Kemo a čemo slóži Moraváci

Článek z Mladé fronty Dnes

Náhodou jsem se dnes dostal k výtisku Mladé fronty Dnes. Při jejich pročítání jsem chtěl vynechat dvojstranu s redakčními komentáři, protože ty mě u těchto novin dokážou leda tak naštvat, ale do oka mi padlo slovo „Moravané“. Zadíval jsem se pozorněji a přečetl jsem si nadpis „Kemo a čemo slóži Moraváci„. Očekával jsem, že se autor bude výsměšně opírat do ať už strany Moravané nebo Moravanů obecně, jak je tradiční zvyk redaktorů MfD na adresu kohokoli, kdo nemá názory shodné s názory redakce, při bližším začtení jsem byl však překvapen, že tomu tak není.
Posuďte sami:

V předvolební vřavě po Moravě nic nezbylo. Právě před dvaceti roky se všechny strany mohly přetrhnout, aby o ní zařadily aspoň na poslední chvíli něco pěkného do programu. Výzkumy od počátku roku 1990 ukazovaly, že podstatná část voličů se tam chystá volit moravskou rukou. Že mají vlastní starost o zmizelou zemi. Tu a tam po ní něco zůstalo, třeba orlice ve znaku nebo zemské muzeum, ale vypařil se fundament.
Při výkladu roku 1989 ve střední a východní Evropě se s oblibou v devadesátých letech používala metafora s Šípkovou Růženkou. Podle ní komunistické vlády staré problémy těchto společností nevyřešily, ale umrtvily a tabuizovaly. Po zlomení kouzla znovu ožívaly věci, které by za normálních okolností už dávno neexistovaly, aspoň ne ve své staré podobě. V pohádce mohl po probuzení princezny i kuchtík dosmažit lívanec, těsto zůstalo čerstvé, oheň nevyhasl.
Pro vykreslení rodícího se politického života v českých zemích po 17. listopadu 1989 je třeba pohádkový příměr ještě trochu zkomplikovat. Společnost „neusnula“ celá ani „neusnula“ najednou. Vznikl pozoruhodný časoprostorový chaos: část veřejnosti prožívala listopad 1989 jako prosté pokračování minulých měsíců, další v něm však chtěli vidět pokračování roku 1968, jiní politický návrat před rok 1948 nebo 1938. Otázka, na co z minulosti vlastně rodící se polistopadový svět navazuje, stála před každým jednotlivcem i všemi nejrůzněji definovanými kolektivy. Vedle sebe a proti sobě se hlásily k životu různé tradice. Soutěžily o pozornost a uznání, práva a pozice, zastoupení na náměstí, v čítankách i v politice. Společné měly dohromady to, že jejich příznivci změnu neprožívali jako revoluci zahajující novou éru uspořádání společnosti, ale jako restauraci, návrat k východisku.
Východiskem Moravy mohla být samospráva definitivně zrušená v roce 1948. Nebo boj za její obnovení, který vynuceně ustal po srpnu 1968. Návrat k této prioritě vypadal jako samozřejmost na Moravě, zejména v jejím hlavním městě, v Brně. Ne tak v Čechách či v Praze, kde se na Moravany a jejich politizaci hledělo s překvapením a pomalu se stejným nesouhlasným údivem jako na roduvěrné Slováky.
Začalo chlácholení Moravy. Jaroslav Šabata ohlásil už na konci února 1990 ve Federálním shromáždění ustavení moravského kola, jež mělo sebrat vítr z plachet cizím, neobčanskofórovým Moravanům. Manévr se však nevydařil, snad byl až příliš průhledný, a tak v červnu 1990 získalo Hnutí za samosprávnou demokracii -Společnost pro Moravu a Slezsko v českých zemích třetí místo hned za Občanským fórem a komunisty. Na Moravě ho tehdy volil každý třetí!
Dnes zní taková informace jako zvěst z šerého dávnověku. Když se porevoluční prach usadil, Morava ve svém nadšení pro sebe samu vychladla. Svou první volbu většina voličů opravila. Dostali i Moraváci chuť na jiné koblížky, které jsme jim podstrkávali z Prahy, na kuponovou knížku a žertíky Miloše Zemana. Nakonec se pokorně rozestoupili podle českého dělení na celostátní politické strany, jež jsou na Moravě samozřejmě velicemoravské, jinak úplně stejné. Pár posledních mohykánů sdružených kolem nepočetných veteránských spolků moravských bojovníků se aspoň na internetu táže: Kemo a čemo slóži Moraváci? (Nádhera, co? Kdo se takhle dneska ještě umí zeptat?)
Zjištění, že se historik Jiří Pernes donedávna angažoval v jednom z těchto spolků, ve straně Moravané, se sice přetřásalo jako jeden z kádrových škraloupů nového ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, ale právě tento bod celkem milosrdně, asi jako podivínství srovnatelné se zjištěním, že se po večerech učí kantonskou čínštinu nebo chová v Brně sklípkany.
Normální to není, ale nestřílí se z toho a s politickým provozem to už vlastně vůbec nesouvisí.

Závěrem ještě podotýkám, že autorem článku je Tomáš Zahradníček, publicista a historik, který pracuje v oddělení nejnovějších dějin Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Advertisements

17 thoughts on “Kemo a čemo slóži Moraváci

  1. >No tak vidim ze jsme min. 2 kteri nemaji v lasce redakcni nazory v mfDnes 😉 Jinak ale opravdu prekvapive dobry clanek, k tomu este od rodileho Prazaka, pokud se nepletu…dik za upozorneni.Kam se vsici ti moravsti volici podeli? Ja jsem byl tenkrat kluk ale pamatuju si treba, ze muj tridni ucitel ziskal za HSD-SMS ziskal kreslo na radnici v Novem Meste na Morave…no snad se ty dny BRZY vrati.

  2. >Zamyšlení a vzpomínání nad článkemČlánek je napsán slušně a je téměř objektivní. Jenom si myslím, že samospráva Moravy nebyla definitivně zrušená v r. 1948 – protože život jde dál a svět se pořád točí …Také nemohu souhlasit s tím, že Morava pro sebe samu vychladla. Osobnosti, usilující o práva Moravy byly pomluveny a zostuzeny. Téměř do jednoho. O infarkty nebyla nouze. Třeba dr. Bartončík, doc. Bárta dokonce zemřel. I Milan Kundera, který se při své polistopadové návštěvě republiky živě zajímal o postavení Moravy, jak jsme viděli v televizním pořadu, byl nakonec zostuzen. I když až po čase. Souviselo to s tím, nebo ne? Moravané se sice po "sametové revoluci" dostali do parlamentu. Ale když si je pan prezident pozval na hrad tak najednou "nebyl doma". (Prý je přijme místo něho pan kancléř Schvarcenberk. Moraváci panu prezidentovi vzkázali, že když na ně nemá čas, když si je sám pozval, oni nemají zase čas na jeho kanléřa -a
    odešli). Jedna urážka Moravanů za druhou. A to byl ten stejný Havel, který předtím písemně sliboval, že bude na postavení Moravy myslet. V médiích stále umělé vyvolávání pocitu v občanech Moravy, že by se za to, co chtějí, měli vlastně stydět. V době, kdy mnoho malých národů a historických regionů v Evropě usilovalo o větší nezávislost, se snažili Moravákům namluvit, že to do moderní Evropy nepatří, že je to přežilá věc. Mnohé známé osobnosti vystupovaly v tom smyslu a prohlašovaly, že se cítí být Evropany nebo dokonce světoobčany, hlásit se v této nové svobodné době k moravanství že je tak směšné a hloupé, je už přece docela jiná doba a máme také jiné starosti. Mnozí této demagogii na Moravě podlehli a raději se odvrátili, aby nebyli ostatním k smíchu. Také mnoho mladých, protože hlásit se k moravanství u vrstevníků vzbuzovalo povýšenecké úsměšky, ne-li přímý výsměch. Jsem přesvědčena o tom, že pokud moravské snahy budou zesilovat, začne to znovu. Ale my to už to známe a víme co můžeme čekat a tak
    budeme připraveni a nedáme se podruhé zadržet ani zviklat.

  3. >"Také mnoho mladých, protože hlásit se k moravanství u vrstevníků vzbuzovalo povýšenecké úsměšky, ne-li přímý výsměch."-No, jak teď byly ty studentské volby, slyšel jsem také některé studenty se pošklebovat nad výsledkem strany Moravané. Takže úplně minulost to nebude.

  4. > Jak to bude dálV této době se ukončuje jedno období nacionalizace Evropy, zahájené asi před 180 lety. Dušan Třeštík dokonce přišel s prapodivnou konstrukcí, že tehdy se prosazující "novodobé národy" nemají se starými evropskými skoro nic společného. Nehledě na to, že myšlenku – jako obvykle – vyjádřil s řečnickým šarmem, je to samozřejmě faktický nesmysl.Situace, kterou takto popisoval byla jen tehdejší pronikavá přeměna Evropy z feudální, stavovské na občanskou, buržoazní. Morava tehdy (kolem r. 1848) byla v poměrně obtížném postavení. Již dávno monarchie postupně oklešovala stará zemská zřízení a posilovala německý živel i bezděky, např. rozšiřováním školských zařízení, industrializací atd. V tehdejších evropských nacionalistických revolučních bouřích a nepokojích se tak Moravané cítili ohroženi nejvíce domácími Němci a tak na Moravě postupně nabyla vrchu myšlenka spojenectví s Čechy, aby země zcela neutonula v německém
    prostředí. (Tuším, že takovýto kurz vyjádřil nakonec hrabě Sylva – Tarouca). Užší vztahy s Čechy měly Moravě usnadnit zachování v bouřlivých dobách společenských i technologických změn.Můžeme snad nyní hodnotit, že všemi nastalými peripetiemi historie byl takovýto kurz potvrzen jako správný. Snad se ale postupně stále markantněji ukazovalo, že "záchrana" před němectvím znamenala i stále větší příklon k "češství". Což se už ovšem za záchranu považovat nedá a kurz, který se ukazoval vhodný po více než století je tedy nyní třeba zkorigovat.Nejspíše to v dohledné době nebude možné v oblasti státoprávní, kde Praha „nemá lidi“, kteří by politicky něco takového zvládali. A to i přesto, že dlouhá staletí moravská samospráva fungovala v Českém království docela obstojně. Je ale mnoho dalších oblastí, kde „moravský osud“ je a nadále pochopitelně bude odlišný od „českého“. V současné době je to kupříkladu i obyčejná meteorologie, kde pražský ústav nedovede přihlédnout k „moravskému“,
    samozřejmě ani k „slezskému“ počasí. Jedovatě by šlo možná říci, že přiliš ani ne k „českému“… Jsou stále v zajetí front a níží, také „německých modelů předpovídání“ a nepochopí, že stejná fronta má jiné následky a dopady v české kotlině, v moravských úvalech, nebo zase na severní straně Jeseníků a Beskyd.O některé věci se prostě na Moravě Praha starat nikdy nebude a je to tak snad i dobře.

  5. > OmluvaNějak jsem nabyl dojmu, že web je již kompatibilní s mou klávesnicí. Není tomu tak, omlouvám se všem chudákům čtenářům.

  6. ObjektivitaI když se většina slušných lidí snaží nepřehlédnutelně o objektivitu, jsme všichni zasaženi oficiálním tendenčním výkladem dějin, přednášeným i ve školách. Například i ve fundovaném komentáři Vladimíra Merty se dočteme, "že dlouhá staletí moravská samospráva fungovala v Českém království docela obstojně". Moravská samospráva nemohla fungovat v Českém království – protože to byla sousední země na západ od Moravského markrabství. Ale mohla fungovat určité historické období v rámci soustátí České koruny, nebo v rámci diarchie České království a Moravské markrabství. Nesnažím se tu o kritiku předchozího komentu, protože se mně líbí, jen chci upozornit, jak jsme všichni ovlivněni a často si toho ani nejsme vědomi.

  7. > Země království ČeskéhoDosti dlouho jsem se webu vyhýbal, vida co jsem napáchal – čtverečky vypadají hrozně, ale zkusím nyní odpovědět bez uvozovek, a dvou hlásek s háčkem, které – to nebere-. Nemohu se označovat za dostatečně obeznámeného s dějinami feudálního období, v zásadě mně moc nezajímá – je už vymalováno. Ale nabyl jsem dojmu o oddělených samosprávách jednotlivých zemí, které byly spojeny jen osobou českého panovníka, respektive markraběte. Ostatní záležitosti jako výběr daní, soudy, mobilizace a jiné byly plně v kompetencích samotných zemí. To sahalo do velikých podrobností – na Moravě např. hotovost byla stavěna ;na obranu i ven ze země. (Snad je to pozůstatek imperiálních potřeb Staré Moravy. Když jej páni na tu vojnu zavolali, byl moravský jezdec povinen jet třeba na severní pól). V Č. bylo k vyslání vojsk za hranice schválení sněmem – v cizině nebyla povinna česká hotovost zasahovat. Někteří Habsburkové na trůně z toho měli snad ujímání –
    měli armádu, ale nemohli ji bez povolení Sněmu nasadit…Zákaz se nevztahoval jen na žoldnéřské jednotky knížete, krále i některých velkých pánů – asi jako dnes profesionální armáda je povinna zasahovat na celém světě. (I když dnes se i o schvalování zahraničních misí profesionálů dere Sněmovna)? Všeobecná branná povinnost byla zrušena…S ovlivněností českými dějinami, respektive jejich historiografií – jsme opravdu ovlivněni nadmíru, souhlasím. Asi nepřeženu, jestliže od dob Cosmy – včetně – nenajdeme jednoho vskutku moravského historika. (Komenského práce se ztratila, takže nevíme, s jakými materiály a údaji pracoval). Napsali dějiny Moravy podle toho, co o nich nacházeli v dějinách českých. Staré moravské prameny, životy C + M a vůbec tato století jsou opomíjena skoro 100%. Nehledě k tomu, že úplně schematicky je líčena doba od příchodu Slovanů k Velké Moravě. Vlastně se chová historie velmi macešsky k zakladatelům slovanského života v Č + M + S. To Poláci a Rusové jsou jiní kabrňáci. My se
    ke svým nejstarším předkům de facto nehlásíme.

  8. >PoznámkaČlánek se mně líbí, jen k tomu nadpisu Země království Českého se musím vyjádřit – České království – pokud vím, byla jedna země, zřejmě jste měl na mysli Země Koruny české. Potom by seděl i nadpis.

  9. >Není nad přesnostVážený pane, máte tu dobu v hledáčku. Já zde vyjadřuji jakési neohraničené dojmy, a ty od Vás přesné připomínky a termíny nejen snesou, ale i potřebují. Kolik ale těch oblastí moravské historie a dějin, které potřebují zpracovat je? Mnoho. A stejně je tomu s moravským životem, také s programem atd. Přesné formulace dají práci a zatím se jim málo lidí věnovalo a tak jen jednotlivci přichází s různými udělátky, jež si den žádá, které moc uspokojení ostatním neposkytnou.Ale to je opravdu otázka této doby, že je třeba se výslovně odpoutat od starého spojenectví s Čechy, tak, aby bylo možné žít i moravský život. To užitečné spojenectví jej přece mělo umožnit, zachránit Moravany od germanizace. Nikoliv ale pozvat sem čechizaci, polonizaci, nebo třeba rusizaci a dnes lze dodat – slovakizaci. To by bylo z bláta do louže, nebo volba mezi oprátkou a kulkou. A to si Moravané a Morava nezaslouží.Díky tedy za Vaši trpělivost s upřesňováním mých
    formulací o středověku.

  10. > [7]"Asi nepřeženu, jestliže od dob Cosmy – včetně – nenajdeme jednoho vskutku moravského historika."-Bohužel jsem učinil stejný postřeh. Kdo se trochu zajímá kromě samotných dějin i o dějepisectví (to je koneckonců součástí dějin také), nemůže si nemvšimnout, že s vyprávěcími prameny (kronikami, letopisy) je na tom Morava ve srovnání s Čechami velmi bídně. Ne že by ve středověku či později na Moravě vůbec nic nevzniklo, ale oproti českému prostředí, kde se k popisu dějin země a tak k její oslavě našlo velmi mnoho autorů, je to velká bída. Z toho lze učinit asi jen jeden závěr: slabé moravské uvědomění. A jak vidíme, je to bolavé místo dodnes. Vlastně to vypadá, že Moravané ani dříve nechtěli být výrazným společenstvím s výraznou a na odiv dávanou hrdostí na sebe samé a jasně oddělení od svých slovanských sousedů. Možná je dnešní slabé a neurčité moravanství jen dědictví celé minulosti, kdy to nebylo příliš jinak. To by ovšem byl velmi
    neradostný závěr. Tak snad musím doufat, že se mýlím a vše je jinak.

  11. > Dějiny a dějepisectvíČástečně lze s postřehem jistě souhlasit. Po zažité otřesné skutečnosti 10. století by jistá "zakřiknutost" Moravanů byla i pochopitelná. Podobně bych ji viděl i u potomků Inků, Římanů, Izraelců atd., ale i moderních Rusů, Němců, nebo Angličanů atd. Jen důkladná a hlavně účinná reflexe neúspěchů může společenství otevřít i cestu k budoucnosti. Tou ale není restaurace britské koloniální říše, SSSR, nebo III. říše! Něco se stalo, co se odestát nemůže a dále již bude třeba jít jinak. (Z tohoto hlediska je Evropa exkluzivním spolkem poražených – včetně zatím nepřijatého Turecka)! A skutečně lze registrovat odpovídající mocné nářky v dotyčných jazycích!Souhlas jsem podmínil výhradou a tou je skutečnost, že moravská šlechtická obec trvala, průběžně pořádala své slety, či sjezdy, jednala na zemských soudech, vybírala daně i stavěla zemskou hotovost. Prostě řada funkcí státu (možno říci bez přívlastků) trvala průběžně dále.Tito činovníci z řad zemanů a pánů byli opravdovými Moravany, nijak o tom nepochybovali, i když současně mohli mít své zájmy také v kterékoliv sousední, nebo i nesousední zemi.Moderní, občanská doba přenesla funkci nositelů státnosti na dotud civilní vrstvy a tam bude asi notný díl dnešní vlažnosti, neujasněnosti i neznalosti. Anebo je to jen kousek iluzionisty – mávne hůlkou – je, mávne podruhé – není.

  12. > [11]"Po zažité otřesné skutečnosti 10. století by jistá "zakřiknutost" Moravanů byla i pochopitelná. Podobně bych ji viděl i u potomků Inků, Římanů, Izraelců atd., ale i moderních Rusů, Němců, nebo Angličanů atd."-Tato přirovnání však kulhají. Třeba takoví Římané nebo Anglosasové (které jste asi měl na mysli místo Angličanů) už se z toho nikdy nevzpamatovali.

  13. Čti, jak je psánoKaždé přirovnání je jen přirovnáním – přibližným zobrazením něčeho. Kdo tedy chce hledat rozpory, – nikoliv se shodnout na myšlence – může oponovat do aleluja. Římané, respektive papežský úřad, čili "římský otec" se "z toho" vzpamatoval relativně dobře. Anglosasy jsem ale na mysli neměl, – i když částečně jsem mohl uvést i je, avšak odbornosti ostatních jmenovaných národů ve správě státu nedosáhli. Ale opravdu moderní Angličany, kteří mohou mít lítostivé výhrady k transformaci, jaké nakonec dosáhl Comonwealth. Ale o tom, že "gesta Moravorum" zrcadlově odpovídají např. příběhům Inků a dalších jmenovaných jsem vyprávět vskutku nechtěl.

  14. >Máme na výběrSkepse je naklažlivá, stejně jako optimismus nebo nadšení. Dlouhodobé či opakované zmaření snah dokonce může trvale negativně poznamenat psychiku. Buďme tedy optimisté a věnujme se nové vlně moravského národního obrození s nadšením. A pokud se neubráníme občas skepsi, což je přirozené, tak ji na sebe nenechme působit dlouho. Od roku 68 do roku 89 jsme nemohli dělat téměř nic. Jen se s úzkostí dívat, jak se moravanství vytrácí a Morava jakoby umírá. Teď můžeme dělat mnohé, berme tuto možnost jako výzvu, jako dar a využijme toho. Každý může přispět podle svých schopností a možností. (reakce na koment /10/ dalšíhomoraváka)

  15. OmluvaRád se tímto omlouvám dámě, kterou jsem pod nickem nerozpoznal! On rod nemusí být z textu příspěvku hned patrný… Tím raději, že její názory jsou nejen fundované, ale i rozumné – což obojí potřebujeme jako sůl.Dovoluji si zároveň upozornit na mou technickou poznámku k písni Moravo, Moravo – zde v příslušném oddíle webu/ Moravské symboly.A třetím bodem může být zpráva, že arcibiskup olomoucký Graubner letos na Velehradě vysvětí a požehná moravskou vlajku. Stane se tak na žádost prezidentky MNK Ovčačíkové. Takže hezký svátek všem.

  16. Iniciativa Vladimíra OlšanskéhoMoravský patriot, Vladimír Olšanský, přišel s nápadem požádat moravského metropolitu o vysvěcení a požehnání moravské vlajky. Pro podporu této své iniciativy oslovil promoravské organizace, aby žádost měla pro římskokatolickou církev patřičnou váhu. Strana Moravané se odmítla připojit. Ne snad proto, že by tuto iniciativu nepodporovala, naopak si jí vysoko cení. Měla však za to, že pokud by se k žádosti písemně připojila a nebyla by to již žádost pouze občanských sdružení a mohl by to být důvod odmítnutí žádosti. Žádost s písemnou podporou promoravských sdružení byla odeslána. Paní doktorka Ovčačíková poslala ještě vlastní, duplicitní žádost, jako prezidentka MNK. Všem, kdo se podíleli na tomto aktu jistě patří poděkování. Poděkování patří i představitelům římskokatolické církve. A v nemalé míře Vladimíru Olšanskému.

  17. PoděkováníTak to měl p. Olšanský dobré zrno které padlo na úrodnou půdu a dostalo se mu dostatečné pomoci. Jistě to letos s vlajkou dobře dopadlo i díky Facebooku a 72 starostům moravských měst a obcí. Velmi decentní projev síly. Byl jsem příjemně překvapen, no, řekněme rovnou – ohromen.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s