Zemské místodržitelství – pravomoci

Stručný přehled pravomocí zemského místodržitelství na Moravě

O čem je vlastně tento příspěvek? Jak můžete vidět níže, jde o jednoduchý výčet. Přepsal jsem to z knihy Ivana Štarhy Přehled dějin správy na Moravě a ve Slezsku (2005).
Zemská místodržitelství byla v roce 1850 zřízena ve všech korunních zemích Rakouska jako úřady zastupující v dotyčné zemi panovníka a tedy stát. Místodržitel tedy nebyl součástí zemské samosprávy, v roce 1850 ostatně rakouské země žádnou samosprávu ani neměly (tu získaly až ústavou z roku 1861).
Podle Ivana Štarhy mělo místodržitelství (v čele s místodržitelem) tyto pravomoci:

  • vydávání zemského zákoníku
  • projednávání odvolání ve všech záležitostech, o nichž rozhodovala okresní hejtmanství (pozn.: okresní hejtmanství byla totéž co okresní úřady)
  • lenní záležitosti
  • šlechtické věci
  • povolování sbírek pro postižené živelními katastrofami
  • udělování odměn za udatnost a osobní obětavost
  • dozor nad veřejnými polepšovnami a dobročinnými ústavy
  • věci obecní, změna hranic, dělení a spojování obcí, sesazování obecních funkcionářů a rozpouštění obecních výborů
  • spolupráce při zakládání nových pozemkových knih
  • dozor nad nadacemi
  • věci církevní (císařské patronáty, zřizování far, manželské dispence)
  • dozor nad matrikami
  • dozor nad školstvím (do zřízení zemské školní rady)
  • odvolání ve stavebních záležitostech
  • věci zemědělské (obecní lesy, vodní stavby, hřebčince)
  • věci živnostenské
  • autorizace soukromých techniků, stavebních inženýrů, architektů, strojních inženýrů a geometrů
  • potvrzování obchodních zprostředkovatelen a dozor nad burzami
  • povolování výrobních družstve, spořitelen a dozor nad spolky
  • spoluúčast při stavbě železnic
  • revize rozpočtů státních, veřejných a politických institucí
  • stavby kostelů, far a škol a zřizování hřbitovů
  • opravy veřejných staveb do nákladu 3000 zlatých
  • potvrzování nájmů a podnájmů veřejného majetku
  • penzionování nižších státních úředníků
  • sčítání obyvatelstva
  • záležitosti zeměbrany
  • dozor nad pojišťovanami
  • osvobození od vojenských tax
  • celní a katastrální dozor
  • vyšší školství
  • odborné školství
  • výroční trhy
  • policejní záležitosti
  • cechy a řemesla
  • vojenské záležitosti
  • silnice
  • pošty
  • zdravotnictví
  • divadla
  • spořitelny a záložny
  • stavební družstva.

Uvedený seznam je pouze výběrový, Ivan Štarha jich více neuvádí, ale celkový počet pravomocí, ke kterým si místrodržitelství vedlo úřední záznamy, bylo 178. Proč jsem tento souhrn pravomocí zmínil? Když se mluví o dnešním postavení Moravy, poukazuje se na minulost a zmiňuje se i zemské uspořádání Rakouska(-Uherska). Pravda je, že Morava tehdy skutečně byla samosprávnou zemí, jak je to zobrazeno na mnoha mapách říše. Na mapách to skutečně dobře vypadá, ale ve skutečnosti země moc velkou samosprávou nadány nebyly, když uvážíme, do čeho všeho všeho centrální stát v zemi prostřednictvím místodržitele a jeho úřadu zasahoval. Patrně na tom tehdy Morava z hlediska vlastní samosprávy byla jako dnešní kraje, to znamená zemské zastupitelstvo (sněm) především mělo možnost shromažďovat vlastní majetek a hospodařit s ním ve prospěch země. Výhodou tehdejšího uspořádání oproti dnešnímu bylo nejspíš jen to, že Morava byla jednotný správní celek.

Advertisements

6 thoughts on “Zemské místodržitelství – pravomoci

  1. > pravdato je to dúležité: "… Morava byla jednotný správní celek." O něčem takovém v česku si možeme nechat zdát, Morava jako správní celek ve "Velkém česku" neegzistuje.

  2. >Na druhou stranu se uvádí, že 80 % důležitých ekonomických a sociálních právních norem a ještě větší procento zákonodárství ekologického je dnes národními parlamenty přejato z direktiv EU, což vedle rezignace na vlastní měnovou politiku a slabého postavení národních vlád vůči nadnárodním investorům a spekulantům vyvolává otázku, nakolik svéprávné, suverenní či samostatné jsou dnešní evropské státy.

  3. > [3]Já tento údaj nezpochybňuju. Ale ono to vypovídá trochu o něčem jiném. Jestliže Evropská unie je mezinárodní organizace a rozhodující slovo v ní mají členské státy (nejvyšším orgánem EU je Evropská rada, což shromáždění předsedů vlád členských států, v níž se přijímají základní strategická rozhodnutí (typu přijetí eura), která jsou potom konkretizována v Radě Evropské unie, složené z ministrů národních vlád za příslušný rezort), "nadnárodní" orgány (parlament, komise) v ní hrají druhé housle a zejména komise je především realizátorem vůle členských států. Jestliže tedy parlamenty členských států musejí přijímat normy, které přicházejí z "Evropské unie", znamená to ve skutečnosti, že národní parlamenty jsou obcházeny svými vládami, které se bez nich scházejí na vyšší úrovni, kterou jedntlivé parlamenty nemůžou ovlivnit. Všechno to se děje navíc mimo dosah občanů, kteří směřování "Evropské unie" nemůžou nikterak ovlivnit.
    Vámi citované číslo tedy není důkazem o tom, že národní státy jsou v područí Evropské unie, jako spíš toho, že Evropská unie je silně nedemokratická konstrukce.

  4. >Souhlasím, není ale tento stav analogický k pozici místodržitelství k zemskému sněmu ve smyslu převahy moci výkonné nad zákonodárnou? Přičemž za císařství byl tento vztah alespoň jasně stanovený.

  5. > [5]Nevím. Možná by se nějaké podobnosti daly najít. Rozdíl je však v tom, že za Evropskou unii se její státy schovávají, zejména pokud jde o nepopulární opatření, která přitom samy vytvořily.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s