Diskriminace Moravy a Slezska jako zdroje nedůvěry k pražskému centralismu

Kapitola ze zvláštního vydání časopisu Index ze srpna 1968, věnovaného obhajobě myšlenky trojdílné československé federace.

V srpnu 1968, jen pár dnů před příjezdem vojsk Varšavské smlouvy (o němž se v posledních dnech jako každý rok velmi mluví), vydala Společnost pro Moravu i Slezsko (o níž se naopak žádný rok při výročí srpnových událostí 1968 nikdy nemluví, ani na Moravě) v tehdy vycházejícím kulturním časopisu Index jako jeho zvláštní číslo velice obsáhlý dokument s názvem Trojdílné uspořádání státu, v němž shrnula všechny možné důvody, od historických až po ekonomické, proč má být Morava (spolu s moravskou částí Slezska) samostatnou republikou v československé federaci. Poslední kapitolou byla v dokumentu a níže kurzívou v tomto článku v úplnosti uvedená pasáž dokumentující nespravedlivé postavení Moravy v tehdejší (respektive už i předválečné) hospodářské politice Československa. Otázka je, zda je toto pouze historický dokument nebo dodnes aspoň částečně pořád aktuální téma – to nechám na vašich případných komentářích. I kdyby však nic z toho, co se o tom v roce 1968 napsalo, už dnes
neplatilo, stejně je třeba si uvědomit, že to má vliv i na dnešek, protože zde popsané znevýhodnění Moravy muselo mít vliv i na budoucí vývoj, neboť obrazeně řečeno za použití sportovního příměru, jestliže dva běžci mají nestejné podmínky na startu, pak nemůže být divu, že jeden za druhým zaostává a musel by vyvinout větší úsilí než ten druhý, aby ho dohonil, což se mu ale při stejné výkonnosti nemůže podařit (a navzdory znevýhodnění při startu (či kladení překážek v průběhu závodu) pak může dokonce být obviňován z nižší výkonnosti).

4. DISKRIMINACE MORAVY A SLEZSKA JAKO ZDROJE NEDŮVĚRY K PRAŽSKÉMU CENTRALISMU

Projekt dvoudílné federace, který je oficiálně podporován jako jediný možný model připravovaného státoprávního uspořádání, nepočítá s tím, že by Morava jako celek (resp. Morava se Slezskem) měla sama řídit své věci. Pro dnešní české a moravské kraje zůstává podle tohoto modelu zachována idea unitárního státu s jedním společným centrem. I při vší slibované decentralizaci pravomoci na okresy se na podstatě pražského centralismu nic nezmění, ale jeho projevy se na Moravě a ve Slezsku dokonce zesílí, protože dosavadní krajské národní výbory, které hrály v tomto směru přece jen jistou tlumivou roli, budou zrušeny.
Někteří představitelé politického života z Čech a ze Slovenska nevidí, resp. si neuvědomují opodstatněnost nedůvěry Moravy vůči pražskému centru, a pokud jsou před jednotlivé skutečnosti postaveni, snaží se je bagatelizovat tvrzením, že podobně si mohou stěžovat Čechy i Slovensko a nejvíce Praha. Neuvědomují si kvalitativní rozdíl nejméně ve dvou věcech:
– V tom, že při tvorbě národního důchodu v poměru k počtu obyvatel byla Morava na prvém místě, zatímco při jeho rozdělování do spotřeby byla na místě posledním nebo téměř posledním (zejména Jihomoravský kraj).
– V tom, že při tvorbě národního důchodu v poměru sféry a infrastruktury, které je možno nacházet v celé republice, se speciálně na Moravě celá řada institucí, zařízení apod., přímo rušila.
Dnešní nedůvěra Moravy a Slezska vůči Praze má své kořeny již v první republice. Již tehdy pod hlavičkou samosprávy a demokracie začala být Morava zbavována své vlastní, na centru relativně nezávislé finanční základny. Například samostatné dřívější příjmy země Moravskoslezské, zemské přirážky k přímým daním a samostatné zemské dávky poklesly ze 70 % celkových příjmů roku 1913 na 34,5 % v roce 1937. Výdaje země byly kryty státními příděly v roce 1920 ve výši 36 %, v roce 1937 ve výši 42 %, v roce 1946 ve výši 73 %.
Růst tohoto přídělového hospodářství vedl ke »strýčkování«, ke snižování odpovědnosti a hospodárnosti. Snížil se význam samosprávy a zastupitelských orgánů. Zavedení absolutního systému přídělového hospodářství zrušením země Moravskoslezské (1949) tyto negace ještě podstatně zesílilo. Rozpoutal se boj všech proti všem: Brna proti Praze, okresů proti krajům, vesnic proti okresům, krajů proti sobě navzájem atp. Jednou měl důvody pro pocity křivdy ten, jindy onen. Rozvinul se systém vzájemné nedůvěry.
Centrální přerozdělení prostředků v Praze se dělo a děje bez jakýchkoliv objektivních kriterií. Prostředky z Moravy plynuly a plynou přímou cestou do Prahy, kde se teprve rozhodovalo a rozhoduje o tom, kolik se jich na Moravu vrátí. Navíc o nejvýznamnějších moravskoslezských záležitostech se rozhodovalo a rozhoduje se značnou necitlivostí v Praze. Pro ilustraci uvedeme alespoň několik důsledků tohoto stavu:
– Ačkoliv průmyslová výroba obou moravských krajů (např. v roce 1966) činila 32,6 % a podíl na hrubém důchodu 34,9% (při necelých 26% obyvatelstva ČSSR), podílely se oba tyto kraje na průmyslových investicích pouze 27,2 %.
– V oblasti potravinářského průmyslu, kde Morava se Slezskem zabezpečuje 22 % průmyslové výroby, nemá ani jedno oborové ředitelství, přestože potravinářská výroba na Moravě má v řadě oborů dominující postavení, jako např. u průmyslu konzervárenského, vinařského aj.
– Průměr objemu investic na 1 obyvatele v roce 1968 až 1970 v hospodářství řízeném národními výbory je v ČSSR 443 Kčs, ve Středočeském kraji jako předposledním v pořadí je 306 Kčs, v Praze činí 891 Kčs, zatímco v Jihomoravském kraji je stanoven na 281 Kčs.
– V odvětví zdravotnictví je Jihomoravský kraj počtem nemocničních lůžek na 1000 obyvatel (7,4) nejhorší z českých krajů. Přitom nejhorší situace je v Brně, kde relace počtu lůžek 2,7 na 1000 obyvatel nemá v ČSSR v žádném městě obdoby.
– Pro rok 1969 obdržel Jihomoravský kraj finanční limit na nákup zahraničních léků v částce přepočtené na 1 obyvatele 0,93 Kčs, Praha však 3,81 Kčs, průměr »českých zemí« činí 1,64 Kčs a průměr Slovenska 1,82 Kčs.
– 50 % školních objektů je v Jm kraji více než stoletých nebo téměř stoletých.
– Směnnost vyučování na ZDŠ je v Jm kraji nejvyšší z českých krajů (8,1%); jejich průměr přesahuje o 2,7 procenta.
– Ze 12.657 pracovníků ČSAV (v roce 1967) má Morava se Slezskem asi 800 pracovníků, Slovensko 2731, zatímco Čechy jich mají přes 9000.
– K 1. 12. 1948 bylo na Moravě 75 nakladatelství, která byla všechna zrušena a dosud zde nebylo obnoveno žádné nakladatelství s celostátní působností. V odběru literatury se např. Jm kraj podílí 15 %, zatímco vlastní nakladatelská činnost na území kraje tvoří jen 0,4 % z celkové nakladatelské produkce.
– Byly zrušeny celostátně významné Lidové noviny, které byly založeny r. 1893 v Brně.
– Rovněž jako celomoravský deník byla zredukována na deník krajský Rovnost. Bylo zrušeno několik olomouckých novin. V odběru tisku se např. Jm kraj podílí 17,9 %, zatímco vlastní tisk tohoto kraje tvoří jen 3,2 % z celkového počtu novin vydaných v ČSSR.
– Byly učiněny pokusy zlikvidovat Brno jako universitní město a vůbec odstranit z něho celé civilní vysoké školství, které tvořilo mohutný zdroj kulturního života prakticky na celé Moravě (zrušení právnické fakulty, farmaceutické fakulty, energické snahy centra zrušit některé obory na fakultě filosofické a přírodovědecké, omezování rozvoje lékařské fakulty).
– Rozhlasové stanice Brno a Ostrava byly zredukovány na krajová vysíláni s centrálním pražským řízením a vysílač Morava slouží převážně pražskému rozhlasu (Československo 1). Na tvorbě a odvysílání programu se brněnské studio podílí pouhými 3,24 %.
– Nedůstojné postavení brněnské televize neodpovídající počtu televizních přijímačů na jižní Moravě trvá přes veškeré jihomoravské snahy po nápravě. Součet vysílací doby Ostravy a Brna je v nepoměru k Praze a Bratislavě. Počet televizních koncesionářů v Jm kraji činí 14,2 % z celé ČSSR. zatímco na tvorbě a odvysílání televizních programů se brněnské televizní studio podílí 5,5 %.
– Na severní Moravě (zejména ve Slezsku) se zredukoval lehký průmysl a tzv. preference Ostravy dostala spíše charakter rozvoje »zlatokopeckého města«, než smysluplně koncepce tvorby trvalých dobrých životních podmínek jejich obyvatel, což se zvlášť negativně projeví při nynějším odklonu od železné a uhelné politiky.
– Za 20 let se nic neudělalo pro zlepšení železničního tahu a častosti spojení mezi Brnem a Ostravou.
– V jihomoravském kraji bylo v roce 1967 jen 49,2 % obyvatel zásobovaných vodou z veřejných vodovodů, zatímco procentuální poměr všech českých krajů činil 61,6 procenta a celostátní průměr činil 53,6 %. Do roku 1970 se stávající postavení Jm kraje nemá nijak změnit.
– Vytváření různých vládních komisí pro státoprávní uspořádání bylo prováděno tak, jako by na Moravě a ve Slezsku nebyli kvalifikovaní pracovníci, kteří by mohli přispět svou odbornosti k řešení problémů spjatých se státoprávním uspořádáním:
a) v komisi místopředsedy vlády dr. Husáka je 14 Pražanů, 15 Bratislavanů a po jednom zástupci ze Severomoravského a Jihomoravského kraje;
b) v komisi místopředsedy vlády prof. dr. Sika bylo ze 40 členů jmenováno jen 5 z Moravy a Slezska;
c) komise předsedy vlády inž. Černíka má ze 76 členů jen 10 z Moravy a Slezska.
– Návrh na volbu České národní rady počítal s 53 Pražany, s 50 členy z ostatních částí Čech a jen 47 členů České národní rady mělo zastupovat Moravu a Slezsko.
– Rudé právo odmítá dosud uveřejňovat příspěvky s kladným postojem k samosprávnému postavení Moravy a Slezska v příštím státoprávním uspořádání, ani nepřipouští polemiku s články zahrocenými proti Moravě a Slezsku, jímž naopak poskytuje dostatek prostoru. Centrální pražské redakce jiných deníků se do současné doby neprojevily podstatně lépe. Obdobně se chová pražský rozhlas a televize.

*

Uvedené příklady jsou jen ilustraci trvalého diskriminačního procesu, který vůči Moravě a Slezsku trvá již od první republiky a postupně se až do současné doby zesiloval, bez ohledu na to, které společenské vrstvy a názorové skupiny reprezentovaly pražský centralismus. Na této skutečnosti, na necitlivém, nadřazeném a přezíravém vztahu k Moravě a Slezsku se nezměnilo nic ani od lednového pléna OV KSČ v obrodném procesu.
Po léta rostoucí odpor na Moravě a ve Slezsku proti diskriminačnímu postupu pražského centra vyústil v široké lidové hnuti Moravanů a Slezanů, jehož výrazem se stala Společnost pro Moravu a Slezsko.
Za necelé 3 měsíce od svého vzniku má již přes 600 místních a závodních výborů po celé Moravě a Slezsku i v Čechách a na Slovensku. Výbory sdružují téměř 200.000 členů. Prudký růst členské základny Společnosti stále pokračuje. Je to zároveň neformální referendum o spravedlivém státoprávním uspořádání na principu samosprávy.
Bylo by neprozíravou neodpovědností, kdyby volení zástupci moravského a slezského lidu nenašli v těchto skutečnostech poučení a znovu uvěřili, že jeho zájmy a potřeby budou nejlépe zajištěny ještě direktivnějším řízením z Prahy, než tomu bylo doposud. Pláštík decentralizace, která je slibována, nemůže tuto skutečnost zastřít. O postavení Moravy a Slezska ve státoprávním uspořádání musí rozhodnout sami občané, kteří zde žijí.

Závěrem ještě musím zdůraznit, že výše uvedená slova nebyla stvořena na základě pouhých dojmů, na přípravě dokumentu Trojdílné uspořádání státu se podílela řada odborníků, i ekonomických (kteří jsou všichni v dokumentu výjmenovaní), takže uvedená fakta a čísla je nutno brát zcela vážně. A na úplný závěr ještě poznámka k terminologii: Společnost pro Moravu a Slezsko v roce 1968 nezastávala (jako ostatně tehdy na Moravě nikdo) názor o národnostní odlišnosti Moravanů od Čechů, tj. považovala Moravany za příslušníky českého národa, proto se v textu bez jakéhokoli ostychu objevuje vícekrát sousloví české kraje či české země, do něhož je zahrnuta i Morava.

Advertisements

21 thoughts on “Diskriminace Moravy a Slezska jako zdroje nedůvěry k pražskému centralismu

  1. Nejvíce mě zaujal následující odstavec, zejména proto, že neredukuje současné území Česka na Prahu a Moravu, ale zabývá se i zbytkem Čech:“– Průměr objemu investic na 1 obyvatele v roce 1968 až 1970 v hospodářství řízeném národními výbory je v ČSSR 443 Kčs, ve Středočeském kraji jako předposledním v pořadí je 306 Kčs, v Praze činí 891 Kčs, zatímco v Jihomoravském kraji je stanoven na 281 Kčs.“Středočeský kraj je tedy pod průměrem a hluboko pod úrovní Prahy, na skoro stejně nízké úrovni jako Jihomoravský kraj. Stranami sporu o finance tedy nejsou Čechy a Morava, nýbrž Praha a zbytek světa; 30 km od Prahy je stejně špatná situace, jako 300 km od Prahy. Z toho vyplývá, že pouhé zavedení Země Moravskoslezské by ani nezrušilo pragocentrismus v Čechách, ani nezabránilo brnocentrismu na Moravě. Z ekonomického hlediska je nutné zrušit především centralistické přerozdělování peněz, teprve potom může mít význam změna administrativního či
    státoprávního uspořádání.Ale děkuji za zajímavý článek.

  2. Současná situace je ještě mnohem horší.Všechny ústřední správní úřady jsou v Praze – jen pár ústředních soudních instancí bylo vymístěno do Brna. Všechna ředitelství větších firem jsou v Praze.Všechna zajímavější – náročnější a honorovanější – pracovní místa jsou v Praze.V Praze jsou nejvyšší platy a nejnižší ceny (nemyslím ceny v restauracích v turistických pražských trasách).Praha naprosto nehorázným způsobem vysává celý zbytek republiky.

  3. re Gabriel SvobodaTak to jste si, vážený, vybral silně parciální ukazatel pro svou úvahu. Přečtěte si, prosím, ještě jednou, co se tam píše. A doporučuji k četbě také jiné materiály týkající se přerozdělování HDP za komunistů. Zjistíte, že to vůbec, ani při pohledu z rychlíku, nebyla hra Prahy proti zbytku, ale strukturovaná ždímačka, kde Praha stála nejvýš, pak zbytek Čech, pak Slovensko, a Morava byla úplná nula odsouzená k dotování těch výše umístěných. Vychází to docela regionálně, a tomu by zřejmě zemská samospráva bránila, nemyslíte? 😉

  4. „Praha stála nejvýš, pak zbytek Čech, pak Slovensko, a Morava byla úplná nula odsouzená k dotování těch výše umístěných. Vychází to docela regionálně, a tomu by zřejmě zemská samospráva bránila, nemyslíte? ;)“Tomu by možná bránila, ale rozhodně by nebránila tomu, aby poměr investic na obyvatele Brna k investicím na obyvatele zbytku samosprávné/samostatné země Moravskoslezské byl 891:306.

  5. re Gabriel SvobodaVáš problém, pane G.S., je v tom, že trpíte utkvělou představou o automatickém centralizmu bez ohledu na vládní centrum. Kdopak vám pověděl, že moravská samospráva by se chovala stejně jako čechistický režim? To jste si musel vymyslet, respektive náš program jste zřejmě nečetl; jinak byste věděl, že na přerozdělování daní existují i jiná schémata než je vašich „891:306“.

  6. Samozřejmě by se moravská samospráva chovala stejně jako „čechistický režim“ – na základě čeho si myslíte, že by v ní byl oproti Čechám nižší počet politiků, kteří dají přednost namaštění vlastní kapsy před spravedlivým rozdělením peněz? K tomu, aby se tak politici nechovali, je potřeba centrální přerozdělování buď omezit, nebo pro něj stanovit závazná pravidla. A k tomu je právě potřeba zákon, který bude muset být přijat zvlášť (nebude automatickou součástí zemského zřízení) a který by fungoval i bez zemského zřízení, např. na úrovni krajů. (Nebo chcete tvrdit, že třeba Slovensko je navždy odsouzeno k centralistickému přerozdělování peněz, protože tam žádné zemské zřízení nezavedete, ani kdybyste se rozkrájeli?) Zemské zřízení není pro spravedlivější rozdělování peněz podmínkou ani nutnou, ani postačující.

  7. pro Milana: první bod souhlasí (velitelství státních orgánů v Praze), ale dále je to už trochu nepřesné: ředitelství si soukromá firma může dát kam chce, to stát nijak nemůže zakázat nebo nařídit, tudíž je to čistě na oné firmě, kde si postaví sídlo – jinými slovy Praha, Pražáci ani vláda s tím nemá nic společnéhorozhodně ne všechna zajímavější místa jsou v Praze, jistě jich tam je hodně, ale nikoliv všechna – opět s tím Praha, Pražáci ani vláda nemá nic společného neboť podnikat či mít dobré zaměstnání a hodně vydělávat může člověk kdekoliv v republice a když bude šikovný, tak si může vydělat v Brně, Břeclavi nebo Horní Dolní víc než kdokoliv v Praze, platy v soukromých firmách určují zaměstnavatelé a nikoliv Praha, Pražáci nebo vládav Praze jsou nejvyšší platy, ale také nejnižší, podle toho co kdo dělá 🙂 (já například nedávno pracoval na plný úvazek na letišti, pouze dvanáctihodinové směny, včetně nočních, víkendů a svátků s
    čistým měsíčním platem 6700 Kč), nejvyšší průměrný plat neznamená, že všichni ten průměrný mají, ale spíš že pár jedinců má výrazně nadprůměrný plat a většina pak podprůměrný a dohromady nám to dá ten pražský průměrný platk těm nejnižším cenám jste jaksi zapomněl zmínit velmi významnou položku a to jest bydlení, které je v Praze nejdražší a bydlet musí každý, ať už v podnájmu nebo ve vlastnímVámi utvořený závěr z výše uvedených tvrzení je mírně řečeno zvláštní, když má někdo vyšší plat, tak tím nikoho nevysává – peníze si vydělá ve firmě nebo sám a nebere Vám je z kapsy 🙂 naopak má vyšší daně, takže spíš víc přispívá do rozpočtu a to ani nezmiňuji nízkou nezaměstnanost, která rozhodně taky nikoho nevysává, spíše naopak…

  8. [1]„Z toho vyplývá, že pouhé zavedení Země Moravskoslezské by ani nezrušilo pragocentrismus v Čechách, ani nezabránilo brnocentrismu na Moravě.“ – Vnitřní uspořádání Čech, pokud do něj není zatažena Morava, nám může být lhostejné. Cílem snah Moravanů není odstranění pragocentrizmu v Čechách, to je čistě český problém. A o brnocentrizmu na Moravě píšete proč? Myslíte, že Moravané nebudou umět nic jiného než okopírovat český systém veřejné správy (viz komentář [5])?“Z ekonomického hlediska je nutné zrušit především centralistické přerozdělování peněz, teprve potom může mít význam změna administrativního či státoprávního uspořádání.“ – Ne, je to naopak: nejprve je nutná státoprávní změna a ta si vynutí i změny ekonomické. Opačný postup je nesmyslný.[6]„na základě čeho si myslíte, že by v ní byl oproti Čechám nižší počet politiků, kteří dají přednost namaštění
    vlastní kapsy před spravedlivým rozdělením peněz?“ – lidské povahy jsou všude víceméně stejné, řešením je proto politikům nedat prostor k namaštění kapes.“K tomu, aby se tak politici nechovali, je potřeba centrální přerozdělování buď omezit, nebo pro něj stanovit závazná pravidla. A k tomu je právě potřeba zákon, který bude muset být přijat zvlášť (nebude automatickou součástí zemského zřízení) a který by fungoval i bez zemského zřízení, např. na úrovni krajů“ – vy si zřejmě nedokážetepředstavit, že by se s penězi dokázalo hospodařit jinak než že se (obrazně) přinesou do centra a tam úředníci podle buď správných nebo nesprávných měřítek peníze rozdělí. Ve vyspělých státech platí, že peníze zůstávají co nejblíž úrovni, kde byly vytvořeny a centrum s nimi vůbec nepřijde do styku s výjimkou určitého stanoveného podílu pro zajištění funkcí celku.[7]Vaše obhajoba Prahy není tak úplně přesná. V českém prostředí lze už velmi dlouho (přinejmenším od vzniku
    Československa, pravděpodobně však už dřív) pozorovat preferenci Prahy na úkor ostatních částí Čechy ovládaného státu. Už za národního obrození byla Praha posvátnou modlou, do níž mělo být všem Čechům radost investovat, mezi Prahu a češství bylo skoro kladeno rovnítko. Za první československé republiky to bylo patrné stejně tak, stačí shlédnout pár tehdejších dokumentárních filmů, které dnes vysílá Česká televize. A kdyby to nebylo jasné z ducha těchto filmů, stačí se podívat na ohromný růst velikosti Prahy za první republiky – ten by nebyl možný, kdyby jej nepodporoval stát. A o dobách vlády komunistické strany netřeba hovořit, to byla preference Prahy do očí bijící. Rovněž vaše námitka, že firmy si můžou zřídit sídlo, kde chtějí, není zcela oprávněná. V článku http://dalsimoravak.bloguje.cz…hp (aspoň myslím, pokud ne, zkuste jiné články téže rubriky) se můžete dočíst, jak česká (
    československá) vláda stěhovala sídla celostátních podniků z Moravy do Prahy, ač provozy oněch firem byly převážně nebo zcela na Moravě. Totéž sice dělaly i soukromé firmy, ač ty si (teoreticky) mohly svobodně vybrat, ale nelze se divit, pokud vládla atmosféra, že jedině Praha je místo pro pořádný život.“podnikat či mít dobré zaměstnání a hodně vydělávat může člověk kdekoliv v republice a když bude šikovný, tak si může vydělat v Brně, Břeclavi nebo Horní Dolní víc než kdokoliv v Praze“ – to sotva. Stačí projít statistiky. Jenže problém je v tom, že v Praze je mnoho lukrativních míst, která jsou lukrativní jen proto, že jsou v Praze. Kdejaká firma může mít sice provozy po celé ČR, ale zisky tečou do ústředí, tj. do Prahy, kde se pak vyplácejí ohromné odměny (viz odměny manažerů ČEZu, které přesahují hranice lidského chápání) – pak není divu, že zrovna v Praze je velká poptávka po luxusním bydlení, luxusních automobilech, luxusních dovolených a jiném luxusním zboží. Hlavní problém je pak v tom, že v
    Praze se rozhoduje o většině peněz, přičemž je jedno, kterého státu je zrovna Praha hlavní město. Když někdo rozhoduje o velkých penězích, byl by div, kdyby mu něco nezůstalo za nehty. Vždyť nemine týden, aby se ve zpravodajství neobjevila nějaká zpráva o té či oné zmanipulované nebo nevýhodné veřejné zakázce, jejíž podstata je ta, že veřejné peníze tečou do soukromých kapes. Pak se nemůžete divit, že všichni chtějí sídlit v Praze – Praha je ústí penězovodu a kdekdo se snaží, aby trochu těch peněz káplo i do jeho kapsy. Kdyby někdo rozhodl, že hlavní město bude třeba Šumperk, budou tam sídlit veškeré centrální úřady a veškeré peníze se budou rozdělovat tam, hned byste viděl, jak by se všechny firmy přetrhly, jen aby tam měly sídlo. A hned by největší platy a největší pracovní příležitosti byly v Šumperku.

  9. „Myslíte, že Moravané nebudou umět nic jiného než okopírovat český systém veřejné správy?“Minimálně zpočátku ho určitě okopírují — stejně jako Československá republika převzala právní řád Rakouska-Uherska a Česká republika převzala právní řád České a Slovenské Federativní Republiky, tak s největší pravděpodobností převezme Morava právní řád České republiky, nechce–li zažít právní anarchii, protože i špatné právo je lepší než žádné. Pak ho samozřejmě bude mít možnost zlepšit, ale je otázkou, jestli to moravští politici, kteří stejně jako v Čechách budou preferovat namaštění vlastní kapsy, schválí.“vy si zřejmě nedokážete představit, že by se s penězi dokázalo hospodařit jinak než že se (obrazně) přinesou do centra a tam úředníci podle buď správných nebo nesprávných měřítek peníze rozdělí. Ve vyspělých státech platí, že peníze zůstávají co nejblíž úrovni, kde byly vytvořeny a centrum s nimi vůbec nepřijde do styku s výjimkou
    určitého stanoveného podílu pro zajištění funkcí celku.“Necentralistický systém si dokážu představit, jen jsem chtěl poukázat na to, že reforma po vzoru vyspělých států je proveditelná i bez zemského zřízení. Právě proto, že peníze s centrem vůbec nepřijdou do styku, je úplně jedno, jestli je tím centrem vláda celostátní, zemská, nebo třeba okresní.

  10. Já jsem měl na mysli spíše současný stav a soukromou sféru, než státní podniky před rokem 1989 – tehdy si podniky samozřejmě vybírat nemohly. A pokud si nějaký Moravák myslí, že „jedině Praha je místo pro pořádný život“ a umístí sídlo své firmy do Prahy, pak je to pouze jeho problém, nikoliv Prahy, Pražáků nebo pragocentrismu. S tím podnikáním mám bohužel pravdu, netřeba hledat údaje ve statistikách, stačí opustit zažité mýty a jsme zpět realitě. Například nějaký programátor se nastěhuje do vesničky o padesáti obyvatelích, na počítači může pracovat kdekoliv, stačí i mobilní připojení na internet. Plat má 200 tisíc, zbytek obyvatelstva jsou třeba důchodci nebo děti, nezaměstnaní či s velmi malým platem. Průměrný plat této vesničky pak bude dejme tomu 100 tisíc Kč, tedy mnohonásobně vyšší než v Praze. Mimo Prahu žije strašně moc lidí, kteří vydělávají víc než Pražáci, ale tomu bohužel mimopražští nechtějí uvěřit. Ona není ani tak luxusní jenom ta
    poptávka, ale spíše nabídka a to pro všechny, i pro ty co nemají luxusní platy – a těch je většina. Dvoupokojový byt ve starém paneláku za dva milióny nebo podnájem za 10 tisíc a plat 10 – 15 tisíc, tomu říkám luxus. Mimochodem nejvyšší daň z nemovitosti je v Praze a musí jí platit i Pražáci co berou 8 tisíc Kč a těch není málo: prodavačky, uklízečky, doplňovači zboží atd… O velkých penězích samozřejmě rozhoduje vláda, parlament atd., které jsou umístěné v Praze, že by z toho ale měla nějaká firma výhodu, když si v Praze postaví sídlo, to je už trochu nadnesené tvrzení. Firmy zde umisťují sídla z jiných důvodů, než aby byly blízko vlády a ministerstev: mají tu celkem dobré spojení se světem – letiště, je tu velký výběr hotelů pro případné obchodní návštěvy, mnoho možností kultury, sportu a zábavy. Na vesnici nebo menším městě takové prostředí nemají, tak není divu že si tam sídlo nepostaví. To, že při rozdělování státních peněz zůstane každému něco za nehtem, v tom máte rozhodně pravdu. Ale když já
    si zde postavím sídlo firmy, tak budu mít nehty pořád čisté. To bych musel mít někde známé, nebo být sám v politice, na takové přiživování ale nemusím mít sídlo firmy v Praze.

  11. ◉ [9]„Právě proto, že peníze s centrem vůbec nepřijdou do styku, je úplně jedno, jestli je tím centrem vláda celostátní, zemská, nebo třeba okresní.“ – To znamená, že si dokážete představit, že Čechy budou připojeny k Bavorsku a z krajů bývalých Čech půjde do Mnichova jen malá část.

  12. Z ekonomického hlediska ano. Ale to je samozřejmě jen jedním z mnoha hledisek, která beru v úvahu.

  13. To, že sídla většiny úřadů a firem jsou v soustředěna v hlavním městě státu je zcela normální věc. Na Slovensku je všechno v Bratislavě, v Rakousku ve Vídni apod. Taky tam na to lidi nadávají.Co se týká „brnocentrismu“, bydlím ze Žďáře nad Sázavou (pro neznalé připomínám, že leží na Moravě) a z doby existence Jihomoravského kraje máme v dobré paměti to, jak na nás Brno kašlalo.Co se týká „nejnižších“ cen v Praze, tak je samozřejmě blábol, který může napsat jen člověk, který snad v Praze ani nebyl. Nájmy jako hlavní životní náklad jsou v Praze zdaleka nejvyšší v republice.Řeči o „odměnách manažerů ČEZu“ pak nemají už vůbec nic společného s Prahou. V čele ČEZu stojí Martin Roman z Havířova a nedostává žádné „odměny“, ale má opční právo na akcie ČEZu za cenu, jakou měly v době, kdy nastupoval do čela firmy – to je standardní motivační mechanismus pro vedení firmy, aby co nejvíce zvyšovalo její hodnotu. Připomínám, že
    akcie ČEZu se od roku 2004 zhodnotily ze zhruba 150-200,- na 1300,- za akcii. Koupit si je mohl/může kdokoli.

  14. ◉ [13]„To, že sídla většiny úřadů a firem jsou v soustředěna v hlavním městě státu je zcela normální věc.“ – Úřady v hlavním městě být musí, aspoň ty nejdůležitější. Na druhou stranu ne všechny (to platí dokonce i o ČR). Záleží ale na tom, jaké jsou to úřady a o čem všem rozhodují. V tomto je v ČR centralizace silná.“Co se týká „brnocentrismu“, bydlím ze Žďáře nad Sázavou (pro neznalé připomínám, že leží na Moravě) a z doby existence Jihomoravského kraje máme v dobré paměti to, jak na nás Brno kašlalo.“ – A skutečnost, že Krajské národní výbory byly jen převodní páky centra a odkázané v podstatě na dotace s centra, to vám zřejmě nevadí, že? Těžko si kraj mohl vyskakovat, když nedostal shůry peníze. A pokud si myslíte, že Brno myslelo jen na sebe, tak se do Brna jeďte někdy podívat. Spousta proluk po bombách z druhé světové války ještě v širším centru je dosud.“Řeči o „odměnách manažerů ČEZu“ pak nemají už vůbec nic společného
    s Prahou.“ – Možná jsem netrefil tu správnou firmu, i když na druhou stranu příklad jednoho člověka není dostatečný, je ale fakt, že největší zájem o nadstandardní zboží včetně bydlení je právě v Praze. V Havířově těžko někdo zbohatne, pro velké příjmy se musí do Prahy.

  15. „V tomto je v ČR centralizace silná.“Naopak ve srovnání třeba se sousedním Slovenskem nebo Rakouskem je u nás centralizace mnohem menší. Řada hlavních úřadů sídlí v Brně – např. Ústavní soud, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ombudsman, Nejvyšší správní soud, Nejvyšší státní zastupitelství, Nejvyšší soud ČR.“pro velké příjmy se musí do Prahy.“To je logické, stejně to platí v Bratislavě, ve Vídni, v Londýně atd. Málokdo zbohatne tak, že bude sedět za pecí doma 🙂

  16. re k.v.Vážený k.v., případ s Rakouskem myslíte vážně? Pokud ano, tak jste buď lhář, blázen nebo nevíte, o čem je řeč. Rakousko má spolkové země se svými vládami, rozpočty atd. V ČR se prakticky veškerý HDP rozděluje centrálně. A o peníze jde přece na prvním místě, ne?

  17. [15]Centralizace znamená, že je všechno soustředěno v jednom mocenském centru, přičemž je jedno, jestli je to centrum zeměpisně na více místech.

  18. ◉ k předchozím komentářům k Prazehttp://www.blisty.cz…rt43455.html:26.10.2008V Praze jsou penízeChceme-li ovlivňovat svůj život, musíme volitAutor správně píše, že v Praze sídlí většina úřadů, bank, soudů, větších firem a ostatních distributorů peněz a ptá se, proč v Praze dopadají volby jinak než ve zbytku republiky., píše Slavoj Butala.Především je nutno si přiznat, že o výsledku voleb kdekoliv rozdodují hlavně peníze. Nyní jde o to, jak na tuto skutečnost nahlížet. Samozřejmě každého asi napadne nejdříve finanční náročnost předvolební kampaně a možnosti jednotlivých stran. Nemalou roli také hrají „nestranná“ media a jejich informování v prospěch či neprospěch jednotlivých stran. Když pominu tyhle technologické záležitosti, zůstává nejdůležitější článek a tím je volič.Běžný člověk, který má základní zajištění a myslí si,
    že nemá o co přijít sice nadává na zvyšování nákladů u zprivatizavaných společností, ale věří, že se nějak protluče. Navíc my češi se stydíme protestovat (abysme nevypadali směšně?) a proto zatím jakékoliv utahování šroubů neseme trpělivě.Na dotaz: „už jsi byl volit“? jenom mávneme rukou, případně zamumláme, že není koho volit.Jinak je na tom Pražák – odeesák. Už z podstaty věci vyplývá, že peníze státu a finančního trhu procházejí přes Prahu a tam se také rozdělují (někdy také rozkrádají). Při centralizaci jaká u nás dosud panuje je logické, že nejvíce peněz se dá získat jen a pouze v Praze. Podobné je to i v jiných oblastech: šoubyznys, sport atd.Pražák – odeesák má eminentní zájem na tom, aby si svůj standard nejen udržel, ale pokud možno ještě navýšil. Vzhledem k tomu, že vítězství ODS slibuje možnosti nejen pro současné ekonomické špičky, ale i pro potencionální zbohatlíky, je pražákovo dilema jít či nejít volit rozhodnuto: Volit půjde on i celá jeho rodina (obvolá
    i svoje známé) a pokud by to bylo možné exhumoval by i 10 let mrtvou babičku, jen aby jeho strana získala ve volbách co nejvíce hlasů. Výsledkem je pak to, že tito skalní voliči přijdou vždy a i když jich není většina, tak při neúčasti „zbytku světa“ rozhodují volby.Samozřejmě tento přístup není možné mít nikomu za zlé – každý by měl volit to o čem si myslí, že je pro něj přínosem. Chyba je v tomto případě na onom zbytku světa, který si z pohodlnosti radši listuje v Blesku nebo přepíná zábavné televizní kanály, než by si domyslel důsledky svojí neúčasti a tím i výsledku voleb.

  19. > Už toho je dost.Zdravím Moravany.Mám takový dotaz?Zatím všechny strany které měly v názvu Moravská.Ukončily činnost,jejich osazenstvo skončilo ostudou nebo hanbou řízenou z Prahy.Jste také taková partaj?Existuje něco jako Moravský národní kongres.Alespoň jeho pisatel sedí v Praze a nyní plyve na Moravu za prdelné na Ministerstvu zahraničí.Jaká je šance něčeho dosáhnout ve Vaší straně?Není nějak zkostnatělá?Není to strana jednoho muže?Který argumentuje nejsou peníze.Já bych rád něčeho dosáhl-například samostatnosti Moravy.Není to tak nereálné .Hloupá vláda v Praze tomu nahrála.Jak se díváte na V.Klause a Slámu?Je zcela jisté že nyní budem napadáni jako nacionalisté a fašisté ,pustí se do nás novináři a anarchysté,cigáni.Jste připraveni být zase uřváni Čechy?Je potřeba vstoupit do ilegality,partizánského boje,mediálního boje ,odboje…..Děkuji za odpověď.Za svobodnou Moravu.

  20. > [19]"Jste také taková partaj?"Tady jste na špatné adrese, toto nejsou stránky žádné strany. Jediná moravská politická strana, která nyní existuje, je strana Moravané, se svým dotazem se proto obraťte do jejího diskusního fóra na adrese http://moravane.eu/forum .

  21. Nesouhlasím s názorem, že vláda a ostatní orgány nemají nic společného s tím, že nejvíce firem má sídlo v Praze. Není to pravda. Není žádným tajemstvím, že finanční úřady v Praze nebyly dostatečně posíleny, aby mohly dostatečně často firmy se sídlem v Praze kontrolovat. Tedy firmy se sídlem v Praze procentuálně téměř kontrolovány nejsou, to je jeden z hlavních důvodů, proč si tam firmy, ve skutečnosti podnikající často docela jinde, přihlašují sídlo. Potom to vypadá, že Praha „živí“ zbytek republiky. Ve skutečnosti je to docela naopak. Různé dopady z provozu firem, včetně ekologických, dopadají na místa, kde jsou jejich provozy. Daně, pokud jsou vůbec řádně odváděny vzhledem k nedostatečným kontrolám v Praze, jsou však vykazovány jako daně z podnikání pražských firem. Vláda a ostatní, většinou v Praze dislokované orgány toto samozřejmě vědí a finanční úřady by mohly posílit právě podle počtu firem, ale proč by to dělali, když z toho má Praha velké výhody a lidé z těchto orgánů většinou v Praze žijí?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s