Holasici – slovanský kmen na Opavsku

Pramen pojmenování holasického územního celku

V jednom z dřívějších článků jsem navrhl, aby se pro severní část Moravy spíše než Slezsko používal pojem Holasicko. Toto jméno se ve středověku jistou dobu skutečně používalo (nejčastěji v podobě „holasická provincie“), po čase však bylo nahrazeno pojmem Opavsko („opavská provincie“) podle nejvýznamnějšího města této oblasti. Tyto skutečnosti jsou však obecně velmi málo známy a ještě méně je toho v laické veřejnosti známo o existenci kmene Holasiců, podle jejichž jména vznikl pojem Holasicka. Tento článek si proto klade za cíl mezeru o Holasicích ve veřejném vědomí zaplnit. Hned na úvod je třeba předeslat upozornění pro ty nejnedočkavější – o kmeni Holasiců je toho dnes známo nesmírně málo, takže tomuto článku, jehož rozsah odpovídá rozsahu vědomostí, které o Holasicích dnes máme, nezbude než zmínit několik málo faktů a spoustu domněnek. Informace vycházejí ze dvou textů, článku Lumíra Jisla Slovanský kmen Holasiců ve světle archeologických nálezů, otištěném v Časopise Slezského musea v Opavě v roce 1952 a článku Jaroslava Bakaly Národnostní a politický vývoj Slovanů v opavském a těšínském Slezsku do konce 12. století, který byl poprvé otištěn v roce 1969 a nověji znovuvydaný ve sborníku Moravskoslezské pomezí v proměnách 13. věku v roce 2002.
Co tedy o existenci slovanského kmene toho jména víme? O existenci kmene Holasiců přímo nebo nepřímo svědčí několik písemných pramenů a zčásti jsme pak odkázáni na prameny archeologické. Mezi písemnými prameny má nejdůležitější postavení anonymní Popis měst a krajin na severní straně Dunaje (známý také jako Geograf bavorský) pocházející asi z poloviny 9. století; nejdůležitější postavení v otázce Holasiců má proto, že jako jediný přímo zmiňuje existenci kmene Holasiců. Je to pouhý stručný výčet kmenových jmen s udáním čísla opevněných sídel dotyčného kmene. Jméno Holasiců je uvedeno jako zcela poslední za jménem Opolanů, a to doslova v podobě „Golensizi civitates V“ („Holasici – pět hradů“). Z tohoto se usuzuje, že šlo o kmen malý, neboť pro srovnání předchozí zmínění Opolané měli podle téhož pramene 20 hradisek a Moravané, zmínění v první části výčtu, 40 hradisek. Ze skutečnosti, že Holasici v Popisu byli jmenováni za Opolany, se vyvozuje, že sídlili někde v jejich blízkosti (jen zcela mimochodem: kmen Slezanů sídlil mimo to území, kterému se dnes v rámci České republiky často říká Slezsko, víc na severozápadě). Už od 19. století se historici shodují, že to bylo na Opavsku, o čemž svědčí už středověké pojmenování této oblasti jako „holasická provincie“, „holasický obvod“ nebo i stručně „Holasicko“. Druhým důležitým písemným pramenem je listina papeže Hadriána IV. z roku 1155 pro vratislavského biskupa (uvádí se v ní hranice biskupství), v níž se uvádí také Gradice Golensicezke, tedy „holasické hradiště“ – je to druhý písemný pramen, který (avšak nepřímo) zmiňuje Holasice.
Z jmenovaných dvou přímých a několika nepřímých zmínek v pramenech se historici už dlouho snaží vyvodit nějaké bližší informace o tomto kmeni. V 19. století to ani nemohlo být jinak, než že se hledala odpověď na „národní“ příslušnost Holasiců (jedním z úkolů tehdejší historické vědy totiž mimo jiné bylo nalézt každému novodobému národu jeho (domnělé) historické předky). Polští historici pochopitelně tvrdili (a tvrdí to dodnes), že Holasici byli polský kmen, čeští historici hledali obdobný důkaz z českého stanoviska (případně označovali Holasice za moravský kmen, avšak Moravany samotné samozřejmě považovali za odnož Čechů). Avšak pravda je taková, že pro zodpovězení otázky, zda Holasici byli jazykově příbuzní víc Polákům nebo Moravanům, jednoduše chybějí jakékoli podklady, takže v tomto nelze zaujmout žádné stanovisko.
Větší pozornost vyvolává spíš otázka, kde přesně se nacházelo území Holasiců, jaké byly jeho hranice a kde tento kmen měl ústřední hradiště. Jedinou jistotou je zde jižní (a západní) hranice, kterou podle shodného mínění historiků tvořily Jeseníky. Na severu sahala holasická hranice asi až za (pozdější) Ratiboř a Hlubčice, ale přesnější vymezení je nemožné. Východní hranici zřejmě tvořila řeka Odra, příslušnost Těšínska k území Holasiců je nepravděpodobná, neboť Těšínsko se připisuje spíš kmeni Opolanů. Podobná nejistota jako v ohraničení holasického kmenového území vládne i v určení ústředního sídla kmene. Obecně se za sídlo holasického kmene považovaly ony „Gradice Golensicezke“, ale není doposud jasné, se kterým známým sídlem by měly být ztotožněny. Nejpravděpodobnější kandidáti na tuto roli byli dva, území dnešní obce Holasovice (západně od Opavy) nebo Hradec nad Moravicí. Většina badatelů se přikláněla a stále přiklání k Holasovicím, už proto, že jejich jméno v sobě zřetelně nese upomínku na kmen Holasiců. Také zde byly nalezeny pozůstatky opevněného hradiště a stejně tak i další nalezené archeologické pozůstatky ukazují, že Holasovice byly počátkem středověku velmi důležitým místem. Své zastánce má však také Hradec nad Moravicí (tam rovněž bylo slovanské hradiště), což ukazuje, jak nejistá tato otázka stále je.
Přestože nicméně nelze říct nic bližšího o původu kmene Holasiců, je možné poměrně spolehlivě zaujmout stanovisko k jejich příslušnosti politické a zřejmě i kulturní v 9. století. Archeologové totiž zkoumali pozůstatky hradišť na území dnešní České republiky (to znamená jen na části holasického území), která je možné připsat Holasicům. U řady hradišť – jmenovitě jsou to hradiště Krnov-Kostelec, Cvilín u Krnova, Holasovice, Opava-Kylešovice, Hradec nad Moravicí a Landek (na severu Ostravy) – bylo zjištěno, že byla vystavěna tak, aby ochranné valy, které měly zadržet největší nápor nepřátelských vojsk, směřovaly k severovýchodu a severu. U těchto hradišť sice ještě není známo, kdy byla vybudována, a je pravděpodobné, že ne všechna existovala zároveň ve stejnou dobu (některá mohla být vybudována po zničení jiných), je přesto zjevné, že Holasici nežili v mírových vztazích se svými severními sousedy Opolany a naopak se neobávali útoků z jihu, od Moravanů. A jak dále ukazuje archeologie, ani vlastně nemohli k takovým obavám mít důvod. Holasici pochopitelně stejně jako kterýkoli jiný kmen neměli pouze opevněná hradiště, běžný život se odehrával v zemědělských sídlištích, jejichž pozůstatky bývají zároveň hlavním zdrojem informací o hmotné kultuře jejich obyvatel. Holasických nížinných sídlišť se však podařilo najít jen velmi malé množství, takže zatím hlavní zdroj informací o hmotné kultuře Holasiců je mohylové pohřebiště ze Štěbořic (asi 5 kilometrů západně od Opavy), které se datuje do druhé poloviny 9. století. V tomto pohřebišti se nalezla řada předmětů, od keramiky přes šperky po bojové nástroje, které vykazují velkou podobnost s odpovídajícími (velko)moravskými předměty té doby. Protože jde o širokou paletu předmětů, nelze shodu vysvětlit jen jako pouhý výsledek výměnného obchodu a protože na pohřebišti byly nalezeny kostry jedinců všech věkových skupin a obou pohlaví, nejednalo se ani o pohřebiště vojenského tábora. Aspoň toto jedno archeologické naleziště tedy ukazuje, že Holasici byli kulturně napojeni na Moravany a z toho lze usuzovat i na nějakou míru vědomí sounáležitosti. Víme, že v druhé polovině 9. století se území Holasiců stalo součástí moravského státu (Morava byla první stát, do jehož rámce Holasici byli včleněni, sami žili v předstátním zřízení a ani jiný stát před Moravany je neopanoval), a jestliže uvážíme, že Holasici zřejmě převzali moravskou hmotnou kulturu (a tedy vlastně moravský způsob života) a že na holasickém území stála opevněná hradiště bránící jejich území proti útokům ze severu, bylo by možné z toho vyvodit, že začlenění Holasiců do moravského státu bylo z jejich strany dobrovolné a že ho uvítali jako prostředek ochrany před zřejmě nepřátelskými Opolany. Ostatně Opolané mohli být společný nepřítel Holasiců a Moravanů, neboť o expanzi Moravanů do oblasti Poodří se uvažuje z důvodu ochrany strategicky významné Moravské brány před pronikáním Opolanů z oblasti Těšínska. Dokonce byly nalezeny zbytky hradiště na řece Olze nedaleko od dnešního Těšína, jehož opevnění směřovalo k severu stejně jako na území Holasiců, takže lze usuzovat, že Moravanům se podařilo Opolany vytlačit z té části Těšínska, která je nyní součástí České republiky, a že moravská hranice v této oblasti se po jistou dobu do určité míry kryla s dnešní hranicí ČR (tvořila ji tedy potom hlavně řeka Olza). K sounáležitosti Holasiců a Moravanů ještě uvedu, co zmiňuje ve svém článku Lumír Jisl o zeměpisných překážkách: Různí archeologové a historici zdůrazňovali a zdůrazňují Nízký Jeseník, případně Oderské vrchy jako přírodní předěl, který zcela odděloval Holasice od jižních sousedů a zajišťoval jim svébytnost a samostatnost; Jisl nicméně poukázal na to, že moravské osídlení na Bečvě bylo spojeno s územím Holasiců Moravskou bránou, která je pohodlně průchozí, a ani samotné Oderské vrchy nebylo možné pro jejich nízkost považovat za velkou překážku, navíc Jisl zdůraznil, že hory bývaly hraniční překážkou jen v případě, že jimi sousedily společnosti navzájem cizí, v případě dvou prostorově oddělených osídlení spřízněných populací bývaly hory naopak pociťovány a využívány jako spojnice.
Co se dělo s Holasici po pádu moravského státu na počátku 10. století, se neví. Koncem 10. století vznikla listina (vydaná snad císařem Otou I.), jejíž opis potom cituje k roku 1086 Kosmas a která udává hranice pražského biskupství v době jejího vzniku, a v ní už Holasici jmenováni nejsou. Z toho by se dalo vyvodit, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že v 9. století měli Holasici kulturně velmi blízko k Moravanům, že během druhé poloviny 9. století nakonec s Moravany zcela splynuli a tím zanikli jako samostatný kmen. To by podporovala domněnka vyjádřená Jaroslavem Bakalou, že území dolního Poodří (to znamená Holasicka a pozdějšího Těšínska) bylo pod silnější kontrolou Moravanů než jiná podrobená území, právě především s ohledem na strategický význam Moravské brány a jejího zajištění; z toho důvodu na území dolního Poodří mohly být usazovány i celé vesnice Moravanů, aby pojistily toto řídce osídlené území. Kromě toho zřejmě byla oblast horního Poodří považována za součást Moravy ještě i v 10. století. Je nicméně třeba vzít v úvahu, že jméno Holasiců během 10. století nezaniklo, neboť pro označení území se používalo ještě ve 13. století. Avšak obě skutečnosti by v rozporu být nemusely – vždyť máme pěkný příklad z Čech, které jsou v neslovanských jazycích pojmenovány podle keltského kmene Bójů a podle nich byly pojmenovávány stále i stovky let poté, co Čechy už byly osídleny Slovany a po Keltech už nezbyla kromě jména žádná jiná památka. I kdyby však Holasici s Moravany do konce 9. století nesplynuli, stejně nemohli přežít jako samostatný kmen desáté století. Ani ne tak z toho důvodu, že byli malý kmen (aspoň podle počtu opevněných hradišť byli Moravané osmkrát větší), jako především z toho důvodu, že v 10. století se ve střední Evropě definitivně prosadily státy a uvnitř států kmeny jako organizační jednotka společnosti ztratily svůj význam z dob předstátních.

Holasici a sousední kmeny v 9. století

Reklamy

7 thoughts on “Holasici – slovanský kmen na Opavsku

  1. Pekne. Ale vrta me hlavo, proc by mely byt hradby orientovane podle toho, z jake svetove strany prichazi nepratele – oblehatele hradeb. Neni mnohem podstatnějsi konfigurace terenu? Kdyz prislo v raném stredoveku cizi vojsko, obsadilo celo okolni krajinu, obranci byli schovani prave v hradiskach. Vzhledem ke zpusobu boja tenkrat zakopy a fronta neexistovaly (to je teda muj laicke nazor, jestli se pletu, necham se rad poucit). Na rovine musely byt hradby stejne pevne ze vseckech stran, pri vyuziti terennich prekazek mohly byt nekde nizsi.

  2. Hradiště nedaleko Těšína o němž autor hovoří se jmenuje Podbora nebo též Chotěbuz a z archeologických nálezů pocházejících z 9. století víme že bylo Moravany podrobeno násilně o čemž svědčí vrstva spáleniště a četné zbytky zbraní či jejich částí. Navíc Chotěbuz neležel „na hranici, nacházel se uprostřed nejstaršího osídlení Těšínska, které postupovalo proti směru toku řeky Olzy. Pradávná hranice na řece Ostravici byla tvořena nejen řekou ale hlavně také neprostupnými lesy, které začaly být mýceny a na jejich místě zakládany vesnice a města až v první polovine 14. století

  3. „Ale vrta me hlavo, proc by mely byt hradby orientovane podle toho, z jake svetove strany prichazi nepratele – oblehatele hradeb“ (Jano)

    V Jislově článku je to napsáno tak, že uvedená hradiště byla postavena v strategicky důležitých místech terénů, odkud mohla kontrolovat přístup dál směrem na jih, a jejich nejsilnější část opevnění byla otočena směrem k severu. Myslím, že je to logické.

  4. Článek mě potěšil. To, že údajně Poláci píší v učebnicích dějepisu, že Holasici jsou polský kmen, mě před časem naopak zaskočilo, stejně jako přivlastňující si přístup Slováků ke společným dějinám Velkomoravským a starším. Stále silně pociťuje absenci zemského zřízení a moravského zastupitelského sboru, aby došlo mmj. opět k vyváženému hodnocení minulosti, pravdivějšímu, především podle soudobých pramenů, případně archeologických nálezů, posuzovaných pouze z hledisek odborných.

  5. Před nějakým rokem jsem četla – asi na tomto blogu, v rámci delšího textu od Xary Františky, že Holasici přišli na sever Moravy od Rajhradu, že byli malí, černí, zlostní. Pramen, tuším, uveden nebyl. Také, že pokud chce někdo získat objektivnější pohled na historii, musí studovat v cizině. Zřejmě tím bylo myšleno, že naše oficiální dějiny jsou vždy příliš poplatné politickému směru v té které době, ať je režim jakýkoli. Jsem přesvědčena, že to tak zatím stále ještě je. Pokřivení výkladu dějin se nejvíc dotýká vzájemného hodnocení dějin Čech a Moravy a to v užším i širším evropském kontextu. Samozřejmě dějiny Moravy jsou opomíjeny a dějiny Čech naopak neopodstatněně vyzdvihovány. Totéž se samozřejmě děje i co se týče hodnocení společnosti v Čechách a na Moravě, včetně osobností, uznání zásadního významu odbojového hnutí na Moravě za II. světové války i odporu proti diktatuře od roku 1948. Ale stesky nejsou namístě, je důležité se do snahy o narovnání mnohého v naší společnosti zapojit a ne jen poukazovat na to,
    jak to druzí dělají špatně.

  6. Pěkný článek. Jen bych podotkl, že obec s mohylovým pohřebištěm u Opava se jmenuje Stěbořice, ne Štěbořice.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s