Čilichili 1/2008…

… aneb jak vidí Moravu a Moravany v Čechách

Společnost Vodafone vydává napůl reklamní časopis, jehož účelem je patrně zákazníky nalákat na nové zboží (telefony) a služby, nicméně jako asi každý reklamní tiskovina obsahuje i redakční část věnovanou „normálním“, tj. nereklamním článkům. Tento časopis se jmenuje Čilichili a jeho lednové číslo roku 2008 je mimo jiné věnováno tématu „Morava“. V tom čísle jsou i články jiného charakteru, rozhovory, cestopisy atd. a články nějak se dotýkající Moravy se prolínají celým číslem od obálky až k závěrečné reklamní části. Lednové číslo si můžete stáhnout na adrese http://www.cilichili.cz/ („Ke stažení“), nicméně pokud nechcete stahovat 30 MB, můžete se s moravským obsahem čísla (s mým komentářem) seznámit zde.
Jakému tématu je číslo převážně věnovánu, napovídá už obálka. Vypadá následovně:

obálka časopisu Čilichili 1/2008

Je to fiktivní podoba moravského cestovního pasu. Především je tam nejnápadnější, že se má podle nápisu jednat o pas Velké Moravy. Vidíte, vidíte, na má slova došlo. Tak dlouho se Moravané budou hlásit k odkazu Velké Moravy, až ostatní nabudou dojmu, že chtějí obnovovat Velkou Moravu. Jak je vidět, už toho dojmu nabyli. Ono je sice hezké, že se Moravané hlásí k Velké Moravě, kdo jiný by to měl dělat (je to logičtější než ve slovenském případě a mnohem logičtější než v českém případě), ale nic se nesmí přehánět. O existenci Velké Moravy ví díky školnímu vyučování každý, ale o existenci samosprávné Moravy až do roku 1918 případně 1948 už zdaleka ne každý, takže na novější a nejnovější existenci Moravy by se měl klást větší důraz, neboť to je důkaz, že svésprávnost Moravy je i moderní záležitost a ne jen otázka dávného středověku.
Na straně 06 je sloupek s názvem „Díky bohu za Moravu“. Tvrdí, že Češi bez Moravanů by ani nebyli Češi. Tak například „Kdyby Češi nežili v jedné domácnosti s Moraváky, byli by to nejspíš suchaři jako Švýcaři. Akorát bez té jejich přesnosti a s největší průměrnou spotřebou piva na hlavu. Takže možná spíš Rakušani, ale bez Alp a Sachrova dortu. Nebo Francouzi bez šarmu a Eiffelky? Ne, ne. Spíš Britové, jenom bez gentlemanů a královny. Balkánci bez temperamentu a moře… No, zkrátka, ještě že tu Moravu máme, a můžeme být jaksepatří Češi!“ Na konci potom stojí „… zajeli jsme právě tam. A zjistili, že kdo není aspoň kapku z Moravy, ten snad ani není Čech!
Na téže straně je pak malý rámeček s textem, že průvodcem čísla jsou svatí Cyril a Metoděj, zajímavé je na něm, že vyzývají k četbě Čilichili s posledním slovem v hlaholici:
Čilichili v hlaholici
Strana 08 přináší bez jakýchkoli vysvětlujících komentářů „top 10“, pod příslušnými ilustračními fotografiemi „10 nejprofláknutějších moravských klišé“. Je to dobrá příležitost se poučit, s čím je Morava v Čechách spojována, nicméně dle mě to překvapení moc nebude. Hitparáda je tato (v závorce „podtitulek“ každého klišé): 1. Vinný sklípek (Past na Pražáky), 2. Tvargle (Só chotné), 3. (pod fotografií dívky v kroji:) Robky (Só ochotné), 4. Slivovice (Dobrá jedině bez ocasu), 5. Horníci (Poctivá práce načerno), 6. Frgále (Sladká moravská pizza), 7. Kroj (Textilní kartotéka), 8. Špilas (Exkurze bývaly i na doživotí), 9. Spisovná mluva (Ogaři, robky i děcka mluvijó spisovně), 10. Zpěv (Jožka Černý, moravský vrabec slavík). Vcelku jsou to skutečně hlavně ty stereotypy, které se s Moravou obvykle pojí. Sice má obrazový článek takový nadpis, že z toho vyplývá, že redaktor považuje tyto stereotypy skutečně asi jen za stereotypy, ale
jejich výběr odpovídá tomu, s čím se lze ve veřejnosti setkat.
Na straně 10 je článek, v němž redaktor líčí, jak jako malé dítko vyrůstající v Praze jezdil k příbuzným na Valašsko a tam se seznámil s drsným valašským klukovským světem, který ho nutil střílet prakem po autech, naučit se plavat, střílet z malorážky, chytat pstruhy, házet sekyrou a další dovednosti. Prý za vše, co umí, vděčí autor Valachům. Článek je víceméně v humorném duchu, těžko říct, zda je psaný podle skutečnosti. Ale konec nenápadně zvážňuje a autor vyjadřuje přesvědčení, že nezáleží na tom, kdo odkud je, ale jaký je. Jenže mám dojem, že se tu vynořuje časté české přesvědčení, že moravská identita je zbytečná, protože přece záleží na tom, jaký každý je, a zdůrazňování původu člověka je v dnešním globalizovaném světě směšné a zastaralé. Jenže jsem si nevšiml, že by Češi sami se vzdávali vlastní identity, chtěli splynout s okolím a zdůrazňovali, že v dnešním světě je směšné zdůrazňovat český původ a českou přináležitost. Přesně naopak: pořád se ozývá volání, že se Češi nesmí v Evropě rozplynout a
varování, aby neztratili svou identitu. Zdůrazňování, že původ člověka nehraje roli, tedy ze strany Čechů a vůbec kohokoli zdánlivě „globalizovaného“ nezní přesvědčivě, od Čechů dvojnásob, neboť ti velice rádi zdůrazňují, že „Čecha najdeš v celém světě“ a že ten či onen vrcholový politik či kosmonaut někde na druhém konci světa má české předky – a určitě víte, že Čechům takové připomínání dělá dobře. Z autorových slov vyplývá, že má moravské předky, ale ti se přestěhovali do Čech, tam se (jak to obvykle chodí) asimilovali a on sám od malička přijal českou identitu. Pro úplnost ještě konec článku ocituju: „Vím, jsou ještě Hanáci, Slováci, jsou ještě od Znojma, od Brna, od Hradiště, navzájem se nemají rádi a nás také nemají rádi, takový je řád světa. Nejvíc se nenávidí vždy sousedi, též se nemají rády sousední vesnice a čtvrti, jedno město nesnáší druhé, menší větší, jde to přes okresy a republiky, nese se to přes kontinenty (…) Svět je
prostě takový. Jeden stát prodlužuje dolet svých raket proti druhému, střílí se po sýkorkách a do zpěvu andělských kůrů zní: „Baník, pičo!“ Jinak si ale myslím, že hodnotit někoho podle toho, odkud pochází či přichází, je už dneska zastaralý koncept. Zajímavé je, kdo je co konkrétně zač.
“ (Poznámka: červené písmo je i v originálním textu).
Na straně 22 je opět humorně podán rozdíl mezi českou tramvají a moravskou šalinou (mimochodem: Český jazykový atlas dokládá, že slovo šalina je rozšířeno po značné části Moravy, není to čistě brněnské slovo). Zatímco prý české tramvaje „po zavíračce bývají plné ožralů“, v moravských šalinách „navečer v nich potkáte samé veselé lidi“. Podobně české tramvaje „ve špičce mívají věčné zpoždění“, zatímco moravské šaliny „kdykoli vás svezou v klídku a pohodě“, v českých tramvajích je „buď klendra nebo pařák“, zatímco v moravských tramvajích „si užijete všech klimatických specialit“ a podobně jsou ve prospěch šalin popsány další čtyři stinné stránky cestování tímto druhem dopravy, ale vždy tak, že v obou případech jsou neduhy zcela stejné. Závěr článku dává skóre 0:7 ve prospěch šalin a že tedy šaliny vyhrály na plné čáře, což podle autora bude nejspíš tím, že pražské tramvaje mají „
chujové PR“ (tedy špatnou propagaci). Takže vlastně článkem autor spíš kritizuje pražský dopravní podnik než že by se nějak věnoval Moravě.
Na straně 24 případně 25 začíná „téma“ čísla, tj. to, čemu je číslo věnováno především – v tomto případě tedy Moravě. Na několika příštích stranách jsou už články vážnější a nemají vyloženě zábavný charakter. Článek na straně 25 se jmenuje prostě „Moraváci“ a cituje vyjádření několika vědců o moravské identitě. Jaroslav Otčenášek z etnologického ústavu Akademie věd zde říká „Co prokazatelně existuje, je Morava, protože obyvatelé regionů, jako je Haná, Slovácko, Valašsko… se cítí jako Moraváci“. Slovo dostal i Josef Válka, je zde citován jeho (nám známý) postoj: „Já si myslím, že se moravský národ v moderním slova smyslu nevyvinul, a domnívám se rovněž, že moravská národnost, tak jak tento pojem v moderní době chápeme, je zbytečná. Já sám se cítím jako Moravan, ale zároveň jako Čech, jako Brňan, jako Středoevropan, jako Evropan… Moravská identita, která je podložena naprosto reálnou historií, existuje, ale nevím, proč by nešla sladit s
češstvím.
“ Já bych na to mohl reagovat, že česká identita, která je podložena naprosto reálnou historií, existuje, ale nevím, proč by nešla sladit s němectvím, ale je zbytečné to znovu rozebírat, učinil jsem tak už v jiném článku Moravské „elity“ a Morava (na příkladu názorů jednoho člověka). Pak je ještě dán prostor názoru Jiřího Pernese, že moravský národ má svou budoucnost ještě před sebou a že v rámci sjednocené Evropy si vybuduje svou identitu snáz než v rámci České republiky.
Článek pokračuje na straně 26 zjišťováním, kdo to teda vlastně ti Moravané jsou. Nejprve je pár slov o původu, kde se víceméně konstatuje, že archeologové si s původem moravských kmenů (opravdu jich bylo víc?) nevědí rady. A do toho jsou přimíchány dva omyly: jeden jazykový tvrdící v souvislosti se jménem Moravy, že znající staroslověnštinu prý vědí, že „maer“ znamená tekoucí vodu, což je záměna se skutečností, že v indoevropském prajazyce se od kořene mar– tvořila slova s významem tekoucí ale i stojaté vody (ve staroslovanštině je od něj utvořeno jen slovo moŕe); druhý omyl tvrdí, že podle jedné „spekulace“ Moravané pocházejí z elity staré Persie, což by ale při potvrzení té teorie byla stejně jen polopravda, jelikož by se to opět týkalo jen elity Moravanů, ne jejich slovanské většiny, která s Persií nic společného jistě neměla – tento omyl je ještě navíc také doprovázen jazykovým omylem, neboť prý „staroindicko-íránský výraz Mar-ahwa totiž
označuje pána či vládce
“, jenže uvedené „Mar-ahwa“ je předpokládaný germánský název řeky Moravy, v překladu asi něco jako „Marvoda“ (to za předpokladu, že Germáni už první složce slova nerozuměli; pokud jim ještě byla srozumitelná, překlad by byl přibližně „Močálovoda“ – ale logočtější je první možnost). Dále se pak po informaci o vzniku markrabství a zemské politické obce článek ptá, proč v dnešní době vznikají legrácky jako Valašské království, Lašské markrabství a podobně. Na to odpovídá už zmíněný etnolog Jaroslav Otčenášek, že se obyvatelé Moravy cítí více svázáni se svými regiony než s víceméně virtuálním celkem (tj. s Moravou): „Když Valach mluví s Čechem, staví se k němu jako Moravák, ale sám sebe bude vždycky považovat hlavně za Valacha.“ Pan Otčenášek má nepochybně pravdu a proto taky není důvod nějak moc jásat, že takové projekty jsou dokladem životnosti moravského dědictví nebo něčeho takového. Životnosti místní identity sice dokazují,
ale čím tak prospívají Moravě, nevím; vždyť třeba takové Valašské království se bez Moravy dobře obejde, vystačí si samo se sebou, jak ukazuje současnost. (Následující obrázek vzatý nikoli z časopisu Čilichili ale ze stránek projektu Valašského království svým nápisem po levé (a ve srovnání s tím vlastně i na pravé) straně od valašského území zřetelně ukazuje, jaký je vztah projektu k Moravě:)

Mapa valašského království

Článek pak dále pokračuje v popisu toho, jak byl život jednotlivých moravských oblastí uzavřený do sebe. V souvislosti s tím mě napadá, že v Čechách přece taky až do 19. (ne-li 20.) století nebyla mezi jednotlivými částmi (navíc dvakrát větší) země kdovíjaké kontakty a přece v Čechách silné místní identity na úkor celočeské nejsou. Když se vrátím k článku, zaráží mě věta „… a snaha nemnohých národních buditelů volajících po nové Velké Moravě vyznívala většinou naprázdno.“ O novou Velkou Moravu přece nikdo neusiloval, ale to je stejný omyl, jako ten, který se projevuje na samotné obálce čísla 1/2008 časopisu Čilichili. Tato věta ještě víc než obálka nabádá, aby se současné moravské snahy moc neodvolávaly na Velkou Moravu nebo aspoň důrazně vysvětlovaly, že dnes o obnovu Velké Moravy v žádném případě nejde a nikdy nešlo, neboť dočítat se o opačném mínění je na pováženou.
Za pozornost stojí i další pasáž článku pořád na stejné straně. Autor se snaží vysvětlit vznik archetypu „bodrého moravského chasníka“. Co si „všichni pražští Pepíci“ dnes představují pod pojmem „Moravák“, prý odpovídá příslušníkům soudobé bohaté hanácké komunity, neboť zámožný Dolňák z Hané (???) prý „přijel do hlavního města v honosném kroju, prodal tady vagon vajec, zalezl do první putyky a zabřéskal: „Čí sú hody?“ A kdo neodpověděl „naše“, toho šmácnul přes papulu.“ Mám silný pocit, že se autor článku pokoušel vysvětlit vznik stereotypu jiným stereotypem, aspoň mně se teda nezdá, že by někdo vozil vejce z Moravy do Prahy (kromě toho pro Moravany a zvlášť venkovany „hlavní město“ nebyla Praha) a tam je prodával a že by se tam taky choval jako buran (přece jen je něco jiného obecná představa venkovského primitiva a něco jiného skutečné chování skutečných lidí).
Přínosnější než tyto smyšlenky jsou informace o cizincích, kteří se v průběhu dějin na Moravě usídlili a po čase se asimilovali s místním obyvatelstvem. Jsou zde uvedeni jednak Habáni, protestanti vyhnaní z Francie (ve skutečnosti z Německa a Švýcarska) a usazení na Moravě na přelomu 16. a 17. století, po nichž zbyla (na čas) habánská keramika, vinařství a rčení „vysoký jako habán“, pak Chorvati uprchlí před Turky a žijící na jižní Moravě do 2. světové války a nakonec, což obecně známo není, Francouzi, které manžel Marie Terezie František Štěpán přivedl s sebou a nabídl jim na Moravě půdu – dodnes v okolí Čejče existují zkomolená francouzská příjmení.
Na straně 27 je přetištěna mapa z článku Moravská národnost ve sčítání lidu 2001, takže to nemusím blíže přibližovat.
Strana 28 přináší „Fakta o Moravě“. Důvod: „Zkuste si to představit. Je rok 2008 a Morava už je nějaký ten pátek samostatná. Nechce se vám? Udělali jsme to za vás.“ Snad jediná vážná informace jsou zde vyobrazené symboly Moravy, žluto-červená bikolóra a zlato-červeně šachovaná orlice v modrém poli.

moravské symboly

To je rozhodně klad článku, aspoň se lidé seznámí s nejvyššími symboly Moravy. V ostatních „údajích“ si už autoři částečně bohapustě vymýšleli. Prezidentem by prý byl „Milan Kundera, světově uznávaný spisovatel, který žil dlouhá léta ve francouzském exilu.“ Morava by měla rozlohu 22 022,9 km2, což je údaj, který ale platí pro moravské markrabství před rokem 1918; Ottův slovník naučný uvádí rozlohu 22 219,9 km2, včetně moravských enkláv v tehdejším Slezsku. Těžko to však může být rozloha budoucí samostatné Moravy, protože si nelze představit dělení Ostravy a ostravské aglomerace a vůbec existenci územní „nudle“ mezi Moravou a Polskem, takže skutečná rozlohy by byla větší o rozlohu bývalého rakouského Slezska, tedy asi o 5 000 km2. Dalším údajem je počet obyvatel, 4 023 000, což by zhruba odpovídalo skutečnosti, paradoxní ale je, že tento počet obyvatel nesedí s výše uvedenou rozlohou, neboť tentokrát zahrnuje i bývalé Slezsko. Uvedená
hustota zalidnění (164 obyv./km2) je pochopitelně tím pádem taky nesprávná. Náboženství článek uvádí římskokatolické, hlavní město Brno. Národní internetová doména by prý byla „.mor“ a měnou by byla 1 „mergle“, dělící se na 100 „halošů“, což je v době nástupu eura pochopitelně kravina (kravina by to byla i bez eura). Správně by se Morava údajně dělila na šest regionů + jakousi zvláštní statutární oblast (pod tím je napsáno „Moravská část rozdělené Jihlavy“, ale kdo ví, zda to s tím nějak souvisí, nehledě na nesmyslnost dělení Jihlavy a pokud by to tak bylo míněno, i na nesmyslnost existence Jihlavy jako zvláštní oblasti). Úředním jazykem by prý byla „spisovná moravština (oficiální kodifikační příručkou je Příruční mluvnice češtiny z Masaříkovy univerzity v Brně)“. Státní svátky jsou z poloviny taky pěkně uhozené. Prý by to byl 2. březen na památku sčítání lidu 1991, 30. květen jakožto den hrachu (narážka na
Mendela), 6. červenec jako svátek Cyrila a Metoděje a 30. srpen jako „den nezávislosti, svátek alkoholu, rituální sklizeň trnek, kadlátek, v nejhorším případě švestek“. Údaj o nejvyšší hoře (Praděd, 1491 metrů, většinou se ale uvádí 1492 metrů) je zhruba poslední seriózní, pak už jsou výsledky, které dopředu nelze odhadnout, nejsou však pro samostatnou Moravu pravděpodobné: držitelem medaile z posledních olympijských her by byl prý Jaroslav Bába za 3. místo za skok vysoký na LOH v Aténách, v národním fotbalovém mužstvu by byli brankáři Jaromír Blažek z Brna a Daniel Zítka z Havířova, obránci Zdeněk Grygera z Holešova, Marek Jankulovski z Ostravy, Michal Kadlec z Brna, Zdeněk Pospěch z Opavy, David Rozehnal ze Šternberka a Tomáš Ujfaluši z Rýmařova, záložníci by byli Martin Abrahám z Moravské Třebové, Tomáš Galásek z Ostravy, Jan Polák z Brna, Libor Sionko z Ostravy, útočníci Milan Baroš z Vigantic, Marek Heinz z Olomouce, Václav Svěrkoš z Třince a týmu by šéfoval Karel Brückner z Olomouce.
V soutěži o nejoblíbenější interprety hudby, která by se nejmenovala „Moravský slavík“ ale „Moravská orlice“ by prý ve skupinách zvítězily 1. Kryštof, 2. Čechomor, 3. Buty, ve zpěvácích 1. Petr Bende, 2. Jaromír Nohavica, 3. Richard Krajčo a ve zpěvačkách 1. Helena Zeťová, 2. Hana Zagorová, 3. Věra Špinarová. No a poslední údaj, první miss by byla Kateřina Sokolová (ve skutečnosti Miss České republiky pro rok 2007).
Na straně 29 je pak list s notami a slovy moravské hymny, a to naštěstí „Jsem Moravan“. Zaplaťpánbůh, že ne „Moravičko milá“ Václava Hanky.
Hlavní téma časopisu pokračuje na straně 30 a 31 článkem na sociologické téma, a to rozdílů mezi životní úrovní Ostravska a Prahy a lidech, kteří z Ostravy dojíždějí do Prahy za prací. Je to článek zcela vážný a některé věty by měly být vážným námětem k přemýšlení pro lidi s ekonomickými znalostmi, jak by to na Moravě mělo být s regionálním rozvojem: „„Říká se, že problémy s nezaměstnaností se vyřeší, když bude v regionech co nejvíc vzdělaných lidí. Skutečnost je taková, že ti vzdělaní se co nejrychleji stěhují do Prahy, kde problémy s nezaměstnaností nejsou,“ míní Jan Keller, sociolog Ostravské univerzity, který se zabývá rozdíly mezi životní úrovní obyvatelstva v různých regionech.“ … „Podle Českého statistického úřadu největší odliv obyvatel zažívá právě severní Morava. Z žádného jiného regionu se lidé tak často nestěhují pryč. Za posledních deset let se počet obyvatel Ostravy snížil o patnáct tisíc. Velkou roli v tom hraje právě přesun mladých lidí do Prahy, často nazývaný odliv mozků. „Z okresů mizí dobrá pracovní místa a koncentrují se do Prahy,“ říká Lubor Tvrdý, který se zabývá regionální ekonomikou na Vysoké škole báňské.
Další článek na straně 32 se jmenuje „Moravská území“ a snaží se charakterizovat území, ze kterých se Morava skládá. Jsou jmenovány Horácko a Podhorácko, Haná, Hřebečsko, Slovácko. Valašsko a Lašsko, poněkud stranou tohoto seznamu a jakoby tedy ne na Moravě jsou Znojemsko a Jesenicko. U každé oblasti je napsáno, kde se rozkládá a nějaká jeho charakteristika. Ty charakteristiky obsahují, co autora zrovna napadlo o dané oblasti a téměř vůbec se to netýká současného života. To platí zejména o Valašsku, které je zde vylíčeno jako chudý kraj („konec chleba a začátek kameňa“), ač to dnes na Valašsku vypadá zcela jinak. Ještě poznamenám na okraj, že u Hané je napsáno, že „nikdo neví, proč se Haná jmenuje Haná,“ ač je zmíněno, že poprvé se toto jméno objevilo na Komenského mapě Moravy. Onen slavný nápis vypadá takto (opět není z časopisu Čilichili):

nápis Na Hané na Komenského mapě Moravy

Mně to záhadné vůbec nepřipadá; na mapě je vidět v místě nápisu řeku Hanou („Haná flu(vius)“), takže odpověď se sama nabízí.
Na straně 33 je článek věnovaný hlavnímu městu Moravy nazvaný „Je Brno zlatá loď?“ Podtitul článku zní „Jak to vlastně mají Moravané s hlavním městem? Většina Čechů považuje automaticky za moravskou metropoli nejlidnatější Brno. Hrdí obyvatelé Ostravy či Olomouce si asi právě klepou na čelo. Neleží jim náhodou Brno v žaludku stejně jako Brňákům Praha?“ Článek cituje mínění Pavla Dohnala, že Olomouc byla duchovním centrem Moravy, ale správním střediskem bylo Brno a že podle něj ho Moravané vnímají jako svoje hlavní město. Další část se věnuje historii sporu mezi Olomoucí a Brnem o postavení hlavního města (o tom se můžete dočíst v článku Význam Olomouce na Moravě), načež je pak dán prostor mínění člověka z Olomouce, jak to vidí tam. Cituju celou pasáž: „V hanácké metropoli proto mají dodnes k Brnu vztah poněkud rezervovanější. Galeristce Bronislavě Paučkové, která
byla v loňských komunálních volbách lídrem kandidátky sdružení Společně pro Olomouc, je město pod Špilasem ukradené. „Se zavedením Olomouckého kraje se pro nás stala hlavním centrem Olomouc a Brno tedy za své hlavní město nepovažuji,“ říká. Na otázku, jestli se cítí být více Olomoučankou nebo Moravankou, paní Paučková odpovídá, že tou první.
“ No vida. A to se čtenáři fóra strany Moravané mohli dočíst (čt leden 31, 2008 11:09 am), že Olomoucký kraj ve svém oficiální tiskovině otiskl článek „Silné pouto cítí lidé k Moravě“, kde stálo, že se lidé identifikují nejčastěji s historickým útvarem Morava, pak s obcí a až pak kdesi vzadu s krajem. Buď je tedy paní Paučková výjimka nebo měl Olomoucký kraj nějakou divnou metodiku průzkumu. Poslední část článku o hlavním městě se pak ptá, zda existuje brnocentrizmus. Podle autora je nadávání na něj spíš
ojedinělé, podle pana Dohnala, který je zde citován, jsou útoky na Brno snahou zamezit budování přirozené a respektované moravské metropole. Na okraji stránky je pak článek okořeněn pěti vtipy o Moravácích a Pražácích. Uvedu je všechny, předpokládám ale, že už jste je někdy slyšeli: „Moravák je Slovák, který nedošel do Čech.“ || „Brno je obydlená zatáčka před Vídní.“ || „Pražáky stvořil Bůh proto, aby ten nádherný dojem z Prahy nebyl tak silný.“ || „Jaký je rozdíl mezi Pražákem a Moravákem? Moraváci se musí normálně narodit. Pražáci jsou vychcaní…“ || „Potká Pražák Brňáka a Brňák mu říká: „Víš, co se u nás v Brně říká o Pražácích? Že jste namyšlený, arogantní svině.“ No a Pražák na to: „Víš, co se říká v Praze o Brňácích? NIC!““
Na straně 34 je článek „Davidové mezi Goliáši“ a klade si za cíl seznámit čtenáře se soužitím menších národů v jednom státě s větším národem. Prý „historie nás učí, že vždycky existuje cesta.“ Nejprve jsou jmenovány národy, „kde to vyšlo“: Velšané, Katalánci, Skoti a Jižní Tyroláci. Zařazení jmenovaných národů je poněkud úsměvné, neboť redakce zřejmě neví, že v případě Katalánců a Skotů se možná už brzo nebude moct říkat, že „to vyšlo“ (myšleno soužití ve společném státu). Pod nadpiskem „kde to (zatím) nevyšlo“ jsou zařazeni Lužičtí Srbové („… tenhle nárůdek spěje nezadržitelně ke svému hořkému konci.“), Polabští Slované (ti už ale dávno neexistují, pokud se tedy za jejich zbytek nepovažují právě Lužičtí Srbové) a Baskové.
Poslední (víceméně) seriózní článek na moravské téma na straně 35 má pak nadpis „The Best of Moravia“. Smysl článku vysvětluje podtitul: „Klukovské pošťuchování Čechů a Moraváků bylo z parlamentu i hospod vytlačeno do virtuálního prostředí internetu. Zásadní otázka se však nezměnila: V čem je Morava lepší než Čechy?“ 1. „Jede traktor…“ – dříve automobily Tatra, dnes traktory Zetor (v Iráku prý se „zetor“ říká všem traktorům), ruční zbraně z Moravské zbrojovky. 2. „Chaloupky pěkné“- polovina památek UNESCO je na Moravě, na Moravě vždy působili světoví umělci jako Le Corbusier nebo Ludwig Mies van der Rohe. 3. „Sbírka motejlů“ – úřady i neziskové organizace zaměřující se na ochranu něčeho dávají přednost Moravě. 4. „Tekuté zlato“ – na jižní Moravě se těží ropa. (Otázka ale je, zda Moravské naftové doly nevlastní Češi jako vůbec mnoho toho, co na Moravě vynáší velké peníze.) 5. „
Moravská prvenství“ – hranická propast (nejhlubší ve (střední) Evropě), mezinárodní filmový festival pro děti a mládež ve Zlíně (zahájen poprvé o čtyři roky dříve než byl postaven první Disneyland), švec Baťa (první předchůdce víceúrovňového řízení), věstonická Venuše (nejznámější žena Moravy).
Zcela poslední článek lednového čísla časopisu je opět nevážný a nese název „Alternativní historie. co kdyby… …Brno mělo metro“. Prý by se jmenovalo „ŠalinBahn“, mělo by délku tři kilometry, mělo by tři stanice (Boby Centrum, Špilberk a Náměstí Svobody), dva revizory a dvě vlakové soupravy (z toho jednu záložní). Projektovat se prý začalo v roce 1972, navrženo bylo 38 stanic, což mělo za následek, že „většina plánovaného dopravního systému se tak bohužel ocitá mimo území moravské metropole.“ V roce 2004 zase vyšel najevo skandál, že pražští stavitelé za brněnské peníze postavili tři stanice v Praze, takže nevznikla „stanice Brněnsko-cajzlovského přátelství“. Tady mě napadá otázka, zda se v Čechách takový humor za dob Československa dělal na účet Bratislavy, ale to by museli říct pamětníci, já netuším.

Advertisements

16 thoughts on “Čilichili 1/2008…

  1. Jen drobně k HanéPoužité foto části mapy evokující, že jde o mapu Komenského, není nejstarší zobrazení názvu Hané. Na původní Komenského mapě jde nápis horizontálně, nikoli vertikálně, a obávám se, že je v něm doslova „NA HANÝ“.To je tak pro informaci 🙂 Případné podrobnosti k národopisným otázkám doplním.

  2. Díky za tip, ten časopis mě docela překvapil, připadá mi docela vtipný :-)Co mě ale trošku děsí, je váš komentář. To, že si ze sebe neumíme dělat legraci, nám velmi škodí…

  3. LegraceLegrace? No prosím, ale legrace je zcela nevinná tehdy, pokud je všem zřejmé, že je to legrace. Já jsem dospěl k názoru, že články ve vydání dotyčného časopisu skrývají i vážné osobní mínění redaktorů a na to jsem chtěl poukázat. Nicméně pokud by byla pravda, že je to jen legrace, pak byste zrovna jásat neměl, protože by z toho vyplývalo, že pro Čechy je záležitost politické emancipace Moravy jen taková legrace (ledaže byste sdílel stejný postoj, pak bych se vašemu „děsu“ tolik nedivil).Ostatně můžete posoudit sám, že asi některé věci otištěné v časopisu nejsou jen humorem: v článku na str. 10 autor napsal, že nemá smysl se ptát, kdo je z Čech a kdo z Moravy a zrovna teď se v diskusi pod článkem na http://aktualne.centrum.cz…l=true objevil komentář:>>Bohužel lidé jsou přístupni tomu hledat za tím, že se jim třeba nedaří vždy tak jak by chtěli hledat , chyby souseda , vzpomňme nesmyslnou diskusí se Slováky kdo na koho doplácí a kam až to vedlo – k rozpadu státu. Mám obavu, že zemské zřízení by mohl být začátek podobného procesu a proto říkam touto cestou ne. Nepotřebujeme udělat z této země desítkymalých “ Honzových království“ . To jedno virtuální Bolkovo Valašské nám pro legraci bohatě stačí.

  4. K předchozímu komentáři:Konec předchozího komentáře se jaksi nevložil, takže teď dokončení:Jak vidíte, co napsal redaktor časopisu Čilichili, nebyla jen nezávazná legrace, nýbrž názor, který sdílí víc lidí, a myslí ho vážně.

  5. Nějak nechápu smysl toho, proč tyhle věci řešit. Historie o Praotci Čechovi je ptákovina, po Sámově říši byla prvním velkým kulturně politickým útvarem Velkomoravská říše, pak přišli Přemyslovci. Z pohledu mých chabých znalostí je to vcelku jednoduché 🙂 Nevím přoč je třeba se diferencovat, i pokud by Češi a Moravané byli „odlišné národnosti“, byli by si mnohem blíž než jakékoliv dva jiné slovanské národy. Byla by to (třebas ne jednovaječná) dvojčata. Charakteristické rysy, kterými se odlišujeme, jsou dané právě tím, že Morava je obklopena slovanskými sousedy, takže neztratila kontinualitu, zatímco česká kultura i jazyk byly silně ovlivněny Německem. Pokud by na západ od nás byl ještě jeden slovanský stát, taky bysme se chovali a mluvili jinak. Navíc, tyhle charakteristiky se nemění skokem, ale plynule se šíří v kruzích z politického a kulturního centra (v našem případě Praha). Některá západní nářečí češtiny dokážou být odlišná od spisovné „pražské“ češtiny do
    stejné míry jako nářečí moravská. Pouze s tím rozdílem, že na západě to ovlivnili Němci a na východě Slováci a Poláci. Hlavně mě nekamenujte, otázkou Moravské identity se prostě nezabývám proto, že mezi Moravany a Čechy nevidím žádný rozdíl. Možná by se naše národnost přejmenovat na Českomoravská, nebo Moravskočeská, Čemor, nebo Morče, aby to přestalo lidi dráždit. Mě je jedno jestli budu mít v občance národnost Česká, nebo Moravská, stejně všechny slovanské a i jiné národy pochází více méně z několika center a všichni jsou si příbuzní (viz jazykové větvění) a liší se jen tím, kde se kdo usadil. Nevím proč by na sebe měli lidi kvůli národnosti nasazovat a hádat se.Uf, snad to dalo smysl 🙂

  6. „Z pohledu mých chabých znalostí je to vcelku jednoduché“ – No právě, chabých znalostí.“Nevím proč by na sebe měli lidi kvůli národnosti nasazovat a hádat se.“ – Kvůli národnosti se nemusí lidé hádat, měli by si ji navzájem uznávat. A to Češi vůči Moravanům nedělají a ani nechtějí dělat a myslím, že ani nikdy nechtěli. Každý má právo rozhodnout samostatně o svém osudu a Češi rozhodně nemají právo říkat „My vás považujeme za Čechy a proto budete součástí Čechů a basta, debata končí.“

  7. „Kvůli národnosti se nemusí lidé hádat, měli by si ji navzájem uznávat. A to Češi vůči Moravanům nedělají“Když to vůči Moravanům nedělají ani Moravané, jak to můžete chtít po Češích? Vizte poslední sčítání lidu, v něm se za národ uznalo jen 10 % Moravanů.

  8. To nedává smysl. Nedáváte omylem označení „Moravané“ Čechům z Moravy?

  9. Ano, dávám, protože by nedávalo smysl, aby se Moravané nazývali po určitém území, aniž by na něm chtěli směřovat k většinovému postavení. Proto říkám: nejdříve si udělejte pořádek doma na Moravě a pak se vydejte hledat uznání jinam.

  10. To máte nereálný požadavek. Dokud z Čech přichází tlak na to, aby se obyvatelé Moravy považovali za Čechy spolu s méně či více nápadným zesměšňováním těch, kteří se nechtějí považovat za Čechy, bude pro Moravany obtížné jít po cestě svébytnosti. To přece z denní praxe musíte vědět.

  11. > …ignorace Moravy ze strany médiíV předpovědi počasí, donedávna jediném pořadu ve kterém byla jmenovaná Morava dochází naní k posunu antimoravských snah.Místo aby moderátor (-ka) vyslovila slovo Morava, tak ve většině případů je toto území označováno jako severovýchod (jihovýchod) Našeho území. Naopak pokud například frontální systém přichází z německa, pak bude pršet v západních (severnívh) čechách. Nechci být militantní, ale toto už je na mě MOC!!!

  12. >Je to skutečně tak, a více méně se to týká mladších moderátorů, kteří už se tolik o historii neučili, a nevnímají že Morava má svou vlastní, odlišnou historii více méně do roku 1918 a jako svébytná byla do roku 1948. Oni sou prostě čechy a nic jiného kromě nich tady přece nežije !! Jen možná nějaké plevel a ten se musí … .( morava je asi sprosté slovo či co? – měla by tím být tedy i čechy, čechistická republika, čechystán )

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s