Nešťastné to nedorozumění!

Dva politické spisy Františka Palackého o spojení Moravy a Čech

František Palacký je až dodnes a už za svého života považován za zakladatele moderního českého dějepisectví, ale o něco méně je známo, že byl velice činný i politicky, od roku 1848 byl tři desetiletí vůdcem české politiky. V dnešní české národní společnosti jde o jednoho z nejuctívanějších Čechů, mezi národně smýšlejícími Moravany je logicky jeho obliba na nízké úrovni, jelikož Palacký se přestěhoval do Čech a o Čechy jevil celý život hlavní zájem. Jeho zájem o Moravu se omezoval na to, aby byla Morava připojena k obnovené České koruně a její slovanští obyvatelé k českému národu. Ale jistě pro nás bude zajímavé vědět blíže, co o charakteru spojení Moravy a Čech Palacký soudil. Níže jsou uvedeny podstatné části dvou spisů, které Palacký napsal, první pochází z roku 1848, je to reakce českého národního výboru koncipovaná Palackým na nedávnou zamítavou reakci moravského zemského sněmu na českou žádost u vídeňského císařského dvora o spojení Moravy s Čechami, druhý pochází z roku 1861, tedy z doby
počátku svobodného politického života v Rakousku po pádu takzvaného Bachova neoabsolutismu, kdy se opět z Čech začaly veřejně ozývat hlasy po spojení Moravy a Čech. Záměrně jsem barevně zvýraznil ty pasáže, kde se Palacký dušoval, že spojení Moravy a Čech bude zcela bez újmy na samosprávě Moravy. Nakolik mluvil Palacký jen za sebe a nakolik vyjadřoval mínění tehdejších českých politiků, je otázka. Vzhledem k tomu, co se stalo s moravskou samosprávou poté, co ke spojení obou zemí později skutečně došlo, znějí Palackého slova obzvlášť pikantně. Vysvětlení rozporu mezi těmito slovy a pozdějšími událostmi může být víc; například, že Palacký byl prohnaný a křivě sliboval, co nemínil nikdo dodržet. To ale podle mě sotva bude správné vysvětlení, spíš se kloním k tomu, že Palacký byl naivní a sliboval něco, co nebyli Češi schopni díky své povaze, kterou Palacký dostatečně neznal, dodržet. Anebo jeho slova byla v souladu s tehdejším českým míněním, ale s postupujícím časem sami Češi od tohoto mínění ustupovali, až od
něj nakonec zcela odstoupili – to považuju za nejpravděpodobnější. Na druhou stranu, ač nehodlám primitivně vybírat jen to, co jednoduše působí na emoce, nemůžu nevzpomenout, že jsou v dějinách i jiné další případy, kdy jakkoliv mocným a upřímným přátelstvím se zavazují, nic není, já je znám a vím, že kdekoliv mohou a příčiny dostanou, …, no však už to znáte. Nedá se nic jiného dělat, než si z rozporu mezi Palackého slovy a pozdějšími událostmi vzít ponaučení pro dnešek a budoucno: nelze lehkomyslně spoléhat na české sliby. Ale také si nelze při bližší znalosti dějinných událostí nevšimnout, že české ujišťování, že se moravské samosprávy nedotknou, sláblo úměrně s tím, jak slábla síla ohrazování samotných Moravanů, že jakékoli spojení s Čechami nesmí být na újmu současnému rozsahu samosprávy Moravy.

Manifest českého národního Wýboru o žádaucím spojení zemí Morawské a Slezské s korunau Českau. Dne 6 máje 1848:
Národní Wýbor w Praze, mající porady pod předsedáním presidenta wlády zemské, a tu úlohu, aby ku prowedení zásad konstitučních w Čechách na základě král. resoluce wydané dne 8 dubna b. r. na druhau Pražskau petici činil potřebné příprawy a chystal předběžné náwrhy, kterýchžto sněm konstitující, jenž co nejdříwe swolán býti má, potřebowati bude, – widí se pohnuta spůsobem tím, kterým nejnowěji otázka o sjednocení Čech s Morawau a Slezskem doma i w cizině přjímána byla, wyjewiti weřejně o ní swé mínění, jak následuje.
Když před několika nedělemi národ Český pozdwihl hlasu swého, aby u nejdobrotiwějšího a nejsprawedliwějšího mezi mocnáři dosáhl opětného uznání práw nikdy nezastaralých národnosti swé a přiměřených jim ústaw politických, spomenuw si w době rozhodné také na milé kmenowce swé w Morawě a Slezsku, pronesl u trůnu panowníka swého také prosbu o obnowení a utužení swazku wíce než tisíciletého mezi krajinami těmito.
Milerád byl by stejnau dobau hleděl také domluwiti a srozuměti se blíže s Morawany a Slezáky, proč a kterak spojení takowého si žádá, kdyby to pro kwapné tehdáž okolnosti a pro nedostatek spůsobných k tomu prostředkůw jen bylo možné býwalo.
Projewená wšak žádost tato Čechůw, míti také napotom společný s Morawany a Slezáky osud, a wstupujíc do nowé epochy žiwota národního neděliti se od nich, nýbrž bratrsky, jako za minulých časůw, opět aučastni býti wšech slastí a strastí společných, – žádost tato, díme, potkala se s osudem jak neočekáwaným tak nezaslauženým, že byla místy docela neprawě rozuměna i wykládána, co nárok, ba osobowání sobě bůh wí jaké suprematie. Welmi rychle našli se lidé, kteří se snažili buď z malicherné prowincialní žarliwosti, buď pro swé jiné sympathie, aby každau jiskřičku podezření rozžehli w plamen horaucí; náružiwosti uměle wzbuzowané wzrostly až w demonstrace hrozící, a na místě najednom stala se uzawření přenáhlená, kterých každý nepodjatý litowati musí pro čest obojích saukmenowcůw, jakož i pro pokoj, swornost a blaho obau zemí.
Nešťastné to nedorozumění! Když jsme w Čechách ponejprw pozdwihli hlasu swého, abychom porazili systém nenáwiděný, nás i naše sausedy stejně tlačiwší, bylo hlasitě wysloweno heslo naše: „Swoboda i rowné práwo wšem!“ Jakž se mohl kdo domníwati, žebychom, odporujíce sami sobě, této nabyté swobody chtěli nadužíti k tomu, abychom dobyli přednosti nad našimi morawskými kmenowci, neb dokonce abychom sobě měli jaké panstwí nad nimi osobowati! Jakž mohlo w žádosti po bratrské lásce a jednotě spatřeno býti símě nenáwisti a nepřátelstwí!
Awšak k nemalé potěše, ano ku prawé radosti swé shledáwáme, že se neukázal celý národ Morawský a Slezský, nýbrž jen čásť jeho podjata tímto nedorozuměním, poněwadž se wždy množstwí hlasůw ze wšech krajin těch zemí bratrsky k nám ozýwá a mnoho rukau k uzawření wěčného přátelského spolku nám se podáwá. Jsmeť také přeswědčeni, že se počet jejich sám od sebe bude množiti a w kratším nebo delším čase dosáhne přewahy, jak mile na místo náružiwého pobauření myslí nastaupí pokojné rozmýšlení a uwážení wšech přirozených poměrůw a prospěchůw obau zemí.
W prwním zápalu pobauřených myslí zjewila se w Morawě rozličná oswědčení, petice i uzawření proti přáním od nás pronešeným. Nemůžem a nechcem dáti se do prohlédání celého toho množstwí, nýbrž přestaneme na krátkém s našeho stanowiště oswětlení jedno z nejdůležitějších mezi těmito spisy, petice od morawských p. p. Stawůw w Brně dne 14 dubna b. r. k Jeho c. kr. Milosti učiněné. Myslíme, že každý nepodjatý při záwěrce wedené z jednostranné historické indukce, že prý jest Morawa „země od Čech neodwislá, přináležící k celitému swazu Rakauského mocnářstwí“, pohrešowati bude potřebnau určitost a auplnost. Owšem není Morawa nikoli země od Čech odwislá, tedy snad neswobodná, bywši od jakžiwa powažowána i chowána co stejnořaděná, co stajně opráwněná část jednoho, w historii pod jmenem koruny České čestně známého celku. Tento celek, co takowý, přináleží k celitému swazku Rakauského mocnářstwí; žádná část nemůže o swé ujmě od něho se odděliti, ač jestli zachowati chce wěrnost, před celým swětem tak často
zaslíbenau, bez poskwrny. Od wíce než tisíciletí stáli Morawané a Čechowé, jakožto audowé jedné rodiny, wěrně spolu we wšech proměnách osudůw; otewřemež jen písmo slawných dějin jejich, a tažme se, lze-li morawské bez českých, a naopak, jen pomysliti neb jim rozuměti? Nahodilyť se časem arci také nesnáze a domácí rozbroje: we kteréž rodině, we které domácnosti by jich pak časem nebýwalo? A zdaliž neustaupily pokaždé wraucnějšímu porownání a smíření? Zdaliž sworné jednání proti cizině kdy jimi bylo rušeno? Bylo-liby šlechetné, rozpomínati se jen na neblahý swár a ne raději na ušlechtilau swornost? Schwalowati bychom toho žádným spůsobem nemohli, aby stawowé morawští zásadu, po wšecky wěky uznáwanau, ano i w obnoweném zřízení zemském ze dne 10 kwětna 1628 stwrzenau, že jsau Morawa i Slezsko „wtělené země“ koruny České, nyní uwáděli we spor; jistě pamatují se ještě tak dobře jako i my na den 7 září 1836, když we jmenu země swé přítomni byli korunowání swého a našeho krále Ferdinanda w na hradě
Pražském. Nikoli, opakujem to, Morawa není země od Čech odwislá, ale owšem ku koruně České náležející.
Než jestližeby některým z našich milých bratří na Morawě nebyla mila naše společná historie, chtěli-liby powažowati starodáwní positiwné auwazky jednoty za zcela zrušené nejnowějšími událostmi: tož žádáme jich, aby ještě pomyslili na to, k jakým wýsledkům powede je tato zásada; bohdejž uwážili, oč wšecko tu jde, kdyžby žádné práwo historické nemělo býti uznáwáno. Protož popatřme zde, ne již na naši minulosti, ale na naši obojstrannau budaucnost. Snad že nám příčiny politické s obau stran učiní to příjemným a žádaucím, co dějepis schwáliti a spůsobiti nepostačil.

Ohlédneme-li se po přirozených základech státního a národního žiwota w Čechách a w Morawě, bude nám za těžké, nalezti w nich skutečné rozdílnosti; příroda i člowěk jsau tak dokonce stejní, že je jen jmena od sebe dělí. Naše poměry národnosti jsau w obau zemích ty samé: národ u wětším počtu mluwící jedno stejné nářečí slowanské, pomíchán žiwly německými skoro stejnau měrau; stupeň wzdělání na obau stranách sotwa rozdílný, žádné poměry společenské neb mrawy a zákony znamenitě od sebe se lišící, žádné různé materialní interessy, stejné poměry a potřeby orby, žiwností a obchodu, průmysl méně se potýkající než wzájemně se nahražující a doplňující. Školy a wyučowání, jakož i celé spořádání wnitřní spráwy zemské musejí přiměřeně ke zwlášním poměrům národnosti, tedy w obau zemích dle stejného spůsobu býti zřízeny. Budau-li zase wšecky orgány spráwy saustředěny a zjednotwářeny we Wídni, jest se obáwati, že obzwláštní potřeby našeho národu zas tak jako předtím nebudau nacházeti potřebného uznání a ohledu, protože jen
porozumění jim stojí wíc práce a sebe zapření, než se při wětším počtu auředníkůw obyčejně dostáwá. We sprawedliwém uwážení toho již nám dobrotiwý mocnář náš powoliti ráčil zřízení wlastních odpowědných centrálních auřadůw pro králowstwí České w Praze s rozsáhlejším oborem činnosti. Spatřujeme w tom znamenitý prospěch pro opatření a pojištění interessůw netoliko naší wlasti, než i celého mocnářstwí, jehož jednota a moc již skutečně nemůže spočíwati na zjednotwáření celku, nýbrž na sprawedliwém ocenění a wzájemném porownání jednotliwých částí. Jednostranný směr k austřednosti musí i tu uznáwati w národnosti swau potřebnau protiwáhu. Co ale jest prospěch pro nás, nemůže při té auplné stejnosti duchowních i hmotných prospěchůw býti škodliwé pro Morawu. O zrušení neb pošinutí tamějších prowincialních auřadůw není a nebyla při tom nikdy řeč, a nemohla býti, protože nám nepřišlo na mysl, abychom chtěli stenčowati prowincialní neodwislost Morawy.
Naše žádosti projewené o spojení wšech českých korunních zemí směřují zejména k tomu: 1) aby místo posawadních auřadůw dworských pro wnitřní politickau spráwu, kteréž napotom nesrownáwají se s wywinutím našeho konstitučního žiwobytí, odpowědné centrální auřady, nejw. kabinetním listem dne 8 dubna b. r. králowstwí Českému s rozšířenějším oborem činnosti již powolené, dostaly se zároweň také Morawanům, a tak měly platnost pro wšecky korunní země České; a 2) aby konstituční wywinutí těchto zemí, jakož kořen swůj má w jediné, stejné národnosti, bylo také stejné, tedy aby sněmowé zemští, jakžto napotom nejdůležitější faktorowé zákonodárstwí wnitřního, jednali w plném srozumění. A jakžby tak činiti mohli lépe, než periodickým, buď w plném počtu, buď skrze obzwlášť wolené wýbory společným se scházením?
Jeho c. k. Milosť nechtěla w odpowědi na druhau Pražskau peticí rozhodnauti otázku o užším spojení českých korunních zemí, nýbrž odkázala ji na další usrozumění se stran. Obecná spokojenost, s kterau i tato wýpowěď byla w Čechách přijata, jest tím wětší rukojemstwí, že národ náš daleký jest toho, aby chtěl užíwati nějakého mrawního nucení, doufaje žádaucího spojení také dojíti jen wzájemným usrozuměním a swobodným přeswědčením. Pokojné uwážení spojených s tím pro obě strany wýhod konečně jistě rozhodne. Přejeme si, aby swobodný národ Morawský práwě nezmatený wliwy cizími wzal před sebe toto uwážení, aby rozhodnul se swobodně a samostatně. Spojení naše nemohloby pro nás býti radostným, pro obě strany blahodějným, kdyby nemělo wzejíti a chowáno býti láskau a důwěrau!

* * *

Historické haraburdí. Národní listy 1861, č. 11 a 16:

Jsau i takowí krkawci, kteří roztrušují o nás, že stojíce o jednotu a celost koruny naší České, usilujeme prý zrušiti netoliko sněmy morawské, ale i wládu zemskau w Brně, a potáhnauti wše k sobě do Prahy. Bohužel že žurnalistikau zwláště wídeňskau wládnau nyní z wětšího dílu ošemetníci, kteří ani pérem o nás zawaditi neumějí, aby nám nekřiwdili a nepřipisowali samé bůh wí jak hanebné úmysly. Kdo ale nedá se štwáti a saudí wěci s rozmyslem sprawedliwým, musí w samém našem odwoláwání se k historii spatřiti rukojemstwí, že autonomie a samospráwy Morawě bráti nechceme, ana jí požíwala po wšecka staletí až posawad; náwrh k tomu bylby neméně daleký našich úmyslůw, nežli naší kompetence. Ale dobře mohliby poslaužiti také za naší paměti mimořádní sněmowé zemí celé koruny České, jichžto nám poskytuje historie příkladůw množstwí, kdykoli nastáwaly národům potřeby důležitější. Awšak není úmysl náš, pojednáwati o wěci této podrobněji.

Advertisements

One thought on “Nešťastné to nedorozumění!

  1. Když už si teda hrajeme na „kdyby“.To, co by nastalo při federalizaci Rakouska-Uherska by jistě nebylo ideální, tj. Morava by byla na mapě, ovšem očesána o německy mluvící oblasti, ale měla by vlastní sněm i samosprávu a troufnu si tvrdit, že i silné moravské povědomí. Dnes nemáme vůbec nic z toho.Morava už není na mapě vůbec, sněm ani samospráva žádná, moravské povědomí mizivé (nás pár aktivistů a pak ti, kteří se maximálně tak při sčítání přihlásí k moravské národnosti, ale tím to hasne).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s