Kate, konej

Karikatura z roku 1993

Tak jak si to přejete, pánové, na osm dílů nebo na třináct?

karikatura o dělení Moravy Klausovou vládou (1993)

(Na obrázku jsou předsedové dvou vládních stran v roce 1993, Václav Klaus (ODS) a Jan Kalvoda (ODA).)
(Hlas Moravy, ročník 1993; kresba: Lubomír Vaněk)

Každému je jistě zřejmé, co karikatura měla vyjádřit, neboť už tehdy se jednalo o krajích, které potom byly o čtyři roky později zákonem skutečně vytvořeny. Pohled na obrázek z dob raných devadesátých let nicméně vybízí i k jiné úvaze, než jen k povzdechu, že v roce 1993 ještě byla naděje, že to dopadne jinak. O humoru se někdy říká, že je to poslední zbraň těch, kteří se nemůžou bránit jinak, a tato karikatura vyjadřuje černý humor. Mělo vlastně moravské hnutí, oproti roku 1990 už zesláblé, ještě nějakou jinou možnost „obrany“ proti záměrům tehdejších vládnoucích stran než černý humor? Když se vzpomíná na první polovinu 90. let a na tehdejší ambice moravského hnutí a jeho aktivity, hledá se příčina, proč neuspělo ve svém hlavním cíli. Zdůvodnění se nacházejí různá, například zákeřnost české politické špičky, neschopnost či nepřipravenost moravských obhájců jednotné Moravy (kdo za co může) či kombinaci více činitelů. A kdyby se prý tyto příčiny podařilo tehdy odstranit či prostě nebyly, Morava by už dávno byla jednotná. Podle mě však moravské hnutí se svým nejdůležitějším cílem uspět nemohlo, i kdyby mělo ve svém čele charizmatického manipulátora schopného promanévrovat se vodami tehdejší české politiky obklopeného nespočetnými řadami samaritánů, neboť moravská společnost na vytvoření jednotného moravského správního celku nebyla připravena. Poukazuje se sice obvykle na to, kdo všechno byl připraven sjednocení Moravy podpořit, a také na zaplněná náměstí, ale výrazně menší pozornost získávají úvahy nad tím, jak velká část obyvatel Moravy na náměstích byla nebo shromáždění na nich podporovala, jakož i poměrně velká rychlost, s níž se původní hromadná podpora sjednocení Moravy vytratila. Podle mého názoru spočívala hlavní příčina neúspěchu moravského hnutí na počátku 90. let v tom, že za aktivními prosazovateli moravské myšlenky nestála dostatečně velká část celé moravské společnosti a s takovou rozhodností, aby vůbec vládnoucí české elitě stálo za pozornost. Z tohoto pohledu je potom obrázek kata, který se na příkaz českých politiků chystá rozkrájet Moravu, milosrdný sebeklam, který svaluje vinu na nepřejícího nepřítele a neúmyslně odvrací pozornost od vlastních slabostí. A podle mého názoru od zklamání z konce první poloviny 90. let se tento postoj vysvětlující moravské neúspěchy především odmítavým českým chováním stal nejrozšířenějím i pro následující více než jedno desetiletí, zatímco otázka společenské podpory byla odsunuta do pozadí.

Advertisements

14 thoughts on “Kate, konej

  1. >O tomto se už psalo mockrát. Postup Kalvody, Klause i Havla a dalších byl skutečně programově nepřátelský, byť zpočátku ne vyloženě otevřeně. Viz nic neříkající nezávazné deklarace o nespravedlivosti zrušení země Moravskoslezké, ale když mělo přijít na nápravu, tak v hlasování to nikdy neprošlo. Jejich cílem bylo Velké Česko, čehož se jim, bohužel, podařilo dosáhnout. Bohužel i s přispěním Slováků (ale zazlívat jim samostatnost na úkor Moravy jde jen těžko, jejich ambice byly mnohem větší než trojfederace). Další fakt je, že moravská politická reprezentace na programový antimoravismus ze strany české vlády a politických stran nebyla připravena reagovat a po úmrtí Doc. Bárty ani neměla osobnost, která by byla oponentům důstojným partnerem. Společenská podpora pak šla s politickými neúspěchy rychle "z kopca dúle", a debata o Moravě časem dostala punc trapnosti. V poslední době se to snad trochu zlepšilo, dorůstá generace pro kterou je to už historie.
    Naštěstí.

  2. >Škoda, že je článek tentokrát založen na dojmech.Kdyby byl založen na faktech, mj. srovnáních skutečného pozadí vztahů česko-slovenských při dělení federace, nebo např. míry podpory populace při revolučnm vzniku Československa, mohlo se dojít k sakramentsky zajímavým závěrům. Dle mého soudu dost odlišným, než jak to vyznívá z článku.

  3. > [2]"Další fakt je, že moravská politická reprezentace na programový antimoravismus ze strany české vlády a politických stran nebyla připravena"-Jenže já spíš soudím (a tak jsem to napsal i v článku), že že připravenost moravské politické reprezentace byla pro neúspěch až druhotná. Klíčová podle mě byla sice jistou dobu zdánlivě velká, přesto nedostatečná lidová podpora. Nelze ji podle mě odsouvat do pozadí omluvou, že šla ruku v ruce (ne)úspěchům politické reprezentace. Já si myslím, že síla onoho společenského výtrysku na konci roku 1989 a v roce 1990 byla a je v moravském hnutí přeceňována a že se vedle něj přehlíží množství těch, kterým celá záležitost byla přinejlepším lhostejná a nepodporovali ji.

  4. > [3]"Škoda, že je článek tentokrát založen na dojmech."-Já bych řekl, že ani na ničem jiném než dojmech založený být nemůže. V zásadě jsem odpověděl v předchozím příspěvku a takové věci se těžko počítají a porovnávají nějak přesně.

  5. > JanoNedôvera slovenských politikov voči 3-federácii vyplývala z nevyhranenosti moravkých politikov voči českým (a tento stav pretrváva až dodnes). V praxi to znamenalo, že za Moravu by mohli vystupovať tiež českí politici (aj jazykovo indiferentní) a vyústilo by to do plazivej majorizácie Slovenska. A pritom v talóne ešte zostávalo bývalé Rakúske Sliezsko… Po skúsenostiach s českými politikmi ako v 1.ČSR (TGM a Pittsgurgská dohoda), tak aj neskôr (Košický vládny program i Benešove dekréty), recidivovala u českých politikov neschopnosť triezveho náhľadu (humanitárny bombardér a pomlčková vojna). Ambície slovenských politikov vtedy úplne uspokojovala možnosť konfederácie – podľa vzoru dlhodobo stabilnej švajčiarskej konfederácie. Švajčiarsko pritom musí riešiť problém štvorjazyčnosti, čo by v našom prípade nebolo potrebné. Bola tu ešte možnosť zachovať neutralitu (aj humanitárny bombardér vtedy hovoril, že po zániku Varšavskej zmluvy zanikne aj NATO) a
    vytvoriť so Švajčiarskom a Rakúskom neutrálny stred Európy. Na konfederáciu však nebola na českej strane ochota – spomeňte si na arogantné rezolútne vyhlásenia: "Alebo takáto federácia, alebo rozdelenie štátu!". Keďže dovtedajšia federácia Slovensku nevyhovovala (a možno ani Morave, ibaže to nebolo dostatočne prezentované) a českí politici ani inú možnosť nepripúšťali, nastal rozpad Československa. Je otázkou prečo Česi odmietali konfederáciu, to nie je žiadny politický avanturizmus s neovereným politickým modelom. Práve naopak, veď Švajčiarsko je dlhodobo stabilným štátnym útvarom v Európe, kde sa štyri jazykovo rozdielne skupiny obyvateľstva dokážu dohodnúť tak, aby to všetkým vyhovovalo. Na tom by však museli mať všetky strany záujem.

  6. > Jano, Jano…Buďme upřímní, byl to tvrdý tah na branku, a ne nějaká "nedovera". Košile bližší kabátu, řekli si bratři Slováci, a šli si za svým.Hypotetická situace, která je rovnocenná úvaze o převálcovávání Slovenska duem Čechy-Morava, mohla vypadat jako válcování Prahy duem Morava-Slovensko. Na to byly ovšem rozhodující mozky příliš opilé nacionalizmem.

  7. >Pokud jde o Prahu a Slovensko a jejich postoj vůči možné trojfederaci, nelze zapomínat na to, že jak pro Prahu, tak pro Slováky by zohlednění Moravy a Slezska znamenalo zkomplikování privatizace, kterou oba subjekty chtěly realizovat bez účasti kohokoli jiného. Pokud jde o nedostatečnou lidovou podporu pro moravské požadavky – není snadné lidi udržet dlouhodobě v ulicích. Při neustálém prodlužování a odkládání řešení státoprávních otázek (federace do roku 1993, územněsprávní celky do roku 1997) by to znamenalo mít lidi v ulicích celé roky. Kdo to kdy dokázal? A hlavně, je jisté, že by to ovlivnilo rozhodování vládnoucí vrstvy? Navíc je nutné si uvědomit, že v polovině 90. let nastoupilo odcizení obyvatel vůči politice – to ze sociologického pohledu popisuje ve své studii E. Rendlová http://studie.soc.cas.cz…ext.pdf. S. 25. Toto odcizení se netýká jen obyvatel Moravy a Slezska, ale veškerého obyvatelstva ČR, a jde o obecný jev, se kterým moravské politické subjekty mohly těžko něco dělat.

  8. > Jura [7]Buďme teda uprimní, nebol to žiadny tvrdý ťah na bránku. Bolo to obdobie veľmi rozpačitých postojov, plných nedôvery i podozrievania. Po skúsenostiach s československou karikatúrou perestrojky v českej réžii (vrcholná politika sa v Československu zásadne robila v Prahe) boli prebiehajúce udalosti v Prahe brané na Slovensku s veľkou rezervou – mohlo ísť celkom dobre aj o provokáciu ŠTB. A ako ukázala kauza študenta Šmída alias majora Zifčáka, neboli to neopodstatnené obavy (Polojasno). Námestia v Bratislave sa demonštrantami veľmi neplnili, hoci sa celebrity z radov umelcov (kalkulácia s prefláknutými ksichtami) snažili koľko vládali. Prelom nastal, až keď sa medzi ľudmi objavil Dubček – či z vlastnej iniciatívy, alebo ho iba využili, neviem. Keď sa to roznieslo po Bratislave, ľudia postupne pribúdali – najprv zo zvedavosti (Dubček zostal v povedomí aj po 20-tych rokoch) neskôr narastalo presvedčenie, že by zmena mohla naozaj nastať. To však bola iba
    Bratislava, zbytok Slovenska bol informovaný takmer výlučne iba cez médiá – škandálne bolo, keď jeden denník v ten istý deň uverejnil úplne iné články v novinách určených pre východné Slovensko než pre západné (manipulácia verejnej mienky). Aby sa východ rozhýbal, nasadli celebrity aj s propagandou na vlak Bratislava-Žilina-Poprad-Košice, bol to pre nich určite životný zážitok (to nebola pohoda v lietadle alebo taxíku). Nedôvera sa prejavila aj tým, že pokiaľ v Prahe bolo OF, v Bratislave to bola VPN, ktorá sa pasovala za hovorcu na Slovensku. A aj táto VPN bola riadnym federalistickým hniezdom čechoslovakizmu s maximálnou podporou masmédií. Česká politika vo vzťahu ku Slovensku bola už tradične mimo obraz – napr. : doplácení na Slováky a miliardový penězovod, postoj ku priehrade Gabčíkovo-Nagymaros a prezentovaný plán ministrra Vavrouška na jej zbúranie, či tzv. "konverzia" zbojoviek = presun výroby tankov do Čiech a defacto jej likvidácia na Slovensku, … Vzniklo niekoľko strán orientovaných
    na obranu národných záujmov, ale bez podpory v médiách – skôr antipropaganda, osočovanie až hanobenie – získali iba malú podporu. Ani najsilnejšia z nich (SNS) nešla za požiadavku konfederácie; riešili sa také problémy ako slovenský historický znak (podľa mediálnej antipropagandy = fašistický), alebo č-s štátny znak, či názov štátu. Postoj českých politikov v "pomlčkovej vojne" iba zhoršoval situáciu. Od takýchto českých postojov sa moravské politické subjekty nejako osobitne nedištancovali – vo všeobecnosti bol zachovaný jednotný český postoj ku Slovensku, osobitný moravský názor nebol sformulovaný ani nejako prezentovaný. Neviem, či vtedy aj rokovali s nejakými slovenskými politickými subjektami, ale ak to boli VPN, či HZDS, tak to bolo bez šance na úspech. Navyše, v podpore Moravy zo Slovenska by Česi hľadali protičeské slovenské aktivity, čo by mohlo Morave paradoxne skôr ublížiť. Po rozdelení ČSFR vzrástol percentuálny podiel obyvateľstva Moravy v rámci ČR, no moravská aktivita nejako veľmi
    nestúpla. Bola azda požiadavka federatívneho postavenia Moravy vhodná iba v spoločnom štáte so Slovákmi, v rámci ČR už nebola potrebná? Sledovali teda moravskí politici vždy dôsledne moravské záujmy? Koniec koncov, ešte aj dnes z českej strany zaznieva, že v Prahe je plno moravských politikov – no, po pravde, sú to skôr iba "politici z Moravy". (Podobne, za ČSFR, "osobností zo Slovenska" – Fedor Gál, Marián Csalfa, Zuzana Bubílková, a ďaľší – aké záujmy zastávali? Po rozdelení si sami zvolili české občianstvo a dnes už mluví hezky-česky.)To všetko sa následne prejavilo v štatistickom poklese moravskej národnosti v neskorších rokoch. Našťastie sa tento trend v poslednom období podarilo zvrátiť.

  9. >> Juro"Buďme upřímní, byl to tvrdý tah na branku, a ne nějaká "nedovera". Košile bližší kabátu, řekli si bratři Slováci, a šli si za svým."Já si právě myslím, že toto se Slovákům vyčítat nedá. Jak píše pan B. pro ně to bylo buď konfederace (z počátku asi i preferovaná) nebo samostatnost. To Morava zdaleka nepožadovala, dokonce i tady byla konfederace považovaná za svatokrádež. Takže brát ohledy na neslané-nemastné moravské požadavky by pro Slováky znamenalo riskovat, že nedosáhnou ničeho. "Hypotetická situace, která je rovnocenná úvaze o převálcovávání Slovenska duem Čechy-Morava, mohla vypadat jako válcování Prahy duem Morava-Slovensko. Na to byly ovšem rozhodující mozky příliš opilé nacionalizmem."Jenže jak píše dalšímoravák, zas taková podpora na Moravě nebyla. Nezbývá než si přiznat, že většina obyvatel Moravy se (bohužel) považovala a považuje za Čechy a kdyby se měli rozhodnout na
    kterou stranu se přiklonit, tak se obávám, že by to bylo k Čechám, ne ke Slovensku. Ale taky si nemyslím, že vůbec kdy bylo duo Čechy-Morava proti Slovensku, ne to si podle mě češi šéfovali sami. Jinak by totiž museli Moravu respektovat jako partnera a tímto pocitem asi nikdy netrpěli. Ani v době slavného (bez ironie) Markrabství Moravského. I když z našeho pohledu jsme byli prakticky na Českém království nezávislí (aspoň v určitých obdobích), pro ně jsme vždycky byli součást jejich království, v roku 1918 a pak 1948 to ukázali jasně.Otázka je jak z toho ven. Zdá se, že teď nejlépe funguje trpělivé a opatrné oživování národního povědomí bez politického kontextu. Výhoda tohoto přístupu je, že proti tomu nemůže z důvodů politické korektnosti nikdo moc nahlas křičet. Aspoň k něčemu je ta politcká korektnost dobrá.

  10. >Historické okno pro obnovení zemského zřízení se zavřeloMorava měla po roce 1989 šanci na obnovení zemského zřízení. Jediná chyba, která se stala, bylo odvolání blokády dálnice (s tím, že k ní bude přistoupeno později, k čemuž po úmrtí /zabití ?/ doc. Bárty už nedošlo). Tehdy již bylo jasné, že po dobrém to zřejmě nepůjde. Ale zároveň se Češi moravského tlaku obávali a tehdy to vypadalo, že by Praha moravským požadavkům ustoupila. Že se Slováci obávali trojfederace na jednu stranu chápu, měli strach, že budou mít 2 "české" subjekty proti jednomu slovenskému. Jenom chci ještě dodat možná málo známou skutečnost, že později jednal ing. Dřímal o Moravě s Mečiarem a na základě tohoto jednání řekl, že s Mečiarem se jednat dá. Jsem přesvědčena, že Morava stále šanci má, ale před Moravany je mnoho mravenčí "obrozenecké" i "politické" práce. Zda se podaří Moravě získat odpovídající postavení na základě této práce nevím, ale určitě se
    opět objeví pro moravské snahy nové historické okno a tam se taková práce jistě zúročí. Ovšem tam už nesmí Morava zaváhat a šetřit na důrazu a razanci. Nesmíme zapomenout, že "Praha" si slušnost Moravanů v minulosti vyložila jako slabost a po odvolání výše zmíněné blokády, které se skutečně bála, Moravany už nebrala vážně. Neudělejme v budoucnu stejnou chybu !

  11. Server Bloguje prý příští měsíc končíKam se přestěhuješ? To stejné řeší i moravak.bloguje

  12. > TSKChtělo by to snáze zapamatovatelný a kratší název, který by obsahoval Moravu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s