Dračí vejce ústavy

Dva články z Lidových novin z roku 1992 z doby, kdy se jednalo o české ústavě

Nedávno jsem e-mailem dostal fotokopie dvou článků z Lidových novin z roku 1992 (oba v rubrice „Názory“), v nichž se tehdejší politici vyjadřovali k moravským požadavkům na zemské zřízení (poté, co v souvislosti se stále zřejmějším záměrem oddělení Slovenska ztroskotaly možnosti prosazovat trojfederaci). Z textu představitele vládní ODA je v podstatě cítit, že moravské požadavky považoval za jakousi technickou záležitost, ne jako požadavky nějakého svébytného společenství odlišného od Čechů na samosprávu. Myslím však, že i požadavky moravské strany měly někdy (často?) takový nádech, aspoň se mi to z některých textů tak zdá. Přitom jediný pořádný argument pro vlastní politickou správu Moravy je, že Moravané jsou společenství, které se cítí být odlišné od ostatních společenství a proto má právo si své věci spravovat samo. Na to není žádný protiargument (lze leda zpochybňovat to, že Moravané nějakým společenstvím vůbec jsou), naproti tomu pokud někdo vyrukuje s nějakými čísly či efektivností, lze na něho vytáhnout jiná čísla či jiné řeči o efektivnosti. Češi také nikdy svou státnost nezdůvodňovali efektivností, vždy tím, že mají právo se spravovat sami.
Druhý (kratší) článek představitele opozice (tehdejší ČSSD) připojila redakce hned za článek představitele vládní moci. Asi k němu nemá moc smysl něco dodávat. Nelíbí se mně jeho vyznění, že moravské snahy jsou neškodné, tak je můžeme povolit; připadá mně to ponižující. (Bez souvislosti s obsahem článku ještě musím podotknout, že je zajímavé, že redakce dala u jednoho názoru hned prostor i názoru opačnému – to se dnes v novinách už tak často nevidí.)

Nesmyslnost česko – moravského dualismu
Dračí vejce ústavy

Jednání o české ústavě v parlamentní komisi ČNR se po určité době přešlapování kolem otázky Moravy opět dalo do líného pohybu, ovšem bez toho, aby byl tento sporný návrh vyřešen. Všichni zúčastnění však dobře vědí, že další úspěšný postup v bodech, které jsou podle názoru některých lidí mnohem důležitější, není možný bez konečného rozhodnutí ohledně Moravy. Tím se z něho, ať se to komu líbí nebo ne, stává problém zcela zásadní. Při podrobnějším pohledu však zjistíme, že nejde ani zdaleka o spor věcný.

Obec, parlament a jeden mezistupeň
Nebude na škodu zopakovat si rozdíly v přístupu koaličních a opozičních stran. Vládni strany říkají každá poněkud jinými slovy v podstatě totéž. Shrnuto do přehledného a srozumitelného stanoviska formulovaného představiteli ODA, vládní strany navrhují následující obecné zásady: pouze jeden stupeň samosprávy mezi obcí a parlamentem, na tomto stupni nejméně 5 územních celků, odmítnutí principu regionálního zastoupení v budoucím senátu, zákonodárná moc by byla vykonávaná výluční parlamentem (dnešní ČNR).
Požadavek minimálně pěti územních celků se může zdát nejasný, např. i proto, že v rámci dnešní ČR bychom těžko hledali pět přirozených regionů. Toto číslo není definitivní, bylo stanoveno pouze jako výsledek logické úvahy, že při počtu nižším by stále ještě hrozilo nebezpečí možného dualismu v podobě nějaké nepsané dohody mezi regiony.
Levicová opozice (včetně té části, která sama sebe ráda nazývá konstruktivní) prosazuje unisono jediný, nicméně o to nebezpečnější a nepřijatelnější požadavek: zřízení země moravské (či moravskoslezské, dále pro stručnost jen „moravské“), to jest obdobu dosavadního Československého dualismu se všemi jeho nedostatky, ovšem teď již pouze na území České republiky (a o to tedy nesmyslnější).

Nebezpečnost dualismu
Věcné zdůvodnění oné nebezpečnosti a nesmyslnosti takového řešení již bylo – a doufám, že ještě bude – podáno na mnoha místech, proto pouze stručně: oddělením Slovenska se ze zbylé části původní ČSFR stává po všech stránkách poměrně homogenní celek, postrádající výrazná regionální specifika takového rázu, že by bylo nutné podřizovat jim systém státoprávního uspořádání. Rovněž samotná rozloha území budoucího státu hovoří pro systém co nejjednodušší.
Kritéria pro návrh, předkládaný vládní koalicí, tedy zní: funkčnost, racionálnost a co nejnižší ekonomická náročnost. Opozice bude samozřejmé tvrdit, že s těmito kritérii naprosto souhlasí. Doplní to i poukazem na to, že jí nejde o zákonodárnou pravomoc pro zemi moravskou, ba dokonce že souhlasí i s tím. Že územních celků může být i více, než oněch minimálních pět, požadovaných koalicí.
Model uspořádání by ovšem v takovém případě byl asymetrický, tj. země moravská a další celky již pouze na území českém. Přistoupit na tento požadavek by mělo nepochybně důsledky již vzápětí při projednávání konkrétní podoby a kompetencí zastupitelského sboru (a to v duchu přísloví podej prst a přijdeš o celou ruku). Nebezpečí je skryto i v možném budoucím vývoji. Bude-li totiž opozice mít již připravenu nádobu v podobě ústavně zakotvené země moravské, bude pro ni podstatně snadnější v pravou chvílí znovu vytáhnout do boje a snažit se o její naplnění – tj. žádat pro tento velký a „specifický“ celek další a další kompetence. Navrhovaná možnost protiváhy, tedy umožnění českým (rozuměj nemoravským) regionům slučovat se – třeba až v jednu zemi českou, je pak jen licoměrným usnadněním cesty k budoucímu skutečnému dualismu v oné nepřijatelné podobě.
Všimneme-li si argumentů, kterými se opozice při prosazováni tohoto požadavku ohání, dojdeme k jedinému možnému závěru: veškeré pokusy o prosazení země moravské mají za cli vnést do fungování této společnosti chaos, ať již tím, že ústava prostě nebude přijata, nebo tím, že bude obsahovat právě popsané „dračí vejce budoucích problémů. Z obojího může přirozeně těžit jenom levice. Označení jejího chování za obstrukci, kterého použil na tiskové konferenci ODA místopředseda české vlády Jan Kalvoda, je proto plně na místě. Snaha koalice vyřešit problém tím, že se posune do nejvyšší možné roviny abstrakce a zbytek bude řešen dalším zákonem (na jehož přijetí již stačí pouhá nadpoloviční většina hlasů) je z tohoto pohledu iluzorní.

Protiargumenty
Jaké jsou tedy argumenty opozice? Shrneme-li je bez pořadí jejich „závažnosti“, pak je to argument historický, argument funkčnosti či nefunkčnosti a konečně touha samotných obyvatel Moravy. Na vysvětlenou: řeč je zde vedena pouze o „konstruktivních“ opozičních stranách, tedy LSU a ČSSD. Každému je snad zřejmé, že marx-leninští komunisté jakýchkoli nálepek (tedy Levý blok) v zájmu zachování své identity musí hlasovat vždy proti pravici. Sládkovi republikáni pak stojí na straně opozice snad proto, že i jim je obstrukce vlastní, snad i z důvodů nemohoucnosti zaujmout vlastni logické stanovisko, nejspíše však od obojího bodně. Za jediného „čestného“ protivníka by mohlo být považováno HSD-SMS, které tento požadavek prosazuje svým způsobem „legitimně“, majíc ho zakotven ve svém programu.
Ale zpět k argumentům. Snad pod vlivem (nebo spíše s využitím) několikasethlavých mítinků, pořádaných čas od času v Brně a přilehlém okolí reprezentanty HSD-SMS, začal být požadavek kodifikace země moravské prosazován coby přání samotných Moraváků. Zajímavé ale je, že tento důvod nebyl nikdy příliš zdůrazňován. Poté, když už nezájem převážné většiny obyvatel Moravy o „svou zemi“ začal být do očí bijící i pro ty méně všímavé, ba co víc, úměrně k protahování diskuse se leckdy měnil v otevřený odpor, vytáhla nyní LSU do boje s argumentem neméně hodnotným: systém krajů (tedy v jejím pojetí obdoba regionálního uspořádání navrhovaného koalici) se přece v minulosti vůbec neosvědčil. Pomineme-li fakt, že v některých oblastech byly hranice krajů skutečně nepřirozené, pak celá tato výhrada má asi stejnou váhu, jako třeba varovat plavce před tím, že voda je mokrá. Lze totiž odpovědět otázkou: co vůbec v minulosti fungovalo? V systému, kde o všem rozhodoval jediný a neomylný ÚV, prostě nemohlo fungovat nic.
Nefungovala ani vláda, ani parlament. Znamená to snad, že je proto dnes zrušíme? Domnívají se snad naivně představitelé LSU, že zemské zřízení by pod vládou bolševiků fungovalo? K argumentu historickému snad již jen malá poznámka. Jestliže opoziční požadavek nesdílí ani samostatní občané Moravy, pak je zcela zbytečné (a navíc nebezpečné) „historické nároky“ rekriminovat. Nabízela by se totiž třeba otázka, proč není opozicí požadována restituce např. Velké Moravy (dosaď dle libosti).

Obstrukce znamená nemít prezidenta
Je zřejmé, že nějaký systém uspořádání tohoto státu potřebujeme. Musí to být systém, který splní kritéria požadovaná vládní koalicí. Kruh se tedy uzavírá. Zbývá pouze zopakovat, že v tomto světle je možné skutečné chování opozice bez rozpaků označit za obstrukční.
V případě, že se postoj alespoň té části opozice, která proklamuje svoji konstruktivnost, rychle změní, negativní důsledky na sebe nedají dlouho čekat. „Obstrukčnost“ se pak konkrétné projeví tím, že poslanci obou stran, o nichž je řeč, budou opět navzdory svým proklamacím hlasovat v jednom šiku s komunisty a Sládkovými poslanci. A to ve věci tak důležité, jako je ústava, zákon zákonů. Neměli by přitom zapomenout, že v konkrétní podobě nepřijetí ústavy znamená např. i nezřízení funkce českého prezidenta. Nemožnost jejího obsazení (a většina občanů včetně voličů těchto dvou stran si jistě dokáže představit konkrétní osobu, která by v případě svého souhlasu přicházela v úvahu) bude výrazně negitivtím prvkem v období, které nás čeká – v období po rozdělení státu, kdy bude životně důležité budovat obraz nové České republiky na mezinárodním poli. Bude pak problémem těchto stran, jak své chování vysvětlí svým voličům.

JAROMÍR ŽEGKLITZ
(Autor nar. 1959, je předsedou Občanského institutu a členem ústředního sněmu ODA)

—————-
Asymetrie pro novou republiku

Kromě jednání o osudu společného státu vystupuje v současné době do popředí iniciativa, která bude ovlivňovat náš život v delším časovém horizontu. Jde o tvorbu České ústavy a také o budoucí podobu České republiky. Je to věc závažná, jelikož bez ohledu na to, jak jednání se slovenskou reprezentací skončí, musí k přijetí ústavy dojít.
Nová ústava musí být především demokratická a musí obsahovat zásady samosprávy, tedy prvky decentralizace. V žádném případě však nelze souhlasit s navrhovaným unitárním státem. Přestože regionální řešení se jeví jako velice účelné, neřeší postavení Moravy a Slezska, naopak posiluje centralizaci. Tvrzení, že funkční samosprávou dojde k narovnaní dřívějších diskrepancí, je pouze oddálením problémů do budoucna.
Řešením pro nový stát je přijetí asymetrie. Zemské zřízení nemá v Čechách oporu, avšak na Moravě má svou tradici. Prosazením regionální struktury bychom se dostali pouze do stavu z r. 1920 s župním řešením, které se ukázalo nefunkční.
Jako politická strana jsme ve svém předvolebním programu nevylučovali ani spolkové řešení. V současné době je však tento postup nereálný. Nebude-li slovenský partner, je zcela zbytečné vytvářel novy dualismus. Proto se přikláním k zemskému zřízení. Obavy pravice, že se tímto řešením posílí separatistické tendence, jsou liché. Víme přece, že moravský regionalismus odmítá budování státu na národnostním principu, a proto není pro integraci státu nebezpečný.
Morava je různorodá a je s českou zemí spojená daleko úžeji než se Slovenskem. Proto je zcela nesprávné hodnocení, které spojuje získání moravské samosprávy s trendem po úplné samostatnosti. Oddalování moravské otázky ze strany české politické reprezentace však vzbuzuje nelibost a může vést ke zbytečné radikalizaci. Zřízení zemských instituci, které by měly zákonodárnou iniciativu a hlavně posílení samosprávy měst s nutnou úpravou odvodu daní, pak může konečně i do této otázky vnést jasno.
JAROMÍR KUČA
(Autor je místopředsedou ČSSD)

Reklamy

11 thoughts on “Dračí vejce ústavy

  1. Stále na začátkuPředložené články jsou hezky staré, ale poněvadž se v otázce málo pracuje, svým způsobem platí. O státoprávním zřízení ví málo větsina Moravanů, ale i Čechů a Slezanů. Z dob národního obrození jestě převládá touha po jednotě až homogenitě – ale to jsou dva zcela rozdílné pojmy a stavy. Celé národní obrození mělo za cíl obnovení historických práv českého státu, ovšem zadrhlo se na obnovení jen prvního stupně – jakési nikdy neexistující, nehistorické země velkočeské. Z tohoto primitivního stavu společenského vědomí vyplývají zdůrazňované obavy z duality a jejího nebezpečí. To prosím v dialogu s Moravany, kteří uvedené země historicky scelovali a samozřejmě na jejich organickém spojení mají zájem v současnosti i v budoucnosti.Takovéto umělé a urážlivé námitky je třeba po zásluze odmítat a trvat na tom, že příští období se ponese nikoliv směrem k neslané, nemastné homogenitě, ale k obnově historické samosprávy zemí. Moravský osud není a nebude
    totožný s českým, slezským, nebo lužickým a není užitečné cosi takového předstírat.P. S. Při zmínkách o Slezsku a Lužici mám ovšem na mysli území těchto zemí nacházející se dnes v ČR – nikoliv ony rozlehlé historické země celkově.

  2. >Pozastavil bych se u dvou věcí, na které bychom si měli dát pozor i při dnešních debatách. Za prvé jde o to, že J. Žegklitz se holedbal svou konzervativní politickou orientací, přičemž historicky podložené a o tradici se opírající požadavky Moravy stran zemského zřízení odmítl jako "nepřijatelné a nebezpečné". Pro české rádobykonzervativce je typické, že si tento rozpor vůbec neuvědomují, že nevidí, že jejich snaha o "homogenní" a "co nejjednodušší" státoprávní uspořádání je ve skutečnosti jakobínská, když je vše podřízeno úsilí o vytvoření a fungování pokud možno ničím nekomplikované unitární centrální státní moci. Dále bych poukázal na obsahovou prázdnotu Žegklitzových argumentů, které se snaží vytvořit zdání vědeckosti. Nijak se neobtěžuje vysvětlit, co to znamená ona "funkčnost", "racionálnost" a "nejnižší ekonomická náročnost". Jako by implicitně předpokládal, že všichni
    obsah těchto pojmů sdílí. Což je tak jako u prvního bodu výrazem úsilí o monolitní, nezpochybnitelnou, metafyzickou stejnorodost. Není to snad známkou vnitřní nejistoty a slabosti?

  3. Kouzlo prostoty"Funkčnost", "racionálnost" pana Žegklitze nazývám v předešlé poznámce "nedostatečnou znalostí státoprávního uspořádání". Není to planá "smělá" kritika pronášená "z gauče", neboť jestliže např. dvě nejsilněší strany a prezident nedovedou formálně bezchybně vypsat předčasné volby, je třeba konstatovat, že státní soustrojí neovládají. Proto jsou u nás (ale i ve světě) tak divácky úspěšné prosté cviky Sokolů a Spartakiád – jednoduché aritmetické systémy. Podobně "ovládá" válku každý svobodník a nejspíše jsou mu upřímně ukradení všichni vyšší důstojníci, včetně generálního štábu. On přece ví, jak se válka vede a ovládá všechny potřebné povely mužstvu.Někdy si říkám, že je dobře, že tito dnešní politici neustavují zemské zřízení, mohlo by "sustit papírem" a jen provokovat obyvatele.Doufejme, že stále vyvinutějsí Moravu budou dotvářet takové události, jaké
    dnes probíhají v Mor. Krumlově, nebo zase i události tragické, jako mohou být povodně, nebo úplně jiné, jakou bylo letošní vysvěcení moravské vlajky arcibiskupem Graubnerem na Velehradě. To, že některé instituce nesoucí název Moravský se právě moravsky neprojevují je fakt, ale tuším netřeba si tím nadmíru lámat hlavu. (Zřejmě tak projevují svou touhu po "monolitní nezpochybniteknosti a metafyzické stejnorodosti". Čili známku "vnitřní nejistoty a slabosti"). Hledáme a nacházíme materiál užitečný pro naše účely, ten zbytečný, či nefunkční opravdu nepotřebujeme.

  4. > [3]"Doufejme, že stále vyvinutějsí Moravu budou dotvářet takové události, jaké dnes probíhají v Mor. Krumlově"-No, já bych dosah těchto událostí nepřeceňoval.

  5. MuchaInternetových debat o řesení situace s expozicí Muchovy Slovanské epopeje se zůčastnily tisíce lidí – převážně kladně pro Moravský Krumlov. Konečný výsledek tedy pro ně bude v každém případě zajímavý a bude utvářet i jejich další postoje. Dokonce tentokráte vystoupil pro Moravu i prezident Klaus. Takže bych souhlasil s "nepřeceňováním", ale nedoporučoval "podceňování".

  6. Moje srdce pro Moravu* rozšíření všeobecného povědomí o moravské historii * respektování moravské kulturní a historické identity* moravskou suverenitu a autonomii (v řešení otázek, které se bezprostředně týkají Moravy)Moje srdce pro Moravuhttp://srdcepromoravu.cz

  7. >Češi, ale také drtivá většina Moravanů se bojí česko-moravského dualismu a vidí v tom zárodek budoucího rozpadu České republiky. Prakticky téměř nikdo si toto rozdělení nepřeje. Nutno však doplnit, že ani rozpad Česko-Slovenska si nikdo z "poddaných" občanů nepřál, zatímco rozdělení moci mezi vrchnost je pro onu vrchnost vždy lákavá. Myslím si, že naše soužití s Čechy by se mělo ubírat touto cestou: 1) Zachovat Moravské podvědomí, tedy Moravanství, přičemž k němu dovést všechny občany Moravy, aby se obyvatel Šumperka, stejně jako Třebíče cítil být Moravanem. 2) Snažit se lidem vysvětlit, že být Moravanem není nic proti ČR a nic proti rozdělení země. (Často mi lidé vykládají, že Moravané jenom rozkládají zemi zvnitřku a je to zbytečné, přičemž těmi lidmi jsou často právě Moravani.) 3) Poté dosáhnout oprávněné ambice mít zemi Moravskoslezskou se zemským sněmem v Brně (daleká představa) a k tomu se vyvarovat snahám o získání nové moci, tedy nového
    státu a potažmo odtrhnutí od Čech, což známe z příkladu Slovenska, neboť těmto lidem jde o rozdělení moci, místo jednoho presidentského platu, dva. Místo dvěstě poslaneckých platů 400 atd…, nikoliv o stav věci. (Stejně jako Češi, Moraváci a Slováci si nepřáli rozděli ČSR, tak si Češi a Moraváci nepřejí rozdělit ČR, jen ji upravit po vzoru např. Rakouska, aby bylo jasno, že Moravák je z Moravy a Čech z Čech, nikoliv, aby Moravanství, Moravák a vše s tím spojené zaniklo, jak se o to Pragocentrismus a Čechocentrismus snaží!

  8. To se mi líbíJestliže někdo něco legitimního prosazuje, je jistě vhodné být čitelný pro veřejnost. Spojenectví mezi Moravany a Čechy v dobách národního obrození byla správná tendence, která platila dlouho a splnila svůj účel – zabránila germanizaci. Úzce vykládaná ale časem vedla až k likvidaci moravské samosprávy.Je tedy třeba korigovat tento kurs, již nás dnes nemůže tolik zajímat otázka vzájemnosti, ale vlastního osudu. Docela se mně líbí ony 3 body v předchozím komentáři autora Luděk. Také považuji za důležitější onen moravský postoj k životu, než pavouky administrativního dělení, které přináší doba.Pozornosti zaslouží bod 2 – nebezpečí rozbití vzájemnosti jednotlivých zemí. Je to sice planá obava, neboť vzájemnost trvá od dob krále Sama a dokonce je předcházela – sama volba krále byla právě vzájemností umožněna – a bude trvat i nadále. Moravské období tuto vzájemnost zemí upevnilo a je tedy protimluv až nehoráznost Moravany podezírat ze snahy o její
    rozbití. Máme i v budoucnosti zájem na jejím kvalitativním posilování – nikoliv ale na likvidaci moravské samosprávy, byť by měla být třeba jen kulturní.Osobně by mně to vyhovovalo i na věčné časy, neboť Imperiální období je dávno za námi. Můžeme je stále studovat, prohlubovat své znalosti historie, národopisu a kultury, ale žít je třeba dnes, byť je již jen všední den. Nějaká ta neděle se snad mezi nimi i tak občas najde.

  9. o reformáchpřekreslování místních správních hranic a reorganizace tradičních mocenských vazeb; HUMANITÁRNÍ ORGANIZACE, NEBO OVLIVŇOVÁNÍ MÍSTNÍ POLITIKY ZVENČÍ?Člověk v tísni přiznal, že porušuje zákony a působí v utajeníhttp://www.blisty.cz…rt53870.html

  10. >Zachovat Moravské podvědomí, tedy Moravanství, přičemž k němu dovést všechny občany Moravy, aby se obyvatel Šumperka, stejně jako Třebíče cítil být Moravanem…………ja vam v tom uprimne drzim palce, ale obavam sa, ze vasa asimilacia je uz takmer uplna…pouzivate cestinu, znami z Moravy tvrdia, ze su Cesi…tesne po revolucii sa za Moravanovv povazovali takmer 2 miliony obyvatelov CSFR!!! Teraz, po cca 20 rokoch je to iba niekolko desiatok tisic!!!Komentar netreba, bohuzial…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s