Morava v Evropě regionů

Evropa regionů ve dvou mimomoravských návrzích

Strana Moravané má představu budoucí Evropy jako federálního soustátí, které však nebude tvořeno současnými státy v jejich nynější podobě, nýbrž novými, menšími státy, odpovídajícími starým zemím existujícím do doby, než se pospojovaly do současných států. Tuto představu sdílí strana Moravané s evropskou politickou stranou EFA, která je sdružením regionálních a národních stran nestátních národů.
Zajímavé je, že úvahy o vytvoření menších státních celků než jsou ty současné se několikrát objevily mimo souvislost s EFA, a to z toho důvodu, že autoři těchto představ si uvědomovali, že pokud se Evropa má sjednotit, budou problémy s tím, že některé státy mají přes padesát milionů obyvatel a jsou tak obrovské ve srovnání s ostatními státy, které mají velikost jednotek milionů obyvatel, nemnoho z nich nad deset milionů. Níže uvedení autoři vycházeli z logické úvahy, že ve sjednocené Evropě by hrozilo, že příliš velké státy by dominovaly ostatním a že pro unii by bylo mnohem lepší, kdyby se skládala ze států přibližně stejné velikosti.
Prvním z autorů takových myšlenek byl rakouský filozof Leopold Kohr. V roce 1957 představil mapu, na které předvedl svou představu. Menší státy na ní zůstaly beze změny, ostatní byly rozděleny. Výběr se mně zdá poněkud zvláštní a jen někdy odpovídá nějakým starším historickým celkům, třebaže jména jím vytvořených nových celků vesměs mají stará jména. Kromě toho celek stejně nesplňuje záměr, Anglie má 50 milionů obyvatel (84% Spojeného království), takže oddělení Skotska, Walesu a Irska od Británie nemá skoro žádný vliv. Nás na té mapě každopádně zaujme především to, že autor nepočítal s Moravou a zahrnul ji do celku zvaného Bohemia.

Další podobný návrh se objevil v roce koncem 80. let a jeho autorem byl Freddy Heineken. K další četbě si můžete dát lahev piva stejného jména, protože autorem skutečně nebyl nikdo jiný než majitel stejnojmenného nizozemského pivovaru. Byl přesvědčeným Evropanem a koncem svého života navrhl provést v Evropě takové změny, aby se oslabily dosavadní státní hranice a posílil nadnárodní charakter Evropy. Jeho představou opět bylo, že větší počet menších států snáz vytvoří jednotnou Evropu než malý počet velkých států, které mezi sebou budou soupeřit. Na Heinekenově představě je z našeho pohledu zajímavé především to, že se zde objevuje jako jeden z navrhovaných evropských států i Morava.

Oba tyto návrhy se zdají být v souladu s programem Moravanů a EFA na vytvoření Evropy regionů místo dosavadní Evropy států. Zatímco však EFA a Moravané vycházejí z hnutí nestátních národů za vlastní stát, dva zde uvedené návrhy vycházejí z představy o nutnosti vytvoření fungujícího a stabilního evropského soustátí. Oba postoje však podle mého mají jedno společné – jsou neuskutečnitelné. Ani politici ani obyvatelé kteréhokoli státu, který by měl být podle kteréhokoli plánu rozdělen, s rozdělením nebudou souhlasit, pokud tedy nepočítáme oddělení okrajových území s obyvatelstvem, které není se státem ztotožněno (např. Baskové či snad Moravané) – a proti vůli žádného státu jej rozdělit nelze. Občas se říká a píše, že ve sjednocené Evropě zeslábne úloha států a zesílí úloha (historických) regionů a že se tak ve sjednocené Evropě státy jakoby rozpustí. To je sice představa pěkná a možná lákavá, ale nesmyslná. Dokud je Evropská unie především spolkem nezávislých států, žádné oslabování jejich existence ani náznakem nehrozí a pokud by se Evropská unie změnila na soustátí (federaci), ani pak by význam členských států neslábl. To se může dít leda ve federacích se silnou mírou centralizace (jako v Rakousku), nikoli ve federacích, kde členské státy mají poměrně hodně samostatnosti, jako v USA či Švýcarsku – v nich si členské státy bedlivě hájí svou míru nezávislosti vůči federaci a rozhodně se nerozplývají a nevynořují se místo nich nějaké menší celky, dosud potlačené. (Příklad: současné německé spolkové země jsou do značné míry umělé (viz o něco níže) a zahrnují území různých menších zaniklých historických celků; ty by mohly usilovat o znovuobnovení a ačkoli německá ústava dovoluje vytvoření nových spolkových zemí oddělením ze stávajících, současné spolkové země jsou stabilní a odstředivé tendence v nich nejsou.)
Za Evropou regionů stojí představa, že se Evropa vývojem spojí natolik, že hranice mezi současnými státy úplně zaniknou a vzniklý celoevropský celek pak bude možno zcela nově rozčlenit na státy nové. Tak však vývoj nikde jinde v Evropě ani mimo Evropu neprobíhal. Jedinou výjimkou, která mě napadá je Německo, neboť současné spolkové země v podstatě nemají nic společného s dřívějšími německými zeměmi, byly utvořeny nově po druhé světové válce, třebaže se k historickým hranicím a celkům přihlíželo. Německý vývoj však byl způsoben hlavně válkou a v celoevropském měřítku je neopakovatelný. Pokud se obyvatelé nějaké historické země rozhodnou vytvořit vlastní stát oddělením od stávajícího státu, bude to (stejně jako to byl doposud) proces nezávislý na evropském sjednocování. Sblížení evropských států může nanejvýš navodit situaci, která usnadní a zesílí odstředivé tendence, do té doby už existující, obyvatelé určité oblasti se můžou snadněji rozhodnout pro opuštění stávajícího státu. K hromadnému celoevropskému rozpadu současných států však nemůže dojít, neexistují žádné společenské síly, které by to byly schopny a hlavně vůbec chtěly prosadit. Znamená to, že pokud vznikne evropská federace, vznikne spojením (některých) současných evropských států a počet členských států se možná bude časem mírně zvětšovat oddělováním nových států od států současných. Mezi takovými novými státy by mohla být i Morava, avšak jen za předpokladu, že se podaří na Moravě přesvědčit její obyvatele, aby svou budoucnost spojili nikoli s českým státem, ale (staro)nově se samostatným státem moravským. To ale určitě nenastane prosazením nějakého regionalizačního trendu v Evropě a bylo by tedy zcela zbytečné na něj čekat.