Přání k novému roku 2008

Přání v obrazové podobě

nový rok 2008

(Obrázek jsem nevytvořil já, je převzat (s úpravami) z http://orlica.xf.cz/)

Reklamy

64 thoughts on “Přání k novému roku 2008

  1. Obrazmi připomněl,že se v řecké liturgii používá ještě dnes při svěcení biskupa kulatý koberec s obrazem orla s nimbem z paprsků, který se vznáší nad městem. V Rusku je takový koberec pokládán biskupu přímo pod nohy při vykonávání jakéhokoli liturgického úkonu.Kroužení orla nad městem symbolizuje nadřazenost biskupa v diecézi.Čtyřlístek v kruhu: rovnoramenný kříž má v každém ohledu funkci syntézy a míry, v jeho středu pramení a slučují se čtyři směry, zde se potkává nebe se zemí, zde se prolínají prostor s časem, zde je kosmos spojen s jeho počátkem.

  2. Já mám pocit, že jste schopna najít náboženské symboly v čemkoli 🙂

  3. P.S.Řeč obrazů – Dostojevskij: „Krása spasí svět“. „Z vtištěné formy může rozum vytáhnout, abstrahovat pojem podstaty, vyvozovat soudy“.Nebudu uvádět pramen mé „moudrosti“, protože to sem nepatří.Věřím-vím, že až budete jednou tak starým jako dnes, přijdete ke stejným závěrům.

  4. Obrázek je hezký, jen mi nesedí ta zlato-červená „rakousko-uherská“ orlice. Skoro 600 let nás provází dějinami Moravy orlice v trochu jiných barvách a nemyslím si, že těch padesát let, co ji c.k. moravské úřady užívaly, je doba natolik oslnivá,aby se na historický znak moravských markrabat zapomínalo.

  5. ad (5)Milý pane magistře,ve Vašem článku se pokoušíte obhájit užívání zlato-červené orlice heraldickými argumenty. Ale děláte to velmi nekorektně. 1)Tvrdíte, že barvy šachování moravské orlice ve znaku předmnichovské ČR byly zvoleny proto, že jako zemské barvy byly již dříve vybrány červená, bílá a modrá a barvy orlice musely s těmito „národními“ barvami korespondovat. Nevím, kde jste na tohle přišel. O budoucích barvách orlice nebylo mezi heraldiky tvořícími nový znak ČSR jakéhokoliv sporu, natož aby se řídili protiněmeckým nacionalismem, jak tvrdíte. Podobná argumentace nezazněla ani při projednávání zákona v parlamentě. Tento „důkaz neheraldičnosti“ je Vaší vlastní konstrukcí.2) Chybné je i druhé tvrzení, že návrat k původnímu šachování je neheraldický také proto, že „erby se musí užívat v takové podobě, do jaké se v průběhu vývoje vyvinuly“. Co je to za logiku ? To by pak byla neheraldická jakákoliv změna erbu. Návrat k původní figuře
    je také součástí vývoje erbu, podobně jako spojování znaků, polepšování, zjednodušování atd. Jestli si erbovník oprávněně zvolí určitý znak a jeho figury a tinktury znaku neodporují heraldickým zásadám význačnosti, jedinečnosti a popsatelnosti, je to zcela heraldické. 3) Na základě těchto (dozajista účelově konstruovaných) argumentů dospíváte k závěru, že „český stát užívá nesprávnou, neheraldicky upravenou podobu moravského erbu“. Jestliže se červeno-stříbrně šachovaná orlice na modrém poli užívala 600 let jako znak markrabství moravského, není nesprávná. Jestliže jsou dnešní figura a její tinktury identické s tímto historickým znakem, pak není upravená, natož neheraldicky upravená.

  6. „Milý pane magistře,ve Vašem článku se pokoušíte obhájit užívání zlato-červené orlice heraldickými argumenty. Ale děláte to velmi nekorektně. “ – No, trochu to uznávám. Budu se na to muset ještě podívat. Jde o to, že jsem heraldické argumenty promíchal i s některými neheraldickými a zřetelně jsem je neoddělil.“Tvrdíte, že barvy šachování moravské orlice ve znaku předmnichovské ČR byly zvoleny proto, že jako zemské barvy byly již dříve vybrány červená, bílá a modrá a barvy orlice musely s těmito „národními“ barvami korespondovat. Nevím, kde jste na tohle přišel.“ – O tom, že „správné“ moravské barvy jsou „slovanské“ červená, bílá a modrá, se rozhodlo už v 19. století, takže čs. republika v tom už měla jasno a o ničem nerozhodovala. Každopádně že česká strana (tj. i moravští Češi) odmítali žlutou (zlatou) jako německou, přece není žádné tajemství.“Chybné je i druhé tvrzení, že návrat k původnímu šachování je neheraldický také
    proto, že „erby se musí užívat v takové podobě, do jaké se v průběhu vývoje vyvinuly“. Co je to za logiku ?“ – Dejme tomu, že Friedrichova změna („polepšení“) erbu z r. 1462 nebyla určena pro moravského panovníka ale jen moravským stavům (jak tvrdí jeden váš „iniciálový“ jmenovec), ale tím, že na přelomu 19. a 20. století rakouský stát uznal změnu jako obecně platnou, vracel československý parlament podobu erbu zase nazpět z kdovíjakých důvodů – a v tom rozhodně žádná logika není. Jistě byl československý stát dostatečně oprávněnou heraldickou autoritou, takže vlastně mohl udělat cokoli, ale zkrátka co udělal, moc logiky nemělo. Teď jsem si vzpomněl, že jsem v jednom časopise četl článek (někde ho mám zahrabaný) o čs. státním znaku z r. 1960, v němž nějaký heraldik (nevím teď který) kritizoval odejmutí korunky z hlavy českého lva. Jestliže je pro vás jakékoli (!) rozhodnutí oprávněné heraldické autority vždy správné („To by pak byla neheraldická jakákoliv změna erbu“ – vaše slova), pak nechápu, proč
    si dotyčný heraldik tedy stěžoval.“Jestliže se červeno-stříbrně šachovaná orlice na modrém poli užívala 600 let jako znak markrabství moravského, není nesprávná.“ – Délka užívání předchozí varianty erbu ale přece není argument. 600 let už je dost, zatímco 500 let by bylo málo? Nebo by bylo málo až 400 let? Nebo 300 let? Nebo 200 let? Nebo kolik?“Jestliže jsou dnešní figura a její tinktury identické s tímto historickým znakem, pak není upravená, natož neheraldicky upravená.“ – To ještě neznamená, že když někdo dnes užívá variantu erbu, která je shodná s některou jeho historickou variantou, že je vše v pořádku. Představte si, že by dnes český stát (hypoteticky!, mluvím o myšlenkovém pokusu, ne o tom, co by kdo udělal nebo neudělal) odňal z pražského erbu ruku z mečem (která tam původně nebyla) – bylo by to v pořádku? Pokud je český stát oprávněná heraldická autorita, bylo. Ale myslíte, že by heraldici přesto nespustili povyk?

  7. Šachování moravské orliceNarazil jsem zde na diskuzi o podobě šachování moravského erbu. Byl jsem požádán o příspěvek do časopisu Moravská obec právě na toto téma. Protože ještě 12. číslo nebylo zveřejněno na stránkách http://moravska-narodni-obec.ic.cz… ,dovolil jsem si ho zde též v nezměněné podobě zveřejnit, dokud je tu toto téma aktuální. Snad pomůže k vytříbení názorů, ikdyž každý si z toho může vyvodit své.: V historii moravského erbu jsme se setkávali a v případě městských znaků obsahujících symbol Moravy dodnes setkáváme s dvojím barevným vyobrazením moravské orlice (pokud má vyobrazení dravce dvě hlavy, jako např. ve znaku rakouském, nazývá se v naší heraldice orlem).Ponechme stranou podrobnou historii změn používání barev v našem erbu a podívejme se na něj spíše z hlediska heraldiky (nauky o erbovním umění).Stříbrnočervená orlice se zlatou zbrojí totiž
    sama o sobě heraldickým pravidlům odpovídá, na rozdíl od zlatočervené se zlatou zbrojí (pařáty a zobák). Dilema, jaké má mít moravský znak šachování, začíná historií polepšení zemského znaku v r. 1462 Fridrichem (Bedřichem) III. V tu dobu bylo vůbec tzv. polepšování znaků v módě. V r. 1646 Ferdinand III. polepšil znak Brna, když mu dal znak orla se starým (mírně pozměněným) znakem na prsou. Brno jej používalo do r. 1933, kdy se město vrátilo ke znaku z r. 1315. Od 12. 11. 1758 Marie Terezie polepšila znak Olomouce babenberským štítkem s písmeny FMT (Franciscus, Maria Theresia), po roce 1918 se místo štítku ponechával bílý obdélník a po r. 1934 se město vrátilo k šachované orlici, dokonce i bez později doplněných písmen SPQO kolem orlice. (Dnes jsou tato rohová písmena, která mají souvislost se založením města a jeho římským původem, zpět). Také Kutná Hora odložila 26. 9. 1926 (žádost již v r. 1920) polepšení ve formě rakouského štítku s písmeny F III. z 9. 10. 1641 Ferdinandem III. i
    později doplněná ramena horníka ve spodní části štítu, když v zemi přestal vládnout rakouský rod, a vrátila se ke zlatému kalichu. Od 9. 6. 1475 používá Praha rovněž Fridrichem (Bedřichem) III. polepšený (zlatá zeď, kdy cimbuří bylo ponecháno stříbrné) a rozhojněný (helm, koruna, štítonoši) znak. Po třicetileté válce došlo k dalšímu polepšení Ferdinandem III. (obrněná ruka v bráně a další helmy).Pokud se polepšení týká pouze změny tinktury, píše se většinou v uvozovkách, protože všechny heraldické tinktury (tj. barvy a kovy) jsou z heraldického hlediska rovnocenné. V případě „polepšení“ moravské orlice však vyvstává jeden háček. Heraldika, (stejně jako vexilologie – nauka o praporech a vlajkách), je věda i umění a řídí se určitými pravidly (např. základní střídání kovu a barvy – kovová obecná figura se zbrojí na štítě v barvě a naopak, nebo šlo o zřetelnost erbu). Funkce znaku totiž vyžaduje, aby byl dobře viditelný. Pravidly je určena i tinktura zbroje. Např. figura na štítě zlatém má
    zbroj červenou (např. slezská orlice), jen červená figura má modrou. Je-li figura různobarevná (např. moravská orlice), určí se hlavní zbarvení. Je-li figura stříbrná (na štítu modrém, červené šachovnici, tzn. kov na barvě), má zbroj zlatou (v modrém a černém poli se někdy připouští i červená zbroj, na barvě by však měla být kovová, navíc zde však máme i červené šachování figury, zbroj by měla být odlišná). Zlatá figura má zbroj stříbrnou (v červeném poli se někdy připouští modrá). Zkrátka erb měl být nejen zřetelný, ale i vkusný a měl lahodit oku.Co z toho vyplývá pro moravskou orlici, chceme-li, aby odpovídala heraldickým pravidlům a aby se líbila? U červenostříbrného šachování je zbroj zlatá. Avšak u zlatostříbrného šachování by měla být stříbrná. „Polepšením“ při zachování zlaté zbroje moravská orlice ztrácí jednu tinkturu (na rozdíl od Prahy, kde naopak polepšením jednu získala). Když bychom „polepšili“ figuru a přizpůsobili tinkturu zbroje, což by bylo podle pravidel, všechny
    čtyři tinktury by byly zachovány. Pouze by se vyměnily kovy na figuře a zbroji, čímž bychom naopak „pohoršili“, (lze-li to tak nazvat) zbroj. A vzhledem k tomu, že heraldické tinktury jsou rovnocenné a zbroj orlice je výrazná, je to víceméně jedno, pokud ovšem nebudeme trvat na uplatnění privilegia za každou cenu.Je to sice jen moje nepodložená domněnka, ale nevylučuji, že jedním z více důvodů, proč se privilegium možná neuplatnilo, mohlo být estetické cítění našich předků. Neuplatnilo se dokonce ani v převážné většině městských znaků, které mají ve svém erbu moravskou orlici.Existují však i vyjímky, kdy v městských znacích figuruje orlice s šachováním červenozlatým (malý znak v horní části štítu města Napajedel nebo části orlice ve znacích městských částí Ostravy – Vítkovic a Mariánských Hor a Brna – Králova Pole).Kde se však císařské privilegium uplatnilo, (možná jakoby náhradou za znak), byla vlajka. Zde však máme druhý háček. Vlajka je barevnou zkratkou erbu a řídí se rovněž pravidly,
    kdy v případě vodorovných pruhů bývá ve spodním pruhu barva štítu (u svislých pruhů v prvním) a v horním barva figury. U heraldicky jednoduchých znaků se převádjí do pruhů všechny barvy, u znaků složitějších pouze barvy nejdůležitější. Pokud bývá pruhů více, než odpovídá barvám štítu a figury, dostává další pruh barvy vedlejšího heraldického prvku (např. zbroj, pažit apod.) Nám se však barva štítu někde vytratila. Pokud zemský sněm určil jako zemské barvy červenou a žlutou, je docela možné, že se zaměřil pouze na otázku, jestli žlutá (odpovídající zlaté v erbu) nebo bílá (odpovídající stříbrné v erbu) a buď automaticky počítal i s modrou, nebo na ni bůhvíproč zapomněl nebo z jiného důvodu vynechal. To už teď asi těžko někdo zjistí.Podle vexilologických pravidel by mělo pořadí barev na vlajce odpovídat tinkturám na erbu (štítu, figury, popř. i vedlejších heraldických prvků). Pravidla ovšem nestanoví, který konkrétní erb je nutno vybrat (v našem případě je možno vybrat ze dvou alternativ).
    Bývá sice zvykem, že státy, země, města a obce odvozují barvy praporu nebo vlajky od svého jednoho erbu a barvy na vlajce nebo praporu (od vlajky se liší pouze tím, že je pevně spojen s žerdí) většinou odpovídají barvám na erbu (např. Belgie, Island, Lucembursko, Maďarsko, Monako, Německo, Polsko, Řecko, San Marino, Slovensko, Švýcarsko). Barvy vlajky však mohou obsahovat specifickou symboliku a řada států má barvy odlišné od erbu (např. Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Norsko). Vexilologie není tak konzervativní, jako heraldika. Tolik tedy k moravským symbolům a bude záležet v časech nadcházejících na nás, na čem se ujednotíme nebo jestli se bude (opět) používat více dosavadních variant.Pokud bychom chtěli vymyslet úplně novou vlajku, je dokonce možná i varianta se 4 barvami (žlutá, bílá, červená a modrá), která by byla rovněž zcela v souladu s vexilologickými pravidly.

  8. U vzhledu orlice si musíme uvědomit jednu věc – máme žluto-červenou, nikoli bílo-červenou vlajku, přičemž ta vlajka je velice zažitá. A podoba orlice v erbu by měla být s vlajkou v souladu, aby bylo jasné, že jedno souvisí s druhým.

  9. ad (7)K druhému odstavci:Vidíte, už se dopracováváme k tomu,že to bylo politické rozhodnutí a k posouzení jeho správnosti s čistě heraldickými argumenty jednoduše nevystačíme. Každá změna znaku je de fakto v určitém smyslu politickým rozhodnutím, je heraldickým vyjádřením nutnosti nebo vůle reagovat na důležitou vnější okolnost. I listina Fridricha III. byla politickým aktem, i žádost moravských stavů o změnu stávajícího znaku v roce 1838 byla politická. Duch heraldiky, založený na znaku ve štítu jako trvalém obrazovém symbolu, pouze vyžaduje, aby se heraldicky reflektovaly pouze okolnosti důležité. Vznikem ČSR na troskách Rakousko-Uherska nepochybně došlo k závažné změně vnějších okolností.Nový stát se rozhodl vytvořit svůj znak kombinací erbovních znamení historických zemí a dalších regionů, na nichž jeho území leží. V případě Moravy byly k dispozici dva historické znaky, oba heraldicky korektní, oba se po určitou dobu používaly jako znak
    bývalého moravského markrabství. Co vybrat – měla se heraldicky manifestovat kontinuita s c.k. Rakouskem nebo se měla dát přednost historickému znaku, pod nímž prožila Morava dobu své největší slávy? Posuzujeme-li střední znak ČSR z r. 1920 podle zásad heraldické tvorby, je výběr barev, design figur a jejich uspořádání celkem vzato heraldicky korektní. Znak z roku 1920 tedy není neheraldický. O správnosti výběru symbolu Moravy jakožto politického rozhodnutí nechť se vede diskuse. K třetímu odstavci : a) Pokud by bylo Vaše tvrzení „erby se musí používat v takové podobě, do jaké se v průběhu vývoje vyvinuly“ skutečně součástí heraldických zásad, pak by listina Fridricha III. byla logicky heraldicky nesprávná, protože ke dni jejího vydání se moravský erb vyvinul do podoby stříbrno-červeně šachované orlice a jen v takové podobě by se měl podle Vás i nadále používat. Anebo měl císař moravské stavy s jejich žádostí o změnu znaku vyhodit („Ale pánové, změnit Vám nic nemohu, protože erb máte a
    ten se musí používat v podobě, do jaké se do dneška vyvinul“)? Vidíte tu logickou botu Vašeho tvrzení? Na tu jsem Vás chtěl upozornit. A protože Vaše tvrzení je nejen logicky nesprávné, ale ani není součástí heraldických zásad, padá tím Váš druhý argument „neheraldičnosti“ znaku z roku 1920. Že listina z r. 1462 nepolepšuje erb moravského markrabství, ale dává moravským stavům svolení k užití upravené verse markraběcího znaku pro jejich vlastní heraldické účely, to je jiná a nadto známá věc,(žádný z moravských markrabí také nikdy tento nový znak neužíval, neboť moravskému markraběti listina adresována nebyla), správně pak tvrdíte, že moravské markrabství mohlo „polepšenou“ orlici používat jako zemský znak od r. 1838.A co se týče stížnosti pana Loudy (to byl ten heraldik) z roku 1968 (tehdy byl vydán ten článek): Odstranění korunky českého lva představovalo heraldický lapsus, protože korunka na hlavě lva českému lvu patřila od samého počátku a lev nikdy nebyl užíván bez koruny.
    Nekorunovaný dvouocasý stříbrný lev nemůže a ani nesmí být nazýván „českým lvem“. My jsme tomu lvu říkali „mirovický lev“ protože Mirovice měly ve znaku stejného nekorunovaného lva. I celkový závěr první části Vašeho článku „o správné barvě šachování moravské orlice není sporu, o tom rozhoduje heraldika sama podle svých pravidel“ je chybný. Moravská orlice jako erb především neexistuje, neboť neexistuje subjekt, který by representovala. A jestliže hledáme erb budoucího subjektu,samosprávné nebo samostatné Moravy, pak heraldika nám v tom nepomůže, resp. pomůže heraldicky ztvárnit určité rozhodnutí,jehož odůvodnění může být jen politické.K poslednímu odstavci.Polemizoval jsem jen s tvrzením Vašeho článku, že moravská orlice v českém znaku je neheraldicky upravená. Orlice není neheraldicky upravená ani nesprávná. Jestli je její použití „v pořádku“ (co to znamená ?), o tom vám heraldika nic neřekne.Majitelem a nejvyšší heraldickou autoritou erbu města Prahy je město Praha. Český
    stát nemůže pražský erb změnit. Pokud by se k tomu rozhodlo město Praha, měla by být příslušná změna důvodná. Jak jsem řekl, heraldika reflektuje změny vnějších okolností. Erb je symbol,nezapomeňte. Město Praha v novější době ostranilo ze svého klenotu „Mirovického lva“ s hvězdou a vrátilo se ke klenotu původnímu, naopak do klenotu svého znaku přidalo nové praporce se symboly nových čtvrtí(protože počet praporců od r. 1921 odpovídá počtu městských čtvrti), a logicky by je asi i ubralo, kdyby se nějaká čtvrť „trhla“. Pokud by Praha měla pádný a objektivní důvod heraldicky resignovat na důvody, pro které byla ruka do znaku dána, prosím. (Mimochodem ruka nebyla dána do znaku Praze, ale Starému městu Pražskému).Jestli jsem se to toho nějak zapletl, promiňte, ten obdélníček, do kterého je možno psát komentář, je dost malý.

  10. Rosťo nemáš to jednoduché:)Stále se vyskytují zastánci „slovanské“, „neněmecké“, „protirakousko-uherské“ orlice:). Obdivuji Tvou vytrvalost a jsem rád, že drtivá většina lidí, kteří pro Moravu skutečně něco dělají, mají jasno, což je také vidět na akcích. Nosí žlutočervenou bikolóru, která samozřejmě vychází ze zlatočervené orlice. A myslím, že v tom důležitém sjednocování naší symboliky sehrávají Tvé aktivity významnou úlohu.

  11. Přemyslovská Morava a šachovaná orlicePoprvé se objevuje šachovaná moravská orlice Markrabství moravského na jezdecké pečeti Přemysla Otakara II. z roku 1273.Možné vysvětlení:In: Martin Wihoda, Přemyslovská Morava v dějinách českého státu (výtah).Snad někdy na sklonku léta roku 1267, uprostřed přípravy k druhé křížové výpravě do Prus, vystoupil některý z blízkých rádců Přemysla Otakara II. s návrhem, že by bylo vhodné využít chystanou kampan k posílení mocenských aspirací pražského dvora. Věhlas českého krále v budoucnu neměly šířit toliko meče jeho železné jízdy, ale také obnovené arcibiskupství se sídlem v Olomouci, a to proto, že právě na Moravě již kdysi arcibiskupství bylo. Nezůstalo však jen u formálních úvah. Ještě před odjezdem do Prus vyslal Přemysl k římské kurii legaci, k nimiž mimo jiné mohla náležet legenda „Quemadmodum ex historiis“. Tento poměrně krátký spisek, inspirovaný snad tehdejším olomouckým biskupem Brunem ze Schumburka,
    vypráví o pokřtění moravského krále v jeho sídle na Velehradě, kde posléze vzniklo arcibiskupství, jehož správy se ujal nejprve Cyril a později Metoděj. Ti měli sedm sufragánů v Polsku a v Uhrách, pokřtili rovněž Bořivoje, jehož potomci se jako Svatoplukovi dědicové stali nejmocnějšími ze slovanských knížat a králů…

  12. Nedomnívám se, že by v dnešní době bylo rozhodující, zda některou z barev obsahovaly symboly Rakousko-uherského císařství nebo dnešního Německa (žlutá) nebo naopak dnešního Rakouska a dřívějšího Německa (bílá). Tak jako před několika stovkami let bylo v módě polepšování erbů za různé zásluhy (většinou se jednalo o vojenskou pomoc panovníkovi), po pádu monarchie Habsburků bylo zase v módě zbavovat se všeho, co obsahovalo připomínku bývalého vládnoucího rodu. Mnohdy se tak dělo ke škodě věci.Takové emoce jsou dnes již minulostí a pokud se přece jen objevují, pak jsou vedeny snahou odlišit se už ne od Rakouska, nýbrž od Čech.Dnes by mělo rozhodovat spíš estetické hledisko, pravidla heraldiky a tradice (přičemž nelze vždy dodržet úplně všechny tyto zásady, neboť si někdy vzájemně protiřečí).

  13. Dodatek k /12/Jde o komunikační proces na základě kauzality symbolů. Symbol je mnohoznačné znamení, záleží na prostředí, kterému je přiřazován a jen majitel erbu vám řekne, co znamená a na co navazuje. ŠACHOVANÁ ORLICE vešla do dějin jako erb markrabat moravských z rodu Přemyslovců. Starší nositel tohoto erbu, než Přemysl Otakar II., není znám.

  14. [10] „Každá změna znaku je de fakto v určitém smyslu politickým rozhodnutím, je heraldickým vyjádřením nutnosti nebo vůle reagovat na důležitou vnější okolnost. I listina Fridricha III. byla politickým aktem, i žádost moravských stavů o změnu stávajícího znaku v roce 1838 byla politická.“ – Politikum lze udělat ze všeho, ale to neznamená, že když už jednou někdo do heraldiky politiku nějak zatáhne, že i v budoucnu při změně politiky se dotyčný erb zase musí podle nové politiky změnit – protože politika se mění neustále, to by se i erby pořád musely proměňovat, a to přece není žádoucí. Možná Fridrichovo „polepšení“ moravského erbu můžete považovat za politikum, ale já v tom prostě vidím odměnu panovníka za věrné služby, odměnu stejného řádu jako v jiných případech udělování pozemkových majetků, úřadů nebo peněz; politikum z toho vzniklo až v 19. století, kdy byla na Moravě a v okolních zemích zcela jiná situace. Za Fridricha III. ještě
    neexistoval (pan)germánský nacionalizmus, který by byl v rozporu s nacionalizmem slovanským/českým, takže Fridrichova změna nemůže být posuzována v rámci hledisek, podle kterých byla posuzována v 19. století, čili pokud někdo udělal až mnohem později politikum z něčeho, co původně politikum nebylo, pak já tvrdím, že podstata toho je nepolitická. Ostatně nadále trvám na srovnání se souběžným Fridrichovým polepšením erbu Starého města pražského – tam šlo obsahově o totéž a přece neprohlašujete (ani nikdo jiný tak nečiní), že je to politikum. Změna tinktury hradeb v erbu Starého města pražského/Prahy ze stříbrné na zlatou se dnes posuzuje jako čistě heraldická a nikdo do toho žádné postranní myšlenky nezanáší – i rozpad „germánského“ „žaláře národů“ přežily pražské erbovní hradby bez nejmenší změny. A to Praha prodělala stejnou státoprávní změnu jako celá Morava, takže z toho jasně vyplývá, že jakákoli vnější nutnost není automaticky heraldická nutnost. Jestliže tedy změna pražského erbu stejného rázu jako
    změna moravského je hodnocena jako čistě heraldická, nevím proč by změna moravského erbu měla být posuzována jinak. Že z moravského erbu někdo později udělal politikum kdežto z pražského nikoli, prostě pro mě není podstatné, protože se to netýká doby, kdy k oběma změnám došlo.“i žádost moravských stavů o změnu stávajícího znaku v roce 1838 byla politická“ – myslíte, že se snažili do moravského erbu vecpat germánskou barvu (to je totiž jediné politikum, které mě v souvislosti s tím napadá)? Já si nemyslím, že to byl onen důvod, jelikož ústavodárný zemský sněm v roce 1848 zanesl do moravské ústavy, že erbem („znakem“) země je orlice zlato-červená, a to na popud Vojtěcha Aloise Šembery, který jak známo pocházel z Čech a náklonností k (pan)germanizmu (jakožto bojovné nacionalistické ideologii) se určitě nevyznačoval – jistě tedy sněmu své mínění nezdůvodňoval germánsky a sněm a sněm jej tedy přijal z důvodů, které přednesl (ať byly jakékoli), protože příznivci (pan)germanizmu jistě ve sněmu většinu
    neměli, aby prošlo jejich (případné) germánské zdůvodnění podoby orlice.“Duch heraldiky, založený na znaku ve štítu jako trvalém obrazovém symbolu, pouze vyžaduje, aby se heraldicky reflektovaly pouze okolnosti důležité. Vznikem ČSR na troskách Rakousko-Uherska nepochybně došlo k závažné změně vnějších okolností.“ – Jak jsem už uvedl výše ohledně pražského erbu, duch heraldiky jistě nic takového nevyžaduje. To prostě jen Češi mají zvýšenou potřebu boření symbolů a nahrazování jich symboly novými, to ale není duch heraldiky nýbrž něčeho zcela jiného. Například: roku 1758 Olomouc neúspěšně obléhali Prusové. Marie Terezie Olomouc odměnila „polepšením“ erbu – vložen byl zlatým řetězem ovinutý střední štítek shodný s erbem Babenberků (a tím Rakouska) a na něm písmena FMT. Za Československa byl tento střední štítek odstraněn, ale rozhodně nepřijímám argument, že to požadoval duch heraldiky. Marie Terezie byla vrchnost města Olomouce a nebyla jediná, která svému městu změnila erb přidáním části erbu svého
    – např. Žďár nad Sázavou má v erbu dva vinařské nože, což pochází z erbu jeho vrchnosti, Dietrichštejnů – jaký je ale důvod, aby Olomouc ze svého erbu symboly své bývalé vrchnosti odstranila, zatímco Žďár nad Sázavou si je tam nechal? Proč duchu heraldiky jedno vadí a druhé ne? Duch heraldiky prý musí reflektovat důležité vnější okolnosti. Ale copak zánik patrimoniální soustavy po r. 1849, kdy obce přestaly mít vrchnosti, nebyla důležitou vnější okolností (aby duch připomínky na staré vrchnosti z erbů měst odstranil)? Když se tedy obhlédneme šířeji, uvidíme, že žádný změny si vynucující duch heraldiky neexistuje, v případě jako u Olomouce jde jednoduše o mimoheraldické zásahy, dané dobovými laickými dezinterpretacemi, které jsou navíc dočasné, jak ukazuje příklad městské části Brno-střed, která dnes užívá (nelogicky) erb Brna v podobě do r. 1918, tedy taky (nejen) s Babenberským/rakouským středovým štítkem – jestliže připomínky rakouského (to je právě ta dezinterpretace – nešlo o připomínky rakouského)
    fiktivnímu duchu heraldiky v r. 1918, proč mu nyní nevadí?“Co vybrat – měla se heraldicky manifestovat kontinuita s c.k. Rakouskem nebo se měla dát přednost historickému znaku, pod nímž prožila Morava dobu své největší slávy?“ – V roce 1918 existovala jen jedna korektní varianta moravského erbu, totiž se zlato-červenou orlicí. Že to Československo odmítlo brát na vědomí, bylo dáno právě neheraldickou dezinterpretací, že zlatá na orlici vyjadřovala německost Moravy. Aby se erb volil podle podoby z období, kdy měl stát své nejlepší období slávy, je nesmysl (například zlatý věk Nizozemí byl v období po 1581, kdy se osamostatnilo od Habsburků, a tehdy bylo štítové pole nizozemského erbu červené, dnešní nizozemský erb však má pole modré), ale pro náš případ je to stejně jen teoretická úvaha, protože Československo se řídilo tím, co jsem uvedl předtím.“Znak z roku 1920 tedy není neheraldický.“ – „Technicky“ je ten erb v pořádku, tj. heraldik neznalý užitých symbolů by na něm neshledal nic
    špatného.“Vidíte tu logickou botu Vašeho tvrzení? Na tu jsem Vás chtěl upozornit.“ – Samozřejmě jsem se jen nevhodně vyjádřil. Myslel jsem na novodobou praxi pozměňování erbů na základě toho, že domněle vyjadřují nějakou ideologii, která někomu není milá (viz zmíněný příklad s Olomoucí).“Odstranění korunky českého lva představovalo heraldický lapsus, protože korunka na hlavě lva českému lvu patřila od samého počátku a lev nikdy nebyl užíván bez koruny.“ – Jakto? Nelze to považovat za druh heraldického polepšení (byť svérázného)?“Moravská orlice jako erb především neexistuje, neboť neexistuje subjekt, který by representovala.“ – To máte určitě pravdu, na druhou stranu trochu i nepravdu a já jsem nevěděl, jak obojí sloučit do jednoho.“Český stát nemůže pražský erb změnit.“ – Proč by nemohl? Možná to nedělá, ale nic mu nemůže bránit tak učinit. (Když může obcím erby udělovat, může jim je i měnit – nebo že by jeho heraldická autorita byla omezená.)“Mimochodem ruka nebyla
    dána do znaku Praze, ale Starému městu Pražskému“ – To je mi samozřejmě známo, jaksi to ale není známo Praze.

  15. Malá oprava předchozího„jestliže připomínky rakouského (to je právě ta dezinterpretace – nešlo o připomínky rakouského) fiktivnímu duchu heraldiky v r. 1918, proč mu nyní nevadí?“ – vypadlo mi slovo „vadilo“ za „v r. 1918″.“nebo že by jeho heraldická autorita byla omezená.)“ – na konci měl být otazník.

  16. Ke komentáři 16: Celkově mohu souhlasit, kromě věty: „Jestliže tedy změna pražského erbu stejného rázu jako změna moravského je hodnocena jako čistě heraldická, nevím proč by změna moravského erbu měla být posuzována jinak.“Zde je rozdíl v tom, že zatímco změna tinktury hradeb v pražském erbu není v rozporu s heraldickými pravidly, u moravské orlice je tomu jinak, tam byla při změně šachování na zlaté ponechána zlatá zbroj. Podle heraldických pravidel měla být změněna na stříbrnou, což se nestalo. Ale o tom už tu bylo psáno, pro připomenutí cituji z komentáře 8:“U červenostříbrného šachování je zbroj zlatá. Avšak u zlatostříbrného šachování by měla být stříbrná. „Polepšením“ při zachování zlaté zbroje moravská orlice ztrácí jednu tinkturu (na rozdíl od Prahy, kde naopak polepšením jednu získala). Když bychom „polepšili“ figuru a přizpůsobili tinkturu zbroje, což by bylo podle pravidel, všechny čtyři tinktury by byly zachovány. Pouze by se vyměnily
    kovy na figuře a zbroji, čímž bychom naopak „pohoršili“, (lze-li to tak nazvat) zbroj. A vzhledem k tomu, že heraldické tinktury jsou rovnocenné a zbroj orlice je výrazná, je to víceméně jedno, pokud ovšem nebudeme trvat na uplatnění privilegia za každou cenu.

  17. Dodatek ke komentáři 17:Zatímco Praha při prvním polepšení hradeb a věží ponechala si z estetického hlediska stříbrné cimbuří (optické oddělení hradební zdi od věží, případně zpestření erbu ziskem další tinktury – zde jde spíše o subjektivní hledisko) a při druhém polepšení získala stříbrné rámě se stříbrným mečem se zlatou rukojetí (zde opět se jedná o optické oddělení ruky od meče), stříbrné rámě se stříbrným mečem zřejmě proto, aby bylo odlišné od hradeb zlatých, moravská orlice při zlatém šachování a zachování zlaté zbroje jednu tinkturu pozbyla. Zde jde sice též o subjektivní hledisko, nikoliv však neopodstatněné. Odlišnost zbroje je v heraldických pravidlech proto, aby byl znak dobře viditelný v boji, tudíž aby tinktury nesplývaly a ani to estetické hledisko nebylo zanedbatelné. Máme tedy dvě varianty. Červenostříbrnou orlici se zlatou zbrojí podle heraldických zásad, dále červenozlatou orlici se zlatou zbrojí v rozporu s heraldickými zásadami. Třetí
    variantu – červenozlatou orlici se stříbrnou zbrojí, což by bylo v souladu s pravidly, jsem ještě nikde nezaznamenal. Když bychom brali do úvahy pouze případy v souladu s pravidly, máme dvě řešení. Pokud je porovnáme, není už mezi nimi rozdíl v počtu tinktur, záleží jen a pouze na tom, která ze správných variant bude hezčí a budeme-li trvat na uplatnění privilegia, kdy ovšem „polepšení“ kovu orlice bude zároveň znamenat „pohoršení“ tinktury zbroje. Připomínám, že zde vůbec nehraje roli, zda barvy jsou nebo nejsou tzv. německé, což ostatně není pravda, neboť jak u Německa, tak u Rakouska ke změně barev došlo hned dvakrát (návrat k barvám původním). Změnou šachování na zlaté bychom se naopak odchýlili od znaku chorvatského, ze kterého podle Paprockého mělo být odvozeno červenostříbrné šachování moravské orlice.

  18. Poznámka: Zbrojí se rozumí u savců jazyk, drápy, kopyta, rohy, parohy (u delfínů ploutve), u ptáků zobák (postaru pysk či nos) a pařáty (postaru pazoury či stojáky), u všech případně koruna!!!

  19. Erb markraběte moravskéhohttp://www.hradbitov.cz…to/18.JPGIn: Kronika Českých zemí,Praha 1999,s.99…Zdá se, že teprve po svém nástupu na český trůn „udělil“ Přemysl II. Moravě markrabský erb šachované orlice, nepochybně v návaznosti na tradiční dynastický symbol…

  20. pro Jindřicha II.Vaše příspěvky se mi velice líbí, je vidět, že jste důkladně prostudoval Schwarzenbergovu „Heraldiku“ a dokážete své znalosti uplatnit.Takže jen pár věcných poznámek. 1) Podle zaužívaných pravidel heraldické tvorby by měla být zbroj zlato-červené orlice na modrém poli skutečně stříbrná. Porušení pravidel heraldické tvorby ovšem znak nediskvalifikuje z hlediska jeho platnosti. Z hlediska význačnosti je zbroj zvířete a tedy i její barva, prvkem vedlejším (drápy mírumilovných zvířat se dokonce kreslí v barvě figury). Změna barvy zbroje obvykle není spojena s nějakou změnou významovou. Pokud bychom tedy chtěli ilustrovat, jak vypadal znak markrabství moravského v určité historické epoše, musíme zbroj kreslit v takové tinktuře, v jaké se skutečně užívala. Pokud tvoříme znak „de novo“ s úmyslem symbolicky navázat na znak starší, pak změna tinktury zbroje provedená za účelem jejího uvedení v soulad s pravidly heraldiky
    je heraldicky i sémanticky přípustná. 2) Vratislavská (slezská) orlice se původně zásadně kreslila s černou zbrojí a byla nekorunovaná. Až někdy v 16. století se objevuje zbroj zlatá. V této barevné kombinaci (Zlatá zbroj na zlatém poli!) byla převzata po rozdělení Slezska jak do habsburského císřského znaku (a korunována heraldickou korunkou), tak do pruského královského znaku (a ozdobena vévodským kloboukem). Až v roce 1920 (!) dosává slezská orlice ve znaku ČR heraldicky správnou červenou zbroj , přičemž korunka zůstává zachována. Ve znaku dnešního dolnoslezského vojvodství v Polsku je orlice opět nekorunovaná a s černou zbrojí. Rovněž orel jako heraldický symbol Svaté říše římské se v zásadě kreslil se zlatou zbrojí, a to i tehdy, byl-li umístěn na zlatém štítu. Červená zbroj se neužívala, alespoň ne v oficiálních pramenech. Proto je například tvrzení, že německá trikolora byla odvozena od barev štítu,figury a zbroje říšského orla,klasickou heraldickou fikcí. Zlatou zbroj měl i orel císařství
    rakouského. Jen na okraj, belgický a islandský znak jsou mladší než příslušné vlajky, takže nesloužily jako vzory pro jejich tvorbu. Tyto vlajky mají svou specifickou historii.3) To, že zbroj moravské orlice nebyla v souladu s heraldickými pravidly, jistě nebylo důvodem, proč se erbovní listina Fridricha III. v praxi neuplatnila. Přesná pravidla, v jakých barvách se má zbroj malovat, známe až z pozdější heraldické literatury. Bylo obvyklé, že erbovník si navrhoval erb sám a panovník jej formálně uvedl v život. I v našem případě je genese polepšení stejná. Stavy požádaly o změnu kostiček v orlici ( nikoliv o změnu moravského znaku) a císař jim vyhověl přesně v intencích žádosti ( to samé mimochodem i v případě Prahy). O poli štítu, korunce ani zbroji se v listině nemluví, připojená kresba podle textu listiny má za účel ilustrovat, jak má šachování orlice vypadat. Kresby na erbovních listinách malovali dvorní malíři (často s časovým zpožděním), žádní heroldi. Proto tam jsou někdy kiksy (
    klasickým případem je polepšení znaku Brna). Co se týče praktické aplikace moravského polepšení, ono bylo vlastně velice omezené sui generis. Moravský panovník – český král – jemuž erbovní listina adresována nebyla, užíval i nadále původní orlici (jako heraldický symbol titulu markraběte či jako heraldický symbol Moravy jako země) a stavy se této skutečnosti přizpůsobily. Shrneme-li dostupné pramenné doklady od 15.do 19. století, vychází mi, že polepšená figura se v moravském prostředí užívala jen tam, kde nedocházelo k významové kolizi se znakem markraběte : na některých městských znacích, na pečeti zemského sněmu, možná také na vojenských praporech, od poč. 19.stol. na stavovských uniformách. Jako zemský znak se polepšená orlice neužívala. 4) Zemské barvy (nikoliv vlajka) žlutá a červená vznikly podle mých znalostí až v roce 1848. Žádný starší doklad o skutečném užívání těchto barev jako zemských barev nemám.Alespoň částečné vysvětlení, proč zemský sněm v roce 1848 vybral tyto barvy
    jako barvy zemské, najdete například v Moravském sněmovním listu, v němž jsou publikovány autentické zápisy z jednání sněmu. Vlajka(prapor) s horizontálními pruhy žlutým nad červeným nebyla nikdy a nikým oficiálně zavedena jako zemská vlajka, užívala se ovšem od r. 1848 de facto. Žádné heraldické ani vexilologické pravidlo nestanovuje, že žlutá barva musí být v našem případě nahoře, prostě se to tak vžilo. 5) Váš příspěvek (13) v plném rozsahu podepisuji. Formuloval jste to naprosto přesně.

  21. Ke komentáři 21:Děkuji za rozšíření a určité upřesnění tématu a přidávám souhlas. K odstavci č. 3 bych jen doplnil, že zde samozřejmě nerozhodovala znalost heraldických pravidel, ale pravděpodobně spíš estetické cítění. Ta pravidla (krom jiného) k tomu, aby se znaky líbily, měla dopomoci.Ke komentáři 9:Neřekl bych, že nějaká vlajka je tak moc zažitá. Určitě méně, než znak. A z variant znaků je více zažitý ten s orlicí červenostříbrnou. Ještě v roce 1990 lidé včetně moravských nadšenců znali pouze tuto variantu a u vlajky zjišťovali, jak vůbec vypadá. Znám šest různých vlajek, které se používaly v historii, některé dokonce ve stejné době. (Nejednotnost se táhne celou historií Moravy a nejedná se pouze o znak a vlajku.) V případě vlajky bych vůbec netvrdil, že nějaká varianta je vžitá, snad jen v poslední době nejvíce používana. A vlajka je odvozena ze znaku a nikoliv naopak. Bude však záležet na nás, kterou variantu si vybereme, jestli
    variantu správnější nebo hezčí. (Řekl bych, že zde to je dokonce v souladu, ale co je hezčí, to je subjektivní, a každý to může vidět jinak. Jen se mi zdá, že se příliš upínáme na privilegium, přestože skutečné polepšení nepřineslo, spíš naopak.) Proto tady diskutujeme, přinášíme další argumenty pro i proti, aby bylo z čeho vybírat. Ke komentáři 15:Praze je určitě známo, že polepšení (zde se skutečně o polepšení jednalo, štít byl obohacen a i celý znak byl rozhojněn) se týkala pražského Starého Města. Města si totiž po sloučení několika částí přebírala znak jedné jeho části, většinou centrální.Pokud se týká zasahování státu do městských znaků, tak iniciativa změn šla ve většině zdola, města žádala o potvrzení změny vyšší instanci (v poslední době ministerstva vnitra, např. Rakouska, Československa…)

  22. Stáří moravského erbu. Tak jako obce jsou určitě starší, než první doložená zpráva o nich, která se po všech těch válkách a požárech dochovala, tak tomu pravděpodobně bude i u znaků. Historie znaků spadá daleko do doby předheraldické, stejně tak historie praporů (v Egyptě až někam k r. 2900 př. n. l.). Historik prof. Lubomír Emil Havlík se domníval (zde se však už pohybujeme v oblasti ústní tradice, než na písemných zprávách), že symbol orla obdržel již Svatopluk I. Veliký jako potvrzení samostatnosti Království Moravanů (jak byla tato říše nazývána soudobými prameny, název Velká Morava je pozdějšího data) v křesťanském světě k r. 880. Orel byl symbol císařů a králů a Svatopluk byl zahraničními prameny takto titulován. Perské prameny jej nazývaly „padšáh“, čili císař, římské „imperator“, čili císař, další prameny jako král králů. (Všimněte si, že české prameny jej nazývají knížetem. Je to stejné, jako bychom nazývali Karla IV. pouhým markrabětem Karlem.
    Svatopluk dosadil do Čech knížete Bořivoje a jemu podřízení vladykové jsou českými dějinami nazýváni knížaty a stavěni tak podle názvu na roveň Svatopluka.)O podobě symbolu se můžeme jen dohadovat, o jeho vývoji (bylo-li tomu tak) rovněž. Barvy moravské byly údajně červenobílé (to si myslel i dr. Zástěra). Jestli šachování je staršího data, než je na prvním dochovaném vyobrazení, to se můžeme dovědět také až po případném dalším nálezu. Autorka jednoho nového vydání Dějin Olomouce se domnívá, že šachování pochází z plaménků svatováclavské orlice. To se mi zdá příliš přitažené za vlasy. Podle Paprockého z Glogol je šachování odvozeno od znaku chorvatského. V jeho díle Zrcadlo slavného Markrabství moravského z r. 1593 je popis: „Na erb orla, který náleží slavnému Markrabství moravskému, má býti orel bílý na červené šachovnici na štítu modrém, na znamení toho, že předkové těchto krajin vyšli z Charvatské země a erb svuoj otcovský s nabytým erbem orlem v jedno složili.“ Pod obrázkem orlice je báseň: “
    Přioděný orle tou kroatskou zbrojí, třáslo se před mocí mnoho krajin tvojí. Na východ, poledne, též i na půlnoci, bály se západní krajiny tvé moci. Takous byl smělostí nadál Markomany, velcí monarchové byli jim za many.“(Všimněte si zajímavosti, že Paprocký nazývá Moravany Markomany, tak jako historická škola slovanská v 19. stol. oponovala historické škole německé v polemice o původu Markomanů a Kvádů s poukazem na komolení názvů římskými prameny. Podle nich se jednalo o Moravany a Chorvaty, někdy nazývanými Chvati. Marobuda nazývali Mírobudem podobně jako západními prameny uváděného moravského Moymara Mojmírem.)Ještě starší by měl být znak, který dnes používají Slováci. Patriarší kříž přinesli na Moravu Konstantin s Metodějem. Trojvrší symbolizuje podle ústní tradice v okolí Uh. Hradiště dominantu nad hlavním městem říše: Holý kopec, Buchlov a Modlu (Barborku) a ne Tatru, Fatru a Matru, jak vymyslel a poprvé vyslovil v r. 1848 Štúrovec Jozef Miloslav Hurban.Heraldická příručka z r. 1986
    Heraldika (Albatros Praha) sice píše, že Slovensko začalo od r. 1948 užívat starého, byť pozměněného, uherského symbolu (místo uh. zeleného trojvrší modré a bez uh. koruny patriarší kříž), ale tak tomu asi nebude. Na Coronelliho mapě Moravy nadepsané „Marcomania“ jsou znaky sousedních zemí a území dnešního Slovenska, tenkrát Horních Uher, nese znak přesně takový, jak ho známe dnes, i barevně. Takže je docela možné, že Slovensko má jeden z nejstarších znaků, a to starý (velko)moravský a Slováci to ani nevědí.Tolik na zpestření spíše taková zajímavost a případně námět pro historiky – detektivy.

  23. Re /23/ „Orel byl symbol císařů a králů.“Orel byl symbol staré Římské říše, za Karla Velikého symbol světské moci, na jejímž vrcholu stál císař. Proto i nově nabytá území obdržela znak orla. Totéž markrabství, které mělo za úkol hranice říše chránit.Červené kostky mohou být symbolem ohně, plamínků < plamenná orlice.

  24. Dodatek k /24/orel = král vzduchu, císařstvílev = král zvířat na zemi, vláda v zemi,partikulární zájmy panovníka

  25. Dodatek ke komentáři č. 23:S tím maďarským znakem to bude nejspíš tak, že Maďaři si přidali starý (velko)moravský znak používaný dnes Slovenskem, nikoliv naopak. (Tak vyvozuji z Coronelliho mapy).Ke komentáři č. 23 a 24:Spíš bych se přikláněl k chorvatskému původu šachování, než ke svatováclavským plamínkům. O dávné příbuznosti Moravanů s Chorvaty svědčí mimo jiné ještě několik dalších aspektů, mnohé hudební prvky, úcta k tradicím a zvykům a udržování folklóru vůbec, dále např. příbuzenské svazky krále Rostislava, navíc pochybuji, že by šachování v chorvatském znaku mělo cokoliv společného s plamennou orlicí spojovanou se sv. Václavem. Nakonec se sv. Václavem neměla nic společného ani Morava. Asi je to náhoda, ale to kostkování se objevuje i na kresbách válečnického oděvu dávných keltských bojovníků.

  26. Reakce na příspěvek č.26Pane Jindřichu,jak věci vidíme záleží na našem osobním naprogramování. Já nazývám zlato-červenou orlici byzantskou, protože zlatá barva na byzantských ikonách symbolizuje absolutní světlo. Návrhy orlic pana J.J. Maška jsou nové a krásné. Z hlediska historie Moravy je ale jedině správná orlice červeno-bíle šachovaná, protože je takto zachovaná v historických dokumentech, které historii Moravy doprovázejí po staletí a potvrzují. Když říkáte, že Morava neměla nic společného se sv. Václavem, tak každopádně má sv. Václav mnoho společného s Moravou. A to je ta společná historie Moravy a Čech.Zamyslete se trochu nad tím, proč mají Češi ve znaku lva a Moravané orla(orlici). A ta plamenná orlice skončila pokud vím v Tridentu, čili se bude zase jednat o původně církevní symboliku této orlice a ne o příslušnost k říši.Hezky Vás zdravím.

  27. „Zde je rozdíl v tom, že zatímco změna tinktury hradeb v pražském erbu není v rozporu s heraldickými pravidly, u moravské orlice je tomu jinak, tam byla při změně šachování na zlaté ponechána zlatá zbroj.“ – Domnívám se, že otázka zbroje je v tomto poněkud podružná. Zbroj skutečně změněna nebyla (zlaté figuře by opravdu měla odpovídat stříbrná zbroj), nicméně bych vysvětlení viděl v tom, že v 15. století už se nevědělo, podle čeho se „barva“ zbroje vlastně určuje. Ale je taky možné, že už ve starých dobách se tinktura zbroje nemalovala podle pevného pravidla. Třeba braniborská orlice (http://www.ngw.nl…es/brandenb.jpg) má zbroj zlatou, ač podle pravidla (figury v kovovém poli mají zbroj červenou, pokud samy nejsou červené, pak ji mají modrou) by ji měla mít modrou (s pravidlem se shoduje zbroj habsburského lva – viz např. http://upload.wikimedia.org…g.jpg). Stejně tak město Waiblingen (v Bádensku-Wirtembersku) má v zeleném štítu zlatého lva, který má zbroj červenou, ač ji má mít stříbrnou (viz např. http://upload.wikimedia.org…n.png – červená by připadala do úvahy, kdyby byl štít černý nebo modrý). Možná ostatně pravidlo nalézající se v heraldických příručkách je jen převažující tendence než pravidlo (ostatně viz komentář [21] výše). Taky mně napadla otázka (na niž by odpověď mohl znát pan „fp“), zda se vůbec někdy při změně tinktury heraldického zvířete měnila tinktura jeho zbroje. Pokud by takové případy nebyly doloženy nebo byly doloženy jen vzácně, pak by námitka, že po změně orlice ze stříbrno-červené na zlato-červenou zůstala zlatá zbroj, neměla žádný význam.“jak u Německa, tak u Rakouska ke změně barev došlo hned dvakrát (návrat k barvám původním)“ –
    ke kterým původním „barvám“?“Změnou šachování na zlaté bychom se naopak odchýlili od znaku chorvatského, ze kterého podle Paprockého mělo být odvozeno červenostříbrné šachování moravské orlice.“ – To tady často opakuje paní Honzková, nicméně je to pouhá domněnka; není žádný důkaz či spíše pádné „podezření“ (důkaz lze podat těžko), že šachování pochází z Chorvatska nebo je s ním v nějakém vztahu. Heraldika má původ v západní rytířské Evropě a šířila se směrem na východ, moc bych nepředpokládal, že Morava přebírala heraldicky něco z hraniční heraldické oblasti (na Balkáně je heraldika málo rozvinutá). Mimochodem autorem teorie původu šachování (či kostkování) moravské orlice v Chorvatsku je známý renesanční heraldik a historik Bartoloměj Paprocký, jenž v Zrcadle slavného markrabství moravského napsal: „má býti orel bílá na črvené šachovnici na štítu modrém na znamení toho, že předkové těchto krajin vyšli z charvátské země a erb svuoj otcovský s nabytým erbem orlem v jedno složili“. Takové
    vysvětlení však nezní moc věrohodně, neboť by to předpokládalo předheraldický původ červeno-bílého šachování (Paprocký navíc naivně píše „erb svuoj otcovský“) a také to, že na Moravě si byli ve 13. století vědomi svého původu v Chorvatsku, a to je otázka (Dalimil psal na přelomu 13. a 14. století o chorvatském původu Čechů,, přičemž nejde až o jeho výmysl, tak snad to za své přijali i Moravané, ale to jen spekuluju). Ve 13. století, kdy šachování moravské orlice vzniklo, měla Morava politické vztahy hlavně s německým prostorem, takže původ šachování by se měl hledat tam. Ostatně, kdo ví, zda i chorvatská šachovnice nemá původ někde ve východoněmeckých nebo severoitalských oblastech (řekl bych, že má).“Pokud tvoříme znak „de novo“ s úmyslem symbolicky navázat na znak starší, pak změna tinktury zbroje provedená za účelem jejího uvedení v soulad s pravidly heraldiky je heraldicky i sémanticky přípustná.“ – Přiznám se, že tomu nerozumím.“Proto tam jsou někdy kiksy“ – už jste se také snížil k
    výrazivu mládeže :-)“Jako zemský znak se polepšená orlice neužívala.“ – Třebaže tomu tak původně bylo, v 19. století se zlato-červená orlice stala oficiálním erbem země, což se dá interpretovat jako (velmi) opožděné uplatnění Fridrichovy změny. (Přičemž pozbývá na významu, že Fridrichova listina byla adresována výhradně stavům, ne panovníkovi – v 19. století už byly jiné společenské poměry.)“Ke komentáři 9: Neřekl bych, že nějaká vlajka je tak moc zažitá.“ – Já nemám na mysli zažití ve smyslu, že obyčejní lidé vědí, o co jde, případně, že vědí, jak vlajka vypadá (opak je pravdou). Myslím tím to, že pokud vůbec nějaká vlajka Moravy, pak je zažitá především jedna. Když se podíváte na youtube na vítání středoevropských prezidentů, až na myslím dvě výjimky všude vlála jen žluto-červená bikolóra. Když se podíváte na fotografie z pochodů pořádaných Moravskou národní obcí, zase až na asi dvě výjimky převládá žluto-červená bikolóra. Která jiná vlajka ji jako moravská vlajka v období posledních
    několika desetiletí může konkurovat?“A vlajka je odvozena ze znaku a nikoliv naopak.“ – To ovšem tvrdím neustále. Také ovšem tvrdím, že se podle toho máme zařídit.“Města si totiž po sloučení několika částí přebírala znak jedné jeho části, většinou centrální.“ – Otázka je, nakolik je to logické, hlavně v závislosti na tom, zda původní nositel erbu ve sloučeném městě stále existuje jako právnická osoba. Nicméně sloučené město je někdo jiný než jeden ze zakládajících členů.“Historik prof. Lubomír Emil Havlík se domníval (zde se však už pohybujeme v oblasti ústní tradice, než na písemných zprávách), že symbol orla obdržel již Svatopluk I. Veliký“ – Orel je v moravských archeologických památkách té doby skutečně doložen, samozřejmě ale samy nálezy nevypovídají o tom, kde se ten orel vzal (že jde zprostředkovaně o římského orla je zřejmě nepochybné).“Na Coronelliho mapě Moravy nadepsané „Marcomania“ jsou znaky sousedních zemí a území dnešního Slovenska, tenkrát Horních Uher, nese
    znak přesně takový, jak ho známe dnes, i barevně.“ – Nápadné hlavně je, že má slovenský erb „slovanské“ barvy, a že červená, modrá a bílá jsou slovanské barvy, je interpretace až velmi mladá, takže já moc nevěřím, že Slováci uchovávají už nějaký velkomoravský znak, navíc i s barvami.“Totéž markrabství, které mělo za úkol hranice říše chránit.“ – Že moravské markrabství vzniklo jako jedna z marek na východní hranici říše, je výklad už dnes překonaný.

  28. Symbolika šachovaného štítuK poslední věte /29/:Split v 7.stol. sídlem biskupa;kolem roku 800 Višeslav, kníže Chorvátů; 803 údajně patří k říši Karla Velikého; 852 kníže Trpimír se nazývá knížetem Chorvátů z Boží milosti; 879 kníže Branimír slíbí věrnost římské církvi, papež Jan VIII. uznává samostatný stát Chorvátů, v roce 1075 je korunován kníže Zvonimír vyslancem papeže Řehoře III. na krále, ve Splitu nalezena křtitelnice z 11.stol. zdobená reliefem šachovaného štítu drženého dvěma sokoly.Zajímavost:papež Innocentius XIII.(1721-1724) má v erbu červený štít s černo-zlatě šachovanou orlicí, jméno Innocentius si zvolil, protože pocházel ze stejného rodu jako papež Inocenc III., mimochodem byl to ten, který uznal kdysi český královský titul…“… a pokřtili také Bořivoje, jehož potomci se jako Svatoplukovi dědicové…“Ale jak to všechno ve skutečnosti bylo.

  29. Autorka domnělého svatováclavského původu šachování orlice nijak nezastírala, že se jedná pouze o nedoložené domněnky, aspoň tak to vyznívá z textu. Výklad možného původu šachování moravského i chorvatského erbu od dalšího Moraváka je velmi věrohodný. Na druhou stranu bych nevylučoval ani předheraldický původ šachování, ikdyž na Moravě není doložen. Mám ale pocit, že v Chorvatsku je tomu jinak. Symboly, štítová znamení (Řím), některá dokonce dědičná (Řecko), znaky, standarty apod. existovaly dávno před dobou vzniku heraldiky, čili nauky o tvorbě těchto znaků. Jestli se mohl předheraldický symbol dostat do figury až v době heraldické, to je teoreticky možné, zda tomu tak opravdu bylo nebo to je aspoň pravděpodobné, to je pochopitelně ve hvězdách. Heraldika se v Evropě šířila na východ, používání znaků, třebaže bez dnešních pravidel, ale z východu na západ. Věřil bych i velkomoravskému původu slovenského znaku, ikdyž se slovanskými barvami to má společného
    asi tak málo, jako argumentace údajnými barvami německými v případě žluté. (V r. 1832 i 1848 zaznamenána německá trikolóra černočervenožlutá, která má původ ve válce s Napoleonem 1813 až 1815, Bismarckova vlajka z r. 1867 je černobíločervená a r. 1919 se Výmarská republika vrátila k vlajce předešlé. Rakouské barvy červenobíločervené jsou původem až z konce 12. stol. a platily ještě v r. 1869. Za rakousko-uherské monarchie byly barvy černožluté a od r. 1918 opět předešlé.) Ty tzv. slovanské barvy totiž mají původ v Nizozemí a používá je tolik států, že mluvit o slovanských barvách je spíš národněbuditelská rétorika poloviny 19. stol. Skutečností zůstává, že na Coronelliho mapě ten znak i barevně je totožný s dnešním slovenským (tzn. s modrým trojvrším a bez svatoštěpánské koruny) a ta mapa je z r. 1692! Barevnou reprodukci mám doma. A ta tradice jeho původu trvá ve Velehradské oblasti od nepaměti. (Jestli ovšem opravdu stával na prostředním kopci dvojramenný kříž, to už nikdo nezjistí, neboť hrad Buchlov
    nelze rozbořit).

  30. Ke komentáři 27.Zdravím K.H. (domnívám se, že by to mohla být paní Karla)Proč má Morava orlici, to se tady snažíme společnými silami dopátrat. A proč mají Čechy lva? Pokud se dobře pamatuji, tak lva obdržel Vladislav II. za vojenskou pomoc Fridrichu I. Barbarossovi. V Čechách se používala i plamenná orlice. Jestli byla používána již Václavem I., o tom se vedou spory. Přemysl I. Otakar používal postupně oba znaky a plamennou orlici pak daroval Jan Lucemburský Vámi zmiňovanému biskupství.V symbolice barev nejsem příliš kovaný, proože jí moc nevěřím. Např. barvy vlajek bývají vysvětlovány mnohdy zcela odlišnou symbolikou, proto se raději držím vexilologických pravidel.Co má sv. Václav společného s Moravou? Momentálně mne napadá pouze to, že se k nim bratři nezachovali příliš bratrsky. A Morava se sv. Václavem? Pouze to, že kultem sv. Václava měl být po nástupu Přemyslovců nahrazen na Moravě kult sv. Rostislava, aby se na něj zapomnělo. To se
    sice podařilo, naštěstí se nezapomnělo na cyrilometodějskou tradici. Nemám nic proti sv. patronu našich západních soukmenovců. To spíš oni slaví výročí zavraždění sv. Václava jako Den české státnosti. Přitom to byl Boleslav, který se chtěl vymanit z německého vlivu a posílit tak českou státnost, proto bratra zavraždil. Zkrátka mají to naši čeští bratři s tou svojí státností nějak popletené. Jestliže za svého prvního knížete považují Bořivoje, přesně toho, kterého dosadil moravský král Svatopluk I. Veliký v Čechách jako svého místodržícího, a jestliže Češi ignorují Mojmíra I. II. Rostislava a Svatopluka a kladou tak počátky státnosti někam jinam, když jsou počátky naší státnosti u Mojmírovců, řekněte mi tedy, kdo se chce vlastně odlišovat. Když se zavedl nový svátek sv. Václava, původně byl návrh, aby to bylo místo svátku sv. Cyrila a Metoděje, svatých spolupatronů Evropy. Ještě že ta nehoráznost neprošla.Myslíte, že přeháním? Nikoliv.Když jsem byl v r. 1994 na kolokviu k 1100. výročí
    úmrtíkrále Svatopluka v Mikulčicích, mezi cca 300 lidmi (můj odhad) – historiky,archeology, regionálními politiky a velkým počtem hostů a fanoušků historiejsem zaregistroval nejvíc lidí z Moravy, téměř tolik i ze Slovenska, několikz Podkarpatské Rusi, jestli tam byli i z Bulharska, to nevím, ale doMikulčic jezdí, z Čech jsem zaregistroval jednoho. Ponechme tedy sv. Václava Čechům, my máme dost svých svatých. Kromě sv. Rostislava a Cyrila s Metodějem to jsou další semipočetníci (protože se soluňskými bratry jich bylo celkem 7): sv. Gorazd, Kliment, Naum, Sáva a Angelár. Novější je sv. Jan Sarkander a společnou s Čechy máme Zdislavu z Křižanova a Lemberka. Svatých má tedy Morava požehnaně. 29. října 1994 byl sv. Rostislav pravoslavnou církví kanonizován v Chrámu sv. Václava na Gorazdově ulici v Brně. Rostislav je tedy dvojnásobný svatý.

  31. Proč bylo, co bylo.Pane Jindřichu,pro posouzení toho, co bylo, je nutné vědět, jak myslel středověký člověk. Vědění, které je všem lidem společné, vlastně to, co dělá člověka člověkem, je vědomí, že jeho život jednou skončí.Věřící křestané a středověký člověk byl zpravidla křestanem, věřili(věří), že život nekončí smrtí. Posmrtný život byl chápán, jak je možno vyvodit z mnoha teologických pojednání středověku, jako pokračování existence pozemského a smrt jako průchodná brána oběma směry, propustná v určitých hranicích.Zemřelý nezmizel po smrti do závratných dálek, nýbrž zůstával nadále členem společnosti, ke které za pozemského života patřil.Ve středověku zůstal MRTVÝ PRÁVNÍ OSOBOU, v dnešní době právní schopnost osoby její smrtí končí. Jako právní subjekty jsou zemřelí ve středověku nadále subjekty vzájemných lidských vztahů společnosti. Zůstávají mezi žijícími, jsou však na nich závislí.Sociální vztahy, které existovaly za jejich života
    musí být udržovány ve vzpomínkách pozůstalých, vzpomínky udržovány na životě, aby duše zemřelých nezmizely ve věčném zapomenutí a prokletí.Základní myšlenkou byla víra v pomoc společnosti živých mrtvým, umožněná modlitbami a obětí mše svaté a to, že mrtví své pozemské přečiny již nejsou ve stavu napravit. Proto byla MEMORIA zvláště pro vládnoucí dynastie a šlechtické rody středověku KONSTITUČNÍM ELEMENTEM.Pojmem ROD byl definován vztah žijících k zemřelým příbuzným. Především ovlivnují ve středověku světci a jejich relikvie dění na tomto světě.Světci byli ve středověku právními subjekty. Byli adresáty donací a fundací a platili jako SKUTEČNÍ VLASTNÍCI darovaných objektů pro církevní účely. Starost o budoucnost vlastní duše byla hlavní hnací silou „donationes pro anima“ a donace kostelům a klášterům sloužily „pro remedio animae“, t.j. pro spásu duše. Kláštery platily jako nejspolehlivější a nejúčinnější místa pro modlitby za mrtvé.Podobně jako očekávání konce života
    jednotlivce byla také středověká společnost v očekávání svého konce, který měl bezprostředně nastat…Benediktinský klášter Cluny – založen roku 910. Vycházely odsud klášterní reformy 10. a 11.stol. Osazenstvo bylo rekrutováno z vysoké aristokracie, což bylo příčinou úspěchu a obrovského historického významu. Z Cluny pocházel papež Urban II., iniciátor první křižácké výpravy. Císař Jindřich III. (+1056) s 2.manž. Agnes z Poitou podporovali klášter s velkou účastí. Tento císař porazil Břetislava I. v roce 1041 a donutil k poslušnosti vůči říši.Nejčastější heraldické figury středověku jsou kříž, orel, lev a lilie.Symbolika orla a lva popsaná v komentáři /25/.

  32. Dodatek k /33/, zopakování dějepisu, „Vrchol a obrat přemyslovské moci v době štaufské“.Česká šlechta zvolila syna Vladislava II. na vévodský trůn. Něm. král Konrád III. volbu české šlechty potvrdil i když již předtím v roce 1138 potvrdil léno Soběslavovu synovi. Manželka Vladislava II. Getruda byla poloviční sestrou královny a vlastní sestrou Oty z Frisinku, synovce Fridricha Barbarossy. Šlo tedy i o rodinné pouto k říši.Obsáhlé imunitní privilegium Konráda III. v říši velmi ceněnému Jindřichu Zdíkovi v roce 1144 si zaslouží z několika hledisek pozozornosti. Navazuje na starou otonsko-sálskou praxi, že chrání říši oddanou církev proti moci světské, v tomto případě proti údělným moravským knížatům. Je to první hmatatelné znamení, že Štaufovec zamýšlel moravskou církev organizovat jako říšské biskupství. Mimo jiné obdržel biskup právo razit mince, důležité právo, které měla dosud jen přemyslovská knížata, v říši však už v době otonské i biskupové.Atentát
    na biskupa Zdíka 1145. I Fridrich Barbarossa podniknul za jeho vlády opatření k zařazení církve české a moravské do říšské organizace, nejen církevní, nýbrž i administrativně-politické > pozn. vlastní: pak je orel symbol markrabství (císařství) a lev symbol partikulární moci českých panovníků na venek celistvé země, jen uvnitř dělené. Morava byla udílena členům královské rodiny.

  33. Vážení moravští přátelé. je zajímavé, že tyto diskuze mne obohacují o další střípky do mozaiky poznatků o naší historii. V každém případě Vám patří dík.

  34. Ještě ke komentáři 28Pro dalšího Moraváka. V těch posledních letech máš s tou vlajkou pravdu. měl jsem na mysli ale spíš několik set let používání stříbrnočervené orlice. A těch několik posledních pár let bych tak nějak oželel, co je to proti další dlouhé budoucnosti. Přiznám se, že bych byl raději pro to, kdyby ta vlajka byla správnější a baravnější. Mám takový divný pocit, když lidi slzí pod pražskou vlajkou, ikdyž je zároveň i moravská, lépe řečeno jedna z moravských. V roce 1990 jsem byl na manifestaci v Olomouci a tam kupodivu byly trikolóry (modrá, červená, žlutá) v mírné převaze.

  35. Pro Dalšíhomoraváka – ad (15)a) Mezi pojmem „politické rozhodnutí“ a „politikum“ je velký rozdíl. Pokud manželce schválím nákup kosmetiky, i když bych si raději za ty peníze koupil knížku, je to politické rozhodnutí. Pokud to neschválím, dělá z toho tak dlouho politikum, až mávnu rukou a kosmetika se koupí. Ale vážně. Politické rozhodnutí zvažuje jak okolnosti, tak dopady. Cožpak já jsem užil termín „politikum “ ? Moravští zástupci se v roce 1462 rozhodli požádat o změnu barev orlice. To nebylo politické rozhodnutí ? Císař vyhověl (nemusel).To nebylo politické rozhodnutí ? Proč nepožádala Morava o nějaké jiné privilegium ? Proč byla heraldicky odměněna neprodleně a Praha až bůhví kdy ? Proč nebyl heraldicky odměněn Jiří z Poděbrad jako markrabí moravský ? To vše bylo jistě v patřičných kruzích váženo. Heraldika nežije svým vlastním životem, není to jen věda a umění, ale především systém praktického užívání znaků, a to nikoliv isolovaný od
    společenského dění. A že byl osud polepšeného pražského erbu jiný než osud erbu moravského, to je úplně jiná kapitola. b) Žádost moravských stavů v roce 1838 byla jistě politickým rozhodnutím. Autor petice, výbor moravských stavů, byl vrcholným orgánem stavovské zemské reprezentace (a ač složen převážně z Němců, nebyl to jistě spolek německých nacionalistů) a k rozhodnutí jistě nedospěl u piva. Stavové nechtěli „vecpat“ do znaku žádnou germánskou barvu. Oni jen vznesli objektivní námitku, že existuje platná erbovní listina a že tedy zemský znak by měl být užíván v souladu s ní. Stejně tak to udělali o rok předtím stavy kraňské. Ferdinand, protože byl dobrotivý, to milostivě uznal (ale, že by se tím řídil i on, k tomu se neměl). To nebylo politické rozhodnutí ? Mohl také listinu zrušit.Proč ale stavy neprotestovaly v roce 1796,1804,1806,1815, kdy se také měnil císařský znak ? Nevím. Proč čekali dva roky, než se ozvali ? nevím.Pangermánský nacionalismus na Moravě myslím nehrál
    žádnou významnou politickou roli. Austrofilie (loajalita k Rakousku) určitě ano. Slovanismus také. Právo užívat polepšenou orlici jako zemský znak ve vnitřních záležitostech země nebylo tedy císařskými úřady od r. 1838 zpochybňováno, zemský sněm tedy logicky takovýto znak zanesl i do návrhu zemské ústavy. Jestliže se v roce 1848 začalo dělat politikum z barev šachování, tak to jistě nebylo iniciováno moravskou byrokracií, která měla poměrně čerstvé a Vídní posvěcené instrukce, jaký znak smí používat. Proti žluto-červenému šachování se vyslovovali hlavně Češi (i moravští), kteří neznali přesný stav věcí a akcentovali historickou tradici, a panslovanisté, jimž barvy prastarého a kontinuálně užívaného moravského znaku vyhovovaly navíc i z jejich slovanského hlediska. Návrh zemské ústavy zpracovávala na sněmu třicetičlená komise poslanců zvolená průřezově ze všech tří kurií (že v ní byli většinou Němci je sice fakt, ale nehraje roli), o barvách šachování nebylo ani ve druhém ani ve třetím čtení
    příslušného paragrafu mezi poslanci sporu. Ale v té souvislosti dovolte jednu odbočku. Asi o měsíc později než Moravě,v lednu 1463,polepšil Fridrich III. stavům vévodství kraňského jejich znak, z úplně stejného důvodu. Stříbrnou tinkturu štítu i šachovaného půlměsíce na hrudi modré orlice změnil na zlatou. Stejně jako v případě Moravy, i nadále císaři užívali ve svém erbu původní znak země. A stejně tak kranští stavové protestovali proti císařskému erbu z roku 1836 (viz výše) a stejně tak císař Ferdinand uznal platnost privilegia svého předka. Až dosud úplná analogie, v heraldice nevídaná. V roce 1848 ale v Kraňsku, daleko slovanštějšímu než Morava, získaly panslovanské barvy tak rozsáhlou podporu, že samy stavy iniciovaly návrat k historickému znaku, který těmto barvám odpovídal. Stavy se samy vzdaly historického privilegia. Dnes jsou barvy historického Kraňského znaku základem barev znaku i vlajky Slovinska. Any comment ?c) „To prostě jen Češi mají zvýšenou potřebu boření symbolů“. Což
    Francouzi mají lilie? Italové savojský kříž? Němci císařského orla? Kdopak sem zavádí politikum ? Začínám si myslet, že zlato-červené šachovanou orlici propagujete právě proto, že je protičeská. Pojem „duch heraldiky“ (to je můj vlastní výtvor) jste pochopil úplně opačně. Takže opět použiju vulgární češtinu. Můj duch heraldiky říká „heraldika je o tom, že erb je trvalé (podtrženo) znamení a ne obrázek, který si měníte, podle toho, jak se vyspíte“. Duch heraldiky právě před voluntaristickými změnami varuje, neboť heraldika je systém užívání trvalých znaků.Změna olomouckého znaku za první republiky jistě nebyla z tohoto hlediska chvályhodná, protože nebyla nutná. Návrat k původnímu chebskému znaku ale duch heraldiky chválí, protože záměna historického orla za lva s hvězdou nebyla heraldickým polepšením, ale politicky motivovanou a objektivně ani historicky neodůvodněnou změnou prastarého erbovního motivu. Bylo ale skutečně nutné, aby moravští stavové vystoupili v roce 1838 se žádostí o
    návrat k polepšenému znaku jako zemskému znaku? Jaký důvod k tomu měli ? Privilegium, které sami po staletí k témuž účelu neužívali ? Duch heraldiky se tváří velmi rozpačitě.d) Městská část Brno-střed neužívá „erb Brna v podobě do r. 1918“. Orel je jiný, štítek má jiné pořadí barev (a protože má a měl čtyři pruhy, není to babenberský štítek). Je to derivát polepšeného -a zaniklého- znaku města Brna. Tím, že dnešní konšelé nezapoměli na heraldickou odměnu za statečnost obránců města, které tehdy zaujímalo stejné území jako dnešní čtvrť Brno-střed(!), je (v historii první) znak této městské části chvályhodnou heraldickou reminiscencí . e) „V roce 1918 existovala jen jedna korektní varianta moravského erbu“. To máte pravdu, slavila tříleté výročí své úplné emancipace.Chtěl bych ale vidět jediný pramenný doklad o tom, že ČSR to odmítla vzít na vědomí proto, že zlatá barva vyjadřovala německost Moravy. Svět znal Moravu stejně pouze s červeno-stříbrnou orlicí. f) Dnešní nizozemský znak
    má zlatého lva na modrém poli se zlatými šindely, což je heraldický motiv vládnoucí nassavské dynastie (podle zásady znak krále = znak země). Nassavský lev ovšem drží svazek sedmi šípů a meč, symboly samostatného Nizozemska po roce 1648, ale pocházející již z doby Generálních stavů a protišpanělského odboje. Jasná heraldická reminiscence slavného období nizozemských dějin. g) Všechna heraldická pravidla jsou svou podstatou technická, případně estetická pravidla.h) Korunka na hlavě českého lva není polepšení, protože dvouocasý český lev bez korunky nexistoval. Polepšením je podle Dalimila přidání druhého ocasu, ale to je jen hezká erbovní pověst. Polepšením asi ale není ani korunka moravské orlice, i když na nejstarších vyobrazeních korunka chybí. i) Český stát nemůže erb Prahy změnit, protože hlavní město Praha se neřídí zákonem o obcích a v zákoně o Praze tato klauzule není. Žádný nadřazený zákon neexistuje. U ostatních obcí může znak změnit stát jen na žádost obecních orgánů. Obec
    může užívat znak i bez udělení.Omlouvám se za délku a zpoždění a předem vyhrožuji, že později ještě něco přidám co se týče otázky heraldické zbroje.

  36. „Proč má Morava orlici, to se tady snažíme společnými silami dopátrat.“ – Ještě jednou ocituju Jiřího Bílého ze stejného článku v ročence MNK:“Pokračující dynastická krize způsobila, že český král měl opět možnost zasáhnout do poměrů na Moravě a ustanovit v roce 1227 svého druhého syna Přemysla II. (1209-1239) moravským markrabětem.Jeho počáteční postavení je naznačeno v užívání štítové pečeti, tedy pečeti ve tvaru štítu, tzv. štítové pečeti s heraldickým znamením. Tato forma pečeti je v této době spíše typická pro významné velmože než pro panovníka. Na tomto typáři z roku 1233 převzal Přemysl II. znamení lva. Tento znak vyhovoval k odlišení znaku od jeho bratra Václava I. Jednookého, který užíval ve štítě tzv. plamennou orlici. Taktéž navazoval na lva, kterého užíval již jeho předchůdce a strýc Vladislav I. Jindřich. Toto panovnické znamení zůstalo trvale zachováno ve znaku města Tišnova.Můžeme poměrně dobře sledovat, že někdy mezi lednem a
    dubnem 1233 došlo k závažné změně. Přemysl II. si nechal vyrýt nový typář jezdecké pečeti, což bylo spojováno s jeho mocenskými panovnickými ambicemi. Na štítu jezdce se však nesetkáváme se lvem, ale na štítě je vyobrazena orlice. Měla tato změna nějaký hlubší význam? Musíme pátrat, co podstatného se v Přemyslové životě událo. Přemysl nastoupil v roce 1227 (nejpozději v roce 1228) do hodnosti markraběte ve svých v osmnácti či devatenácti letech. Jako dospělý muž uzavřel dne 25. září 1232 sňatek, který měl plně naplňovat Přemyslovy ambice. Volba padla na Markétu (okolo 1220-1271), dceru meranského vévody Oty I. (†1234) z dynastie Andechsů a Beatrice (†1231), která byla potomkem císařské dynastie Štaufů. Děd z matčiny strany byl Oto I. (†1200), který byl zvolen králem římské říše a dědictvím ziskal jako burgundský falckrabi vládu nad Burgundskem. Jeho otcem byl pověstný římský císař Fridrich I. Barbarossa ( †1191). Za manželku si vzal v roce 1156 burgundskou falckraběnku Beatrix (†
    1185).Znakem meranských vévodů byla od Bertolda IV. (1138-1204) stříbrná orlice v modrém poli. Nejstarší sfragistický doklad je na Bertoldově pečeti vydané v Neuburgu am Inn 10. června 1184. Jeho první syn, meranský vévoda Otto (†1234) a vnuk Otto II. (†1248) také užívali ve znaku orlici. Poslední připojil ještě do štítu na orlici jdoucího lva, aby bezpochyby vyjádřil své rodové spojeni s císařskou dynastií Hohenštaufů. Tinktury znaku meranských vévodů máme doloženy v erbovníku Konráda z Mure Clipearius Theuthonicorum, sepsaném někdy v letech 1244-1247. Bezpochyby si meranští vévodové vybrali svoji orlici od mluvicího znaku aquilejských patriarchů, odlišenou pouze tinkturami. Aquilejský patriarchát byl politickou oporou císaře vůči papeži, takže aquilejská orlice dobře zapadala mezi aquilae imperiales.Sňatkem s Markétou se Přemysl II. stal blízkým příbuzným císařské rodiny a získal dědické pretenze na meranské markrabstvi Andechsů. Tato skutečnost Přemysla II. bezpochyby vedla k
    zásadnímu rozhodnuti změnit si mezi lednem a dubnem 1233 svůj znak a přijmout jako své znamení meranskou orlici. Nejednalo se jen o dědictví, ale jak již dříve rozpoznal Rostislav Nový, Přemysl II. se po způsobu svého bratra, českého krále Václava I. užíváním orlice připomínající císařský znak zařadil v hiearachii feudálního světa mezí suverény blízké císařskému dvoru.Pokud markrabě Přemysl II. zůstal věrný tinkturám meranských vévodů, užíval modrý štít a orlice byla stříbrná. Znak na štíte panovníka jako rytíře ochraňujícího svoji zemi na II. typáři (podle Čarka) užíval od dubna 1233 do své předčasné smrti dne 16. října 1239. Přemyslův štít se znamením orlice jako znak pána města zůstal zřejmě obsažen na pečetních typářích a znaku zeměpanského města Jemnice. Tinktury štítu – černá orlice v modrém štítu – doložené až v 18. století mohly být ohlasem předpokládaných tinktur Přemyslova znaku. To vše uvádíme s výhradou, že v případě Jemnice nelze vyloučit, že se jedná o znak českého krále Přemysla I.
    Otakara, z jehož rozkazu byla Jemnice jako město ohrazena.“

  37. Erb jako znak výsostného práva.Silnou rozdrobenost pozdně-středověké Evropy a nárůst knížecí moci, na rozdíl k moci císařské, která byla závislá na volbě, je vidět na množství erbů knížectví. Věnec erbů se znakem orla na východní hranici poukazuje na skutečnost, že se říše rozšířila na východ a dosažené zajištovala markrabími.In: Neubecker, Heraldik, s.105

  38. k [37]∘ „Cožpak já jsem užil termín „politikum “ ?“ – Ježíte se poněkud zbytečně. „Politikum“ je slovo, které se užívá ve významu „věc, která se řeší v politice, zejména delší dobu“. A měl jsem jím na mysli rozhodování v 19. a 20. století. To znamená, že když jsem napsal, že Fridrichovo polepšení můžeme považovat za politikum, myslel jsem tím, že se z toho stává politikum v nejnovější době, neměl jsem na mysli dobu 15. století.∘ „Moravští zástupci se v roce 1462 rozhodli požádat o změnu barev orlice. To nebylo politické rozhodnutí ?“ – Přísně vzato bylo, politika je vše, co patří k řízení obce (hé politiké techné – starořecky „správa obce“), a symboly obce jistě ke správě obce patří. Pokud pod slovem „politický“ vidíte nějaké snahy ovlivnit společnost a způsobit v ní nějaké závažnější změny či snahu prosadit si nějaké vlastní záměry, pak hluboce pochybuju, že by Fridrichovo rozhodnutí bylo politické v tomto smyslu.&#
    8728; „Císař vyhověl (nemusel).To nebylo politické rozhodnutí ?“ – Král Zikmund přidal do erbu Plzně r. 1433 štítové pole s velbloudem. To nebylo politické rozhodnutí? Plzeň byla věrné katolické město, které ukořistilo při jednom husitském obležení velblouda. Papež Pavel II. do téhož erbu r. 1466 přidal další dvě pole, s papežskými klíči a rytířem s polovinou římského orla, protože se město postavilo proti Jiřímu z Poděbrad. To taky nebylo politické rozhodnutí? Obě úpravy byly jednoznačně gestem poděkování za podporu správné víry, případně správného panovníka. Myslíte, že byste dokázal nalézt stejné politické pozadí u moravské úpravy? A jestliže trváte na tom, že změna stříbrné na zlatou na moravské orlici je (byla) politické rozhodnutí, kterého se můžeme ale taky nemusíme dnes držet, protože přece politické názory se pořád mění, proč tedy neřeknete také, že i u erbu Plzně by se mělo uvažovat o změně? Vždyť tam přece politické pozadí jeho změny je zjevné.∘ „Proč nepožádala Morava o nějaké jiné
    privilegium ?“ – To je jistě zajímavá otázka, kterou mě nenapadlo si nikdy položit. Nicméně asi proto, že byli moravští představitelé ješitní a chtěli se blýsknout navenek (zcela normální a běžný motiv lidského chování). V souvislosti s tím mě teď napadlo, že ta představa „polepšení“ mohla v myslích tehdejších stavů klíčit jistou dobu a využili první příležitosti, kdy ji mohli využít.∘ „A že byl osud polepšeného pražského erbu jiný než osud erbu moravského, to je úplně jiná kapitola. “ – Osud byl jiný, ale v současnosti by měla být argumentace soudržná.∘ „Žádost moravských stavů v roce 1838 byla jistě politickým rozhodnutím.“ – V tom smyslu, že politické je vše, co se týká správy obce, jistě.∘ „Stavové nechtěli „vecpat“ do znaku žádnou germánskou barvu. Oni jen vznesli objektivní námitku, že existuje platná erbovní listina a že tedy zemský znak by měl být užíván v souladu s ní.“ – No a to já tady celou dobu právě tvrdím. Už v 19. století a pak (snad) celé 20.
    století až dodnes (že dodnes, o tom viz Juránek a Jihomoravský kraj) žilo přesvědčení, že zlatá (žlutá) v moravské orlici je narážka na německost Moravy, má vyjadřovat sepětí Moravy s německým národem či prostorem a podobně, ač to zcela jasně není pravda. Na základě této nesmyslné argumentace byla zlatá z erbu ve 20. století odstraněna a vy to obhajujete jako přirozené. Ale co když si někdo v budoucnu usmyslí, že červené kostky na orlici symbolizují komunizmus, a nahradí je jinou barvou? Taky to budete obhajovat s poukazem na to, že heraldice nezbývá než se sklonit před momentálními politickými přemety, ať jsou jakkoli divoké? Já rozhodně nevidím logiku v tom, že na jednu stranu kladete na stejnou argumentační úroveň změny erbů ve středověku a raném novověku typu přidávání polí nebo změny tinktur ze strany panovníků jako odměna za to či ono a moderní změny erbů vyvolávané dodatečnými ideologickými interpretacemi obsahu erbů, na druhou stranu považujete úplně stejně ideologicky motivované odstranění koruny z
    hlavy lva v českém erbu r. 1960 za protiheraldické. Podle mě si oba postoje protiřečí a pokud mě chcete přesvědčit, že jsou oprávněné, pak se budete muset víc snažit.∘ „Ferdinand, protože byl dobrotivý, to milostivě uznal“ – :-)∘ „Proti žluto-červenému šachování se vyslovovali hlavně Češi (i moravští), kteří neznali přesný stav věcí“ – My ale dnes přesný stav věcí známe a nemusíme se řídit neznalostí daným postojem lidí z 19. století.∘ „o barvách šachování nebylo ani ve druhém ani ve třetím čtení příslušného paragrafu mezi poslanci sporu.“ – Vzhledem k tomu, že dnes je snazší se dozvědět, co si o zlaté v moravském erbu mysleli Češi, než jaké bylo chování lidí na Moravě, je překvapivé, s jakým klidem byla zlatá v r. 1848 do návrhu moravské ústavy přijata. Při druhém čtení jen jeden poslanec podotkl, že původní moravské barvy byly bílá a červená a že žlutá (zlatá, teď nevím) byla udělena Fridrichem jen stavům, ne zemi, na což opáčil prezident sněmu, kníže Salm, že v
    listině je zmínka o zemi. Jinak žádné spory nebyly, příslušný paragraf ústavy byl přijat (doslova) „velkou většinou“. Z toho, že se poslanci nedohadovali, jaké „barvy“ moravské orlice jsou patřičné, mimo jiné vyplývá, že v obecné veřejnosti (problému znalé, pochopitelně) byla zlatá a červená přijata jako náležitá už dříve (i kdyby to bylo jen pár let předtím).pokračování v následujícím komentáři

  39. k [37] – pokračování∘ „Any comment ?“ – Yes, I’d have any ones. First: You have written that the States of Carniola initiated the change to the historical coat-of-arms, i.e. with silver on the half-moon. But I have a supplement to the 5th issue of Meyers Konversations-Lexikon (1899, 1900/01, 1901) with title „Österreichisch-Ungarische Länderwappen“, where the half-moon of Carniola’s coat-of-arms is checqued by gold and gules, that means indicating no sign of the change to silver. Second: there is azure shield, silver mountains, gules bordure (I don’t know if this term can be used in this case) and gold stars in contemporary coat-of-arms of Slovenia. Yes, the gold can be derived from the gold crown of former eagle, but can you say it sure?∘ „Což Francouzi mají lilie? Italové savojský kříž? Němci císařského orla? Kdopak sem zavádí politikum ? Začínám si myslet, že zlato-červené šachovanou orlici propagujete právě proto, že je
    protičeská.“ – Částečně máte pravdu, vadí mně, že Češi (do této množiny spadá v současnosti třeba i hejtman Juránek) prosazují stříbrnou poukazem na (česko-)slovanskou vzájemnost, ale to vůbec neznamená, že je to můj argument jediný. Postoj Francie a Itálie by mně mohl být lhostejný, protože se přece nedotýká Moravy, a přesto mně vadí. Domnívám se, že tyto státy jednají nesprávně a že Francie má užívat erb s liliemi a Itálie erb s heroldským křížem. To si myslím setrvale a myslel jsem si to ještě dřív, než jsem přišel na to, že moravská orlice automaticky nemusí být stříbrno-červená. Takže sice můžete v mém postoji ke zlaté v moravské orlici vidět čistě protičeský postoj, ale pak ho tam budete vidět oprávněně jen v důsledku toho, co jsem teď napsal. A pokud jde o zatahování politika, je snad zřejmé, že politikum do své heraldiky zatahují sami Francouzi a Italové. (Jak je francouzský postoj nelogický, je zjevné už z toho, že Čechy až na výjimky nenapadlo, že by se vznikem republiky měl zaniknout symbol lva
    jakožto symbol vytvořený a užívaný panovníkem).∘ „Duch heraldiky právě před voluntaristickými změnami varuje, neboť heraldika je systém užívání trvalých znaků.“ – Tak to jistě je, pak by ale duch heraldiky právěže musel úpět třeba nad tím brněnským erbem, který jste zmínil, neboť Brno se v r. 1933 zbavilo svého dosavadního erbu na základě ideologického předpokladu, že moc připomínal rakušáctví, po r. 1989 si jej však zase jedna brněnská místní část v mírně pozměněné podobě opět přisvojila, tentokrát aniž by jí nějaká možná připomína rakušáctví sebeméně vadila. To je prostě zacházení s heraldikou „jako hrom“.∘ „Bylo ale skutečně nutné, aby moravští stavové vystoupili v roce 1838 se žádostí o návrat k polepšenému znaku jako zemskému znaku? Jaký důvod k tomu měli ? Privilegium, které sami po staletí k témuž účelu neužívali ?“ – V právu platí zásada, že zákon, který byl zneužit (v našem případě se pochopitelně nejedná přímo o zneužití), se tím hned nestává neplatný. Na druhé straně
    zákon, který není dlouho užíván, může být konečně považován za neplatný, byť jej nikdo formálně nezrušil (zvlášť v oblastech zvykového práva). Takže bychom se mohli ptát, zda v našem případě platí spíš druhé hledisko (polepšení přestalo být využíváno, takže došlo přirozenou cestou k zániku jeho platnosti – a pak jeho opětovné uplatňování v 19. století byl jen „exces“), nebo platí spíš první hledisko (udělená změna platila pořád, třebaže nebyla dlouho využívána). V 19. století moravští/rakouští panovníci několikrát platnost Fridrichovy listiny uznali (neudělovali ji znovu), čímž se fakticky přiklonili na stranu výkladu, že listina platila pořád a že svou platnost nikdy nepozbyla. Takže já nemyslím, že by se duch heraldiky měl nějak vzrušovat.∘ „Městská část Brno-střed neužívá „erb Brna v podobě do r. 1918″.“ – Už je to tu dost dlouhé, tak v samostatném komentáři.∘ „To máte pravdu, slavila tříleté výročí své úplné emancipace.“ – I přes tu jízlivost jste si nicméně vědom, že to
    bylo završení dlouhého vývoje, že?∘ „Chtěl bych ale vidět jediný pramenný doklad o tom, že ČSR to odmítla vzít na vědomí proto, že zlatá barva vyjadřovala německost Moravy.“ – V českém prostředí se považovalo už od 19. století za samozřejmé, že zlatá v moravské orlici je ne-li germánská, aspoň protičeská zlovolnost (která neměla ve „svobodné“ republice místo), na to nebylo třeba vydávat doklady. Můžu vám ocitovat třeba Havlíčka Borovského z jím řízených Národních novin z listopadu 1848 (kdy navštívil Brno): „Rozumí se samo sebou, že strana protičeská byla desetkráte silnější než národní, a tou všelikou mocí se snažila, Moravu od Čechů ještě dále odciziti. Nejen že starou, poctivou a velebnou barvu naši červeno-bílou, kterou jsme ještě od starých slavných časů spolecně sdědili, zneuctili a za ní žluto-červenou přijali, a hned se snažili, všechny své červeno-bílé orlice zažlutiti“.∘ „Svět znal Moravu stejně pouze s červeno-stříbrnou orlicí.“ – O tom si dovoluju pochybovat. Už
    proto, že svět Moravu vůbec moc neznal; a pokud ji znal, pak své znalosti těžko měl zrovna z císařských erbů. Třeba výše zmíněný Meyers Konversations-Lexikon (kde je moravská orlice zlato-červená) vycházel v Německu (v Durynsku). Vyslovuju pracovní hypotézu, že evropské heraldické příručky malovaly moravskou orlici zlato-červenou i v době, kdy ji rakouský stát na svých erbech maloval ještě stříbrno-červenou.∘ „Dnešní nizozemský znak má zlatého lva na modrém poli“ – já jsem nicméně měl na mysli, že nizozemská republika užívala červený štít, ne modrý.∘ „vyhrožuji, že později ještě něco přidám co se týče otázky heraldické zbroje.“ – už se těším.

  40. Po dlouhou dobu platné zákonymají vlastní autoritu, neodvozenou od autority krále nebo stavů, nýbrž od vědomí jejich dlouhodobého zachovávání. Právo se nemá překotně měnit… Stabilita práva stabilizuje i politický systém a jeho rovnováhu.In:Dualismus moci krále a stavů…http://tf.webz.cz…w/stransky.html

  41. Skutečnost, že se tady rozproudila tak velká debata o moravských symbolech, svědčí o tom, že Moravané nejsou lhostejní a že mají zájem o to, aby podoba symbolů jejich země byla co možná nejlepší.Další zajímavost vložil další Moravák v komentáři č. 38 od J. L. Bílého. Právní historik JUDr. Jiří Bílý má svá díla zpracována důkladně. Kniha Jiří L. Bílý: Moravští panovníci v 6. až 13. století má 742 stran a vydal ji v Nitře r. 1997 Spolok Moravanov na Slovensku. Vytiskly Nitrianske tlačiarne a.s.Pokud se ukáže, že původ šachování orlice se má tak, jak píše v poslední ročence MNK na str. 281 až 283 a 268 až 270 (celý článek je na str. 261 až 328), (i JUDr. Bílý většinou píše: „Domníváme se…“), pak by to vysvětlovalo i původ chorvatské šachovnice a bylo by to i určité vysvětlení, proč domnělý velkomoravský symbol nezůstal na Moravě. Stále však existuje více domněnek, časem se snad dovíme více. V historii Velké Moravy je stále hodně hádanek. Autor knihy „O
    Slovanech úplně jinak“ s místy kontroverzním obsahem (býval asistentem režie a spolupracoval s režisérem Karlem Zemanem, autorem vědeckofantastických filmů, to by mnohé vysvětlovalo) mi říkal, že v archívu obce poblíž Velehradu našel, že kronikář Kosmas si vyžádal chronografy z Moravy pod záminkou, že bude sepisovat Dějiny zemí Koruny české a kroniky zašantročil. Proto se teď dějiny Velké Moravy látají převážně ze zahraničních pramenů.

  42. Úryvek z knihy Antonína Horáka: „O Slovanech úplně jinak“: Po pádu Velké Moravy se ujímají vlády od 10. století Čechové. Někteří Slavníkovci ještě stále přežívali po dobu skoro jednoho století, stráženi na jejich hradech domácími obránci, kteří v nich viděli své zachránce. Čechové se spojili s Germány a pomáhali jim v germanizaci, překážkou však byli Slavníkovci. Čechové je tedy všechny sezvali do slavníkovské Libice u Poděbrad na společnou hostinu pod záminkou „sbratření“ a tam je pak v noci roku 995 dojednoho vyvraždili. Nebyl přítomen jen slavníkovský křesanský biskup sv. Vojtěch, ale později byl dopaden v Lužici a rovněž zavražděn. Co se však nepodařilo vymýtit a o co hlavně šlo, byl u obyvatelstva slovanský jazyk. Ve vládních germánských kruzích se vidělo, že tento živel má hluboké kořeny v dávné minulosti a ty kořeny bylo nutno vytrhat a dějiny předělat. Tím úkolem byl pověřen germánský církevní předák Kosmas, syn německého kněze bytem v Praze.
    K tomuto náročnému úkolu dostal Kosmas k ruce početný štáb německých historiků a kněží v roli inkvizitorů. V prvé řadě musely být po celé zemi sesbírány veškeré slovanské písemnosti s tím, že mají sloužit k vypracování souhrnných dějin našich zemí. Z náhodou zachovalé místní venkovské kroniky v okolí Velehradu se dovídáme, že na příkaz přemyslovského Vratislava II. z konce 11. století byl celý archiv vládních dokumentů říše Velkomoravské převezen do Prahy. V každé osadě a obci byly od nepaměti obecní kroniky a jiné písemnosti, v téměř každé rodině byly rodinné zápisy, každé hradiště mělo evidenci diplomatické korespondence a hospodářství, na to bylo zvláštní povolání „písmáků“. Protože písmo bylo odjakživa doménou Slovanů, jak jsme viděli z uvedených nápisů. Byly zde též rukopisy cyrilometodějské misie a jejích odchovanců. Po všech těchto písemnostech se slehla zem a nezachovalo se ani písmeno. to asi proto, že Slované nikdy písmo neznali a byli notorickými analfabety a nevzdělanci. A pokud se
    později přece jen nějaké nápisy na neznámých skalách nebo hrobech našly, byly prohlášeny za falza nálezců jako jejich fanatický nacionalismus. Po těchto likvidačních akcích mohl pak Kosmův početný štáb přikročit počátkem 12. století k sepsání nových dějin našich zemí v latinském jazyce pod názvem „Chronica boemorum“ (Kronika česká). Tato kronika je psána vytříbeným uměleckým slohem, vládnoucí osobnosti jsou v ní vylíčeny přesvědčivě a živě. Obsahuje informace z dějin celé Evropy od antiky a je zpestřena básnickými obrazy a mýty z dávné minulosti. Stala se také zákonným předpisem pro výklad našich dějin na dobu 800 let až dodnes, další kronikáři ji jen opisovali. V obrozeneckém hnutí minulého století inspirovala přední české umělce a spisovatele, B. Smetanu, Alše, Jiráska, Weniga aj. k vynikajícím dílům o naší národní minulosti. Ale i mnozí laikové si ji zamilovali a nedají na ni dopustit. Nepostrádá ani obdiv a lásku k české zemi, pročež si Kosmas získal oblibu jako „český vlastenec“. Jen škoda, že není pravdivá a obrací všechno naruby. Podle ní žádní Slované v Evropě nejsou a nikdy ani nebyli, tím méně mohly existovat předešlé slovanské veleříše. Byli jen Germáni a Čechové. Celá severní Evropa od pólu až k řece Tanais (Dunaj) patřila od potopy světa pouze Germánům a Bohemie Čechům. Když Čechové po potopě světa do této země přišli, našli ji „pustou a neobydlenou, rádlem nedotčenou“. Dále se v úvodu píše: „…o její úrodnosti či neúrodnosti uznávám za vhodnější pomlčeti, než říci něco nezaručeného.“ Tím je řečeno, že každé slovo kroniky je jen zaručená pravda. Ta země sice oplývala mlékem a strdím, ale to nejsou produkty rolníků slovanských, kteří tu nikdy nebyli. Co vyčetli ze zabavených slovanských písemností (např. jména sedmi pohanských vyšehradských knížat z doby předčeské), to jsou prý jen „pověsti starců“. Ale že tito panovníci tvořili nějakou slovanskou veleříši, na to se už nepamatují, ač znají dějiny celé Evropy. Slovany vůbec neznají, ač mezi nimi žili v Praze i na venkově.
    Jaké k tomu měli pisatelé kroniky důvody, to na straně 25 sami přiznávají těmito slovy: ť…Jsouce oddáni jen břichu a spaní, neučení a nevzdělaní, proti přírodě tělo jim bylo k rozkoši a duše na obtíž, podobali se dobytku. Ale pomlčme o těch, o nichž se mlčí!Ť Od koho měli pisatelé tyto instrukce? Samozřejmě od Římanů, kteří už ve starověku měli celoevropské Slovany za ťmluvící dobytekŤ a proto o nich také pomlčeli a tím celé dějiny pokazili. Jde-li u Kosmovy kroniky o významné historické dílo, pak je otázkou, zda jsou takové dějiny věrohodné a zda zamlčení základního početného obyvatelstva slovanského není úmyslným klamem a hrubou lží. Kosmova kronika není jen nevinnou literární hříčkou. Z ní vycházeli nedávno i historikové nacističtí a když v ní Slovany nenašli, podle nich se Slované vtlačili mezi Germány válečnou silou až později a nemají v evropě co pohledávat. Proto naplánovali, že po vítězné válce vystěhují nepohodlné Slovany střední Evropy na Sibiř. Podobně i
    historikové maďarští dodnes. Také komunistický ideolog Friedrich Engels měl Slovany za něco „méněcenného“ a ideu komunismu jen kazí. Tím za toho režimu vypuštěni Slované z programu a naše pojednání nemohlo vyjít [Autor tím míní vydání tohoto objevného díla, na němž pracoval 20 let — pozn. V.O.]. Nyní se tyto komunistické dějiny revidují a vracejí se ke Kosmově kronice (tedy z bláta do louže).

  43. Reakce na /44/ – Kronika Kosmova.Kosmas psal kroniku panovnickému rodu Čechů.In: Hermenegild Jireček, Kosmas a jeho kronika, 1906 Brno, s.11. Kosmas narodil se r.1045 i byl roku 1125, jako se toho času sám nazývá, starec 80letý. Rodina jeho nebyla česká, nýbrž polská, pocházel z oněch Polanů, kteří r. 1039 po výpravě Hnězdenské přesídleni byli do Čech. Ve staré své vlasti byli přistěhovalci tito členy župy Hedecské. Hrad té župy slul Gdec i ležel v sousedství hlavního hradu Hnězdna. Hedčanům těmto vykázal Břetislav I. značný kus lesa Crnína….2. Maloevropská definice mediävistiky : Leopold Ranke napsal 1824 „Dějiny románských a germánských národů od roku 1495-1535“ a svou historickou koncepci opřel o románsko-germánskou dualitu a přitom Slovany z dějin Evropy vyloučil. Mluví o zaostalosti a cizosti ortodoxních Slovanů: Rusů, Bulharů, Srbů. Přitom byl středověk sesterskou kulturou řecko-římské antiky. Na rozdíl k severní Evropě patřila
    jižní část Evropy plně k antickému kulturnímu prostoru. Pro anticko-sředověkou civilizaci bylo rozhodující dělení na sever a jih. Ani Rusko nebylo považováno za východ, nýbrž za severní část kontinentu. Atlantický oceán tvořil západní hranici kontinentu, co bylo za ním, nikdo nevěděl….3. „O Slovanech poněkud jinak“ mám v knihově. Je to zábavné čtení.K.H.

  44. Dodatek k /45/Antický sředověk dělil Evropu na sever a jih. Tři evropské poloostrovy se otevíraly svými dlouhými, členitými pobřežími do Středozemního moře, směrem k naproti ležícím pobřežím Afriky a Asie a sloužily jako mosty. Punské války Říma, arabská perioda Sicilie, až do pokusů dobytí Habeše.Balkánský poloostrov zažil nadvládu islámu stejně tak dlouho jako ostrov Pyrenejský, kde stopy islámské civilizace patří ke kulturnímu dědictví Španělů a Portugalců, jenomže Balkán až v jeho pozdní fázi a pod nátlakem polonomádských Turků, kteří byli pokládáni i mezi starými národy Orientu za barbary ze „Severu“.Ve 14.století se prolomila invaze Turků, tentokrát z hornaté Anatolie. Východořímská říše a balkánské státy se staly její kořistí. Ve stejnou dobu, kdy porazili Rusové tatarská vojska (1380), zničili Turci Srbskou říši (1371, 1389), dobyli Bulharsko (1396), Srbsko a konečně Bosnu (1463). Turci napadli Cařihrad 1453, jejich plenění dosáhla zdi Udine, 1481
    se vylodili v Itálii a obsadili dočasně Otranto.To jenom k údajné cizosti ortodoxních Slovanů.V roce 2002 se konala v Praze výstava „Střed Evropy kolem roku 1000“ (Německo, Česká republika, Madarsko, Polsko). Byly vystavovány i artefakty z dob Velké Moravy. Co by na to řekl historik Ranke.K.H.

  45. K příspěvku 21:Dá se říct, že se ztotožňuji takřka s celým obsahem, jen k počátku tohoto příspěvku bych si dovolil poznámku k větě: „Porušení pravidel heraldické tvorby ovšem znak nediskvalifikuje z hlediska jeho platnosti.“ Je to pravda, ale diskvalifikuje jej v mých očích z heraldického hlediska. Myslím si, že Morava si zaslouží, aby její erb byl správný.A ještě bych zapolemizoval v závěru příspěvku o větě: „Žádné heraldické ani vexilologické pravidlo nestanovuje, že žlutá barva musí být v našem případě nahoře, prostě se to tak vžilo.“ Moje úvaha je následující: Nejprve ocituji z dostupných zdrojů a příruček: „…barva znamení dá se navrch, barva pole vespod…“ nebo „…horní vodorovný má mít barvu figury, další pruh barvu štítu…“ (Zde je to poměrně jasné.) Dále platí z heraldiky: Je-li figura různobarevná, určí se podle pravidel hlavní zbarvení. Pokud určíme podobně jako v „Zrcadle“ od Paprockého: „Na štítu modrém červené
    šachovnici orel bílý…“ hlavní zbarvení stříbrný, respektive v souladu s privilegiem zlatý kov jinak dvoubarevné orlice, můžeme z toho vyvodit, že bílá, resp. žlutá barva bude nahoře a červená pod ní. Moravský prapor je tedy s tímto pravidlem ve shodě, protože ale dost vlajek se v praxi mnohdy řídí odlišnými pravidly, může to být i náhoda.

  46. ad (47)Milý pane Jindřichu,pokud aplikujeme Vámi uvedená heraldická pravidla, pak spodní pruh praporu musí být vždy v tinktuře pole, tedy modrý. Podle zásady „na barvu jen kov“ považuje se za hlavní zbarvení moravské orlice tinktura stříbrná (případně zlatá). Horní pruh musí být tedy bílý (žlutý). Heraldická pravidla tedy vyžadují, aby moravská vlajka v erbovních barvách nutně byla bílo-modrá, případně žluto-modrá, eventuelně bílo(žluto)-červeno-modrá.V našem případě jsou ale barvy odvozeny pouze od tinktur figury,nikoliv od tinktur znaku, a v tomto případě je jejich pořadí ekvivalentní, protože „hlavní tinktura“ figury (např. pro volbu tinktura zbroje) se vždy stanovuje vzhledem k tinktuře štítu, a zde žádnou tinkturu štítu nemáte (i když podle heraldických pravidel by tam být měla). Jen tak mimochodem, v listině Fridricha III.se uvádí, že orlice je šachovaná červeně a zlatě, červená je tedy jmenována jako první.Neměli bychom ji tedy považovat
    ve vztahu ke žluté za hlavní ? Nikde ovšem NENÍ řečeno, že vlajka musí být vodorovně pruhovaná a není POVINNOST, aby se barvy vlajky odvozovaly od základních tinktur znaku (tedy pole a figury). Heraldický klasik Schwarzenberg, kterého máte přečteného, ostatně říká „každou kombinaci lze schválit, nepříčí-li se zdravému rozumu“.U vexilologie není vhodné trvat na striktním dodržování heraldických pravidel, neboť vývoj praporů ve vzhledu ani funkci nekopíruje vývoj heraldiky.

  47. Naprosto souhlasím s tou modrou. S tou jsem počítal automaticky. Možná že s ní počítal i ten zemský sněm, který r. 1848 rozhodl o barvách. Podle mé domněnky měla těmito barvami být vyšita orlice na modrých výložkách červené uniformy. Když jsem psal, že pod žlutou má být červený, předpokládal jsem, že pod červeným je ještě modrý. Chtěl jsem jen zdůvodnit pořadí horních dvou pruhů. Spodní je jasný. Proto se teď na jiném diskuzním fóru (strany Moravané) dohadujeme, jestli bikolóra nebo trikolóra. Jako zastánce určitých zásad, ikdyž vexilologie není, jak správně podotýkáte, tak konzervativní, jako heraldika, jsem zastáncem té trikolóry včetně modré. Nechtěl jsem se opakovat a rozšiřovat příspěvek. Vždyť koneckonců jsem se zde již o tom zmiňoval v příspěvku č. 8 (asi v poslední třetině textu, cituji: „Nám se však barva štítu někde vytratila. Pokud zemský sněm určil jako zemské barvy červenou a žlutou, je docela možné, že se zaměřil pouze na otázku, jestli žlutá (
    odpovídající zlaté v erbu) nebo bílá (odpovídající stříbrné v erbu) a buď automaticky počítal i s modrou, nebo na ni bůhvíproč zapomněl nebo z jiného důvodu vynechal.“ I s těmi pruhy úplně souhlasím. Mohou být jak vodorovné, tak svislé. Ty svislé se více uplatňují v západní Evropě (Francie, Itálie, Portugalsko, Belgie, Irsko). Ve střední, východní a částečně západní zase vodorovné, ve Skandinávii a Británii zase kříže.

  48. Nejlepší erb pro Moravu,předběžné výsledky mých úvah. Cituju z posledního komentáře pana Merty* pod článkem „A ještě jednou Česko“…:“ Názvy Čechy, Morava a Slezsko vychází z někdejšího zemského uspořádání. Jestli některou zemi „zrušíme“ rušíme tím de facto všechny, nebot rušíme toto uspořádání.“ * http://www.tisicileti.cz…main.phpA ještě jeden pojem pana Merty a sice „vertikální rozměr“ (historie). Tyto zemské erby vyjadřují vazalský vztah panovnické moci v zemi k císaři, který má vertikální rozměr (vznik a dobu trvání).Markrabství moravské:Konrád III. Ota Znojemský, markrabě moravský, 1189-1191 český vévoda, je věrným služebníkem Fridricha Barbarossy. V roce 1149 se zůčastnuje Vladislav II,. spolu s olomouckým biskupem Zdíkem druhé křižácké výpravy (proti pohanským Polabským Slovanům), účastníkem této výpravy je rovněž Ota II. z Wittelsbachu, děda manželky Konráda
    III. Oty.Symbol lilie, kterou mají v erbu dědiční francouzští králové. Starý heraldický symbol královského titulu. Heraldická lilie má šest listů, tři nahoře, tři dole (analogie čísla šest, král Šalamoun), atribut sv. Tomáše Akvinského, sv. Kláry, sv. Norberta (premonstráti) a tady si vypůjčím termín pana „fp“, a to „duch heraldiky“. Na jedné miniatuře z 12.stol. je vyobrazen Fridrich Barbarossa s žezlem zakončeným trojlistou lilií. Toto žezlo má na malbách v rotundě ve Znojmě P.Marie, rovněž český král Vratislav II. – mariánská symbolika rytířských řádů. Rytířství má svůj prapůvod ve Francii a jsme zase u erbu dědičných králů farncouzských, církevní symboliky, proto dnešní Francie, myslím si, tento erb nepoužívá. U erbů Zemí koruny Království českého šlo o výraz vazalského poměru světských vladařů a dnes je pouze výrazem dlouhé historické poutě země.

  49. „Autor knihy „O Slovanech úplně jinak“ s místy kontroverzním obsahem“ – Místy? Ta kniha je od předmluvy až po závěr jeden velký nesmysl. Chápat tuto knihu vážně není možné, ale pro pobavení je výborná, nad málo čím jsem se tak pobavil (zejména nad pasážemi, kde slovansky interpretoval latinu, např. známou sponu z Praeneste) – škoda, že už si ty bláboly nepamatuju.“v archívu obce poblíž Velehradu našel, že kronikář Kosmas si vyžádal chronografy z Moravy pod záminkou, že bude sepisovat Dějiny zemí Koruny české a kroniky zašantročil.“ – to zase bude nějaký další autorův nesmysl. Už třeba proto, že Koruna česká v té době neexistovala. A pak, moravské kroniky v té době na Moravě patrně žádné neexistovaly – napsat v raném středověku kroniku nebylo jen tak, jak si to dnes mnozí představují, na to je třeba určité úrovně společnosti a ta asi v té době na Moravě nebyla (jen jednoduché letopisné záznamy a nejstarší pocházejí až z doby po Kosmově smrti).“Proto
    se teď dějiny Velké Moravy látají převážně ze zahraničních pramenů.“ – V tom je Kosmas zcela bez pochyby naprosto nevinně.“Úryvek z knihy Antonína Horáka“ – to se nehodí komentovat.““O Slovanech poněkud jinak“ mám v knihově. Je to zábavné čtení.“ – To rozhodně.“Myslím si, že Morava si zaslouží, aby její erb byl správný.“ – Co to znamená „správný“? Pokud jde o vnitřní heraldickou správnost, jsou oba erby správné.“Žádné heraldické ani vexilologické pravidlo nestanovuje, že žlutá barva musí být v našem případě nahoře, prostě se to tak vžilo.“ – Já myslím, že to je proto, že v r. 1848 bylo stanoveno, že barvy země jsou zlatá a červená, v tomto pořadí.

  50. Nejen latinu. Slovansky autor interpretoval i aramejštinu, jazyky himalájského podhůří atd. Skutečnosti tam snad odpovídají jen záblesky. Je to podobné, jako brát vážně anagramy Františka Boráka v práci Neznámá historie Moravy v IX. až XI. století (křížovkáři by vymysleli určitě něco věrohodnějšího) a bohužel i sice vědeckým stylem napsanou práci Záhada Velehradu od Jana Galatíka, ale obsah je spíš přáním, které je otcem myšlenky. Velehrad není potřeba hledat. Víme, kde stál a není to propast Nákla u Ratíškovic. Jak to bylo s tím nálezem v archívech, nemohu posoudit, nenašel jsem to já. Když však údajný nálezce použil novějšího názvu pro Čechy a Moravu, asi tak jako my používáme pro Království Moravanů název Velká Morava, nemusí to znamenat, že nic nenašel. Co řekl, to řekl. Pokud si to chceme ověřit, nezbývá než hledat. Skutečnost, že letopisné záznamy pocházejí až z doby po Kosmově smrti, by spíš napovídala, že to si zrovna autor z prstu nevycucal. Kromě toho
    tomu nasvědčují i jiné indicie nebo skutečnost, proč byla úcta sv. Rostislava potlačována a nahrazována úctou sv. Václava.A pokud myslíte, že správné jsou erby zlatočervená orlice se stříbrnou zbrojí a stříbrnočervená orlice se zlatou zbrojí, pak souhlasím.

  51. Re /53/.SkriptoriumBiskup Zdík putuje roku 1137 do Svaté země, vstupuje do řádu sv. Augustina. V roce 1138, po návratu z Jeruzaléma, zakládá skriptorium. Všechny písemnosti jsou dílem profesionálních písařů.Proč kult sv. Václava, znovu odkazuju na příspěvek /33/. I na Moravě vládli Přemyslovci. K.H.

  52. Teprve v poslední třetině 12.stol.se v rámci heraldiky stává z orla, symbolu státní moci a ne určitého státu, říšsko-německý orel. První doložený orel na erbu se vyskytuje za Fridricha Barbarossy na minci v letech 1172-1190 : scutum imperatoris, t.j. štít císaře.Dodatek k /51/

  53. K vysvětlení kap. 1) mého příspěvku (21), které Mgr.Svoboda nerozuměl (viz (28)), a zároveň pokračování příspěvku (37).A. 1) Zatímco zbroj dravého zvířete se zpravidla kreslí tinkturou odlišnou od tinktury štítu i figury od samého počátku heraldiky, psaná pravidla pro volbu tinktury zbroje pocházejí až z doby kancelářské heraldiky. V některých heraldikách,např. v italské, je odlišná tinktura zbroje spíše výjimkou.2) Zbroj je, jak jsem již uvedl dříve, prvkem vedlejším. Není to rozlišující prvek „sui generis“ (nebylo např. zvykem rozlišovat příbuzné rody pouze tinkturou zbroje jinak společné erbovní figury, nebo polepšovat erb pouhou změnou tinktury zbroje), ale prvek dekorativní.3) Ve starších erbovních listinách se tinktura zbroje obvykle v blazonu erbu neuváděla. Ani ve středověkých soupisech erbů či heroldských vizitacích se většinou nesetkáme s údaji o tinkturách zbroje. B. Erbovní listiny nekreslili na teritoriu sv.říše
    římské žádní heroldi. Bylo obvyklé, že obrázek do erbovní listiny si zajišťoval erbovník sám. Odborná heraldická úroveň malířů erbovních listin mohla být i dosti chabá, takže někdy např.najdeme i rozpor mezi blazonem a kresbou. Proto je nepsanou zásadou, že heroldský blazon znaku, a to nejen v erbovní listině, má vždy přednost před kresbou.C. Pravidla heraldické tvorby, k nimž patří i pravidla tinktury zbroje, jsou pravidla „de arte ferenda“. Byla vytvořena heroldy pro heroldy, jimž říkají, jak by měli znaky tvořit (jak by měly být koncipovány a kresleny), aby odpovídaly základním zásadám heraldiky. Heraldika nevznikla na základě pravidel, ale tato pravidla byla zkoncipována ex post, aby praxí prověřený způsob tvorby znaků se stal trvalým. 2) Heraldika jako každá věda ctí fakta. Proto se pravidla heraldické tvorby používají zpětně pouze tehdy,když fakta chybí (např.víme-li z blazonu, že orlice určitého historického znaku byla černá a pole štítu stříbrné, pak můžeme doplnit chybějící údaj
    o zbroji podle heraldických pravidel). Jestliže ale vlastník znaku fakticky užívá (užíval) svůj znak v určité podobě, pak je nutno tuto skutečnost při kreslení jeho znaku respektovat. Nakreslíme-li figuru s heraldicky správnou tinkturou zbroje, ale přitom odlišnou od té, jaká se skutečně užívá (užívala), platnost figury to nediskvalifikuje ( bod A.2), ale není to správné z hledika heraldiky jako vědy. D – konečně jádro věci:Budeme-li kreslit červeno-zlatě šachovanou orlici na modrém štítu jako erb bývalého markrabství moravského, měli bychom ji kreslit s původní zlatou zbrojí podle kresby v listině Fridricha III., i když, jak jsem uvedl, znak v listině nemaloval žádný herold, a listina samotná se v blazonu o tinktuře zbroje nezmiňuje. Tak to udělal i Hugo Strohl ve své Oesterreich-Ungarische Wappenrolle, i císař v roce 1915. Nemáme totiž k dispozici žádné autoritativnější výtvarné řešení.Pokud ovšem představitelé budoucího moravského státu požádají někoho z vás o návrh státního znaku a vy
    za erbovní figuru zvolíte tutéž orlici, pak bych doporučoval heraldicky správnější stříbrnou zbroj, protože z právního i heraldického hlediska vytváříte zcela nový znak ( v němž šachovaná orlice slouží „jen“ jako erbovní motiv) , a takovýto znak by měl být vytvořen podle pravidel heraldické tvorby.

  54. Tak nějak jsem si to představoval. Když se u nás používaly dva erby, nejprve původní a pak oba, původní i polepšený, máme v podstatě tři možnosti.1. Já bych klidně oželel to tzv. polepšení u erbu a navrhoval bych ponechat červenostříbrné šachování se zlatou zbrojí a to privilegium nechť je uplatněno u vlajky (když je o něj takový zájem) třeba jako specifická symbolika vzpomínky na privilegium. 2. Pokud by byl velký zájem nebo tlak na uplatnění privilegia i u erbu, pak bych byl pro nový návrh červenozlatého šachování orlice se stříbrnou zbrojí. 3. Používat červenozlaté orlice se zlatou zbrojí, čímž bychom si vzali příklad z několika málo existujících vyjímek, sice heraldicky nesprávných, ale přesto tolerovaných, protože se jednalo o erby císřské (bylo to na úkor zřetelnosti, zbroj a svatozář se špatně odrážela), vždyť těm se přece neodporuje, že. Podobnou nekontrastní vyjímkou je jeruzalémský kříž.Logičtější se mi jeví první možnost. Jsem pro to,
    aby si Morava brala vzor z těch správných, nikoliv z rozmařilých vyjímek. Z mého subjektivního náhledu zůstává chyba (i kdyby to měla být jen chyba estetická) chybou, padni komu padni, císař necísař.

  55. Pro zajímavost:papežská kancelář zhotovuje až do roku 1046 veškeré dokumenty komplikovaným ozdobným písmem, které jsou schopni číst jen znalci. Až papež něm. původu Clemens II. zavádí lépe čitelnou karolinskou minuskuli.Pécský kanovník Salagius (István Szalágyi 1730-1796) klade ve svém díle „De statu ecclesiae Pannonicae libri VII (1777)“ Moravu v období staré Panonie na území mezi řeky Moravu, Hron a Dunaj. S tímto vymezením Moravy souhlasil i Dobrovský.Dodatek k /55/

  56. K erbu Brna (viz komentář [37])„Městská část Brno-střed neužívá „erb Brna v podobě do r. 1918″.“ – Máte pravdu, nicméně podobnost je tak velká, že pokud člověk obě podoby nezná blíže, snadno je zamění, jak se stalo mně. A protože je záměna tak snadná, myslím si, že radní prostě vzali starý erb a osekali ho o ty části, které se jim nelíbily. Pro mě to tedy znamená, že Brno-střed užívá starý erb celého Brna, bez ohledu na to, že si ho poněkud pozměnilo. Hlavní (protože nejdůležitější) rozdíl je ve středovém štítku, přičemž nevím, proč jsem napsal, že to byl babenberský štít, když jsem si to nikdy nemyslel (asi jsem zrovna při psaní nedával pozor – mimochodem, stejně domatený (odtam ale můj omyl z komentáře výše nepochází) byl i Ottův slovník naučný, který u hesla „Brno“ napsal „na prsou jest starý městský znak, červený štít se stříbrným břevnem“, což nebyla pravda a což dokazovala i ilustrace připojená k článku, kde byl brněnský erb správně, tj. čtyřikrát dělený (
    zase tam ale zapomněli před III domalovat F)).Odlišnost starého celobrněnského erbu a dnešního Brna-střed je v tom, že středeční štít do r. 1934 byl třikrát červeno-stříbrně dělený, zatímco dnes Brno-střed má v červeném štítu se stříbrnou hlavou stříbrné břevno (nebo jak se to správně popíše). Když r. 1645 po úspěšné obraně před Švédy Brno požádalo o vylepšení erbu (moravští stavové r. 1462 tedy nebyli jediní, kdo žádal, zřejmě šlo o dobový zvyk, čímž bychom mohli úvahy o případných postranních politických motivech stavů definitivně odložit stranou), Ferdinand mu vyhověl, přičemž starý erb položil na císařského orla a nad něj přidal nápis F III (nevím, zda i korunu, na vyobrazení, které mám před sebou, koruna není vidět). Tak aspoň obvykle polepšení vypadala, totiž že se starý erb přemístil do středového štítku erbu polepšeného. Proč v tomto případě došlo ke změně tinktur původního erbu, mně není známo. Snad jde o prostý omyl, u brněnského erbu je (opět na vyobrazení, které mám před sebou, je to
    barokní ilustrace v brožurce Pavla Balcárka „Brno versus Olomouc – Pod Špilberkem proti Švédům“, možná vyobrazení z polepšovací listiny) je vyobrazen i uherský a ten je taky špatně (pětkrát dělený štít místo sedmkrát). Nicméně jelikož Brno neprotestovalo a polepšení přijalo a tři století ho takto užívalo, musí se za brněnský erb považovat toto a ne to, co v souladu s erbem před 1646 užívá dnes Brno-střed, ale pokud jde skutečně jen o omyl, pak je dnešní erb Brna-střed s erbem celého Brna užívaného jím do r. 1934 skutečně až na drobnosti fakticky totožný.“města, které tehdy zaujímalo stejné území jako dnešní čtvrť Brno-střed(!)“ – ohledně území je to pochopitelné, dnešní Brno-střed zaujímá až na drobnosti totéž území co dříve Brno jako takové, jenže to neznamená, že brněnská městská část může užívat erb celého Brna, i kdyby nakrásně její katastr s dřívějším brněnským byl totožný na milimetr. Brno-střed není právním nástupcem Brna (vznikem Velkého Brna r. 1919 k nedošlo k zániku Brna a vzniku nové
    obce), takže brněnský erb má užívat Brno jako celek, jak tomu ostatně až do r. 1934 bylo (to je samo o sobě důkazem, že brněnský erb patří celému Brnu, i když je jeho katastr mnohem větší než katastr původního Brna). A má užívat erb, který mělo do r. 1934, nevidím důvod, proč by se mělo Brno vracet k podobě před r. 1646 (prý „ve znaku byly četné prvky, které neodpovídaly době“ a tak bylo odstraněno, co „co odporovalo situaci po vzniku Československé republiky“, což jsou argumenty nesmyslné).Celé to uzavírám tím, že na činu Brna-střed neshledávám nic chvályhodného.

  57. k [57]„Jsem pro to, aby si Morava brala vzor z těch správných, nikoliv z rozmařilých vyjímek.“ – Ale Morava si nikdy vzor z rozmařilých výjimek nebrala!“Já bych klidně oželel to tzv. polepšení u erbu“ – Slova „klidně bych oželel“ se používají v jiných situacích, než když se člověk něčemu brání zuby nehty a vyhýbá se tomu na sto honů. 🙂

  58. Ne sice tak doslova si Morava brala příklad z rozmařilých vyjímek, ten náznak se tam však přece jen objevil v souvislosti s zlatou zbrojí u zlaté obecné figury. Těmi rozmařilými vyjímkami jsem myslel situace, kdy držitelé erbu si zvolili erb oslnivého vzhledu, který nebyl v souladu s ustálenými heraldickými pravidly.Ta pravidla nejsou libovolně stanovena, nýbrž jsou ustálena vývojem. Tento vývoj je potom určen účelností, ohledem na funkci znaku. Znak musí být dobře vidět. Proto se berou jasné a čisté barvy. Toto pravidlo rovněž vytvořilo zásadu o kovu a barvě, neboť dva kovy spolu nebo dvě barvy spolu se špatně odrážejí. Zlatý jeruzalémský kříž na stříbrném štítě v erbu jeruzalémského království není kontrastní, zde právě ta „rozmařilost“ zvítězila nad účelností. Další příklad:Orel římského císaře a orlice římského krále mají kolem hlav svatozáře. Zlatá svatozář nebo zlatá zbroj na zlatém štítě zaniká úplně.Pokud je obecnou figurou zvíře, kreslí se
    dle povahy a přirozenosti se zdůrazněním síly, odvahy a bojovnosti. to proto, že původně měla tato znamení sloužit svým bojovým vzhledem k zastrašení nepřítele, později k demonstraci síly a moci. proto je také při jejich kresbě kladen důraz na zbroj, což jsou ty části zvířecích těl kterých bylo možno použít jako zbraně v boji: rohy, parohy, zuby, tesáky, zobák, spáry, drápy… . Pro zbarvení zbroje platí pravidla, která dokládají péči starých heroldů o zřetelnost a prozrazují jejich vkus. Pokud při dožadování se uplatnění privilegia Bedřicha III. je pravidlo o odlišnosti zbroje odvrženo a odsunuto zcela do pozadí, silně mi to připomíná situaci, kdy lesk zlata má zastínit původní účel znamení, totiž zřetelnost a též i estetický vzhled. Přitom zlatý i stříbrný kov jsou si z heraldického hlediska naprosto rovnocenné, samotná změna tinktury tedy neznamená žádné polepšení. O skutečné polepšení, tedy rozšíření a rozhojnění erbu zde vůbec nejde. Naopak, došlo k potlačení zřetelnosti zbroje a eventuelně i ztrátě
    jedné tinktury. To všechno jen pro jakýsi zcela mimoheraldický dojem ze skutečnosti, že v obchodní praxi má vytěžený zlatý kov větší cenu. Mně to tedy rozmařilost silně připomíná. Vám ne?

  59. Pokud po vzniku republiky docházelo pod vlivem protirakouských emocí k rušení skutečných polepšení (tzn. erb byl rozšířen a obohacen, na rozdíl od tzv. „polepšení“ moravsé orlice) městských znaků, např. Brna a Olomouce, bylo to spíš ke škodě věci.

  60. &gt; Do boje!Páni Moravané, není možné se v klidu dívat jak čechové záměrně likvidují naši Moravu.Začal to jakýsi Beneš president a Gottwald jako počátek konce národů podle TGM.Masaryk již v roce 1920 ostře vystoupil proti zemskému presidentu Moravskému a později Slezskému.Jenom proto ,že ho tihle pánové odmítli doprovázet na jeho okružní jízdě státem.Za střelbu do dělníků ve Svitávce.Ani politika biče a chleba na Slovensku nějak obyvatele neokouzlila.O Zakarpatsku ani nemluvě.Pan Masaryk podělal co se dalo.na tuhle jeho schopnost byl upozorněn již FJ císařem.Z jehoš benevolence Československo vziklo.Podvodem mělo se jmenovat podle dvou největších národnostních menšin Německočeská republika.!Po II.válce začala vláda Socialistů a málem vnikl hladomor.Musel v pudu sebzáchovy se chopit moci komunista Gottwald.Socani mu rádi pomohli.Morava však tenhle spolek prohlédla a nevolila .Proto musela zaniknout jejich vedení 1949 ..1966..1968..Socani 1989
    obnovili jednání o zrušení Moravy.Tím nemuseli vracet ukradená území.Zapoměli na narovnání křivd.Rozkradli jimi vybudovaný majetek.Ve prospěch židů!Žijících převážně v čechách.Proto je nutné začít s osvětou,dětem a hlavně dětem vysvětlit že nejsou češi,židi,cikáni,slováci ale Moravané.Rodiče také musí vědět o svém moravanství.Tady jedna primitivka z kravína napáchá tolik škod.Uvažujte .

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s