu faráře“ (Michal)

    Mě to napadlo taky, ale to by mělo smysl pouze tehdy, pokud by aspoň část farářů pocházela z jiných zemí. Teorii o označení země původu by potvrdilo, kdyby se v nějaké matrice našel zápis jako „natione Bohemus“, „natione Polonus“, „natione Hungar(ic)us“, „natione Austriacus“ a podobně. Neznám ale matriky dost na to, abych mohl říct, zda se takové zápisy někde objevují (či ne). Nicméně pokud výraz „natione Moravus“ vyjadřuje jazyk faráře, očekával bych, že v jiné matrice zase bude spojení „natione Germanus“ (nebo možná „Teutonicus“), což by zvlášť s německým jménem faráře bylo potvrzením toho, že se jednalo o vyjádření „národnosti“ spjaté s jazykem. Zase ale nemám v tomto ohledu dostatečné znalosti, vyžadovalo by to víc pátrání.

  6. Ze zkušenosti s prací s tzv. „Katalogy kléru brněnské či olomoucké diecéze“, např. Catalogus venerabilis cleri Dioeceseos Brunensis, od r. 1778 (názvy kolísají), se za jménem duchovního obvykle píše místo narození + zkratka rodné země, tj. M. (Morava), B. (Čechy), S. (Slezsko), H. (Uhry), apod. Kromě údajů o funkcích nebo v které farnosti působí, je uveden i jazyk, kterým dotyčný kněz hovoří. Toto je pozoruhodné: Pokud se narodil na Moravě, tak Katalogy do cca 60. let 19. století uvádí buď jazyk moravský (Mähr.) nebo německý (Germ.). Od 60. let 19. století u rodilých Moravanů již český! (Boh.) nebo německý (Germ.). U kněží narozených v Čechách, kteří přešli do brněnské či olomoucké diecéze, je napsáno buď jazyk český (Boh.) nebo německý (Germ.). Pokusím se zjistit jazykovou situaci v případě Slezska, Uher a dalších zemí, ale u rodilých Slezanů tam tuším (?) bylo buď polsky (Pol.) nebo německy (Germ.). Zajímavé jistě budou Katalogy kléru olomoucké arcidiecéze, která zahrnovala i Holasicko, tj. celé Opavsko, Krnovsko, moravské enklávy a Ratibořsko (pruský zábor) a zjistit jazykovou situaci tam. Pouze jen nynější slezská území Niska (Jesenicka) a Těšínska spadala pod vratislavskou diecézi.

  7. V pramenech 18. a poloviny 19. století, které jsem měl možnost prostudovat, se hojně u kněží vyskytovalo „Moravus či natione Moravus, podobně též Bohemus či Silesius“, vše se vztahovalo k rodné zemi a nezáleželo, jakým jazykem hovoří. Jen pro upřesnění, oficiálně tehdy existovala země Morava-Slezsko, v zápise „Moravia-Silesia“ a gubernium v Brně.

  8. „Teorii o označení země původu by potvrdilo, kdyby se v nějaké matrice našel zápis jako “natione Bohemus”, “natione Polonus”, “natione Hungar(ic)us”, “natione Austriacus” a podobně.“ (dalšímoravák)

    Pěkným příkladem je třeba matrika z farnosti Litenčice z let 1748 – 1784. Jde o farnost, která nebyla jazykově smíšená. Na jejích prvních dvou stranách je uveden seznam místních farářů a jejich kooperátorů s vyznačením místa, odkud pocházeli.

    První dva faráři jsou označení jako „Moravo“. V roce 1763 pak nastoupil Athenogenes Sigismund Ehrlich, u kterého se píše „Hic parochus erat natione Moravus Jewiczensis“ – což si vykládám jako „rodem Moravan z Jevíčka“. V roce 1774 jej pak vystřídal Jan František Vlček, označený jako „natione Ungarus Wisowanensis Domicilio Moravus Straznicensis“ – to čtu jako „rodem Uher (…jméno vesnice nedokážu rozlousknout), bydlištěm Moravan ze Strážnice/bydlící na Moravě ve Strážnici“.

    Zde jsou odkazy na matriku:
    http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9064/?strana=1
    http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9064/?strana=2

  9. „Jan František Vlček, označený jako “natione Ungarus Wisowanensis Domicilio Moravus Straznicensis” (Michal)

    Tak to potom byla má původní úvaha o označení jazyka faráře mylná. Slovo „natione“ tedy označovalo „jen“ zemi původu a nikoli jazyk. Dotyčný Jan František Vlček byl určitě Slovák, nikoli Maďar, ale i Maďar by tedy byl označen jako „Hungarus“. A Sigismund Ehrlich zmíněný výše zase podle jména asi mluvil německy a stejně byl označen jako „natione Moravus“.
    Takže se má původní teorie nepotvrdila. Škoda. Tak na tu otázku etnicity Moravanů budeme muset hledat odpověď někde jinde.

  10. „A Sigismund Ehrlich zmíněný výše zase podle jména asi mluvil německy a stejně byl označen jako “natione Moravus“ (dalšímoravák)

    Máte pravdu, že farář Ehrlich nepochybně uměl německy. Jednak podle jména se tak dá soudit a zároveň Jevíčko nebylo daleko od německé jazykové oblasti, čili mohl s Němci přicházet do styku… Konečně, pro každého vzdělaného člověka té doby byla němčina nutností. I tak ale zřejmě musel mluvit rovněž česky, jinak by v Litenčicích těžko mohl vykonávat svůj úřad kněze.

    Otázka etnicity v 18. století je složitá a nejsem odborník. Jako laik se jen domnívám, že se v té době za Moravany považovali a tak sami sebe označovali lidé z Moravy pocházející, bez ohledu na rodný jazyk. Přinejmenším tedy vzdělaná vrstva, která se případně potřebovala vymezit vůči obyvatelům jiných zemí. Zůstává pro mě spíš záhadou, za koho se považovali prostí lidé. Zda se slovansky hovořící Moravané nějak vymezovali vůči svým německy mluvícím krajanům. Zda vůbec o své etnicitě přemýšleli, anebo se spíš jen považovali za obyvatele své vesnice..

  11. „Zůstává pro mě spíš záhadou, za koho se považovali prostí lidé. Zda se slovansky hovořící Moravané nějak vymezovali vůči svým německy mluvícím krajanům. Zda vůbec o své etnicitě přemýšleli, anebo se spíš jen považovali za obyvatele své vesnice..“ (Michal)

    No to je právě otázka, na kterou jsem myslel, že může tento text aspoň částečně odpovědět. Na druhou stranu kněží byli vzdělaní, takže pro smýšlení nevzdělaných venkovanů to stejně není vypovídající.

  12. K poslednímu komentáři – kneží byli vzdělaní, takže pro smýšlení nevzdělaných venkovanů to stejně není vypovídající – to si nemyslím, protože právě kněz v každé farnosti, kterou spravoval, byl jedním z těch nemnoha lidí, kteří nejvíce ovlivňovali smýšlení farníků, tedy i venkovanů. Učitel ovlivňoval děti, kněz při svých kázáních i jiných službách všechny. Jinak je to velmi zajímavé, vždycky se má člověk snažit co nejvíce vžít do doby, kterou posuzuje a kterou se snaží pochopit a jednotlivé atributy posuzovat jen s tímto vědomím.

  13. Díkec za další tuze zajimavé článek. Jen si nemůžu vodpustit…na Moravě se přece řiká(lo) ciGán. CiKán je česká specialita. Hale esi je cikán „ofiko“ aji ve spisovné češčině, tož se vomlóvám a beru zpátky 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s