Samy Čechy před sebe vezmu

Odkud pochází známý výrok Karla staršího ze Žerotína

V moravském hnutí je od počátku 90. let velmi populární výrok Karla staršího ze Žerotína o tom, jak Češi netouží po ničem jiném než ovládnout Moravu a zatlačit ji do bezvýznamného postavení, navzdory tomu, že se k ní navenek chovají přátelsky.
Zmíněný výrok pochází ze spisu Apologia neb obrana ode mne Karla Staršího z Žerotína ku panu Jiříkovi z Hodic. Je to vlastně dopis, kterým Žerotín reagoval na svého přítele Jiřího z Hodic, který mu veřejně vytkl, že se stáhl do soukromí a nevěnuje své schopnosti do služeb vlasti. V Apologii, kterou napsal v roce 1606, se rozhořčuje nad špatným stavem správy země, stěžuje si na císaře a markraběte Rudolfa a vyjadřuje nelibost nad protimoravským chováním českých pánů i jiných cizinců dosazených panovníkem do moravských úřadů. Část toho listu s několika vysvětlivkami tedy předkládám. Pokud je ukázka delší, než by stačilo, je to i z důvodu názorné ukázky tehdy užívaného spisovného jazyka na Moravě.

Neníť pak pochybnosti, poněvadž země tato není sama svá, ani tak svobodna, aby nemusela svého zření ku pánu svému míti, žeť jestli jaké nápravy podstatné, jaké reformací dokonalé, jaké pomoci prospěšné užiti chceme, žeť jí předně a téměř nejinde než u J. M. Cís.1 jakožto pána země, vrchnosti naší a podle přísahy obhájce práva, svobod a dobrého řádu hledati musíme. A ačkoli ty i jiné věci se mluví, ty i jiné řeči proskakují, a však já ještě takové smýšlení o J. Mti mám, kdyby ráčil dobře informirován o našich věcích moci býti, že by s strany osoby J. Mti nesnadnosti veliké v tom nebylo, abychom neměli při všem, čehož od starodávna tato země užívala, bez překážky a přítěže zachováni býti. Ale jak k J. Mti jest těžký přístup a jak nesnadně se audiencí dochází, o tom ač všickni vědí, já však jsem toho živý svědek, který sem sobě toho ani vyprositit, ani vymluviti, ani dokoupiti, ani žádným způsobem vyprakticirovati nemohl, abych mohl v takovejch svejch náramnejch těžkostech cti, hrdla i statku se dotekjajících, čtyry slova osobně s J. Mtí promluviti. Když pak koho to štěstí potká, aby J. Mt před sebe jej pustiti ráčil, jiná těžkost opět nastává v tom, že svou řeč co nejkratčeji zavříti, svou potřeu co nejskrovněji předložiti a svůj smysl v slovu neb dvou vynésti a vysloviti musí. Kdyby nešlo než o vyprošení pštalunku neb vyžádání ouřadu, zaplacení aneb přivětšení nějaké služby, mohlo by se do toho vždy nějak, ač dosti obtížně, trefiti: ale kde jede o zachování celé země, o řízení práva, o pokoj, svornosti a vzdělání takového počtu lidí vzácných, kdežtě té moci, aby jednou neb druhou sentencí v hromadu to pojato, ovšem pak vysvětleno býti mohlo? An zde tak mnoho se toho nashromáždilo, že ne hodiny, ne dnové, než měsícové a léta sotva by postačily k vypravení zármuktův našich, nercili k napravení; a což vy s pak v jedné aneb druhé minutě dobrého vyříditi mohlo?
Přes to ještě i toto při J. Mti spatřili, kteří okolo J. Mti často aneb ustavičně bejvají, že nekaždá věc jest J. Mti k slyšení příjemná, a jestli jakou těžkost s sebou nese, dokonce odporná; tak že ti, kteří nevyhnutedlné audiencí při J. Mti potřebovali a potřebují, té opatrnosti užívati musejí, aby věci tvrdější snadnějšími, protivné příjemnějšími osladčovali, tak aby ihned, jak by viděli, že J. Mt s nějakou těžkostí poslouchati jich ráčí, na poskoku něco jiného měli, k čemu náklonnost J. Mti obrácenou býti znají, čímž by zase J. Mt poobčerstviti a ku poslouchází sebe libě nakloniti mohli. Naše pak věci jaké jsou? Netolik aby tesklivého poslouchače probuditi, než aby i nejochotnějšího zkonturbovati a zkormoutiti mohly. Dotejkají se na díle náboženství: J. Mt, protože jiného nezná, než k čemu od mladosti jest veden, nerad se do nich vloží; dotejkají se svobod: J. Mt., protože nad svými regaliemi ruku držeti ráčí, nesnadně se do nich pustí; dotejkají se taky i osob: J. Mt, protože není pán kvapnej, vždycky je odkládati bude. A což tu? Zdaliž by v takových příčinách lépe nebylo, vším o zem dáti, než něco bez užitku začíti neb začaé nedokonati? A to ještě chtělli by před se pustiti; nepustíli pak a jinam ukáže, jakž to obyčejně dělá, budeliž lépe? Ukáželi na tejné raddy, jsou Němci, našich věcí nepovědomí, nepřátelé naši starodávní; ukáželi na české raddy, jsou fedrovníci
2 protivníkův našich, sokové země naší, odpůrcové náboženství našeho. Jakouž k takovým naději míti můžeme? Poručíli jim nás vyslyšeti a sobě referirovati, čím ubezpečeni budeme, že to věrně učiní, poněvadž příklady máme, jak v nejpotřebnějších věcech, v nejdůležitějších příčinách s ním nakládají? Poručíli souditi a vejpověd učiniti, jakéhož nález jest očekávati od těch, kteří jsou nám jako stranou?
Pominu Němců nyní tak, samy Čechy před sebe vezmu. Zdaliž oni nejsou, kteří nám svobod našich závidí? Zdaliž oni nejsou, kteří nás opanovati a sobě podmaniti obmejšlejí, aby sami hlavou a my ocasem království zůstávali? Nebo jakkoli se pěkně [staví], jakkoli lahodná slova od sebe dávají, jakkoli mnohým a upřímným přátelstvím se zakazují, nic není, já je znám a vím, že kdekoli mohou a příčiny dostanou, všudy námi zadní kouty rádi vymítají.
3 Zdaliž toho předkové jejich předkům našim týmž způsobem nečinili? Co učinili za krále Ladislava, když předkům našim manův nadali?4 Co za krále Jiřího, když nám syna jeho kněze Viktorina za hejtmana vsadili?5 Co za krále Vladislava, když soud o dávání hlasův k ouřadům připraviti chtěli?6 Co za krále Ferdinanda, když naše otce od společného volení krále odcizili?7 A kdyby předkové naši nebyli zmužilejší než my, již bychom my o svobodách našich nic více nevěděli, nežli oni vědí o našem podrobení. Poněvadž tehdy onino od starodávna o to usilovali, abychom nic neměli a ničímž nebyli: kterakž tito, kteří znedávna na jejich místa nastoupili, totéž a více nemají učiniti?

Poznámky:
1. Jeho Milosti Císařské. Podobně i ostatní zkratky.
2. Podporovatelé, pomahači.
3. Historik Josef Válka to v jednom svém článku okomentoval tak, že Karel ze Žerotína prohlásil Čechy za největší nepřítele Moravy hned po Němcích.
4. Při příležitosti korunovace Ladislava Habsburského na českého krále v roce 1453 nařkli čeští představitelé Moravany, že přijali Ladislava za vládce Moravy dřív než Češi za krále, a označili je za many (=poddané) České koruny. Delegace Moravanů se urazila a odmítla přijmout Ladislava za markraběte znovu, jak požadovali Češi. Ladislav nakonec dosáhl toho, že se Češi omluvili a uznali moravský postup za zákonný. Při dalších korunovacích se však problém opakoval.
5. Král Jiří z Poděbrad jmenoval moravským zemským hejtmanem (zástupcem panovníka) roku 1459 svého syna Viktorina, ačkoli podle ústavy (v té době ještě nepsané) nemohl státní úřady zastávat nikdo jiný než rozený Moravan (na základě privilegia Jana Lucemburského z roku 1311).
6. Nevím to jistě, ale asi se to týká otázky zasedacího pořádku při účasti delegací vedlejších zemí na generálním sněmu v Čechách. Král Vladislav Jagellonský roku 1497 nařídil zasedací pořádek, podle něhož Moravané měli při společných sněmech sedět nalevo od krále, v případě, že jsou přítomni i Uhři, uprostřed před králem. Kdyby však přijeli na společné zasedání do Prahy jen moravští úředníci, má sedět zemský hejtman až za nejvyšším purkrabím pražským, českým hofmistrem, maršálkem, komorníkem a sudím na předposledním místě před kancléřem a moravský komorník až za všemi českými úředníky. Na Moravě to pochopitelně vyvolalo odpor a jeho představitelé dokonce vyhrožovali odtržením od České koruny; nakonec se museli podřídit rozhodnutí krále, generální sněmy se však stejně téměř nescházely.
7. V roce 1526 se už po několikáté opakovala situace, že Češi nedbali způsobu, jakým měl být ustanoven společný pán České koruny, tedy český král. Podle práva měl být svolán generální sněm Koruny, kde měli zástupci všech zemí společně zvolit krále. Sněm však svolán nebyl a Češi sami zvolili králem Ferdinanda Habsburského, a to ačkoli v Praze byly přítomny delegace moravská a slezská. Moravané takový postup odmítli, zemský hejtman Jan z Pernštejna svolal zemský sněm a ten požádal Ferdinanda, aby přijal markrabský titul před pražskou korunovací na krále. To Ferdinand neudělal, tak aspoň Moravané na korunovaci poslali velmi malou a nereprezentativní delegaci a když Ferdinanda v roce 1527 přijímali za markraběte, učinili tak výslovně s poukazem na jeho dědická práva, nikoli na českou volbu.

Reklamy

7 thoughts on “Samy Čechy před sebe vezmu

  1. >Češi jsou věrni tradicím.Byli sviňáci, jsou sviňáci… a asi i zůstanou sviňáci

  2. Šovinistické řečiČlověk aby se za vás styděl. Jste tu jeden ksindl.Všeci!!!

  3. > Morava – MoraváciÚmyslně jsem použila v nadpisu výraz Moraváci, místo Moravané. Nechci sdělit nic prostudovaného, vědeckého. Pouze své pocity. Sledovala jsem občas seriál Rodinná pouta a jeho pokračování Velmi křehké vztahy (název nemusí být přesný). Ač se děj odehrává v Praze a je tam poměrně dost postav, jediný trapný primitiv a skutečně hloupý "Honza" je z Moravy. Samozřejmě vozí z "Moravy" slivovici a víno atp. a všem nabízí a je v podstatě upřímný, hodný ale bohužel dost velký blb. Hned mě napadlo, že to, co si dovolí Pražáci k Moravákům by si těžko dovolili třeba k Romům, kterým se ještě donedávka říkalo Cikáni (což mým uším zní mnohem lépe a docela ráda bych se od Romů dozvěděla proč se sami označují za Romy, jaká historie za tím stojí). Moravští vlastenci velmi dobře vědí, co se děje, protože jsou na to citliví. Ostatní občané si to ani nemusejí uvědomovat. Morava a Moravané jsou vystaveni mnoha křivdám, které však ne
    vždy jsou uskutečňovány nějakou mocenskou skupinou vědomě a cíleně, natožz českým národem (některé samozřejmě ano – třeba krajské zřízení nerespektující zemskou hranici). Musíme si uvědomit, že téměř všechny vrcholné orgány moci sídlí v Praze a jsou z velké části obsazovány Pražáky a Čechy z okolí Prahy, středních Čech, Čech jako takových a teprve potom je tam malé procento z Moravy, z nich mnozí také již delší dobu žijí v Praze. Praha je Moravě vzdálená, Pražáci (jistě částečně i Češi z Čech) milují svou Prahu, její okolí, blízké i vzdálenější, ale Morava je již jejich srdci vzdálená a mají na ni a na její obyvatele velmi zjednodušený až zkarikovaný pohled. Nelze tedy říci, že by to byla vina Pražáků a Čechů (vyjma mocenských struktur), že se Moravě a Moravákům děje křivda. Je to vinou systému! Jestli Morava opakovaně ekonomicky upadá vždy, když si nemůže vládnout sama (jak mohla v rámci různých soustátí v minulosti -kdy měla svou samostatnost jako jedna z více zemí Koruny české, nebo jako jedna
    z více zemí Rakouska /později Rakouska Uherska/). I. republika Moravě zemské zřízení vrátila – protože se to ukázalo jako jediné rozumné řešení. Dokonce i komunisté (kteří zemské zřízení na Moravě zrušili) začali v době uvolnění vážně uvažovat o obnovení zemského zřízení, protože se jeho zrušení projevovalo právě v ekonomické sféře Moravy velmi negativně a začala se tak vytvářet nebezpečná ekonomická nerovnováha. Dali pro to vypracovat národohospodářům k tomuto podklady. Tyto naděje Moravy skončily pod pásy ruských tanků v srpnu 1968 tak, jako mnohé jiné. Dnes je také vidět, že ekonomická nerovnováha mezi Prahou, Čechami a Moravou je stále hlubší. Chybějící investice z minulosti a chybějící investice z doby nynější stále více narušují ekonomickou vyváženost a tím i možnost spokojeného života pracovitých a vzdělaných Moraváků. Tento problém si musíme vyřešit pokud nechceme žít v zemi, podobající se ekonomikou kolonii a pokud nechceme, aby se naše děti se museli stěhovat ze své rodné země, ze své moravské
    vlasti. Člověk by neměl být vlkem, ale ani ovcí. Je naší povinností bránit sebe a své, pro sebe, pro nás, ale i pro naše potomky. Kiki

  4. Kiki má zcela pravdu!Ano, Kiki má pravdu. V seriálu "Rodinná pouta" či "Velmi křehké vztahy" jsem také zpozoroval, jak je postava Honzy neprávem ponižována a v jedné scéně je mu vytýkavě řečeno: "Ty burane z Moravy!". Při jiné příležitosti je zase zesměšňován tím, že chce sňatek ve svojí rodné moravské vesnici a to ironickým konstatováním: "To mám jít jako k oltáři v kroji?!" Je to sprosté a urážející! Moravané jsou jedním z nejstarších národů Evropy! Civilizační stupeň Moravanů není nižší než v sousedních Čechách! Nejsmutnější na celé věci je fakt, že když toto říkám někomu na Moravě, zejména mladším ročníkům, je jim to zcela lhostejné, ba co více, mnohdy i k smíchu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s