Konference Morava v českém státě včera, dnes a zítra – diskuse

Diskusní příspěvek Josefa Války a reakce na něj

Před jistou dobou jsem tady zveřejnil jeden sociologický příspěvek z konference Morava v českém státě včera, dnes a zítra uspořádané v roce 1991. Sborník vydaný po konferenci obsahuje i záznam následné diskuse a jeden z diskusních příspěvků, jehož autorem je Josef Válka (o jeho názorech už jsem tu také psal), tady také zveřejňuju. A to proto, poněvadž Válka zastává názory, které zastávají i obyčejní lidé na Moravě, které bychom chěli přesvědčit. Proto jsem k Válkovu diskusnímu příspěvku připojil své poznámky (na konci), jak lze na myslím obvyklé argumenty proti národnostnímu moravanství reagovat.

————–

Prof. dr. Josef Válka, CSc.
Masarykova univerzita, Brno

Domnívám se, že naše konference by měla přispět především k ujasnění některých pojmů, jak se o to pokoušely už referáty. Osobně si velmi vážím toho, že jsou přítomni i poslanci parlamentů a představitelé politických hnutí a stran. Domnívám se, že dialog o Moravě by mohl být jak politikům tak badatelům užitečný.
Na otázku, zda jsou Moravané národem nebo ne, mám podobnou odpověď jako kolega Mezník. Zdůrazňuji, že to, že se někteří nepovažujeme za příslušníky moravského národa neznamená, že se necítíme Moravany¹. Nechápeme prostě moravanství za nacionalitu. Každý z nás v sobě nosí několik kolektivních sebeidentifikací²: jsme zde Brňáci, Ostraváci, Olomoučáci, Pražáci, Hanáci, Horáci, Moravané, Češi, Čechoslováci, Středoevropané, Evropané, katolíci, bezvěrci, příslušníci různých stran – každý z nás, zamyslíme-li se nad tím, nosí v sobě celou škálu kolektivních pocitů a pocitů příslušenství k různým skupinám společnosti. Pro mnohé z nás není v rozporu, že se cítíme současně Moravany, Čechy a Čechoslováky, Moravany ve smyslu teritoriálním, Čechy ve smyslu národním³ a Čechoslováky ve smyslu státním. Volání „nejsme Češi“ nelze i co do subjektivních pocitů vztahovat na všechny obyvatele Moravy. Vytváření rozporu mezi moravanstvím a češstvím vede nejen k rozdělování dosud existujícího národa, ale i k oslabování Moravanů v úsilí o společné zemské zájmy⁴. Zatímco bychom se mohli považovat všichni na Moravě za Moravany, jak tomu kdysi bývalo⁵, rozdělíme se na moravské nacionalisty a na moravské Čechy. Osobně nevidím důvod, proč bych se měl jako Moravan zbavovat svého češství.⁶ Vyloučit je z mých sebeidentifikací.
Zastánci moravské národnosti zdůrazňují, že národnost je otázkou především volby a že pokud se Moravané přihlásí v nějakých statistikách, výkazech nebo anketách k moravské národnosti, je zde přece moravský národ.⁷ Národ je skutečně také otázkou volby, pokud se v táto věci chceme nebo musíme rozhodovat. Národ však nelze slučovat ani s biologicky určitelnou rasou, ani s politickou stranou nebo hnutím. Obyčejné volíme nějaký jiný národ, což je opravdu otázka volby. Jiná věc je národ vytvořit. Národ je také něco jiného než akt čisté volby a statistického čísla. Je například otázka, zda ti, kteří se hlásí k moravanství jako k nacionalitě tím vyjadřují souhlas s tím, čím chtějí být, ve smyslu nějakých hodnot nebo jen odpor k poměrům.⁸ Agitace pro moravanství nemá vždy zcela jasné představy o tom, co to národ je. Slyšel jsem, že někteří komisaři při sčítání lidu přesvědčovali občany, že ten, kdo bydlí na Moravě je svou národností Moravan.
Myslím, že celá diskuse, která o národnosti vzniká je symptomem hluboké krize nejen naší společnosti a státnosti, ale i češství. Zhroucení starého režimu a nesmírné složitá situace v níž se nacházíme, se promítá i do pojmů, o nichž jsme se mohli domnívat, že jsou zcela mimo tuto krizi. Mnoho z toho, co způsobil totalitní režim, dáváme zde na Moravě za vinu Praze, pragocentrismu a „Čechům“ z Čech.⁹ Devastována však není jen Morava, ale i Čechy, některé jejich části daleko více než Morava, a byly doby, kdy se v Praze nedalo téměř žít bez hrůzy, že na chodníku vám spadne na hlavu balkón. Moravskoslezskou zemi nezrušili ani Češi z Čech, ani Pražáci, ale komunistický režim, zaváděný a udržovaný Čechy, Moravany i Slováky společně.¹⁰
Různé společenské vědy, zejména historie, filozofie a sociologie věnovaly a věnují pojmu národ stálou pozornost. Národ a nacionalismus patří k nejfrekventovanějším tématům společenskovědních konferencí, časopisů a publikací. Dnes se ve vědě neusiluje o nějakou univerzální definici národa, jak ji svého času nadiktoval Stalin, ale přece jen se snažíme nějakým způsobem pojem národa vymezit a popsat tento fenomén. Došlo se k vymezení různých typů národů a pak k tomu, že národ je historická kategorie, která se v dějinách proměňuje, zejména sociálně a kulturně. Národ nelze jednoznačně definovat,¹¹ ale jednotlivé národy můžeme historicky popsat, od jejich vzniku do jejich současné podoby, eventuálně zániku. Národ je konkrétní společenský útvar, makrostruktura, vymezitelná pospolitost daná mimo jiné a snad především vědomím národa, jež je spojeno s určitými hodnotami.¹² Do národa se sice rodíme,¹³ ale nejsme odsouzeni v něm do smrti zůstat. Volit národ musí nebo chtějí emigranti, ale většinou musí být také do zvoleného národa jako občané přijati V 19. století se někteří čeští intelektuálové rozhodovali mezi národností českou a německou, když byla opuštěna varianta „zemského“ národa. Čeští intelektuálové byli vesměs bilingvní a mnozí ze smíšených rodin nebo jazykových oblastí. Nerozmýšleli se jen z důvodů existenčních, ale uvažovali o tom, zda má cenu uchovávat českou nacionalitu v prostředí národa s vyspělejší civilizací a kulturou.¹⁴ Český národ však existoval a vyvíjel se nezávisle na těchto úvahách a individuálních volbách. Ve druhé polovině 19. století se rozhodli také moravští slovanští, respektive čeští, intelektuálové, že jsou národnostně Češi,¹⁵ aniž by se vzdali svého zemského moravanství. Volili tzv. jazykovou neboli kulturní variantu národa, která se prosazovala ve střední Evropě, na rozdíl od státní varianty nacionality v Evropě západní. Svoboda národní byla považována za součást občanských práv. Vycházelo se také z toho, že obyvatelé Čech a Moravy mají společné dějiny, společný stát, jazyk, kulturu apod.¹⁶ V habsburské monarchii se varianta státního národa neprosadila, bylo na to příliš pozdě.
Slovanští Moravané volili češství nejen z důvodů jazykových a historických, ale i z důvodů sebezáchovy v době, kdy se sbratřování „jara národů“ měnilo v neřešitelné konflikty. Spojení Čechů a Moravanů v jeden národ umožnilo novodobou českou politiku, státnost a kulturu.¹⁷ 0 tom, zda to bylo šťastné nebo pochybné řešení našich předků se můžeme přít, ale byli to mužové vzdělaní, čestní a svobodní a nevolili špatně.¹⁸ Nemůžeme popřít, že český národ v Čechách a na Moravě v soužití s Němci dosáhl nepochybných politických, hospodářských a kulturních úspěchů a že se mezi středoevropskými národy neztratil. Evropská kultura je také souborem kultur národních. O národním útlaku Moravanů Čechy nelze mluvit.¹⁹
Pokud by se nyní konstituoval moravský národ, což nelze vyloučit v současné krizi, byl by to národ nový, který by vznikl oddělením od češství, a byl by to národ politický „zemský“.²⁰ Stoupenci moravské nacionality by měli jasně vyložit své politické cíle se zřetelem k současnosti a k budoucnosti.²¹ Je cílem národní politická suverenita, jako je tomu u slovenských nacionalistů?²² Všeho ostatního totiž může Morava dosáhnout, aniž by se dovolávala národních práv.²³ Moravští nacionalisté spojují dvojí tendenci v současných společenských pohybech: oživení nacionalismu a oživení lokálního patriotismu, oživení lokálních pocitů. Moravanství je zřejmě součástí renesance teritorií, ale proč tento přirozený proces spojovat s vytvářením národa? Abychom srovnali krok se Slováky? Ovšem Slováci na rozdíl od Moravanů jsou národem. Nedovedu posoudit, zda sympatie slovenského nacionalismu s moravským nacionalismem vycházejí z ušlechtilé snahy pomoci novorozeněti nebo oslabit silnějšího bratra.
Je příznačné, že ti, co prohlašují národ za akt svobodné volby, hledají objektivní znaky své nacionality.²⁴ Kromě teritoriality a suverenity, kterou by bylo možno v případě nacionality požadovat, je to nejčastěji moravský jazyk a moravská historická tradice. O problémech jazyka se zde mluvilo, ale neznám žádného seriózního jazykovědce, který by dovedl odlišit od spisovné češtiny spisovnou moravštinu a který by vymezil „moravský jazyk“ na podkladě dialektů češtiny na Moravě. Historické vědomí je komplikovanější problém. Z minulosti přejímáme dědictví, uchováváme si je jako paměť a vytváříme si historické tradice. Měli bychom ve všem tom vážit, co je Čechám a Moravě společné a co je rozdílné.²⁵ Toto zjištění v každém komplikovaném historickém útvaru a v delším časovém úspěchu záleží do značné míry na tom, jaké pozorovací stanoviště historik zaujme: čím níže jsme nad zemí, tím více vyvstávají specifika a rozdíly mezi vesnicemi, domy i stromy. Z nadzvukového letadla lze stěží rozeznat i velkoměsta. Historik se může usadit v kotlině své vesnice, může se dívat z vrcholku hory do krajiny a někdy musí vstoupit do letadla, aby v nekonečném historickém čase někam dále než do své vesnice dospěl.²⁶ Mezi Čechami a Moravou je spousta rozdílů a každá země má své zvláštnosti. Ale podstatné věci pro vznik a život národa jako je stát, jazyk, kultura a historický osud jsou společné, pokud vystoupíme výše než na Říp nebo na Pálavské vrchy.²⁷
Moravané „volby“ si volí i své historické periody, o nichž se domnívají, že Morava byla svobodná, mocná, před Čechami, kdy byla suverénní, dobu na kterou je možno při vytváření moravského národa přímo navázat. Většinou je to velkomoravské období.²⁸ Náleží však Velkomoravská říše a církevně-slovanská kultura skutečně Moravě a zanechala zde trvalé dědictví, na které lze navázat?
Nesdílím vůbec pochybnosti o velkomoravské a církevně-slovanské civilizaci na našem území a vážím si objevné práce archeologů, filologů a historiků, kteří tuto civilizaci v pravém slova smyslu objevili a popsali. Právě zde je však nutno rozeznávat dědictví a tradici, kontinuitu a diskontinuitu a původní smysl této etapy v dějinách Moravy. Odlišit historická fakta a situace od mýtů, které znovu a znovu o Velké Moravě vznikají.
Nelze popřít, že mojmírovská dynastie, která vytvořila Velkomoravskou říši pocházela zřejmě z geografické Moravy. Záhy připojila ke svému státu západní oblasti Slovenska, které si trvale uchovaly autonomní postavení. Za vlády Svatopluka spojili Mojmírovci v jednu říši Moravu, Slovensko, Čechy, část dnešního Maďarska, Rakouska a Polska v dynastický politický útvar ovládaný dynastií, jejími družinami a spojenci či vasaly. Je to vlastně první politické sjednocení, byť krátké, klasické střední Evropy. Po svém rozpadu a vymizení mojmírovské dynastie počátkem 10. století však tento stát zcela zmizí z politické mapy střední Evropy a jeho území si rozdělí dynastie Přemyslovců, Arpádovců a Piastovců, které položí základy trvalého a kontinuálního vývoje českého, uherského a polského státu. Žádná z těch dynastií nenavazovala přímo na velkomoravské instituce a na mojmírovskou dynastii.
Destrukce velkomoravského státu byla zřejmě velmi ničivá, neboť postihla i tak pevnou organizaci, jakou byla v této době církev. Nesmíme zapomínat na to, že křesťanství k nám přišlo prostřednictvím Německa a christianizaci provedla před příchodem byzantské mise franská a bavorská biskupství. Při veškeré úctě k epochálnímu dílu věrozvěstů Konstantina a Metoděje byla jejich mise na Moravě samotné, i když pro ni byla určena, jen nesmírně dramatickou epizodou. Věrozvěstové zde narazili nejen na odpor franského a bavorského duchovenstva, ale i na odpor domácích velmožů, snad pro svou mravní rigoróznost Morava byla na pomezí byzantského a římského vlivu, ale věrozvěstové poznali, že má blíže k Římu. Křesťanstvo ovšem v jejich době nebylo ještě rozděleno na západní a východní, ale když k tomuto rozdělení došlo, prosadila se nejen na Moravě, ale ve všech středoevropských státech římská, západní varianta, křesťanské kultury, kulturní dědictví mise, církevně-slovanský jazyk a bohoslužba působily na Moravě kratší dobu než v Čechách, Uhrách a Polsku. Metodějovi žáci byli ze země vypuzeni hned po jeho smrti a obnova moravské církve koncem 9. století byla již latinská. Dědictví církevně-slovanské kultury se uchovalo trvale u jižních a východních Slovanů na Moravě je po něm velmi málo stop. Ve středověku je na Moravě i velkomoravská tradice nápadně slabá a oživuje se s velkými potížemi. I barokní Morava si za zemskou patronku zvolila Pannu Marii. Plný rozkvět cyrilometodějské a velkomoravské tradice nastává teprve v moderní době. Dnes symbolizuji velké evropské osobnosti Konstantina a Metoděje jednotu křesťanstva, nikoliv christianizaci Moravy.
Velkomoravská tradice v historickém slova smyslu je tradicí jednoty Čechů, Moravanů a Slováků.²⁹ Ve středověku vznikla představa o translatio regni, přenesení královské hodnosti z Moravy do Čech – je to jedna z pozdních reminiscencí na politické spojení obou zemí. Vliv Svatopluka na politické osudy Čech a jistou možnost reální kontinuity velkomoravské a české státnosti, lépe řečeno mojmírovské a přemyslovské, propracovává Dušan Třeštík, jinak velký bořitel novodobých mytologií. Poukázal na to, že křest přemyslovského knížete Bořivoje na Moravě Metodějem za kmotrovství Svatopluka posílil pozici Přemyslovců a podpořil politické sjednocení Čech. V Čechách se koncem 9. století projevuje v archeologických nálezech i kulturní vliv Velké Moravy. Zřejmě zde byly i pevnější svazky než poměrně krátká závislost Čech na Svatoplukové říši.
Není správné vykládat české dějiny – vinou pražských i moravských historiků – jako dějiny Čech, které Moravu pohltily.³⁰ Morava je neodmyslitelnou součástí dějin českého státu a českého národa.³¹ Otevírá jim prostor do střední Evropy. Uchovala si sice mnoho rysů svébytnosti, ale přispěla také podstatným dílem k české státnosti i kultuře. Tak jako si lze těžko představit existenci Moravanů bez Čechů, lze si stěží představit i existenci Čechů bez Moravy a Moravanů. Pohled zpět nabádá spíše k jednotě než k rozdělení.³²
I dědictví nedávné minulosti lze překonat spíše společně než rozděleně.³³ A při snahách o konstituování moravského národa si třeba klást otázku, zda by v srdci Evropy vznikly dva životaschopné národy (i Češi by byli národem novým) nebo dvě neduživé provincie.³⁴ Znovu opakuji, nespojujme teritoriální zájmy Moravy se zájmy národními.³⁵

———-

Moje komentáře:

1- Josef Válka chce říct, že Moravané v jeho pojetí jsou totéž jako Jihočeši nebo Krušnohoráci. Tedy že má jít o pouhý zeměpisný pojem. Tak si to taky dnes myslí i většina lidí na Moravě, nicméně Josef Válka v tom spatřuje jediný možný způsob identity Moravanů. Co je vlastně škodlivého na tom, aby Moravané byli národem? Já myslím, že na tuto otázku ještě nikdo z odpůrců moravského národa dodnes smysluplně neodpověděl. Běžně se vyskytuje námitka, že Moravané a Češi patří k sobě (hmm, a Slováci a Maďaři k sobě nepatří? – podle čeho se to posuzuje?), čímž debata mnohých odpůrců v sebeuspokojení končí, ale to není odpověď na otázku. Jaroslav Mezník, zemřelý profesor historie na brněnské univerzitě, kdysi prohlásil, že národně orientovaní Moravané a moravští Češi by se spolu „potýkali“. Mám pocit, že i Josef Válka sdílí tuto představu jakési málem občanské války. Kromě toho, že nikdo nemá patent na správný výklad budoucnosti, je i dost nepravděpodobné, že by zrovna lidé na Moravě, známí spíš svou beránkovskou mírností, sáhli k něčemu i vzdáleně takovému, třebaže emoce samozřejmě pracovat budou, o tom nelze pochybovat. Takže pokud narazíme na odpůrce toho, že Moravané můžou být národem, chtějme po nich důvody, proč údajně nemůžou. Pokud se budou ohánět tím, že Moravané nikdy národ nebyli a že vždy patřili k Čechům, je to jen neznalost historie. A jiný rozumný důvod, kromě toho, že to někdo prostě nechce, asi nelze vymyslet.
2 – Nevím ale, proč by to mělo být bráno za argument, že Moravané nemůžou být národ. Protože každý má v sobě víc identit, znamená to prý, že moravanství musí být podřízeno češství a moravská identita má být jednou ze složek identity české.
3 – To je oblíbené klišé, že lze být zároveň Moravanem a zároveň Čechem. Jenže praktické důsledky takového „rozdvojení“ jsou ty, že kdo se považuje za Moravana a zároveň za Čecha, se ve skutečnosti považuje za Čecha, protože rozdvojit se prostě není možné. Moravanství jde v takovéto koncepci silně stranou a omezuje se opravdu jen na pocit příslušnosti k určitému místu českého prostoru, nic víc. Výsledkem potom je, že „zároveň Moravané-zároveň Češi“ vůbec nenamítají, když je moravská samospráva, samozřejmá po celé dějiny, zcela zlikvidována, když se za jediný slušný považuje způsob mluvy český či přímo pražský a podobně – jednoduše z toho důvodu, že se považují za Čechy, a to je rozhodující. Prostě, ono je krásné velkolepě líčit, jak jde moravanství a češství dohromady, ale jak se to bídně projevuje v praxi, to už takové teoretiky nezajímá.
4 – Toto je prostě blbost, ale Válka není zdaleka jediný, kdo si to myslí. Dodnes jsou na Moravě a v Čechách rovněž spousty lidí, kteří varují před rozdělením a tím oslabením. Máme prý společné zájmy a společné úkoly a rozdělením bychom si znemožnili jejich plnění. Jakéže to máme společné zájmy? Začátkem 90. let se říkalo, že nejprve společnými silami musíme porazit komunisty a začít budovat lepší zítřky, tentokrát kapitalistické, a až se dostaví úspěchy, můžeme se teprve zabývat státoprávními „detaily“. Samozřejmě to tehdy byla jen záminka z české strany, aby se Moravanům nemuselo nic dát, ale jaké společné úkoly máme dnes? Proč Moravané potřebují Čechy? Že Češi Moravany živí a bez Čech by Morava nepřežila, to snad nebudeme brát vážně, i když se takové námitky zcela vážně pořád objevují. Taky se objevuje námitka, že prý se nemáme rozdělovat, protože pak by klesl náš vliv v Evropě. Nemusím doufám moc vysvětlovat, že jako Moravané máme o uspořádání Evropy jiné představy než Češi, kteří si Evropu představují jako bojiště, na němž mezi sebou soupeří jednotlivé evropské státy o to, kdo si víc urve na úkor ostatních, a vyhrávají ti větší na úkor těch menších. Ona je to spíš taková česká specialita naříkat nad svou (početní, možná i jinou) malostí; podle průzkumů jsou s evropským sjednocováním spokojeni nejvíce Lucemburčané, kterých je dohromady asi tolik jako obyvatel Brna – proč oni nenaříkají nad tím, jak jsou malí a proč u nich nikdo vášnivě nevyzýval proti oddělování od Nizozemí či Belgie, k nimž Lucembursko dřív patřilo? To by se také mělo zdůrazňovat, totiž to, že ve sjednocené Evropě na velikosti států záležet nebude.
5 – No vida – to pan profesor nepopírá. Takže dřív se na Moravě klidně všichni mohli považovat za Moravany, ale dnes je to málem zločin proti lidskosti.
6 – No prosím, ať každý má takové smýšlení. Ale ať ti, kteří nechtějí přejít k moravanství, se nepovažují za nositele jediného správného názoru, jak se to nyní děje.
7 – To je snad jediné, s čím bych souhlasil. Vůle k národu by tu byla, ale národní společenství jsme ještě nevybudovali (zatím to nejde).
8 – To se Válka zřejmě nechal inspirovat diskusním příspěvkem „Hodnoty a moravanství“, předneseným na téže konferenci trojicí sociologů, viz http://dalsimoravak.bloguje.cz/777337-hodnoty-a-moravanstvi.php. Je to absurdní vysvětlování moravanství, stejně tak by se pak mohlo říct, že češství je výrazem nespokojenosti s poměry.
9 – To Josef Válka vysvětluje špatně. Všechno nelze svádět na komunisty, česká národní povaha prostě myšlenku svébytných Moravanů nemá ráda a Češi prostě na Moravu shlížejí jako na druhořadou a podle toho se k ní i chovají. Už jsem tady v jednom článku napsal, jak vypadal český respekt k moravské autonomii v roce 1945, ještě před příchodem komunistů k moci. Tehdejší předseda Moravskoslezského národního výboru, František Loubal, v novinovém článku napsal: „Z oficiální zprávy o poradách o uhlí se například dovídáme, že domácí otop uhlím bude v Čechách kryt ze 30 procent a v zemi Moravskoslezské jen z 20 proc. Marně se táži proč? Či snad proto, že jsme proti zimě otužilejší? Víte, že jen v Brně je třeba na 2 miliony čtver. m. skla? Když je někdo u nás na Moravě, tak plně chápe naše těžkosti a starosti, slibuje, že nesmíme býti odstrčeni, a najednou z úst téhož muže jedné ústřední rozdělovny pak čteme zprávu, že na nás zapomněl 10 procenty uhlí. – A tak je to i v jiných případech, že se nám nedodrží sliby, které jsme ať přímo na Moravě nebo v Praze s kompetentními činiteli sjednali… Připomínám (to) také proto, aby i čtenáři v Čechách věděli, proč se tak často ozývají ze země Moravskoslezské i nevrle hlasy a brojí proti tak zvanému pražskému centralismu.“ Další podrobnosti a případy ať si každý dohledá na http://dalsimoravak.bloguje.cz/683687-pod-moravskou-orlici-aneb-dejiny-moravanstvi-9.php.
10 – Rozpadající se pražské domy jsou opravdu dojemné, jenže kde je dnes Praha (a Čechy a v jistém ohledu i Slovensko) a kde Morava. Praha má jistě výhodu turisticky přitažlivého místa, ale jen tím se bohatství Prahy vysvětlit nedá. Olomouc je také historicky bohaté a přitažlivé město s největší městskou památkovou rezervací na Moravě a přesto dodnes, dvacet let po pádu moci komunistů, některá místa v centru Olomouce vypadají ošuntěle jako by se za těch dvacet let nic nezměnilo. A rozhodně Válka nemá pravdu, že komunisté vysávali všechny stejně. Že Praha byla privilegovaná a žila na úkor zbytku, to je jasné všem (moc se to dodnes nezměnilo), ale i Čechy a Slovensko na tom nebyly tak špatně jako Morava. Kdo chce přesná čísla, ať si stáhne tabulku z http://img297.imageshack.us/img297/7024/nespokojenmoravacr5os3.png. Válka rozhodně nemá pravdu v tom, že komunisté byli uniformní. Z jeho vět to skoro vypadá, že komunisté byli jiný národ než Češi; tak to však ale nebylo, Češi svůj vztah k Moravě nezměnili bez ohledu na to, zda vyznávali a vyznávají ideologii komunistickou či jakoukoli jinou. Takže jak jsem napsal, nelze svádět věci na komunisty a popírat české postoje.
11 – Spousta vědců nejprve prohlásí, že národ nelze jednoznačně definovat, a pak jednoznačně definuje, že Moravané nemůžou být národ.
12 – To se Josef Válka nemýlí, jediná přijatelná definice národa je vlastně skutečně ta, že národ je společenství, které se považuje za národ. Pravda však je, že Moravané to zatím nesplňují, jedinci považující se národnostně za Moravany ještě nevytvořili společenský útvar, pospolitost; v současné době tvoří spíš takové podzemní hnutí odporu.
13 – Do národa se sice rodíme, ale není to tak, že novorozenec je automaticky příslušník národa, toho z něj udělají svou výchovou až rodiče a okolní společnost.
14 – To je velice důležitá poznámka, která by měla být Moravany dnes využita. Dnes velice mnoho lidí, pokud jsou osloveni moravanstvím, krčí rameny, jaký prý má smysl oživovat něco zaniklého; teď už jsme prý Češi a že jsme byli Moravané, tak to je něco historického, co nemá s přítomností nic společného. Námitka na to by tedy měla být, že i Češi byli jistou dobu v rozpacích, zda má smysl oživovat český národ, když všude kolem byl vyspělejší německý národ, ke kterému se stačilo přidat, a přece to neudělali a výsledky dnes každý vidí. Proč by tedy o Moravanech mělo platit něco jiného?
15 – Rozhodli se, že budou Češi, z čehož vyplývá, že před tím rozhodnutím nebyli Češi. Je to zdánlivá maličkost, ale důležitá, protože mnoho lidí si myslí opak (tj. že obyvatelé Moravy byli vždy Češi a že nikdy nebylo o čem se rozhodovat).
16 – Tady mě napadá jedna věc. Češi argumentují tím, že Morava nemůže stát mimo český stát a český národ, protože má s Čechami společný jazyk, kulturu a hlavně dějiny. Ona ta stejnost nebyla taková, jak si jen do sebe zahledění Češi myslí, ale jak potom Češi vysvětlí, že Slováci můžou být jiný národ než Maďaři, když měli také stejné dějiny s Maďary a v nesrovnatelně větší míře než Moravané s Čechy? Odpůrci moravského národa (čili Češi, i když třeba z Moravy) neví, čím by měli moravskou a českou národní jednotu zdůvodnit. Nejčastěji se ohánějí jazykem, když se jim namítne, že i Irové mají stejný jazyk jako Angličani a přesto nejsou stejný národ, přejdou k argumentu o stejném státě v průběhu dějin a když se jim namítne, že to bylo soustátí a ne jeden stát, mávnou nad tím rukou jako nad nepodstatným (většinou tomu ani nevěří) a když se jim připomene, že i Slováci celé dějiny žili ve stejném státě jako Maďaři a přesto nikdo nezpochybňuje jejich slovenský národ, přejdou zase zpět k argumentu o jazyce. Vlastně to pak vypadá, že nechtějí uznat právo Moravanů na národ za žádných okolností, hlavní však je, aby se tato argumentace a odrážení nedokonalých protiargumentů protistrany šířily po Moravě. Není třeba a ani to není možné udělat z někoho Moravana během jednoho rozhovoru nebo zveřejněním jednoho článku. Ale když lidé uvidí, že na jejich zdánlivě jasné a neotřesitelné argumenty o samozřejmosti a nezměnitelnosti českosti Moravy existují protiargumenty, začne v nich hlodat červíček.
17 – To na mě působí podobně, jako kdyby měli být Indové hrdí na to, že jejich připojení k britské koruně Britům umožnilo stát se pány světových moří. Jinými slovy: co z toho měla Morava?
18 – Můžeme se přít, zda bylo dobré nebo špatné, ale bylo dobré, říká Válka..
19 – Záleží na tom, co si kdo pod tím představuje. Nelze ale popřít, že Češi dělají v době od pádu vlády komunistické strany vše proto, aby se myšlenka moravského národa na Moravě nerozšířila. Dokud jsou lidé na Moravě přesvědčeni, že jsou Češi, nereptají proti vnitřnímu uspořádání českého státu. Pokud by se považovali za Moravany (tedy ne za rádoby Moravany podle Války), pak by určitě chtěli změny v uspořádání státu a to není v českém státě žádoucí. Starší výrok Václava Klause „Hledáme územněsprávní uspořádání, které nenaruší unitární charakter českého státu, které nevytvoří ani novou federaci nebo konfederaci, ani spolkový stát, ani jiné uspořádání, které by se sice formálně jmenovalo jinak, ale které by fakticky mělo stejné důsledky. Problém kulturní svébytnosti Moravy nesmí být řešen ani na úkor celku, ani na úkor stability české části českého státu“ svědčí o tom, že nejvyšší představitelé českého státu jsou si toho vědomi.
20 – Proč má pořád někdo (zde Válka) potřebu moravský národ nálepkovat a snižovat jeho hodnotu? Při četbě historických knih si nelze nevšimnout, že autoři píší tak, že z toho vyplývá, že pokud se Češi považovali za Čechy, bylo to národní vědomí, pokud se Moravani považovali za Moravany, bylo to zemské vědomí. Jako kdyby si dotyční autoři mysleli, že moravský národ je něco nesmyslného, co nemůže existovat. Pokud by moravský národ vznikl, byl by to prostě národ. Každý národ se zakládá na něčem jiném, některý na jazyku, jiný na náboženství, jiný na vlastním státě atd. Neznamená přece, že když nějaký národ nekopíruje české pojetí, že je to méněcenný národ nebo neúplný, nedokonalý národ nebo dokonce že není vůbec národ.
21 – Nebyl by problém, kdybychom nebyli v České republice, kde je vše, co se mocným nehodí do krámu, rozcupováno a zesměšněno.
22 – Vidíte tu terminologii? Češi jsou vlastenci, Slováci (a Moravané) nacionalisté. To ať se v propagaci moravanství taky využívá. Češi chtějí pro sebe všechno, ale jiné za stejné snahy urážejí.
23 – Naivita. Ale o tom jsem tu už psal (http://dalsimoravak.bloguje.cz/586192-moravske-elity-a-morava-na-prikladu-nazoru-jednoho-cloveka.php).
24 – Toho jsem si všiml taky. Pořád se zdůrazňuje, že moravský národ je záležitost svobodné volby, na druhou stranu se vytahuje, že to či ono slovo se na Moravě řekne o trochu jinak než v Čechách, že Moravané se liší od Čechů geneticky a jiné podobné věci. A to je nebezpečné, protože pak lze zabřednout do dokazování, zda tedy Moravané objektivně existují či ne. Jestliže však jistá množina lidí chce být národem, je to mimo diskusi, vůli nejde dokazovat. Přesto je však takové dokazování pochopitelné, protože v moravském prostředí nestačí přijít s volbou moravanství – samotná ta volba je znevažována a zesměšňována, lidé tuto volbu nechápou a to by prý už se mohli za národ prohlásit i Chodové a vůbec (za chvíli bude prý každá vesnice samostatným národem a samostatnou republikou). Takže stejně musí Moravané vysvětlovat, proč je volba přihlásit se k moravskému národu smyslná a proč to není národnost vymyšlená z nudy.
25 – To je zbožné přání. Tak to v českém národě nikdy nefungovalo. Od té doby, co Češi pohltili slovanské Moravany, tedy asi od druhé třetiny 19. století, pojímal se vzniklý celek jako unitární celek, v němž není místo na nějaké rozlišování. Nerušeně to pokračuje dodnes, takže se každý může osobně přesvědčit. Nikdy nenaplněné zbožné snění o tom, jak Moravané a Češi budou jeden celek a přesto s vnitřní autonomií a rozlišováním obou složek, musí být neustále připomínáno, aby se toho někdo v budoucnu nechytil.
26 – I české dějiny lze podávat jako lokální bezvýznamnost v rámci německých dějin (takové pojímání se objevuje pořád, protože Čechy byly součástí (středověké a raně novověké) Římské říše, kde měli Němci většinu). To není argument proti moravskému národu. Vždyť třeba z pohledu Afriky či Asie či Ameriky žádní Češi neexistují a splývají s ostatními Evropany dohromady.
27 – To je zase jen subjektivní. Jak jsem napsal výše, Slováci na rozdíl od Moravanů neměli nikdy sebemenší stín nějakého autonomního útvaru, přesto nikdo nezpochybňuje jejich vůli být národem; jak jsem napsal výše, Irové mají stejný jazyk jako Angličani a přesto nikdo nezpochybňuje jejich vůli být národem; s kulturou je to pravda složitější, Morava byla s Čechami v tomto opravdu v průběhu dějin silně spojena, ale to Slováci přece až do 19. století s Maďary taky stejně jako třeba Rakušani (kteří vlastně před 20. stoletím neexistovali) s Němci či Ukrajinci s Rusy. Koneckonců Evropa je kulturně velmi propojena, takže pak by se při pohledu z Válkova nadzvukového letadla bylo možné tvrdit, že Evropané jsou jeden národ (a aspoň něco by na tom bylo, protože mimoEvropané to skoro tak vnímají). Historický osud je pak subjektivní a neměřitelná, neurčitelná věc. Bylo historickým osudem Slováků být součástí maďarského státu? Bylo historickým osudem Irů být součástí britského národa? To jsou absurdní otázky. Zkrátka, všechny dnešní nepochybné evropské národy splňují všechny „podstatné věci pro vznik a život národa jako je stát, jazyk, kultura a historický osud“, jak chce Válka? Neměli bychom se při přesvědčování lidí na Moravě nechat odradit něčí přesvědčením, že lze dokázat, že Moravané mají být součástí Čechů. Nelze to dokázat.
28 – To se opravdu děje, ale nemělo by. Typická reakce na informaci o úsilí obnovit státnost Moravy je „to chcete obnovit Velkou Moravu?“ Lidé netuší, že Morava byla i poté až do 20. století, ale neustálé zdůrazňování Velké Moravy ze strany národních Moravanů je v tom jen utvrzuje.
29 – To záleží na tom, co si z toho kdo udělá. Za Československa byla Velká Morava prvním společným státem předků Čechů a Slováků. Ve své době byl moravský stát moravský a byl tak všemi vnímán. To je jediné, co lze smysluplně tvrdit; ostatní interpretace neodpovídají dějinám.
30 – Tisíckrát můžou opakovat historici jako Válka, že to není správné, ale jinak se to v české společnosti nedělá a přes ušlechtilé výzvy historiků ani dělat nebude.
31 – Tak jako je Slovensko neodmyslitelnou součástí dějin maďarského státu (a tak trochu i maďarského národa). Jinými slovy nicneříkající věta.
32 – To je subjektivní názor. Já bych chtěl vidět Válku, co by – kdyby v té době žil – říkal severoamerickým kolonistům v roce 1776, kdy na druhém filadelfském kongresu vyhlásili odtržení svých kolonií od Británie. Že pohled zpět nabádá spíš k jednotě než k rozdělení? V dějinách zkrátka nastávají – a často – okolnosti, při nichž se jedna společnost rozdělí na dvě. Případ Moravy ale není ten případ, protože po téměř celé dějiny Moravané a Češi netvořili jednu jednotnou společnost, to je až záležitost posledního století a vzhledem k předchozím dějinám vlastně nepřirozený stav. Kromě toho i chování Čechů k Moravanům a jejich politické samosprávě spíš nabádá k opětovnému rozdělení, ne k pokračování současné těsné jednoty.
33 – Pokud nemá Válka na mysli Evropskou unii (asi však ne), je jeho tvrzení nesmysl. Spíš by se vyplatil opak, protože by se pak Morava (stejně jako Slovensko) vyhnula Klausovu divokému kapitalizmu, v němž se vlivem mizerných či úplně chybějících zákonů rozkradlo málem víc než za komunistické éry. Češi se rádi pošklebují, že Morava by bez nich klesla na úroveň rozvojových zemí, jenže jednak Morava není tak chudá, jak oni líčí, jednak vše není o penězích. Slováci například hned po dosažení nezávislosti schválili zákon o nakládání s topnými oleji a tak se na Slovensku nekonaly obrovské daňové úniky zapříčiněné podvody s těmito oleji jako v České republice.
34 – To je stejný nesmysl jako předchozí tvrzení. Slovinsko má obyvatel jako třetina Moravy a přesto se po oddělení od Jugoslávie nestalo neduživou provincií, nýbrž se začalo rychle rozvíjet a jako první z východních států přistoupilo k eurozóně. Proč by měla státní samostatnost Moravy znamenat ekonomický úpadek? Válka si v roce 1991 neuvědomoval (a spousta odpůrců svébytné Moravy neuvědomuje dodnes), že Evropská unie tvoří jeden velký hospodářský prostor, v němž je jedno, kolik států je součástí. Státní hranice už v EU nepředstavují hospodářské překážky jako dříve a navíc se píše, že ze sjednocování Evropy mají největší prospěch malé země.
35 – Znovu opakuji – není důvod nespojovat. Naopak, je třeba zdůrazňovat při propagaci, že jiný než národní princip nevede v prostředí českého státu k žádným výsledkům; to se ale myslím už děje.